Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

"Ne, ne, je dobře, že mi to říkáš, ale asi si to budu muset nastudovat, protože tak nějak nevím, co si pod tím představit, " vysoukám ze sebe celý rudý. Teď je hodně vidět rozdíl zkušeností mezi námi. Chci, aby se mu sex se mnou líbil.

„Nebudeš nic studovat, "zasměju se a políbím ho. „Já ti všechno ukážu... Víš... Já vlastně. Líbí se mi provokovat a když mě usměrňuješ, tak se mi to strašně moc líbí. Miluju to." Znovu ho políbím. „Ale rozhodně nechci, aby jsme dělali nějaké masosado... Jako později bysme mohli nějaké to plácání, ale teď... Chci, aby se nám to líbilo oběma." Políbím ho a on se začervená.

"D-dobře..." stejně se pro jistotu podívám na nějaký videa, abych nebyl za úplného blbce. Celý rudý se na něj dívám. "A patří do toho, o čem mluvíš i led?" zeptám se zvědavě. Jednou jsem klikl na takové video, kde si kluk jezdil po těle ledem a pak si ho strkal do dírky.

Zrudnu. „To já... Já to ale takto tyhle praktiky nikdy nezkoušel. V tomhle jsem úplně nový jako ty... Jen prostě vím, co se mi zhruba líbí a no... Asi jo. " Vydechnu jedním dechem a pak ho obejmu. „Necháme to teď být." Zasměju se a on souhlasně kývne. Led? Na co se to proboha dívá?

"Jo, jo, to je dobrý nápad." oddechnu si a pevně ho k sobě přitisknu."Půjdeme se někam projít, nebo co chceš dělat? Mě už je líp." usměju se na něj a on si mě začne nedůvěřivě prohlížet. "A co vlastně tvá noha, jak na tom je? Vím, že tě včera bolela? Neměl bych ti ji převázat? "

„Už ji mám převázanou, "zamumlám a zvednu se. Popravdě. Ta rána vypadá divně. Nějak... Asi se to nehojí dobře. Cuknu sebou, když mě chytí za ruku. „Projdeme se teda a pak půjdem na to rodinné setkání." Otráveně se usměju a začnu se oblékat. On mě následuje a při tom mi civí na zadek. Nevadí mi to. Upřímně teď mám na sobě kalhotky, které jsem si sám koupil. Docela dost jak jsem zjistil prosvítají přes ty kalhoty.

Co to má na sobě? Kde je vzal? To nejsou ty ode mě. "Co to máš na sobě?" zeptám se šeptem. Upřímně se mi nechce věřit svým očím. "Ty nejsou ode mě." Má ty kalhotky od někoho jiného? Ne, to by neudělal, tak jsou možná nějaké holky, s kterou spal. Pokud je to tak, tak mi to přijde spíš nechutné než svůdné.

Otočím se od něj pryč. Po mém úsměvu už není ani památka. Proč se tak tváří? „Nic, " odpovím a rozejdu se ven, on mě ale chytí za ruku a stále se dožaduje odpovědi. „Co je ti do toho? " zavrčím na něj vztekle a on zpevní stisk. Pořád mám před očima jeho znechucený obličej. „Takže ty mi zakazuješ takhle vyjít ven? " Zaváhá, ale pak kývne a víc si mě přitáhne k sobě. „Ty si myslíš, že mám na sobě spodní prádlo nějaké své bývalé holky! " Vytrhnu se mu. Cloumá mnou vztek a zároveň hrozné zklamání. „A víš co? Mám! " V jeho obličeji se zračí šok a neskutečná nechuť. „Co jiného bych s nimi taky dělal, že jo?! " Vrátím se do pokoje. Na to prásknou dveře a já si opět zalezu na balkón. Tedy předtím než si sundám ty kalhotky. Vyhodil jsem je. Co taky jiného s nimi. Ruce se mi třásly vzteky a nešla mi zapálit cigareta. Z balkónu jsem ještě viděl jak se Ross vybavuje s jakýmsi klukem.

Zase jsem ho naštval, ne, přímo nasral. Copak umím jenom tohle? Vážně má kalhotky po nějaké holce? Sám to řekl, a přece by si je sám nekoupil, to k němu nesedí. A nebo ano? Proč jsem to musel pokazit, určitě mě tím, že měl na sobě kalhotky, chtěl potěšit. Vážně, jsem ten nejlepší přítel pod sluncem. Zase šel kvůli mně kouřit. S námahou na sebe obleču nějaké oblečení a jdu ven. Nechci ho naštvat tím, že mu zůstanu na očích, musím vymyslet, jak si to odčinit. Než odejdu, nechám na stole papírek. "Promiň, přišlo mi nereálné, že máš kalhotky, vždyť předtím si je vůbec nechtěl, natož aby sis je koupil sám. Doufám, že si třeba pak promluvíme. Tvůj zlobivý Ross." píše se tam. Před vchodem zastavím nějakého kolemjdoucího a začnu se ho rukama nohama ptát, kde je tu nejbližší zlatnictví.

