Ross:  psán tučně Hanka124

Brandon

"Ne, ne, nechci tě do ničeho nutit, já ani nevím, co chci, jestli ti tu za chvilku nebudu vadit nebo to tu nebude pro nás dva dost velký, nevím, nevím, co dělat, " pronesu smutně potom, co zase nabereme dech. "Půjdu začít připravovat oběd, ty si zatím někam sedni nebo lehni, hlavně odpočívej. Nechci, aby tě už bolela ta noha, " pohladím ho po vlasech a pak si ho taky přitáhnu do polibku.

„Proč bys mi vadil? "zasměju se a zmáčknu mu zadek. „Tak jo. Nebudu nic dělat, ale ty zase budeš vařit jen v zástěře, ať se mám na co koukat." Vykulil oči a já jej začal svlékat. „Notak, zlato, "zamrkám na něj a on odstrčí mé ruce. „Prósím," nahodím štěněčí pohled a konečně mu stáhnu tričko.

"No, dobře, ale budeš po celých následujících sedm dní odpočívat a co nejvíc tu nohu šetřit." Vypláznu na něj jazyk a nechám se jím svléknout. Když už před ním stojím, jak mě bůh stvořil, dívá se na mě jako na kus masa, tak se raději natáhnu pro tu zástěru, jinak bychom se ani jeden neudrželi.

Zahihňám se. „Ach... Proč jen jsem nenavrhl nudistické vaření. " Promnu si oči a pak se zadívám na jeho kulatý zadeček. „Zlato! Uděláš špagety?" Kývl a já tak spokojeně sledoval, jak se sklonil k nejnižší poličce. Dokonalost. Rychle jsem si to vyfotil a zase dělal jako že nic.

Cítím na sobě ten jeho pohled a to mě nutí se různě předklánět a vrtět. Jsem rád, že se mu takhle líbím. Opražím nějaké kusy parků, co byly v mrazáku a já je nakrájel na kostičky. Nudle budou rychle a jako omáčka poslouží kečup, teda viděl jsem ho ve skříni. Slyším, jak si za mnou Brandon něco brouká. Má krásný hlas. "Už to za chvilku bude, " oznámím mu, když začnu cedit špagety.

Začichám a usměju se. Hezky to voní. „A pak by mi moje kuchtička mohla vykouřit, co ty na to? " usměju se a zamrkám na něj. On si olízne rty a já se ušklíbnu. „Nějak se na to těšíš, co?" Dál ho popichuju a on se víc kroutí. Dělá to schválně. Už se těším, jak bude klečet u mých nohou.

Tak ho miluju a ty jeho kecy, kterýma si chce udržet nadvládu. "Ano, a moc bude to takový můj dezert." mrknu na něj a začnu se různě protahovat. "Ale prvně se najíme, " usměju se a dám nám špagety na talíř. Posadím se na židli a Brandon za mnou přikulhá. "Chceš si sednout? Na mě si chceš sednout?" dělám chvilku blbého, ale pak si ho přitáhnu na klín a začnu krmit. "Udělej ááá. "

Spokojeně se mu uvelebím na klíně a nechávám se krmit. Mezitím krmím i já jeho, ale vadí mi to šišlání, ale to přežiju. Začnu se mu pomalu kroutit na klíně a on mě po chvilce s hlasitým výdechem chytí boky, abych se nemohl pohybovat. Na to začnu kňourat že mám hlad a mu nezbyde nic jiného, než mě pustit a zase začít krmit. „Už se těším, až uvidím erekci pod zástěrou. " Zasměju se a on tiše vzdychne.

Co se s ním děje? Proč je pořád tak nadrženej? Ne, že by mi to vadilo, jen mě teď mučí. A to jsem si myslel, že já jsem ten dominantní. Konečně máme snědeno, zase mi není z tolika jídla dobře, ale on se na mě přímo vrhne. Líbá mě, tře se o mě a pomalu se sám zbavuje oblečení. Je to krásný pohled a ještě krásnější pocit. To, že po mně touží, že se mě nemůže nabažit stejně jako já jeho. Stále se mi pohupuje na klíně, ale ve chvíli, kdy se má ruka ocitne na jeho erekci, tak zastaví a mrkne na mě. Posadím ho místo sebe na židli a vecpu se mu mezi kolena.

