Ross:  psán tučně Hanka124

Brandon

Znovu jej políbím. „Jsi roztomilý," pohladím jej po tváři a on se začervená. Společně se vydáme domů a cestou se každou chvíli zastavujeme a líbáme se. U dveří od bytu už jsem celý zadýchaný a mé rty jsou opuchlé. Nalačí mě na dveře. Bundu i košili mám rozeplou a poslepu pozadu odemykám. „Rossi. "

"Brandone..." takhle nadržení jsme snad ještě nebyli. Chci ho, chci se ho dotýkat na holé kůži, chci ho cítit, tělo na tělo. Políbit každý kousíček jeho těla. Chci ho donutit vzdychat mé jméno a přivést ho do eufórie. Zámek konečně povolí a my vpadneme do bytu. Vysadím si ho na sebe, on mi obmotá nohy kolem pasu a já ho chytnu za zadek. Ten dokonalý zadeček.

Prohmatává mi zadek a já slastně kňourám. „Rossi, Rossi, mám překvapení. " V rychlosti jsme ze sebe strhali oblečení. Začal mi hladit rozkrok a přímo se s ním mazlit. „Nedělej tak divné věci," vydechnu sténavě a on se jen zasměje. Sjede mi na zadní stranu zadečku a zarazí se. Otočím se k němu zády a opřu se i stěnu. „Notak šup," zasměju se.

"Co to?" vydechnu, když přede mnou začne kroutit prdelkou s kalhotkami, které mají díru přímo na jeho dírce. Zůstanu na něj s úžasem hledět. Můžu do něj rovnou zasunout a ani si nemusí sundat kalhotky. Kouzelné. Kleknu si a začnu si ho jazykem připravovat. Líbí se mi, jak se celý chvěje, jak se ta dírka malinko rozevírá a svírá.

„Ro... Ah... Rossi. " Slastně vzdychám a víc se mu podbízím. Jsem jak levná coura. Jeho levná coura. „Už, už ho tam strč." Vyhrknu rychle a křečovitě zatnu ruce v pěst. „Zlato...! " začne se o mě otírat a já se můžu zbláznit. „Notak!"

Nemůžu se dočkat, až budu v něm. Už teď slyším, jak sténa, rajská hudba. Miluju to. Začnu do něj mučivě pomalu vnikat a rukama mu zabráním proti mně přirazit. "Nebuď nedočkavý, " mlasknu mu do ouška, a když to nejmíň čeká tak do něj prudce přirazím, až to s ním cukne.

Bolestně kňuknu, ale na to spokojeně vydechnu. Ta plnost... Je to dokonalé. Z úst se mi začnou drát steny. Zoufale se opírám o stěnu. Naše kůže o sebe pleskají a rty jsou nalepené na sobě. Cítím, že brzo budu. Tělo se celé třese a on ještě zrychloval. „Ross... " rozezvoní se telefon. Znovu zasténám. Je to jeho telefon.

Když se rozezvoní můj telefon, tak začnu přirážet ještě rychleji a prudčeji. Ten telefon počká, počká zvlášť po dnešku. Užívám si to, to, jak jsme si blízko, to, jak se kolem mě svírá v milostné křeči a to, jak se tváří při orgasmu. Při tom všem se prostě nejde taky neudělat.

Svalím se na zem. Noha mě už neudržela a mé tělo už taky nespolupracovalo. Vyčerpaně jsem hleděl do Rossova obličeje. „Sundej mi je, " kňournu a on okamžitě poslechne. Udělal jsem se do kalhotek, už tak to bylo mučivé, jak svíraly můj tvrdý penis. Teď mi ani nevadí, že nepoužil kondom. Nějak. Momentálně se mi to líbí. Jsem jen jeho. Konečně přijme hovor a já se posadím.

