Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Ráno mě opět probudí budík. „Jejda... Promíň, " nervózně se zasměju a snažím se z něj slézt. Docílím však snad jen toho, že na něm obkročmo sedím a budík stále zvoní. Konečně toho zmetka vypnu... „Vyspal ses, alespoň trochu?" provinile se na něj dívám. „Takže od tý doby, co jsem si z tebe udělal plyšáka, jsem se nepohl. To je dobrý, ne?" zamrkám na něj a slezu. „Zabírám si sprchu! " vezmu za kliku a je zamčeno... „Kam jsem dal ty klíče?" znervózním a začnu hledat po pokoji. Shýbám se a dívám se i pod stůl. Odkašle si a já se rozzářím. „A jo!" vesele odemknu dveře a vyběhnu do koupelny.

Vzbudí mě až pohyb a ten strašnej zvuk! Podívám se na Brandona, který na mě sedí. Začnu mu popisovat, jeho cestu po posteli a jeho uhnízdění u mě. Nezněl zrovna nadšeně. Super. Mám jediné štěstí, že se mi přes noc nepostavil. Z myšlenek mě probere to, jak pobíhá po ložnici a krásně mi vystavuje svůj zadek jen v boxerkach. "Ehm... Neschoval sis je náhodou k sobě do trenek?" odkašlu si a on je díky mě celý rudý najde. Zdrhl do koupelny a já se rozhodnu mu jít připravit snídani a zapít prášky. Namažu mu chleba s medem a jdu si naházet věci do školy do tašky. "Hele, v kolik tu mám být? V kolik mi začíná směna?" zeptám se ho, když už si pochutnává na snídani.

„Jen uklízíš, takže stačí, když tu budeš nejpozději v šest. " Odpovím a olíznu si ulepené prsty. „A koukej se taky najíst!" pod mým přísným pohledem do sebe nasoukal dva chleby a ještě to zapil čajem. „No vidíš, zlatíčko, jak nám to klape. Zapištěl jsem přehnaně vysokým hlákem. „A teď val do školy. " Cvrnkl jsem mu do nosu a on se opět zaškaredil a ohnal se po mně. „Zas vedle!" vyplázl jsem jazyk a on si jen povzdechl.

Donutí mě něco sníst a já jsem prostě ztracen. Obzvlášť když začne pištět zlatíčko. Nejraději, nejraději bych ho povalil na zem a líbal, ale to je špatně, všechno je špatně. A on se mi jen směje. Radši vyrazím směr škola, kde bude zase jen nuda. Asi si potom půjdu zaběhat.

Den ubíhal celkem rychle. Už se blížila doba Rossova příchodu, ale k mé smůle se tu musel objevit on... Pronásleduje mě už pár měsíců. Je to... Úchyl. Stále mi dává nechutné návrhy a snaží se mě ochytávat... Kdyby to byla alespoň baba, ale on je to chlap. Chlap! Zrovna jsem se snažil zvládat jeho ruku na svém zadku. Nesmím křičet na zákazníky a on by mohl bábi způsobit problémy. To mi alespoň naznačil. „Bude to ještě něco? " zase se mi chtělo brečet. Chodí sem dvakrát týdně a já se vždy... Nezvládám to. „Ty víš, co bych si dal," zabručí a já se otřesu.

Bohužel jsem si po škole nemohl jít zaběhat, jelikož mě odchytl můj fanklub, jak si s oblibou říkají. "Ach, jo..." povzdechnu si, když mi kvůli nim ujede autobus přímo před nosem. "To nevadí, mi tě doprovodíme. Stejně jsme měly v, plánu jít někam do kavárny." usměje se na mě Sarah, Amanda i Bibi. Celou cestu mlely a ptaly se mě na divné otázky například jaké mám rád zadky a tak. Dojdeme do kavárny, kde je usadím k jednomu ze stolů, ale pak uvidím něco, z čeho skoro bouchnu. Nějakej chlap mi sahá na Brandona, na jeho krásný zadeček a on vypadá, že se co nevidět složí. Holky se tím směrem taky podívají, zamračí se a jako správné shiperky vezmou situaci do svých rukou. Rozhlednu se, už tu není nikdo jiný a babča nás s popcornem v ruce sleduje. No, doufám, že mě Brandon nezabije za to, co teď udělám. Protože jestli to neudělám já, tak to udělají holky. A to si nemyslím, že by dopadlo dobře. "Pane, můžu se vás zeptat, proč mi svádíte přítele?" vyštěknu na cizince jako správný žárlivý přítel.

Automaticky jsem obmotal svou paži kolem jeho boku. „Klid, lásko, pán už je na odchodu. Viďte? " povýšeně jsem se usmál na onoho muže a on si posměšně odfrkl. „Nevěřím, že..." Přitáhl jsem si Rosse do polibku... Snad mě za to nezabije, ale je to nutnost. Odtáhnu se a ten chlap se zvedá. „Stejně mi jednou podlehneš, "zavrčí a odejde. S úlevou vydechnu. „Děkuju, Rossi... Fakt dík. Obtěžoval mě už... Hodně, hodně dlouho." Popleskal jsem ho po tváři a zrudl, když se ozval pískot těch holek. „A promiň za tu pusu...neodešel by... Fakt promiň," zazubím se a šťouchnu do něj.

On mě políbil. On mě vážně políbil. To asi nerozdýchám. "Pane bože! Oni se políbili!" výskají holky a úplně vystihují moje myšlenkové pochody. Dokonce se ozve potlesk od babči a já se snažím nerudnout. "Já, já půjdu..." vypadne ze mě a já zostuzeně mizím do bytu. Nemůžu tomu prostě uvěřit! Políbil mě. Ale za jakých okolností? Udělal to, aby odehnal toho gaye a né protože se mu líbím. Grr... Kdyby tak věděl.