S úsměvem pozoruju jeho obličej. „Šup, šup, kuchtilko, "zasměju se a on mi tvrdě zmáčkne erekci, až bolestí syknu. „Zlobíš," zatahám ho za vlasy a víc natisknu jeho hlavu na svůj klín. „Notak, Rossi, udělej mi radost. " Spokojeně a se vzdychy pozoruju jeho počínání. Tak dokonalé. Prsty mám zapletené v jeho vlasech a na plno se poddám slasti.

Já že zlobím? Ach, zlato. Kmitám jazykem po jeho špičce a on se může zbláznit. Pak si ho začnu vsouvat celého do pusy a pak zase vysouvat, a to hodně pomalu. Když zlobím, tak aspoň pořádně. Sem tam jej saju a rukou Brandonovi masíruju koule, což ho na chvíli úplně odrovná.

Roztřeseně zatínám prsty do jeho ramen. Z úst se mi derou steny a hrozně hlasitě dýchám. Mučí mě a evidentně ho to moc baví. „Rossi... " zvládnu už jen kňučet. Kňučím a celý se třesu. Zbývá mi tak malinký kousíček do vytouženého konce. „Prosím, Rossi." Vrazí si můj penis až do krku a já se zhroutím přímo na něj. Snažím se to nějak rozdýchat, ale moc mi to nejde.

"Nezapomeň dýchat, zlato. " šeptnu mu do ucha a přitisknu si ho k sobě blíž. "To jsem byl tak špatný, že se mnou nemluvíš?" dělám si z něj legraci, když vidím, jak se snaží svůj orgasmus vydýchat. Vypadá to, že ho to unavilo, poslední dobu je pořád nějaký unavený, doufám, že nebude nemocný, chudáček můj. Vypadá stále duchem jinde, tak nás přemístím do ložnice, kde ho zachumlám do peřiny. "Odpočiň si, já se budu asi teď chvilku učit. A pak můžeme pokračovat." dám mu pusu na čelo, ale to už má zavřená očka a vklidu oddechuje.Měl bych se o něj lépe starat, strašně ho unavuju.

Nechtěl jsem usnout, vážně ne. Jenže to jinak nešlo. Nedokázal jsem přinutit oči, aby zůstaly otevřené. Stále se zavíraly a já to nakonec vzdal. Vzbudil jsem se a Ross se válel vedle mě a učil se. Objal jsem jej a políbil jsem ho na krk. „Děkuju, bylo, bylo to fakt úžasné, "zašeptám celý rudý a on se samolibě usměje.

Celé odpoledne ležím vedle té spící princezny a učím se slovíčka potřebná k maturitním otázkám v ruštině. Sem tam si něco přeříkám nahlas, ale on dál spí. Má vlastní erekce po čtyřech hodinách velmi neatraktivní ruštiny sama slehla. Zrovna si opakuju slovíčka k tématu Můj ideální přítel, když mě můj přítel obejme a začne líbat. Konečně je vzhůru. "Jsem rád, že se ti to líbilo." usměju se na něj. "Jsi vyspinkanej?"

„Promiň, "sklopím pohled a on se na mě zmateně zadívá. „Já. Poslední dobou toho moc nevydržím, nevím co to se mnou je. Doopravdy mě to mrzí." Promnu si oči a pohladím jej po tváři. „Nezasloužím si tě. Měl bys být s někým mladším. "

"Ale prosím tě, toto neříkej, jsi pro mě ten nejlepší, vážně. A ta únava, to bude asi normální, přeci jen v posledních pár týdnech jsi toho moc nenaspal, tak si to vybírá svou daň." Pokrčím rameny a vyhoupnu si ho na sebe. Leží mi na hrudi a zkoumá mě pohledem. "Miluju tě a nikoho mladšího nechci, věř mi, bylo hodně příležitostí za ta léta, co mi láska k tobě okupuje srdce. Ale vždycky mi vadilo na těch osobách, že to nejsi ty."

