Bystrozor Alastor Moody netrpělivě pohlédl na hodiny a ke své nelibosti shledal, že je přesně o pět minut víc, než když se díval posledně. Tyhle noční šichty se většinou táhly víc, než tempo želvy, co se pokouší kráčet v medu. 

    Nalil si už asi desátý hrnek kafe a znuděně sáhl po kupě spisů. Radši by dělal doslova cokoli jiného, a nadto měl v zásuvce u stolu zašitou skvělou knihu, ale hromada papírů na jeho stole už zase dosahovala do výšky dospělého muže, a Alastor věděl, že Brousek by se posral do vejšky, kdyby s papíry alespoň trochu nepohnul. Byl sotva ve třetině prvního spisu, když zaslechl na chodbě rozruch. 

    ‚Sláva, případ,' pomyslel si, pln nadšení odstrčil spis, a protože do kanceláře nikdo nevešel, vydal se případu naproti. Když otevřel dveře, jeho nadšení citelně ochladlo. Původci rozruchu byli totiž dva lidé, muž a žena. Muž byl zaměstnanec ostrahy budovy, který, jak to Alastotovi bylo hned jasné, pouze dělal svoji práci, či spíš se snažil. Pokoušel se právě vysvětlit plavovlasé ženě v křiklavě tmavorůžovém kostýmku, že nemůže jen tak beze všeho nakráčet do kanceláře bystrozorů, ona ho však ignorovala. 

    „Co je to tady za bordel?" zahřímal bystrozorský veterán.

    „Vskutku, je to bordel," odpověděla žena a kulhavou chůzí zamířila přímo k němu. 

    „Při vší úctě, vás jsem se neptal, madam Holoubková, mluvil jsem tady s kolegou Franksem. Ten zde zodpovídá za pořádek, který vy tu narušujete," sepsul Alastor vzteklou novinářku. On si z ní tedy na zadek nesedne.

    „Odpusťte, pane," začal Franks. „Právě jsem se snažil vysvětlit dámě..." tady se Franks zarazil, jak mu slovo „dáma" nešlo přes ústa, „že musí počkat, až ji ohlásím."

    „A já jsem se zase snažila vysvětlit tady pánovi, že s ním se rozhodně bavit nebudu, chci mluvit s někým, kdo tady velí, a ne ztrácet čas s pucflekem," odfrkla si pohrdavě Rita. 

    „Toho pucfleka si nechte od cesty," zahučel Moody. „Nicméně, službu konajícím bystrozorem jsem dnes já, takže tomu velím, jak jste řekla. Co chcete?"

    „To bych vám raději vysvětlila někde v soukromí," odsekla nafoukaným tónem Rita Holoubková a probodla Frankse významným pohledem.

    „Prosím, račte tedy do mé kanceláře," zavrčel Alastor vyloženě nadšeně a protočil očima. Svaté spisy... Jen, co se zavřely dveře kanceláře, Rita chtěla začít něco chrlit, ale Alastor ji přerušil.

„Tak se snad u nás posadíte, ne?" 

    „Děkuji, já raději postojím," odsekla Rita a zaujala nahrbený postoj. Nápadně při tom zrudla, což Alastorovi nedávalo úplně smysl, ale co už, když chce stát... Třeba aspoň brzy vypadne.

    „Tak, co máte na srdci?" zeptal se. 

    „Požaduji, aby se mnou můj případ projednávala vyšetřovatelka ženského pohlaví," vychrlila Rita panovačně.

    „Tak pozor, tady jste na oddělení bystrozorů, ne v samoobsluze, kde si vybíráte ovoce," zpražil ji Alastor. „Službu mám dnes já a pouze já, takže ženské vyšetřovatelky momentálně nejsou na skladě. Pokud chcete něco řešit, tak je to buď tak závažné, že je to případ pro bystrozory, a v tom případě se toho rád ujmu," procedil se sebezapřením, „nebo je to prkotina a v tom případě tamhle jsou dveře!"

    „To je naprosto skandální chování, vyvodím z něj důsledky," ucedila Holoubková na půl úst.

    „Špatně jsem vám rozuměl," řekl Alastor, jehož trpělivost pomalu dosahovala vrcholu. Samozřejmě, že jí rozuměl velmi dobře, sluch měl vynikající, ale chtěl jí dát ještě jednu šanci, aby se vymáčkla, než s ní vyrazí dveře, skandál neskandál.

    „Říkala jsem, že je to takové citlivé, intimní," řekla Rita. Netroufala si otevřeně se mu postavit. Však ona mu to spočítá jinak.

    „V tom případě velice citlivě poslouchám," ujistil ji Alastor s dovedně skrytou ironií v hlase. 

    „Snažila jsem se u nás v kanceláři pověsit vánoční výzdobu. Zrovna jsem na strop umisťovala jmelí, stála jsem u toho jednou nohou na opěradle židle a druhou na sedáku..."

    „Ať žije bezpečnost práce," utrousil Pošuk, Ale Rita ho zcela ignorovala. Když už sebrala tu odvahu, tak prostě musela pokračovat.

    „Vešel údržbář, dělal, že pracuje, došel až ke mně, a pak mě ten hulvát, představte si, chytil za pozadí..." Ještě, že byl Alastor tak ostřílený všelijakými kuriozitami i vážnými případy, protože jinak by stoprocentně neovládl výraz své tváře. Šlo mu hlavou hned několik poznámek, které ale musel spolknout, protože Holoubková by mu mohla pěkně zavařit. Ne, že by si z toho něco dělal, ale mohlo by to být otravné. Proto potlačil nutkání poznamenat cosi o tom, že ten údržbář musel být pořádně zoufalý, zrovna jako peprnou poznámku o malém sáhnutí pro člověka a obrovské prdeli pro lidstvo. Sebral všechny své síly a profesionalitu a zdvořile se zeptal:

    „A co chcete po nás, madam?" snažil se znít účastně.