Asi jsem to přehnal. Frustrovaně si prohrábnu vlasy. Bylo to ode mne hodně zlé... Vlastně jsem jej zneužil. „Takže vy spolu chodíte? " vyjekne ta jedna holka a já se jen zasměju. „Proboha ne. Jen mi pomohl zbavit se jednoho odporného týpka," oznámím jí a ona si odfrkne a spolu s tou partičkou konečně zmizí. Bábi se divně usmívala. Ženy skutečně asi nikdy nepochopím. Zbytek dne proběhl neskutečně rychle, taky mi ubyla práce. Uklízel dnes Ross a já ho jen povzbuzoval z pultu. Škaredě se na mě díval a já se jen usmíval. „Dneska se podíváme na ten film, "oznámím mu. „A jinak... Tady máš kapesný." Strčím mu to do ruky, ale on se mi to snaží dát zpět. „Pak mi to vrátíš... Ale teď jsi bez peněz a bez peněz zemřeš. Realita kruté dnešní doby."

Snažím se ten smutný fakt rozdýchat a na šestou se vrátím dolů uklízet. Celou dobu se na mě Brandon díval a usmíval se. Nechápu ho, teda chápu, pro něj to nic neznamenalo, on to může jen tak přejít, ale co já? Vždyť on mě políbil a já do toho spadl ještě hloub než předtím. "Ne, já nechci žádné kapesné! A už vůbec né od tebe...Ale já mám peníze! A dostanu i něco málo z platu. Už teď tě hlavně vyžírám." CPU mu ty peníze zpátky. To si prostě nemůžu vzít, ne, ne, ne."Víš co? Nech si to u sebe, a když budu potřebovat, tak si ti o peníze řeknu." snažím se ho umoudřit, což nejde zrovna lehko. Náhle zavrávorám, ale zvládnu to vyrovnat dřív, než bych se svezl k zemi. Asi bych měl víc jíst, neměl bych si dovolit takto riskovat. Ale když nad tím tak přemýšlím, prášků ubývá a jsou drahé. Nebudu si moct dovolit oboje. Prášky i dostatek jídla. Pff, ale co, dyžtak omdlím na schodech ve škole a budu pak brát z pojistky.

Najednou se zakymácel a já se zamračil. „Tak fajn... Nedám ti peníze, ale budu ti vařit. Tím pádem tě odteď živím. Kapišto? " Nestihl cokoliv říct a já ho už táhl nahoru do bytu. Vrazil jsem mu do ruky notebook s tím, ať vybere film a já se dal do přípravy večeře. Doufám, že má rád pizzu. Mám hodně pizzy. Je to skladné a jednoduché na přípravu. Po několika minutách jsem si už hověl vedle něj v posteli. Každý vedle sebe měl jednu pizzu a pití. „Tak cos vybral?"

"Povzdechnu si. Nechápu, proč mě nechápe.Zase sedím s ním na jeho posteli a máme zase pizzu. On nejí snad nic jiného. Ani se nedivím, že je tak malej, když nemá živiny."Pustíme si... Třeba Sebevražedný oddíl?" vyberu film a on zavrtí hlavou a vytrhne mi notebook.Dá mi vybrat a stejně tam pustí něco jiného.

„Viděl jsem to před nedávnem, "vysvětlím... „Pustím ti klasiku." S úsměvem ho sleduji a notebook položím na jednu nohu každého z nás. Pomalu ukusuju pizzu a zažírám se do filmu. Pustil jsem Titanic. Ke konci už bulím jako želva a stírám si slzy. „To není fér, "kňourám a tisknu se na něho. On jen protáčí očima, ale já si toho nevšímám. „Ten konec s náhrdelníkem mě vždy dostane." Zoufale kňourám a on mi vytrhne notebook a pustí tam nový film. Zahledím se na to, co pustil a radostně zatleskám. „Jo! Horor je super volba." Vykulí na mě oči a já se spokojeně usmívám. „Myslel sis, že nemám rád horory? "

Co to tam pustil? Proč to tam pustil? Brečí a tiskne se ke mně. Ne, že by mi to nebylo příjemné, ale to je špatně. Na konci mu to vezmu a pustím tam sestřin oblíbený horor, který jsem přeci jen ještě neviděl. Navíc jsem se bál, že on by tam pustil nějaký další slaďák. "Ne, Sof říkala, že jsi stejný milovník, ale myslel jsem si, že už ho budeš mít plný zuby." usměju se na něj a zmáčknu play.

Znám ten horor hodně dobře, takže jsem sebou necukal jako on. Pomalu se mi zavírali oči a hlava se mi nakláněla na stranu. Oči jsem už nechal prostě zavřené a za zvuku jekotu a motorové pily jsem se natiskl na polštář. Hezky hřál, ale zdál se mi jakýsi pohyblivý. Moc jsem tomu ale nevěnoval pozornost. Byl jsem až moc unavený.

On u toho normálně usnul. Usnul na mně. Mám zase jeho hlavu opřenou o hruď.Potichu zaklapnu noťas a položím ho na noční stolek. Pak se podívám na to krásné pochrupující stvoření, které se ke mně nevědomě tiskne. Jemně ho pohladím po vlasech a on doslova zavrní. Pořádně nás přikryju peřinou, ale náhle se ozve nějaká písnička, asi Brandnovo vyzvánění. On něco zamumle a spí dál. Ale mobil zvoní stále dokola. Kdo ho ho sakra teď budí?

Všem přejeme Šťastný Nový rok!!! 🎉🎉🎉🎉🎉🎉