Začervenám se a bouchnu ho do ramene. „Jsi až moc sladkej. " Povalí mě pod sebe a já nafouknu tvářičky. Kousne mě do ramene. „Nevím jestli zvládnu sex," řeknu po chvilce, kdy je jasné, že se k tomu schyluje. „Promiň... Necítím se na to. " Otočím hlavu a on zklamaně vydechne,ale přijme to. „Děkuji," špitnu a políbím ho. „Ale můžu ti alespoň vykouřit jen... Jen teď nechci sex."

"Já to čekal, neboj, už ráno jsem si říkal, jak to, že ještě pořád můžeš." mrknu na něj. "A nemusíš mi kouřit, mě stačíš ty, jsem strašnej slaďouš, takže bych se bál, že by ses do mě třeba zakousl." usmívám se na něj a on se mi začne normálně smát. Chytl ze mě záchvat smíchu. "Co je tu k smíchu?"

Slaďouš! Setřu si slzičky. „Slaďouši. " Opět vyprsknu smíchy a schoulím se do klubíčka. Máchám kolem sebe rukama a snažím se popadnout dech. „Nemůžu!" lapám po dechu a celý se třesu. Konečně se nějak uklidním a posadím se. Pohlédnu na něj. Snažil jsem se. Doopravdy jsem se, doopravdy jsem se snažil, ale stačilo mi se na něj jen jednou zas podívat a byli jsme zase tam, kde jsme byli.

"Hele, nesměj se mi." Zamračím se na něj, ale jsem rád, že se směje a že se usmívá.Stále přímo prská smíchy, a jak se říká, smích je nakažlivý. Takže se za chvíli oba řechtáme na celé kolo a pomalu ani nevíme čemu."Ano, jsem tvůj sladkouš."

„Ne-nech... Nech toho. " Snažím se uklidnit a přestat se smát jako pominutý. Moc mi to ale nejde. „Sakra..." Přitulím se k němu a pomalu se uklidňuju. „Mám tě fakt moc rád. Miluju tě. " Hladím jej po bříšku a po hrudi. Po jeho dokonale svalnaté hrudi. Olíznu si rty a prohrábnu si vlasy. „Co bys chtěl dělat? "

"Taky tě miluju." políbím ho a zamyslím se. "No, myslím, že to bude chtít za chvíli večeři ale jinak mě nic nenapadá, co bys chtěl dělat ty?"

„Já?... No. " Zamyslím se a pak ho povalím pod sebe. „Budeme se válet a povídat si." Zazubím se na něj a on se zachechtá. „Tákže... Líbil se ti někdy někdo kromě mě? A buď upřímnej. Chci to vědět. " Políbím ho na nos a olíznu si suché rty. Začervená se. „Noták."

"No, vzhledově se mi před pár lety líbil jeden starší spolužák, ale byl to strašnej hajzl, nestojí za řeč." úplně první kluk, s kterým jsem něco měl. Snažil jsem se tenkrát zapomenout na Brandona, tak jsem se upnul na Tomasovu hezkou tvářičku. Jsem celý rudý, když si na tu noc vzpomenu, ne, ne, navíc jsou to jen útržky, jakoby to ani vůbec nebylo.

Mírně se zasměju. „Nějak jsi nám zčervenal ještě víc, "popíchnu ho, ale uvnitř mě to vře. Proč jsem se ho na to vlastně ptal? Majetnicky jej obejmu a políbím. Nebyli jsme spolu, takže je to pochopitelné. Já si ostatně... No je to jedno. „Mrknem na nějaký film?" zašeptám a on kývne.

"A na jaký? Co třeba nějaký díl X-menů?" navrhnu, vím, že má rád marvel, ale je zrovna toto od nich? Nevím, ale zbožňuju to, nejvíc je prostě Logen ala Wolverine. Přitáhnu k nám noťas a oba se pohodlně uvelebíme.