Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

To snad nemyslí vážně... Bože... Zatmí se mi před očima a mobil mi vypadne z ruky. Jak já ho miluju. "Ne, Brandone, není to tvoje vina, bylo toho na něj v jednu chvíli prostě moc, netrap se a radši za ním přijď, určitě tě rád uvidí." uslyším Louisův hlas. Otevřu oči a zjistím, že jsem zpátky ve své posteli v nemocnici a Louis mluví do mého mobilu, teda mluvil. "Co se stalo?" chytím se za hlavu, která mě nějak moc bolí. "Při tom honění jsi omdlel ty pako, ani nevíš, jak jsi ho vyděsil." Odpoví mi s vyčítavým úsměvem.

Po půl hodině, kdy sedím na posteli a snažím se přestat si nadávat se mi rozezvoní telefon. „Rossi! " celý vyklepaný, se mu začnu omlouvat a slibovat, že už to neudělám. Začne protestovat a já se nakonec zasměju. „Takže ty sis honil a omdlel jsi?" zamumlám. „A Louis tě našel a počkat. " Mírně zatnu pěst. „On tě viděl nahého?"

"Ale prosím tě, ne, měl jsem na sobě tu nemocniční košili, která mi při pádu sjela zpátky ke kolenům. Poznal, že jsem si honil díky nepořádku, který jsem udělal." stydím se, tak moc se stydím. "Omlouvám se, nechtěl jsem sebou seknout, zaskočil jsi mě." bráním se a on se směje. "Těším se, až tě budu mít u sebe."

„Netěšíš se spíš na můj zadek? " zasměju se a on jen cosi zahuhle. „Můj zadek i já se na tebe těšíme taky," vydechnu vesele a on se taky zahihňá. „Tak sladké sny, lásko. " Zavěsím a se spokojeným úsměvem se rozvalím na posteli. Jo, jsem šťastný.Ráno se hezky upravený a navoněný vydám pro Rosse. Kavárna je dnes zavřená, takže mám volno. Zaklepu na Rossův pokoj a vejdu. Vevnitř je Ross a jakýsi kluk. Vesele se baví, tedy až do chvíle než si mě všimnou. „Neruším? " Pousměju se.

Brandon, Brandon je prostě zlatíčko. Ráno jsem zjistil, že Louis zařídil, abych mohl jít opravdu dnes domů, a k té příležitosti se se mnou přišel rozloučit Mike. Ani nevím proč. "No, jo, jsi fajn, když nebrečíš a nesmutníš po tom tvém Brandonovi." dloubne do mě s úsměvem. "Ani nevíš, jak se mi ulevilo." špitnu a ještě víc se zamotám do peřiny, doufám, že mi Brandon vezme oblečení. "Ne, ne, zlato, pojď sem, už tu na tebe čekám." usměju se na něj zářivě. Je to, jakobych ho přivolal myšlenkama. "Takže vy jste ten slavný Brandon? Těší mě, jsem Mike, hodně jsem toho o vás slyšel, a myslím, že kdybych měl o vás slyšet ještě něco dalšího, prdne mi hlava." natáhne k němu ruku Mike.

Usměju se. „Těší mě. " Potřeseme si rukama a on se mi představí. Ross nás sleduje a já zaváhám. „Proč nejdeš?" zamumlám a on s rudými tvářemi odpoví, že nemá oblečení. „A... Aha. " Poškrábu se na hlavě. „Asi budeš muset jít v košilce a půjčím ti svou bundu." Zrudne. „Ale neměl bys tady mít to staré oblečení?"

"Možná ho má Louis, prý bylo hodně mokré a špinavé." špitnu a Mike se začne smát. "Hele, nesměj..." hodím po něm polštář a on s ladností uhne. "Minul jsi." rozchechtá se a radši odejde. "Jdu se podívat po tom Louisovi a pošlu ho sem." řekne mezi dveřmi a zmizí.

Sednu si k Rossovi a zašklebím se. „Budu muset jít za tebou a držet ti košilku, aby se náhodou nezvedla úchylové mi tě neokukovali, "zavrním a on se zamračí. Sednu si mu na klín. „Nezlob se." Zašeptám mu do ucha a začnu jej líbat a hladit. Tohle mi chybělo. Neskutečně moc. „Doma mě tvrdě ojedeš, "oznámím mu a instinktivně z něho slezu. Dveře se otevřou a dovnitř napochoduje Louis s Mikem a oblečením. Posmutním. Mohla to být hodně zábavná cesta.

