Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

„Zlato, klid. " Chlácholivě jsem jej pohladil po zádech a pomalu jsem vstal. „Půjdeme." Vzal jsem jej za ruku a táhl jsem jej pryč. Vlastně se ani necítím nešťastný, i když bych měl... Ale já. Vlastně jsem to čekal. „Brandone, přece se nebudeš urážet jako malý kluk, " vyjekla náhle a já se Rossovi podal kabát. „Já se nechovám jako malý. Naopak. Přemohl jsem se, přišel jsem sem i se svým přítelem rozhodnutý dát ti ještě jednu šanci, kterou jsi ale opět zničila. Co se dá dělat." Sám jsem se začal soukat do bundy, ale ona mi ji vytrhla z rukou. „Ne, ne, ne. Promiň. Omlouvám se vám oběma. Nechtěla jsem, prosím!" rozbrečela se.

V jídelně je ticho, je jasné, že všichni poslouchají. Brandon taky mlčí a odvrací od plačící ženy pohled. "Promiňte, ale tak jste o svém synovi prostě mluvit neměla. Je to, teda bylo to od vás hnusné." jsou všechny matky gayů a bisexuálů stejné? Ale ona brečí, má matka nebrečela, pro mě nikdy. Je mi z toho celého na nic. Neměl jsem ho sem nutit jít. Je to zase moje vina, super.

„Přestaň bulet, " zavrčím na ni vztekle. „Já nechtěla, přece víš jaká jsem. Mluvím a pak myslím. Prosím. Zůstaňte. Omlouvám se, pořád nejsem smířená s tím, že nebudu mít vnoučata." Hodil jsem pohledem po těch dvou... Jo. Žádná vnoučata... Jasný. „Prosím. " Zadíval jsem se na Rosse a s povzdechem jsem si sedl zase ke stolu. On mě s povzdechem následoval. Usmál jsem se na něj. Jen chtěl, abych se s ní usmířil. „Takže nemám přítelkyni. Mám přítele Rosse, kterého miluju. Vydělávám si dost na to, abych se uživil a můj byt je můj a je skvěle zařízen. „Aha... " Usmál se nervózně její chlap a já jen sklopil otráveně pohled.

Obdivuju ho. Jak se přeci jen snaží. Snažím se ho podpořit alespoň svou rukou na jeho stehně. "Tak, to, jsem upřímě nečekal, " dodá ještě zaskočeně ten chlápek. "Ale aspoň nebudeš balit mou dceru a tvůj přítel taky ne." rozesměje se. "Ale běda, jestli něco zkusíte na Davida!" pohrozí nám s úsměvem. "Nebojte pane, já nemám oči pro nikoho jiného než je Brandon." usměju se na něj a Nina viditelně zesmutní.

Usměju se a trošku uvolněněji se pustím do jídla. Probíhalo to v klidu. Celkem v klidu. Ross mi hladil stehno a já tak ignoroval pohledy té otravné holky. Ross je můj. „Jak jste se vlastně poznali? " ozval se znenadání David a já se poškrábal ve vlasech. Zrovna od něj bych takovou otázku fakt nečekal. „Vlastně jsem ho našel uboleného pod mostem." Ross hned namítne, že byl malý kluk, ale já se mu jen zvesela smál. „A takže Ross je taková náhrada za jeho sestru?" ozvala se opět ta holka a já se přestal smát. „To těžko. Ross je to nejlepší, co mě kdy potkalo. " Zavrčím naštvaně a stisknu Rossovi ruku.

Náhrada za Sof? Že, že by se mnou byl jen pro to, že mu ji připomínám? Ne, ne, to, to není možný. Vždyť ted, teď ji už nemá rád, říká, že se Sof chová špatně. Oplatím mu stisk ruky a mírně se pousměju. "Sof a Brandon se v poslední době moc nemusí, takže si myslím, že ani není důvod něco takového řešit." věnuji Brandonovi zamilovaný pohled. Hledíme si navzájem do očí a já mám strašnou chuť ho políbit. "Ou..." usmívá se Elena. "Vy jste spolu opravdu úžasní. Doufám, že vám to dlouho vydrží."

„Vydrží, "oznámím přesvědčeně a dám Rossovi drobnou pusu. „A jak jste poznali, že nejste na..." David se začervenal a já pokrčil rameny. Ross ale spustil dlouhý monolog, při kterém jsem zvládl vypít dvě sklenky vína. „Tak. Asi bychom měli... " „Ale ne. Ještě se spolu napijem. " Ozval se Mike a já nestačil ani říct ne. „To bych neměl." Vydechnu nejistě a snažím se vyhnout Rossově pohledu. „Tak jen jednu sklenku."

