Před čtyřmi lety:

         Poté, co jsme vstoupili na recepci, nám recepční pokynula, abychom si vzali zavazadla a chvíli počkali, než nás někdo zavede do našeho pokoje.
V chodbě za recepcí se objevil vysoký mladík s kudrnatými hnědými vlasy, opálenou pletí a očima v barvě lískových oříšků. Na sobě měl dlouhé šedivé kalhoty s páskem, černé boty a na bílé košili se mu skvělo točité logo hotelu D'Andrea Mare. Vypadal tak šarmantně. Když se usmál, měla jsem co dělat, abych neomdlela.

S nesmělým úsměvem nám ukázal, že máme jít za ním a zeptal se, zda mě nebo mé mladší sestře má vzít kufry.
Já ovšem nebyla schopná slova. Fascinovaně jsem na něj hleděla a říkala si, jak je pohledný.
Nakonec ze mě vylezlo aspoň ve francouzštině, že je to v pořádku a že ten kufr zvládnu vézt sama.

Kluka přibližně v mém věku jsem tu opravdu nečekala.

Když už jsem si myslela, že to nemůže být horší, zavedl nás k výtahu.
Nasoukali jsme se tam všichni. Moji rodiče, já i moje sestra. Samozřejmě i s kufry.
Náš pokoj se nacházel ve čtvrtém patře, a tak jsme zběsile mačkali tlačítko s číslem čtyři.
Jenže i ten výtah byl proti mně a rozhodl se nefungovat. Takže nakonec k nám ten mladík stejně musel přistoupit, naklonit se přese mě a zmáčknout tlačítko znovu. Když byl takhle blízko, tak už jsem vážně nedokázala racionálně uvažovat. On chudák ani netušil, co se mnou jeho přítomnost dělá.

Jen co se výtah znovu otevřel, tentokrát ve čtvrtém patře, on už tam stál.
Překvapeně jsem se na něj dívala.
Vážně stihl za těch pár sekund vyjít čtyři patra schodů? Neuvěřitelný.
Tak, konečně už to je v pohodě, pomyslela jsem si, když jsme vylezli z výtahu a pokračovali dál kolem pokojů.

Vtom jsme se ale zastavili před schodištěm, pod kterým se nacházely další pokoje.

Táta začal nosit kufry.
My tam jen stáli a čekali.

Mladík se nabídl, jestli s tím nošením nechceme pomoct.
Vypadal, že by nám rád pomohl a už už se natahoval pro můj kufr. Ale táta tam byl dřív.
Já se už zase nezmohla ani na slovo.

Kolik mu tak mohlo být? Osmnáct? Dvacet?

Jakmile jsme došli do pokoje, mladík nám ukázal, kde jsou dveře do koupelny, kde lednička a upozornil, že trezor je za poplatek.
Působil u toho trochu nervózně, jako by chtěl co nejdřív zmizet. A to taky udělal hned, jakmile uznal, že nám řekl všechno podstatné.

Sice odešel, ale škoda už stejně byla napáchána.
Můj mozek dal výpověď a srdce se začalo hlásit o slovo.

Tak takhle jsem si letošní dovolenou vážně nepředstavovala.
Hon za někým, koho ani pořádně neznám, byl vyloženě mou vysněnou představou.

*~*

Text mé písničky:

Cuando vine aquí por primera vez,
pensé que sería lo mismo.
Que no me encontraré al borde de un abismo.
Pero entonces no se me permitiría conocerte.

Tu sonrisa era tan garboso,
pero pude ver que estabas un poco nervioso.
Estabas de servicio.
Y sin embargo, eras tan amistoso.

Te he estado mirando en silencio
y pensaba en lo guapo que eras.
Te veías bien de veras.
Iba a decir "esperas" y besarte.

Te he estado observando y esperando
todos los días, si aparecerías y cuándo.
Tu mirada acelerado mi corazón.
Mi enamorarse fue la razón.

Cada somos de países diferentes.
Ambos tenemos caracteres diferentes.
Ni siquiera debería haber pensado en eso.
Pero fue el mejor suceso de mi vida.

Tenía ante mí dos caminos.
Uno lleno de sufrimiento para mi y para ti.
El otro es sólo para mí.
¿Es éste nuestro destino?

No quería dejarlo así.
Sabía que sería difícil irme de aquí.
Pero no quería hacerte un daño.
Aunque ya te extraño.

Quizás nos volvamos a ver dentro de unos años.
Quizás un día hagamos el amor.
¿Y si es así qué pasa
si estará un dolor en lugar del amor?

Překlad:

Když jsem sem poprvé přijela,
myslela jsem, že to bude stejné.
Že se neocitnu na okraji propasti.
Ale to bych nesměla potkat tebe.

Tvůj úsměv byl tak elegantní,
ale bylo vidět, že jsi i trochu nervózní.
Byl jsi zrovna ve službě.
A i přesto jsi byl tak přátelský.

Tiše jsem na tebe zírala
a říkala si, jak jsi pohledný.
Opravdu ti to slušelo.
Chtěla jsem říct „počkej" a políbit tě.

Každý den jsem tě vyhlížela a čekala,
jestli a kdy se ukážeš.
Z tvého pohledu se mi rozbušilo srdce.
Mohla za to moje zamilovanost.

Každý z nás je z jiné země.
Oba máme odlišné charaktery.
Neměla jsem na to ani pomyslet.
Ale byl to ten nejlepší zážitek v mém životě.

Měla jsem před sebou dvě cesty.
Jedna plná utrpení pro mě i pro tebe,
druhá jenom pro mě.
Copak tohle je náš osud?

Nechtěla jsem to tak nechat.
Věděla jsem, že se mi bude odtud těžko odjíždět.
Ale nechtěla jsem ti ublížit.
I když mi chybíš už teď.

Možná se za pár let zase uvidíme.
Možná se někdy budeme milovat.
A jestli ano, co když to
bude místo lásky trápení?

( FOTOS zdroj: Instagram @dandreamare )