Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

Ach jo, proč se s nimi musel dohádat ještě před příjezdem na hotel? Pořád mi volá, pořád mě kontroluje. Nějak jsem se dostal k té věži na fotce. Je divná, na toto se sem lidé chodí dívat. Rozhlížím se okolo a s telefonem v ruce vidím osobu podobnou Brandonovi, jak mizí v jakési uličce. V telefoně nic neslyším, tak se raději jdu podívat, jestli je to vážně on. Zdálo se mi to, nebo měl natržené obočí? 

Zmateně jsem hleděl na starého vousatého chlapa. Začal na mě drmolit francouzky a já se mu po pár minutách... No dobře. Utekl jsem. Telefon jsem ze země naštěstí vzít stihl. Při mém zbrklém útěku jsem se srazil s jakousi osobou. Spolu s kufry jsem spadl na zem. Začal jsem rychle drmolit francouzky omluvy, ale vyrušil mě Rossův hlas. Chvíli jsem na něj koukal, ale nakonec jsem to nevydržel. Políbil jsem ho a následně jsem mu dal pořádnou facku. „Ty idiote! Udělej to ještě jednou a vykastruju tě! " začal zkoumat mé obočí a já ho odstrčil. „Najdeme si nějaký hezký hotel... Tedy. Já si najdu hezký hotel. Ty pojedeš za svou sestrou a užiješ si s ní svatbu." Přenesl jsem váhu na zraněnou nohu a bolestí jsem zkřivil obličej. Dneska dostala fakt zabrat.

Chytím ho do náruče. Je to on. "Brandone...Ne, já chci zůstat s tebou, ona mě tam chtěla jen pro to, že bys přišel se mnou, mě samotného tam chtít nebude. Slyšel jsi ji." šeptám a přenesu ho na lavičku stojící opodál. "Ani se nehni, dojdu nám pro ty kufry."

Jen ho s povzdechem sleduju. „Ale ona tě tam chce... Jen když tam jsem já, tak se chová jako kráva. Když tam nebudu... Tak se domluvíme. Ztrávíš s ní den a když se k tobě bude chovat hnusně, nebudu tě do ničeho nutit... Ale jestli to bude v pohodě, tak na tu svatbu půjdeš. Stačí jen obřad. " Lehce ho políbím na rty. „Miluju tě... Tak to udělej alespoň pro mě...a jestli to uděláš, tak ti pak na hotelu něco... Něco za odměnu předvedu, ale až po tom stráveném dnu s ní."

Dotáhnu kufry k lavičce a sednu si k němu. "Ale já tam nechci, jsem tam jen na obtíž, vůbec by jim nevadilo, kdybych tam nepřišel, navíc, ty tam musíš, jsi svědek." špitnu a on začne nadávat. "Promiň, všechno je to kvůli mně. Sof má pravdu, " povzdechnu si a malinko se k Brandnovi přitulím. "Navíc, kdy před obřadem s ní mám trávit čas, když bude rozlučka a ona bude i mimo rozlučku pořád obklopována holkama."

„Tak... Pozveš ji na oběd a tam... Víš co? Zavolám jí a nějak. Za svědka jí ani jít už nemůžu. " Zasměju se nervózně. „No já. Řekl jsem jí, že je pokrytecká mrcha, kráva a já nevím co." On na mě dál vyjeveně hledí a já se nervózně zazubím. „Zavolej jí prosím ty a nějak. Nechci s ní... Promiň. " Dám si hlavu na jeho klín. „Běžel si po Paříži s erekcí. " Zasměju se, když začne vytáčet její číslo. „Ale už jí nemáš, slehla nebo sis udělal dobře za popelnicemi? "Nosem se otřu o jeho rozkrok. „Mám strašnou chuť ti vykouřit." Zachrčím a odtáhnu se. „Takže si pospěš. "

Nechci jí volat, nechci jí vidět, nechci jít na tu pitomou svatbu. "Ahoj Sof...ne, samozřejmě, že se na tebe nezlobím...ano, Brandon sedí tady u mě... Nechce se mu, máš si sehnat jiného svědka... Jak jako, že mu odpouštíš?...Když myslíš... Vyřídím mu to... Ne, neboj, Nick se mi opravdu nelíbí... Sakra Sof... Jestli tam chceš jen Brandona, stačí říct... Nemusíš kolem toho chodit, jak kolem horké kaše... Díky, čau." nemám teď náladu s ní vést delší rozhovor. "Prý máme jít od tý velký věže dva bloky na východ, ulicí plnou pekáren, na konci je pak ten hotel." pohladím ho po vlasech a zakňučím. 

„Najdeme si vlastní hotel. " Řeknu naštvaně, ale pak... „Nebo ne. Když jsme se plahočili až sem, tak tam budeme a objednáme si na její účet ty největší hovadiny, co tam jen budou mít," oznámím chladně. „A je milý, že mi odpouští ale já jí ne. " Chytím Rosse za ruku a společně se začneme plahočit k hotelu. „Ber to jako romantickou procházku. " Šeptnu mu zadýchaně do ucha a pak se zasměju. „Ne... Zítra tě vezmu na ukázku noční Paříže, to je teprv krása. A no... Žil jsem tu a rodinou dva roky... Proto umím francouzsky." Dál na mě hleděl. „Copak? Chceš snad, abych v posteli mluvil francouzky? To doufám ne..."