Rozdýchávám orgasmus a koutkem oka nenápadně sleduju, jak z Brandona vytékám, jak má rudé tváře a spokojený úsměv na rtech. "Haló?... Sof?...Tati?.... I Nick?... Tolik míst tu ani nemáme... Ne, a ani se nám nikdo nebude cpát do naší postele...zkus restauraci Carpe diem, měl by to být i hotel, je jen blok od nás... Ne, vaří tam hezky... Jaké ale, přece bych vás neposílal někam, kde se mi nelíbilo...No dobře... Ne, nemluv o tom Sof, vždyť táta žije... Jak jako, že i tak to mám zařídit?!... Ale Sof, já na tebe nechtěl křičet... Nic neslibuju, zítra se domluvíme... Už nebreč, sestřičko, a pozdravuj tátu a Nicka... Ne, ne, já jen..." měl hezký večer. Dobrá nálada je ten tam. Jsem bezcitný kretén, který se nechce postarat o svou rodinu a ani pro ni nebrečí? Ale já brečel, brečel jsem hodně... Ale pro Sof... Sof to nestačí...

Vytrhnu mu telefon z ruky. „Sof? " z druhé strany se ozval nepříjemný povzdech. „Ne, nebudete tady bydlet. Je to můj byt a není tu dostatek místa, Ross vám popsal, kde můžete bydlet a nemusíte přece do hotelu. Můžete do domu, kde žije tvůj otec." Začne ječet, jak necitlivý a blbý jsem. „Zítra se potkáme... Ne. Já tam budu taky, nenechám tě, aby jsi Rosse zneužívala. Budu tam taky a piš si, že nedovolím, aby jsi ho ještě víc deptala." To poslední do telefonu přímo zasyčím a následně to típnu. Ross se mi schoulí do náruče a já jej začnu konejšit. „Už je dobře, nejsi sobec. Jsi moc citlivý a hodný." Někdy až moc.

Tisknu se k němu a on mě objímá, hladí po zádech, říká hezká uklidňující slůvka, ale mě i tak bolí u srdce. Opravdu si má sestřička o mně myslí tak špatné věci? "Nedáme si vanu?" špitnu a snažím se utřít slzy. "Měl bych si tě umýt, když jsem si tě zašpinil." pokusím se o úsměv a o změnu tématu. Proč jsem musel brát ten hovor, zkazil tak krásnou chvíli.

„Jo, půjdeme se okoupat. " Chci vstát, ale mé tělo vyslalo jasný signál, že ne. Ross mě nakonec sám zvedne a odnese mě do koupelny. Voda je příjemně teplá a já mu začnu umývat záda. „Miluju tě," zašeptám tiše a on se zahihňá. „Doopravdy tě miluju. "

"Já tebe taky." usměju se. "Neříkal jsem náhodou, že to já umyju tebe?" začnu se potichu smát, když mi při umývání zad sjede do podpaží a začne lehtat. "Dost, dost... Udělám cokoli." zmítám se smíchy ve vaně sem a tam a on ne a ne přestat.

„A co mi teda dáš? " chvíli je ticho a pak vybuchnu smíchy. „Proboha... To je jak z telenovely. Takové klišé!" celý se otřásám smíchy a on nafoukne tvářičky. „Ale je roztomilý, že mi chceš dát sebe. " Políbím ho na rameno. „Takže vlastně mi nabízíš svůj zadek?" Dodám po chvíli a on ztrne.

"To nemyslíš vážně, že ne?" podívám se na něj překvapeně. "Že já to nespecifikoval..." uchechtnu se a otočím se čelem k němu. "Ale jen na koukání." mrknu a oba se začneme smát.

„Ale noták. Vím, že bys to chtěl," popíchnu ho a on zavrčí. Začnu mu zadek mnout a on mě odstrčí. „No jo, no jo." Pozvednu v ruce, jako že se vzdávám. „Ale někdy bychom to zkusit mohli. " Zabrumlám si pro sebe. Chtěl bych taky vědět jaké to je.

Vím, věřím, že by to neudělal, ne, když to já nebudu chtít. Děsí mě to, ale jednou, jednou pro něj bych to někdy mohl zvládnout. Ale to mu říkat nebudu. Už jsme oba umytí, tak se natáhnu pro ručník, a začnu si ho hezky sušit. "Tak pojď ty můj ďáblíku." usměju se na něj a posadím ho na pračku. Sám se utřu a ovážu si ručník kolem pasu. "Zkontrolujeme nožku a pak si půjdeme spinkat, jo?" ha, teď se o něj starám jako o dítě, doufám, že mu to pro jednou nevadí.

Upřu na něj pohled, alá... Si děláš srandu, ne? Ale i tak mu nohu nastavím a on mi ji zkontroluje a namaže. „Studí, "zavrčím, konejšivě mě pohladí. Fakt se ke mně chová jako k děcku. Zvedne mě a já se ho pak odmítám pustit. Když se ke mně chová jako k děcku, tak se budu chovat jako děcko. „Ne, nepustím se."

