U Děravého kotle se dnes naprosto nečekaně strhla rvačka. Nebylo jasné, kdo to vyprovokoval, ale netrvalo dlouho a stal se z toho souboj všech proti všem, navíc pěkně po mudlovsku. Místo kleteb vzduchem létaly pivní korbely a židle.
​Hostinského Toma, který na podobné výtržnosti ve svém podniku rozhodně nebyl zvyklý, celá situace zaskočila. Až když ho jeden z letících půllitrů málem zasáhl, konečně sebral rozum do hrsti a povolal na místo bystrozory.
​Když Kingsley Pastorek spolu s Peakesem dorazili, co mělo v ruce židli, to s ní mlátilo kolem sebe. Kingsley se rozhlédl po vřavě a hledal, odkud bude nejlepší zasáhnout, když v tom si v rohu pod věšáky na kabáty všiml Dawlishe. Ihned k němu zamířil.
​„Dawlishi, jak dlouho jsi tady?" zeptal se ho místo pozdravu.
​„Už co to začalo," pokrčil John rameny.
​„A můžeš mi říct, proč jsi do toho nezasáhl?" zavrčel Kingsley otráveně. Kdyby ten moula aspoň jednou dělal, co má, nemuseli k tomu s Peakesem vůbec vyrážet.
​„Já chtěl," rozhodil rukama Dawlish. „Ale když to začalo, byl jsem si odskočit. A když jsem se vrátil, přísahám, už nebyla volná ani jedna židle..."
​Kingsley na krátko zavřel oči, zhluboka se nadechl, vydechl, a poté si na hrdlo zakouzlil Sonorus. Zkusí všechny překřičet a přimět ke klidu slovně, než případně vyšle první kletbu, aby bitku zastavil. Měl totiž obavu, aby ve vzteku tu kletbu nemrskl po svém dementním kolegovi.