,,Jsi skoro jako tajný kmotr," řekla Petunie, která seděla na židli a snažila se nekousat své nehty - zároveň si ty nehty kousala vždy, když se Severus nedíval.
,,Ani jako vtip to nebylo hezké," pravil a zahleděl se na chlapce, který se batolil v postýlce.
,,Vždyť jsi tu častěji než kdokoliv jiný," řekla Petunie.
,,Pouze z bezpečnostních důvodů," pravil, aniž by spustil oči z toho malého člověka.
,,A ten váš slavnej ředitel? Přijde se na něj někdy podívat? Kdyby nám třeba přispěl peníze, vůbec bych se nezlobila. Nic jsem nezdědila... Nejspíš žádné peníze neměli."
Severus nic neřekl, i když věděl moc dobře, že James Potter měl od rodičů hodně peněz. Petunie na jeho výrazu poznala, že jí něco zamlčuje, ale nechtěla to vlastně vědět. Pokud její sestra měla peníze a ona je nezdědila, nechtěla to vědět. Už takhle bylo těžké toho kluka přijmout, finančně to bylo náročné... A ještě aby Petunie věděla o tom, co všechno nemusela investovat ze své kapsy? Ne, děkujeme mockrát, nemáme zájem vědět.
,,Ředitel rozhodně nepřijde," pravil pouze Severus. ,,Pokud bys potřebovala peníze..."
,,Ne," skočila mu Petunie do řeči, ,,nechci žádnou almužnu. Můj manžel se o nás postará." Ve skutečnosti to Petunie řekla jen proto, aby jí nenabízel peníze muž, který má sám málo. Nechtěla mu to však přiznat, aby se necítil špatně. Nesoucítila s ním, ale peníze by od Snapea přijmout nedokázala. A tak raději lhala. Tušila, že Severus stejně ví, že na tom s Vernonem nejsou finančně dobře. Ale stejně jako ona nechtěla přivézt do rozpaků Severuse, stejně tak on nechtěl přivézt do rozpaků Petunii.
,,Nechceš si ho nechat?" zeptala se po chvíli Petunie, aby odlehčila situaci nemístným vtipem.
,,Musí být s tebou. Chrání ho vaše pokrevní spojení," odvětil Severus.
A Petunii překvapilo, že vlastně vůbec neřekl, že by si Harryho nevzal do péče, kdyby to šlo.
,,Navíc se má u tebe dobře," dodal Severus, i když oba věděli, že i tohle je lež.
,,A co jeho skutečný kmotr?"
Severus vzhlédl od Harryho, podíval se Petunii do očí a mlčel. Pak velice pomalu, obezřetně pravil: ,,Myslel jsem, že víš o tom, že je ve vězení."
,,To samozřejmě vím," řekla Petunie a trochu se na Snapea zlobila, že s ní mluvil tímto tónem, jako kdyby byla úplně hloupá jen proto, že není čarodějka. ,,Ale skutečně je to jeho chyba?"
Severus mlčel.
,,Moje sestra sice byla naivní a hodná, ale taky byla chytrá." Petunie snad poprvé v životě řekla něco hezkého o Lily a ta myšlenka ji bodla u srdce. Severus Snape se vrátil pohledem k Harrymu.
,,Lidé jako Potter a Black jsou schopni všeho," pronesl nakonec, ale ani jeden z nich tomu doopravdy nevěřil.

,,Je to podivné stvoření, že?" poznamenal Severus, když sledoval Harryho hrát si s mazlící dečkou. Severus Snape naprosto nerozuměl dětem a Petunii to bylo víc než sympatické. Kromě svého synáčka miláčka neměla ráda nikoho. Skoro jako by tyto myšlenky slyšel, rozplakal se v jiném pokojíčku Dudley. ,,Za chvíli se vrátím," řekla a zvedla se ze židle. Když v náruči kolébala svého synka, uklidňovala hlavně sama sebe. Díkybohu, že měla svého manžela a svého Dudleyho! Všechnu svou lásku mohla dát jim a tím i lásku na oplátku získat.

Stála ve dveřích a sledovala dva lidi, které neměla ráda. A nemohla si odpustit úsměv. Severus držel Harryho v náručí a společně se koukali ven z okna. Severus Snape dokonce čas od času Harryho pohoupal. Něco mu tiše říkal, tipovala to na nějakou říkanku, ale slyšet je nedovedla. Život rozhodně nebyl fér - vůči nikomu z nich. A přesto to některé dny nevypadalo tak hrozně.

(Omlouvám se, že má Harry šest prstů 😅)