Petunie capkala před domem od časného rána a lopatou vyhazovala sníh z příjezdové cesty. Byla třeskutá zima. Cítila, jak má zmrzlý nos. Dokázala si představit, že vypadá směšně - s červeným nosem, vlasy splácnutými pod čepicí a se smutnýma očima. To musel být nádherný pohled pro sousedy, kteří byli v teple svých domovů. Petunie měla všeho po krk. Nejraději by odhodila lopatu a utekla někam hodně daleko. Od kouzelníků, od rodičů, od té nechutné zimy! Slýchávala o Americe a byla si jistá, že tam žádní čarujíc pošuci nejsou. Jak moc by si přála odcestovat do Ameriky, jen aby už se jí nikdy nedostal mráz za nehty a aby už nikdy neviděla svou sestru. Kdyby měla dostatek peněz, utekla by v té stejné vteřině a nikdy by se neohlédla přes rameno. Místo toho dál hrnula sníh na stranu jako nějaký stroj. 

,,Přišla jsem ti pomoct," ozval se hlásek za ní. Petunie se neotočila. Slyšela zvuk druhé lopaty, která začala shrnovat na druhé straně cesty.
,,Proč to neodčaruješ, když seš tak výjimečná?!" prskla po ní Petunie.
Lily vzhlédla od lopaty a zahleděla se na svou sestru svýma přenádhernýma očima. ,,Vždyť víš, že nemůžu kouzlit, dokud nebudu dospělá," připomněla jí jemně.
Petunie znechuceně nakrčila nos a dál si hleděla své práce. Po chvíli se však zarazila a podívala se na svou mladší sestru. ,,Proč to děláš?" zeptala se.
Lily se na ni tázavě koukla.
,,Proč ho chceš dotáhnout domů?" dovysvětlila svůj předchozí dotaz.
,,Protože jeho táta ho mlátí, když se opije," řekla Lily. ,,Petty, já si myslím, že o Vánocích si každý zaslouží trochu štěstí."
,,Takže prostě chceš mít u sebe svého kluka," odtušila Petunie, ,,a máš k tomu dobrou výmluvu."
Lily sklopila zrak, trochu zahanbeně řekla: ,,Není můj kluk. Severus je jenom můj kamarád."
,,Tak potom nechápu, proč není na Vánoce s někým jiným? S přáteli, kteří jsou kluci?"
Petunie měla trochu staromilské smýšlení o přátelství chlapců a dívek. Vyrůstala v domnění, že se spolu baví pouze chlapec s dívkou, kteří chtějí jednoho dne uzavřít sňatek. Lily stále hleděla do země, když odpovídala: ,,On nemá žádné jiné kamarády."
Tato věta Petunii zarazila, udivila, dokonce až ohromila. Znala toho usmrkance a neměla ho ráda, ale rozhodně si nemyslela, že by se s ním nikdo nebavil. Byl podivný a chudý, ale přece jen... Byl pořád kouzelník! Měl magické schopnosti! A očividně byl talentovaný a vynikal ve svém ročníku stejně jako Lily (a Lily byla zatraceně oblíbená). Petunie pocítila něco podivného, něco jako soucit, něco jako lítost... Něco jako pochopení. ,,Pokud nebudeš chtít, řeknu mu..." začala Lily tiše.
,,Stejně máme u stolu místo navíc," skočila jí do řeči Petunie a vrátila se k odhrnování sněhu. Na  poděkování své mladší sestry nereagovala.

,,Jdu se učit s Karen," řekla Petunie po obědě, rodiče přikývli, Lily se mile rozloučila. Petunie si kolem krku uvázala šálu, přes rameno hodila svou kabelku a odešla z domu. McPhilipsovo papírnictví bylo jediným otevřených obchodem široko daleko. Procházela regály, když uslyšela hlas u pokladny: ,,Slevu? Slevu teď o Vánocích? Děláš si ze mě šprťouchlata, hochu?"
Petunie byla zvědavá - stejně jako jiní lidé. Nenápadně vykoukla zpoza regálu a uviděla budoucího host jejich domova. Severus Snape, třináctiletý chlapec s nezdravě bledou kůží a modřinami v obličeji, stál u pokladny a snažil se tichým hlasem domluvit s prodavačem.
,,Kamaráde, to ani náhodou. Je jasně daná cena. Pokud si to nemůžeš dovolit, tvoje smůla."
Petunie sledovala, jak Severus Snape sklání hlavu - prohra, neúspěch, zklamání. To všechno v tom gestu vyčetla. Slyšela, že se tiše omluvil a odešel. Petunii to nedalo. Přitočila se k prodavači a zeptala se: ,,Prosím vás, co chtěl ten kluk koupit?"
Prodavač beze slova zvedl bledě modrý zápisník s vyšitou lilií v okraji desek. Taky si všimla té ceny. Měla u sebe jen o dvě libry víc než kolik zápisník stál. Kousla se do spodního rtu a přemýšlela. Chtěla Lily něco vybrat a věnovat. Byla by lepší než ten usmrkanec. Byla by ,,lepší" než kluk, kterého doma mlátí vlastní otec. Byla by ,,lepší" než hoch, který nemá kamarády. Byla by ,,lepší" než chlapec, který se kamarádil s její mladší sestrou a který na ni určitě dohlížel. Povzdechla si. O Vánocích si zaslouží každý trochu štěstí.