    „No přece abyste ho sebrali a zavřeli, vždyť to bylo sexuální obtěžování a jen Merlin ví, zda to nebyl pokus o znásilnění. A navíc, to není všechno, způsobil mi vážnou újmu."

    „Jakou újmu, tedy kromě té psychické?" zeptal se Moody.

    „No, právě jsem se k tomu dostávala, byť bych to raději vysvětlovala ženě. Jak jsem se lekla, zapotácela jsem se, ujela mi noha a já jsem spadla z té židle...ehm, obkročmo na dřevěnou opěrku."

    Znovu se musel Alastor přemoci, aby se nerozesmál. Tak strašně jí to přál. 

    „Takže trvám na tom, abyste toho hulváta sebrali, vznesu obvinění za pokus o znásilnění a ublížení na zdraví," vychrlila Rita. „A pokud chcete začít namítat, že se nic tak hrozného nestalo, tak si to rovnou odpusťte, nebo roznesu v novinách vás i celé tohle oddělení, začnu nekompetentností a skončím schvalováním sexuálního násilí a hulvátstvím."

    Alastor by ji nejraději nakopl tam, kam ten nešťastný údržbář položil své ruce, ale to si nemohl dovolit. Brousek by se zbláznil a on nehodlal řešit ten nepříjemný skandál. Bude na to muset od lesa.

    „Dobře, to co mi říkáte, je velmi vážné obvinění, a je potřeba celou věc řádně zdokumentovat, navíc, pokud se nepletu, stalo se vám to v práci, takže se jedná i o pracovní úraz a v tom případě budou i vaši nadřízení jistě chtít zprávu z nemocnice. Někoho s vámi pošlu a zajdu si zatím promluvit s tím zoufalcem, ehm, chtěl jsem říct delikventem. Počkejte, prosím, na chodbě," vyzval Ritu a ta s ohrnutými rty odkulhala. V duchu už sestavovala nelichotivý článek.

    Alastor použil kouzla proti odposlouchávání a další diskrétní kouzla, protože nebyl včerejší a očekával, že ta příšerná ženská přitiskne ucho na dveře, jestli náhodou nemá sofistikovanější metodu. Pak vyčaroval Patrona a poslal ho za Tonksovou.

***

    Tonksovou vzbudil hlas Moodyho. Rozlepila oči a spatřila vedle postele stát přízračného stříbřitého lvího samce. 

    „Tonksová, potřebuju tě v práci, vstávej, máš případ. Podrobnosti Letaxem. Jo, a hned, pro případ, že bys to nepochopila."

    Tonksová zavrčela a přešla ke krbu. Vhodila dovnitř špetku prášku a zaklekla. Jen, co viděla do Pošukovy kanceláře, spustila:

    „Nepočká to do rána, šéfe? Měla jsem mít volno, mně se nechce..."

    „Potřebuju někoho spolehlivýho na doprovod k Mungovi. Jo, a ten případ je naše drahá Rita Holoubková. A teď to nejlepší, má natrženou ka... ehm, podvozek. Prej jí to přivodil nějakej údržbář ohmatáváním. "

    „To jako fakt?" rozřehtala se Tonksová.

    „Teda, aspoň si to myslim," pokračoval Pošuk. „Na detaily jsem se nevyptával a neměl jsem ani šanci si to prohlídnout. Tak statečnej nejsem. Každopádně je potřeba tu hvězdu naší novinařiny doprovodit k Mungovi, jinak nás rozmázne, že jsme ji odbyli a nebrali vážně, však ji znáš."

    „Rozumím, šéfe, a už se mi i docela chce. Za ten pohled bych i zaplatila. Teda, myslím za pohled na to, jak se kroutí, ani já nejsem tak statečná, abych potřebovala vidět trhací kalendář z fr...ehm, chci říct důkazy přímo naživo. Lituju toho lékouzelníka, ale jinak to bude celkem hlína," křenila se Tonksová, nyní již dokonale probuzená. 

    „Tak sebou hoď, ať to máme za sebou, řekl Alastor. Tonksová vyskočila a zakopla o kobereček před krbem. 

    „Myslel jsem, ať si pohneš, ne ať sebou hodíš o zem," slyšela ještě Moodyho pobavený smích. Natáhla na sebe první oblečení, které nahmátla, a skočila do krbu. Vzápětí už ze sebe ometala saze v Moodyho pracovně. Po krátké domluvě s nadřízeným vyšla na chodbu, vzala Holoubkovou za paži a bez dlouhých okolků je přemístila přímo do nemocnice u svatého Munga.

    Tam absolvovaly podobnou scénu, kterou měl za sebou i Moody, tedy dožadování se ošetřovatelky ženského pohlaví, vyhrožování skandálem a další zbytečné řeči. Službu konající lékouzelník na příslušném oddělení se věkem i náturou dost podobal Moodymu.

    „Víte, kdo já jsem?" povykovala Rita, že ji bylo slyšet o dvě patra výš i níž. „Já jsem investigativní reportérka!"

    „Se divím, že nemá rozbitou hubu, při tom, jak ji má prořízlou," utrousil lékouzleník, když byla Rita konečně odvedena na ošetřovnu a sehnali jí i žádanou lékouzelnici.

    „Nene, ta má natrženej úplně jinej úsměv," utrousila Tonksová. Lékouzelník na ni nechápavě pohlédl a ona mu s četnými výbuchy smíchu vylíčila celou historii tak, jak ji znala. Oba se shodli na tom, že ten chudák údržbář si tohle sáhnutí za rámeček stoprocentně nedá. Kdyby to aspoň stálo za to...