"Tak vidím, že si ho odvádíš domů, to je dobře, ale i tak ho hlídej Brandone, oba byste se měli ještě tak týden šetřit." doporučí Louis a hodí po mně, teď už čisté a suché oblečení. "Díky, " kývnu na něj a malinko stydlivě na ně mávnu, aby se otočili. Ti dva se uchechtnou a jdou radši rovnou na chodbu. "Brandone?" oslovím ho a on se ke mně otočí zády. "Ne, to jsem nemyslel, rozvázal bys mi ty uzly na zádech?"

„Ach tak, "zasměju se a přesunu se za jeho záda. Chvilku váhám, ale pak začnu jeho záda při rozvazování zasypávat polibky. On se napíná a slastně přivírá oči. Když odhalím celá jeho záda, tak ho pevně obejmu. „Tak moc tě chci, ale musím počkat," postesknu si a on naštvaně vydechne. „Tady je někdo frustrovaný," dloubnu do něj a sleduji, jak se obléká. „Je to pro mě utrpení sledovat, jak se přede mnou oblékáš, mám radši, když to děláš obráceně.

"Přestaň mě provokovat..." zasyčím na něj. Jsem celý rudý a nadržený, to pro něj, hlavně jeho zadek nedopadne moc dobře. Doobléknu se a stále cítím jeho pohled, hladový pohled. "Můžeme jít?" zeptám se, když si doobuju botu, a společně vyjdeme na chodbu, kde stojí Louis a Mike.

„Děkuji, rád jsem vás oba poznal. " Vydám se pomalu pryč. Ross se s nimi loučí o něco déle a pak mě dojde. „Už se tak moc těším domů," vydechnu natěšeně a vezmu ho za ruku. Pomalu jdeme hlučnou ulicí a já se šťastně usmívám. Jsem doopravdy šťastný. Brzy už jsme u našeho bytu a já se začnu sápat do schodů, on mě se smíchem sleduje, ale nakonec se slituje a jako nevěstu mě vezme do náruče. Zarazím se, když skrz dveře uslyším steny. Ross se zamračí a já opatrně otevřu. Se špatným tušením vejdu do obýváku. „Tati! " vyjeknu na svého otce, který se okamžitě začne snažit vyprostit ze sevření svého partnera. Rychle se otočím zády. To je tak trapné. „Bože, nečum tam!" vyjedu na Rosse a ten s rudými tvářemi upře svůj pohled na mě. Možná by to nebylo tak trapné, kdyby můj otec nevypadal jako já. Vlastně ne. Bylo by to stejně trapné, ale to že vypadám jako on je pravda. Po matce jsem skutečně nezdědil nic. Jsem otcova mladší kopie a on je zase obraz mé budoucnosti. Stále budu vypadat i v jeho letech jako nějaký fakan. Budu stejně vysoký, jen budu mít trošičku vrásky... Vrásky, které ani nejdou vidět. Kdyby nás postavili vedle sebe, řeklo by se, že jsme bratři...

Vůbec tuto situaci nechápu. Ještě před chvílí jsem se těšil, jak si v bytě s Brandonem zašukám, ale v tom bytě už šuká někdo jiný! A ještě k tomu tam šuká starší Brandon, kdyby ho neoslovil tati, tak bych si myslel, že je to jeho starší dvojče, no prostě brácha. "Jejda, Brandy, není to ten roztomilý bratříček tvé bývalky? Ten, jak jsi mi o něm vyprávěl, jak ho Sofie nemá ráda." vyjede z něj zvesela a nahý jde k nám. Rossi! Ty debile, nedívej se tam, ne, ne, ne.

„Sakra, tati! " razantně Rossovi zakryju oči. „Notak! Vždyť jsme všichni chlapi." Zasměje se, ale to už mu je přes hlavu navlékána velká košile,která mu skončí někde kousek nad koleny. Úlevně se podívám na Henryho, který se omluvně usměje a obmotá kolem táty ruce. Podívám se na Rosse, nebo ho spíš propálím pohledem. Proč na něj pořád civí!? Dloubnu do něj loktem a on se vzpamatuje. „Tati, Henry, tohle je můj přítel Ross a jo, je to Sofiin mladší bratr. Rossi, tohle je můj táta a Henry, jeho přítel. " Táta s Henrym se zasmějí a vesele si potřesou s Rossem rukou. „Věděl jsem, že jsi celý po mně." Zrudnu ještě víc a nebezpečně přimhouřím oči. „Tati... " syknu nebezpečně, ale on to nevnímá. „Mně to sice trvalo dýl, než jsem přišel na to, že potřebuju někoho pořádného s pořádným náč... " Zacpu mu pusu. „Co tu vlastně děláte?"