Nevím, jestli mi chtěl Brandon tím pitím naznačit, že jsem nudný, nebo tak, ale David měl tak nejistý pohled, jakoby, jakoby... Ne, nebudu dělat předčasné závěry. "Mike, prosím tě, neopíjej mi ho." zasměju se, ale upřu na něj pohled s žádostí. "Ale, ale Rossi... Proč se s námi taky nenapiješ?"a jé. "Já, já...""Žádný ale..." a už ke mně strká sklenici s něčím, co je asi víno? "Ale Miki, nech Brandyho kolouška napokoji, nechce pít? Jeho volba." usměje už taky trošku přiopile Elena. Ještě že už poslala Ninu a Davida pryč. Prý se mají učit, ale podle mě spíš poslouchají za dveřmi.

Nejistě upiju. Neměl bych pít. Ross bude zas naštvaný. „Ross nepije. " Oznámím tiše a odsunu od Rosse láhev s pitím. Ross po mně vrhl naštvaný pohled a já mu ho opětoval. Jeden z nás se bude muset obětovat a já jej domů nepotáhnu a taky, kdyby ho někdo viděl ze školy... To by nedopadlo dobře. Ve dveřích se objeví Davidova hlava a vyzve Rosse, aby s ním šel do pokoje. Je mu sedmnáct. Mohl by být s Rossem kamarád. Kamarád stejné věkové skupiny. Přibližně. Ross se nakonec zvedl a odešel. Já naopak opět nejistě upil z láhve. Nechci se opít.

Brandon mě štve, vážně moc. Proč se tak chová? Už přece nejsem malý. "Co potřebuješ?" zeptám se, když se s Davidem ocitnu v jeho prostorném pokoji. "No, víš, chtěl jsem se tě na něco zeptat..." zamumlá a přešlápne z nohy na nohu. Náhle vypadá tak nervózně. "No... Jestli, jestli, když už jsi ve čtvrťáku..." začne, ale já ho přeruším. "Ve třeťáku...""Ale to je jedno! Prostě, umíš tancovat?" vyhrkne rychle. "Tancovat?" malinko nechápu. "Ano, tancovat, jako tango, jauw a tak, alespoň základy." dodá. "No, jo, umím, proč?" řeknu nejistě já. "No, jsem pozvaný na ples, a možná tam bude jedna osoba, která tyto tance zbožňuje." šeptne a jeho tváře malinko zrudnou, zatím co já se na něj široce usměju. "Kdy to je?"
"Za dva týdny."
"Kdy chceš začít? "
"Co?"
"Snad chtěls, abych tě učil."
"Hned..."

Pomalu jsem upíjel ze sklenice. Nepřišel jsem si opilý. Ani jsem moc vlastně nepil. Naopak Mike i má matka už byli notně opilý. „Měl bych jít. " Oznámil jsem nervózně a vydal jsem se hledat Rosse. Otevřel jsem náhodné dveře a ztuhnul jsem. „Jdeme domů," oznámil jsem ledově a otočil jsem se zády k výjevu Rosse a Davida, který jej pevně tiskl k sobě v jakémsi úklonu.

"A chceš umět vést, jako z role kluka?" zeptám se pro jistotu ještě před tím, než začneme. Jen kývne. "Dobře, tak začneme valsem." oznámím mu a začnu mu ukazovat, jak jsou ty kroky na místě. "Super, přesně takhle, jo, jde ti to." chválím ho a pak přejdeme k pohybování. "Začínáš pravou, " učím ho to krok po kroku a zatím ho držím jen za dlaně. "Správně, a teď přejdeme do těsného držení, ano? Musíš si partnerku přitáhnout k sobě, aby se mezi vás nenašel ani kus papíru. Ona pak díky domu vycítí každý tvůj budoucí krok a tak zareaguje a ty jí nepošlapeš nohy." přitisknu se k němu, ale on si mě u sebe vůbec nedrží. "Davide, musíš si ji u sebe držet, aby ti nemohla "utéct." Poučuju ho a vytrhnu se mu, abych mu to předvedl, ale nějak se mi zamotá hlava a začnu padat. "Bacha." rychle mě chytne a tak se dostaneme do podivného záklonu. V tu chvíli vejde dovnitř Brandon. "Ale zlato..." povzdechni si, když se otočí k odchodu. "Tak ve středu po dvanácté, tady?" domluvím se s Davidem na další lekci a pospíchám za Brandonem. "Brandy, copak? Snad se nezlobíš? Vždyť to vypadalo, že si to tu už celkem užíváš?" špitnu, když mu pomáhám do jeho bundy.