Cigaretu zahodím a rozejdu se do pokoje. Mám toho všeho dost. Chvíli držím tašku s celým tím nákupem a nakonec ji prostě hodím do koše. Bohužel z tama čouhá. Neřeším to. Vezmu si bundu a chystám se vyjít ven. Na stole mě ale zarazí papírek. Přelétnu ho očima. Posléze ho zmuchlám a hodím ho k tomu nákupu. Poté s povzdechem seberu jeho peněženku. Ten blbec si ji tu zapomněl... Vydám se ven. Stále tu stojí ten kluk, tak se ho rychle zeptám kam šel. Brzy už stojím u jakéhosi obchůdku, před kterým stojí i Ross. „Proč chceš zas utrácet peníze? "

No, je vidět, jak se dokážu dorozumívat, místo u zlatnictví stojím před obchodem s domácíma potřebama. Super. "Lekl jsem se tě, a asi za nic, stejně jsem se nedostal ke správnému obchodu, " s trhnutím se otočím čelem k Brandonovi. "Promiň, že jsem tě zase a ještě k tomu tolik naštval." špitnu a skloním zrak k chodníku.

Jen uhnu pohledem. „Sice nevím, cos chtěl dělat... Ale mě už nic nekupuj. Nechci nic. " Podám mu peněženku. „Nebo jsi mi chtěl koupit zástěrku? Ta by tě už neznechucovala?" Zmlknu a sklopím pohled. Je to jedno. Začal se omlouvat a já ho zarazil. „Prostě... Neomlouvej se mi. Prostě. Je to jedno. Zapomeň na to a je to. " Falešně se usměju a rozejdu se s ním zpět k hotelu. Cestou je ticho a ta cesta utíká příšerně dlouho. Konečně dojdeme k hotelu a odtud se v rychlosti přesuneme na pokoj. Tam ještě víc zmáčknu tašku v koši, aby nelezla ven a sednu si k počítači a do sluchátek si pustím hlasitou hudbu.

Mrzí mě to, tak mě to mrzí, nechci se s ním hádat, aby byl smutný, aby si myslel, že mi připadá nechutný, jen to ne. Nechce o tom mluvit, nechce slyšet omluvy a já nevím, co dělat. Sedí u počítače a nevnímá mě. Někdo zaklepe na dveře. "Hello, please your bin." hele, ta pokojská umí asi tak stejně anglicky jako já. Dojdu pro koš a mám v plánu jí ho podat, ale zaujme mě nějaká taška, v něm. Vytáhnu ji a zbytek koše dám té dámě, která za sebou zavře dveře. Co to v tom? "Brandone?" vydechnu překvapeně. "Co to je?" zeptám se a vytáhnu z tašky kalhotky s králičím ocáskem.

Zrudnu, ale ignoruju ho. Dál tím mává ve vzduchu a nakonec z té tašky vytáhne i účtenku. Chvíli na ni nechápavě zírá a já mu to nakonec vyrvu z rukou a chci to znovu vyhodit. „On mě ale nenechá. „Vždyť ti to přijde nechutný, " vyštěknu a opět se mu to pokusím vyrvat z rukou.

"Ne, to ne, vždyť to jsem v životě nevypustil z úst a teď, když vidím, že sis je sám koupil... Nemohl jsem tomu prostě uvěřit, prvně, když jsem to navrhl, tak strašně ses tomu bránil." vytrhnu mu tašku a začnu si prohlížet celý její obsah. Bože, tyhle na něm chci vidět, a tyhle taky, už jen z té představy tvrdnu. "Opravdu se omlouvám, ty sis je koupil kvůli mně?"

„Ne, koupil jsem si je jen tak, protože normálně nosím kalhotky! " vyjeknu a setřu si slzu. Proč kurva brečím? Obejme mě a já mu objetí trucovitě opětuju. „Myslel jsem, že ti přijdu nechutný... Tvářil ses znechuceně." Vzlykavě se k němu tisknu. „Promiň... Já. Beru si to moc... Moc osobně. Jen. Cítil jsem se strašně nejistě a když si se zatvářil." Dál vzlykám a on mě hladí. „Mělo to být překvapení... " Se vzlyky se k němu tisknu. „Pokazil jsem to..."

"Ne, ne, ne, to já to pokazil..." konejším ho a tisknu si ho k sobě. "A ty mi nikdy nebudeš připadat nechutný, jen jsem měl milnou představu, kde jsi ty kalhotky vzal, opravdu se omlouvám." popotáhnu si ho dál od svého klína, jelikož má přeředstavivost pracuje na plné obrátky.

Dál se k němu tisknu a tiše se mu omlouvám. Taky na svém zadku cítím tlak. „Tebe... Chtěl jsem tě překvapit, "zakňourám a vezmu tu tašku. „Co si mám obléknout?" zrudnu celý nejistý a on si vybere to s tím králičím ocáskem. Dojde mi, že v kufru mám i ty uši a motýlka... To jsem z tama vyndal... Snad. Snad to bude v pohodě. Celý rudý se vydám do vedlejšího pokoje nachystat.

Kam šel? To si je nemohl obléct přede mnou? Chvilku čekám a pak něco začne škrábat na dveře. Co to? Když otevřu dveře, Brandon vskáče po čtyřech s ouškama a ocáskem dovnitř. Úplně mi tím vyrazí dech. "Brandone?" špitnu nadrženě. Přihopká ke mně, já se k němu skrčím a začne mě pusinkovat. Je tak kouzelný.

Přijdu si strašně trapně, ale mu se to asi líbí. Tedy doufám. Jemně jej pusinkuju a on si mě vysadí na klín. Obmotám kolem něj nohy a on mi začne mačkat zadek. Tiše mu vzdychám do ucha. Jeho klín je naprosto v pozoru. Zatáhne mě za motýlka a já jsem tam nucen zvednout vysoko hlavu. „A-ano, chci to dělat, "kňourám a začnu se o něj otírat. „Rossi... Chci tě..."