Stydím se za sebe, že nedokážu udržet oči na místě, že zkoumám, jak asi bude můj Brandon vypadat. "No, přišli jsme na návštěvu, ale nebyl jsi tu, tak jsme si řekli, že tu na tebe počkáme, ale vymklo se nám to, promiň, Brandy, " usměje se na nás omluvně jeho otec. "My měli taky něco v plánu, ale nějak se to pokazilo, " zamrmlu. Od teď mě asi nikdo nedostane na gauč. Brr. Musíme ho nechat dezinfikovat. "Henry, my jsme našemu synkovi překazili sex, tak vidíš, teď už se chováme jako opravdoví rodiče." ušklíbne se starší Brandon na svého přítele.

Proč je takový? Promnu si čelo a vydám se do kuchyně. „Co máš s nohou? " ozve se táta a já jen zamrmlu. Začne dorážet, až nakonec mu vše vyklopím při vaření kávy. Společně si dále sdělujeme novinky a vesele se smějeme. Zmlkneme ve stejnou chvíli a tak nám oběma neunikne rozhovor těch dvou. Oba dva zrudneme vzteky a vydáme se zpět do obýváku. „Filip je nejcitlivější na zadku, "řekl zrovna Henry a Ross přitakal a se smíchem začal popisovat mé reakce na zmáčknutí zadku. „Zlato?" ozve se jedovatě táta a já se zle usměju. „Co to tu probíráte? " přidám se.

Získal jsem od Henryho nějaké typy, jak prý Brandona ještě lépe uspokojit. Někdy to musím vyzkoušet. "Nic, nic Brandone." celý rudý zkoumám podlahu. "Henry, doufám, že Brandymu nekazíš přítele, to by nám pak moc nepoděkovali, " zamručí Filip. A já mám chuť se propadnout do země.

Už to prostě nekomentuju. Henry si vysadí tátu na klín a něžně ho políbí. Vidím, jak se ke mně Ross natahuje. „Ani na to nemysli, "zavrčím a sednu si vedle něj. „Byla tu matka." Oznámím po chvíli a tátovi zmizí úsměv z tváře a Henry se napne. „Co chtěla? " Vím, že je to pro něj stále těžké. Skutečně ji miloval a pak, když to zjistil. Zhroutil se. „Chce, abych patřil do její nové rodiny... Odmítl jsem. " Znuděně jsem usrkl z hrníčku. „Nestojím o ni. "

"Tvá matka?" zeptám se nechápavě, o ní nikdy nemluvil, nikdy. On jen zakroutí hlavou, abych to nechal být, ale, ale já to chci vědět, vím, že ho to trápí. "Proč nechceš, konečně bys měl pořádnou rodinu a sourozence, které sis vždycky tak přál." Filip vypadá opravdu smutně, Henry ho k sobě tiskne v tiché útěše. Co je tak zlomilo?

„Jenže jsem už dospělý, chápeš? Už nejsem děcko. Nevím, jak vypadá opravdová rodina. " Chtěl cosi říct, ale já si jen odfrkl. „Nic ti nevyčítám, jen upřímně. Utíkal jsi od ní. Pořád jsi jen pracoval a ona si domů vodila chlapy. Já byl navíc... Jen omyl." Dopiju svou kávu a zvednu se. Posbírám špinavé nádobí a vydám se do kuchyně. Vrátím se se sušenkami. „Přespíte tu?"

"Ano, pokud tu nebudeme vadit." odpoví místo Filipa Henry. "No, jo, ty už vlastně mladšího sourozence nepotřebuješ, několik let jsi měl Rosse a teď taky." usměje se vševědoucně Filip. "Jo a bereme si gauč." dodají ještě oba zaráz a zamiloveně se na sebe dívají. Moc jim to sluší. "Dobře, ale ty, ty mi to pak vynahradíš, mám na to právo." řeknu na oko uraženě směrem k Brandonovi. Ten po mě hodí utěrku já mu jdu pomoct s nádobím.

Nádobí jsme udělali v rychlosti a na to jsme se bleskově přesunuly do koupelny a z koupelny zase do ložnice, kde jsem nás zamkl. „Tak. " Usmál jsem se a přisál jsem se mu na rty. „Jdeme na to?" vyjeveně na mě civěl a já se zachechtal. „Co? " Začal breptat, že vedle je můj otec. Přitiskl jsem mu prst na rty. „A není to celkem vzrušující? Budeme muset být potichu, aby nás nenačapali. "