„Jo, bavím se. " Odseknu. „A neříkej mi Brandy." Zavrčím a on si povzdychne. Podám mu jeho bundu a v rychlosti se s nimi rozloučím. Na to už pomalu jdeme domů. Je mi zima, bolí mě hlava a můj přítel... Zavrtím hlavou. „Co si tam s ním dělal? "

"A jak ti mám tedy říkat, Brandon je strašně dlouhý." postěžuju si a chytnu ho za ruku."Učil jsem Davida tancovat." vysvětlím, ale on na mě jen nechápavě kouká. "No, prostě, podle všeho se mu někdo líbí, typuju nějaký malý uke a ten miluje tanec. No a David ho chce oslnit tím, co ho naučím." spiklenecky se rozesměju. Přijdu si jako nějaká drbna. "Před chvilkou jsem ho učil vals a slíbil mu, že mu ve středu dám další lekci." řeknu s úsměvem. "Doufám, že nevadí." podívám se na něj omluvně. "Chci mu pomoci, aby byl šťastný jako já s tebou." špitnu a sleduju chodník pod svými chodidly.

„Promiň, "zamumlám nakonec a políbím ho na tvář. „A všichni hned nemusí být teplí, Rossi." Zasměju se a následně jej pevně chytím za ruku. „A říkej mi normálně mým jménem. No a co, že je to dlouhý. "

"Ale proč by se jinak ptal, jak se to pozná, že jsi na kluky a taky řekl, že chce oslnit osobu, neřekl dívku." snažím se svůj názor podpořit fakty. "Vždyť já vím, máš krásné jméno, ale když tě chci oslovit jemně tak to zní tak jakobych byl na tebe naštvaný, nebo tě káral. Víš, co? Budu ti říkat třeba koblíšku nebo broučku nebo jen brouku, ne, to je moc hrubý, co broučínku?"

Zoufale si povzdechnu. „Brandy mi říká táta a není to ani trochu. Zní to jak ženská. Říkej mi třeba jakkoli jinak než bročínku a koblížku. Co něco míň pitomýho? " ušklíbl jsem se a on se zase zasmál. „Tak jo. Ale s Davidem máš asi pravdu. Už v nemocnici na mě blbě zíral, když jsem se o tobě bavil."

"Tak dobře beruško." uměju se a políbím ho. "A co vůbec říkáš na svou novou rodinu, teda na rodinu své matky, " opravím se rychle, nechci ho naštvat."Nevypadá to, že už se Elena poučila?"

„Ušlo to, ale no... Jo. Asi. Asi jí... Asi jí zvládnu odpustit, "vydechnu tiše a propletu si s ním prsty. „Jdeme, zlato, doma si tě pořádně vychutnám." Olíznu mu ucho a on se zachvěje. „Tak moc se těším. "

Trošku mě děsí, ale i tak se musím usmívat. "Ehm... Já taky." nechám se táhnout k nám do bytu. "Co máš v plánu?"

„Uvidíš. " Odbydu ho rukou a odemknu. V rychlosti se osprchuju a pak pošlu do sprchy jeho. „Šup, šup." Mezitím začnu chystat postel a svíčky. Když se Ross vynořil z koupelny, tak jsem jej polibkem umlčel a povalil jsem jej na postel, kde jsem mu připoutal ruce k posteli a nohy též. Kousnul jsem se do rtu. Vypadal tak dokonale. Stáhl jsem z něj ručník a na to jsem jej začal pusinkovat a kousat. „Rossi? " zvážněl jsem a v rukou jsem sevřel šátek, kterým jsem se mu chystal zavázat oči. „Chci ti teď udělat dobře. Nebudu. Nebudu ti strkat penis do zadku, i když bych chtěl, vím, že ty nechceš a to akceptuju. Vše ostatní mi ale dovol, ano? Neublížim ti. Nikdy bych ti neublížil. " S tím jsem mu zavázal oči a sehnul jsem se mezi jeho nohy. Jazykem jsem obkroužil jeho vstup. Jen mu udělám dobře tak, jak on vždycky dělal dobře mně.