Tak. A tímto byla bomba vržena.

Začala bych asi tím, že tenhle příběh mě neskutečně bavilo psát. Užívala jsem si každý dialog a rešerše ohledně postavami navštívených míst byly rozhodně přínosné.

Mým mottem vždycky bylo: „když se nemůžeš z emocí vykreslit, tak se z nich vypiš."

No, tak jsem to udělala.

Možná by ještě nebylo od věci zmínit, že je to jen a jen pouhá fikce.

I když, s klidem v duši můžu prohlásit, že jisté části autobiografii nezapřou.
Konkrétně se to týká třeba destinace, výletních míst nebo zmíněného hotelu. ( Ano, opravdu jsem v tom hotelu byla. )
A některých vzpomínek...

No... A taky pár hlavních postav... Těm jsem propůjčila některé povahové a vzhledové rysy mých přátel, známých apod.

Jak to tak u příběhů bývá, všechny mají svůj pevný základ na něčem postavený.
U mě to byly rozhodně vzpomínky, co mě přiměly psát.

Ke každé kapitole se váže jedna určitá písnička, která nějakým způsobem vystihuje charakter dané kapitoly.

A pak tu máme také to, že všechny kapitoly dostaly název podle jedné konkrétní barvy v zapadajícím slunci. Každá barva je i v kapitole zmíněná.

A jako poslední by možná stál za zmínku i text ve španělštině a následně jeho překlad, který můžete najít v prologu. Ano, ten text jsem opravdu psala já. Melodii bohužel ještě úplně nemám hotovou, ale ten text i s překladem jsem tam prostě musela dát.

Kdybych měla říct, která z hlavních postav mých povídek mi je nejvíce podobná, určitě by to byla Vivienne.
Isobel, Gabriella i Soledad mají něco z mé povahy, ale u Vivienne se mi toho podařilo nastřádat snad nejvíc.

Takže pro ty, co to dočetli až sem:
(Ne, nejsem naivní. Ani já většinou doslovy nečtu.)

Děkuji všem, kteří sem zavítali a doufám, že Vás to alespoň trochu bavilo.

Pokud tento příběh bude mít úspěch, ráda bych ho přeložila i do angličtiny. A uvažuji i o pokračování a prequelu... No, tak uvidíme... To je zatím všechno ve hvězdách.

P. S. Budu ráda, když tu zanecháte nějaký komentář nebo hvězdičku. 🫶

~Isabella González~

¬ Hrad ve Starém městě ( Rhodos )