Ztratil jsem vlastní identitu
Zda jsem jí vůbec měl
Sbírám střípky do igelitu
Abych se znovu rovzpomněl

Ta skládanka však nemá tvar
A stále mnoho střípků chybí
Některé získám jako dar
Od kolemjdoucích lidí

Ač přibývá počet střepů
Skládanka smysl nedává
Tu septané slovo z retů
Tu zas slunko vstává

Na tomto zase dívčí vlasy
A tenhle skrývá tajemství
Zde vzpomínka na dobré časy
A zde! Obraz šílenství

A slza teče po tváři
Na tomhle oheň v krbu praská
Tenhle jenom zazáří
Tu umřela stará láska

Každý střípek význam měl
Každý zvlášť smysl má
Celek se však zapomněl
Co je identita tvá?

Jsou tu jenom střepy
Pár ztracených vzpomínek
Na jednom jsou růží květy
Na dalším je prstýnek

Dohromady jenom chaos
Pouze zmatek strach a hněv
Nevidím v tom žádnou radost
Jsem na střípky. Jsem na posměch