Se smíchem se s ním svalím na postel a on se mě ani tam nepustí. "Ale prosím tě, jak se máme takto obléct do pyžama?" oba už postrádáme ručník a kupodivu nám to nevadí. "Tak dobře." nechce pyžamo, tak nemusíme mít pyžamo. Přikryju nás peřinou a líbnu ho na čelo. "Dobrou, zlato." usměju se a on mě políbí na nos. Ještě chvilku si takhle vyměňujeme polibky, a pak Brandon vytuhne. Pohladím ho po vlasech a přísunu si ho ještě blíž. "Jsem moc rád, že tě mám."

Probudí mě chlad. Posadím se. Ross se zabalil do peřiny a mě nechal mrznout, nahého a nebohého. Začal jsem se s ním přetahovat o peřinu. Marně. I ve spánku měl obrovskou sílu. „Lakomče, "zasyčím a on se víc zachumlá do peřiny. Začne cosi mumlat a já se k němu nakloním. Odtáhnu se a zaženu slzy. Jen se mu to zdá. Není to skutečné. Není... I tak, poslouchat jak kňourá cizí ženaké jméno není příjemné.

Nechci, nechci, míchá se mi všechno do sebe. Ta žena s videa a Brandon, tentokrát bez masek. Chtěl jsem mu pomoct, zachránit ho před ní. Měla, má bič... Jsem na paloučku, na svém paloučku. Jednou, jednou tam přišla taková divná baba, byl jsem malej, nevěděl jsem, kdo to je. Říkala, že budume hrát divadlo, že potřebuje něco namluvit. Potřebovala nějakého moulu, co by to udělal zadarmo. "Musíš číst tady tu pasáž, hezky procítěně, jakoby to byl někdo, koho máš rád." opakuje se kolem mě jako ozvěna. Chtěl jsem jí udělat radost, tak jsem se snažil. A má představivost pracovala. Kňučím a stěnám to cizí jméno, ale hlavou mi probíhá jen jedno jediné. Brandon. "Ach, Diano... Diano... Lásko... " pořád dokola. Bylo mi divné, že nemám říkat nic jiného, ale ta žena byla nadšená. Když jsem se vracel z paloučku domů, volal na mě. "Rossi! Toto nám nemůžeš dělat, kde jsi byl?" ten starostlivý tón, ty oči a jeho otevřená náruč. "Brandone, já už to neudělám, slibuju."Bum, vzbudí mě rána, když mě někdo doslova vykopne z postele. Nechápu to. Jen sedím na zemi a dívám se na nahého ubrečeného Brandona. "Co se děje?" zeptám se rozespale a začnu ho balit do mnou zahřáté peřiny.

„Nic, " vyjeknu nepřirozeně vysokým hlasem a obejmu se rukama. Ujely mi nervy. Cítím se teď trapně. Něco se mu zdálo, jen... Proč zrovna tohle? Co když mi lhal a nejsem jeho první. Začne mě objímat a já se nechám. „O čem se ti zdálo?" zeptám se nakonec a celý nervózní si koušu ret. Nechtěl jsem ho kopnout, tedy chtěl. Nechtěl jsem ale, aby spadl. To až potom, kdyby nepřestal. Ale to... Nechci už nikdy slyšet něco jako, už to nikdy neudělám, Brandone.

"Jen vzpomínka z dětství." pevně ho obejmu, asi jsem sebou v noci mlel. Nebudu mu říkat, že tam předtím byl i on a ta kurva z videa. "Pamatuješ, jak jsem někdy, když mi bylo deset nebo jedenáct utekl, protože jsem Sof rozbil její fén? A tys mě pak hledal?"

„To jo... " Zarazím se. Když řekl vzpomínka, tak ve mně hrklo. Jak nedávná vzpomínka? Když ale řekl to s tím fénem. Vždyť byl ještě děcko. „Co se stalo, Rossi?" začal vykládat a já naštvaně zatnul čelist. „Jsi normální?!" vyjedu na něj. „Ta ženská musela být nějakej pedofil! Zatraceně." Pevně ho obejmu. „Ty jsi tak blbej."