​Kornelius Popletal seděl ve své kanceláři a právě se vášnivě dohadoval se svojí náměstkyní.
​„Při vší úctě, pane ministře, jestli mám v Bradavicích něco dokázat, nadto v tak krátkém čase, jak po mně požadujete, potřebuji mít Brumbála z cesty. Dokud tam bude Brumbál, budou mít ostatní učitelé i žáci pocit, že mi mohou vzdorovat. A také to budou aktivně dělat."
​„Dolores, já vám zase říkám, že pokud se nechcete stát třetí, nebo dokonce možná čtvrtou, náměstkyní ministra, poradíte si i s Brumbálem," odsekl Popletal.
​„Ale Korneliusi, nic takového jako třetí nebo čtvrtý náměstek neexistuje," opáčila Dolores nejistým hlasem.
​„A jaké z tohoto faktu vyvozujete závěry?" zeptal se jí Popletal s medovým úsměvem. Dolores ztěžka polkla. „Ostatně," pokračoval Popletal, „právě jsem dostal nápad, jak bych teoreticky mohl zkusit odstranit Brumbála z cesty."
​„A prozradíte mi ho?" zeptala se Dolores.
​„Nejprve si ověřím, jestli bude fungovat," odpověděl Popletal a udělal netrpělivé gesto rukou, čímž své podřízené naznačil, že má za sebou zavřít dveře z venku. Pak sedl k brku, namočil ho do kalamáře a přitáhl si pergamen.

***

​Alastor Moody rázoval po kanceláři Amélie Bonesové jako lev v kleci a zvýšeným hlasem protestoval.
​„Ten chlap se snad už úplně zbláznil, Amélie," prohlásil a jeho hlas ještě nabral na hlasitosti a intenzitě. „Já prostě půjdu, a kopnu ho do řiti takovým způsobem, až mu v ní zůstanou třísky z tý mojí dřevěný hnáty." V ruce držel krátký dopis, a rozčileně s ním mával.
​„A co že ti to ministr provedl tentokrát, Alastore?" zeptala se Amélie s bohorovným klidem.
​„Ten... Ta ubohá parodie na ministra kouzel mě nejdřív donutila jít do důchodu, protože už mi prý straší ve věži a patřím do starého železa. Ve skutečnosti jsem jenom nebyl už schopnej snášet tu jeho debilitu. Udělá, co může, aby si všichni mysleli, že mi fakt hráblo. A pak má tu drzost mi napsat a chtít po mně, abych se vrátil a ještě mu pomohl hledat špínu na Albuse, aby ho mohl definitivně sestřelit a nejlíp ještě zašít. Já ho fakt prokleju takovým stylem, že ho ani Odhalovací kouzlo nenajde!"
​„Alastore, ten ti nestojí za to, aby ses kvůli němu takhle rozčiloval. Navíc, jakkoli rozumím tvé touze mu, jak říkáš, nakopat řiť, nedělej to, nebo skončíš v Azkabanu. Prostě mu napiš nějaký zdvořilý dopis, kterým tímhle neodolatelnou nabídku odmítneš a dál dělej, co už děláš, tedy něco užitečného, ať už je to cokoli," snažila se ho Amélie přivést k rozumu, ač věděla, že její snaha pravděpodobně nepadne na úrodnou půdu. „Hlavně se ale uklidni," dodala.
​„Já se nechci uklidnit!" zařval Alastor, až se zakuckal a srdce mu na jeden úder zaškobrtlo. Ruka mu vylétla k hrudi téměř proti jeho vůli.
​„Co je ti?" zeptala se Amélie znepokojeně, dobře si totiž všimla, že se její někdejší kolega chtěl chytit za srdce. „Co pro tebe můžu udělat?"
​„Nech mě u sebe umřít na infarkt, ať se s tím blbcem Popletalem nemusím zalamovat," odvětil Alastor a Amélie si jenom pobaveně pomyslela, že všichni muži, ať jsou, jak chtějí, tvrdí, mají sklon k teatrálnosti. Pokrčila rameny a zamířila ze své kanceláře. Otevřela dveře a překvapilo ji, když se o něco zarazily.
​To něco vypísklo „Au" a dopadlo zadkem na dlažbu. Amélie zjistila, že se jedná o Tonksovou. Ta už se mezitím sebrala ze země, oprášila si zadek a zeptala se Amélie:
​„Slyšela jsem dobře Pošuka?" neobtěžovala se ani skrývat, že poslouchala za dveřmi. „Můžu s ním mluvit, prosím? A co tu vlastně vůbec dělá?" chrlila ze sebe.
​„Na mluvení to moc nevidím, umírá v mé kanceláři na infarkt," prohlásila Amélie suše.
​„Merline! Co mám dělat? Jak můžu pomoct?" začala Tonksová okamžitě trojčit. Lhostejný přístup vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů vůbec nevzala na vědomí.
​„Nic, pokyn zněl nechat umřít," odtušila Amélie ještě sušším tónem. Pak se na Tonksovou ušklíbla. „Buďte v klidu, toho starého bručouna jen tak něco neskolí. Nechte ho vyvztekat a pak ho rychle vezměte někam na oběd, nebo ještě líp na panáka, ať nakonec opravdu nejde tomu ministrovi  nakopat záď. A já půjdu Popletalovi zdvořile vysvětlit, že ten jeho nápad je pěkně praštěný."
​Tonksová kývla, počkala, až se vedoucí odboru vzdálí a pak opatrně nakoukla do její kanceláře. Moodyho skutečně našla při stejně dobrém zdraví jako obvykle a s pomocí jemného citového vydírání ho přesvědčila, aby svou touhu nadělat s ministrova pozadí trhací kalendář pro dnešek vzdal a radši s ní šel napít. Rozkaz vedoucí odboru je rozkaz vedoucí odboru.