"Víš, že jsi dokonalý?" špitnu, když ruku v ruce pomalu kráčíme ulicí směrem k hotelu. Jsem vyčerpaný, neměl jsem své prášky a Brandon se snaží nekulhat. Je na nás žalostný pohled. "Brandone, nechci tě nějak naštvat, nebo tak, ale upřímně, taky si myslíš, že jsem příčina konce vašeho vztahu? Proč ses s ní vlastně rozešel?"

Jen pokrčím rameny. „Já... Ona se rozešla se mnou, Rossi, já myslel, že ten problém. Ty problémy zvládneme vyřešit. Očividně už neměla zájem a popravdě. Neklapalo nám to. Vlastně. Eh... Už předtím jsme se málem rozešli. Já s ní. Podvedla mě několikrát se stejným týpkem. " Zakloním hlavu. „Já... Fakt jsem se s ní chtěl rozejít. Nenávidím nevěru, už jen z toho důvodu, že má matka podváděla mého otce. Říkal sem si, mně se to nemůže nikdy stát a najednou..." zakroutím hlavou. „Je to už dávno. "

"Takže ty ses s ní chtěl rozejít kvůli její blbosti a ona s tebou kvůli mně." konstatuju si spíš pro sebe. "To je mi líto, nikdy bych do Sof nic takového neřekl. Vlastně už jako malej jsem na ni křičel, protože mi tě sebrala. To já tě našel první, teda ty jsi mě našel první, ale i tak. Vzala mi tě, už ten večer jsi měl oči jen pro ni a na mě jste zapomněli. Zapomněli jste na to, že jsi byl můj první a jediný kamarád." nějak jsem se rozkecal. "Ehm... Teda, samozřejmě, že jsi nebyl můj jediný kamarád..." opravím se, když si uvědomím, že je to poprvé, co jsem se zrovna v tomhle prokecl. Sakra. Teď stojíme před hotelem, Brandon vypadá, že nad něčím přemýšlí, tak jdu na recepci pro klíče. Ještě že ten chlapík umí anglicky. 

Jediný kamarád? Sleduji jeho vzdalující se postavu a pak si sednu na kufr. Už dál nevydržím stát. Unaveně hledím kolem sebe a z příruční tašky vyndám prášky. Když se Ross vrátí tak ho donutím, aby je spolknul a následně se vydáme k výtahům.Svalím se konečně na postel a vítězně zafuním. „Francouzi jsou tak nároční, " zamumlám a Ross se svalí vedle mě. „To je moje postel," vypláznu na něj jazyk.

Oddechnu si, že se nevrací k tomu, co jsem řekl. "Ne, ne, toto je naše postel." opravím ho a přitáhnu si ho do objetí.

Sednu si na něj a pohnu proti němu boky. „Takže... Naše... Postel? " Sladce se usmívám a následně mu stáhnu kalhoty. „Chtěl jsem ti vlastně vykouřit." Políbím ho přes látku trenýrek a zadívám se na něj. On jen spokojeně a chtivě zamručí a já se opět zasměju a začnu dělat, to co mám. Když už je skoro hotový, tak kdosi zabouchá na dveře a Ross přeze mě jen tak tak stačí hodit peřinu. Naštvaně se přestanu hýbat a sem tam ho pohladím po přirození, nechci ho moc trápit, ale mohl by se jí teď zbavit.

To nás musí pořád někdo rušit. "Klucí! Já se omlouvám, nechtěla jsem byt zlá, mám vás oba přece ráda, " mele přeze dveře. "A Rossi, slyšela jsem tvůj rozhovor s Brandonem před halou. Okamžitě mi vysvětli, kdo je teda Sven? Jak to, že byl Brandon tvůj jediný kámoš, když ses pokaždé, když přišel radši vypařil a šel za Svenem! Rossí! Jsem tvá sestřička, vysvětli mi to!" sakra Sof, zmlkni, zmlkni! Neposlouchá mě. "Pusťte mě dovnitř vy bastardi! Nebudu tady křičet na celý hotel jako ta největší zoufalka!"

„Buď tak laskavá a vypadni! " zařvu konečně a Ross se celý napne. „Nemám na tebe náladu, tak laskavě dnes dej pokoj." Ozvalo se funění, ale i vzdalující se kroky. „V pořádku? " zamumlám a opět se vtěstnám mezi jeho nohy. „Měl bych to dokončit."

Nechci, aby slyšel, jak by se mi klepal hlas, tak jsem neměl kamarády, no a co? Já je přeci nepotřeboval ani nepotřebuju. Jen vděčně kývnu a začnu vzdychat, aby nepojal žádné podezření, to by mi ješte chybělo, aby se můj přítel spolčil s mou sestrou a pak ze mě vypáčili všechny informace, které jsem jim zatajil. Prostě noční můra. S výkřikem se mu udělám do úst, kouří opravdu výborně.

Olíznu si rty a lehnu si mu na hruď. Začnu mu na ni kreslit obrazce. „Rossi.... Já nebudu vyzvídat... Jen. Je mi to líto. " Políbil jsem ho na čelo. „Půjdu si vyčistit zuby a pak ti dám pusu." Usměju se, ale on si mě k sobě přitáhne a bez zaváhání mě začne dravě, ale opravdu dravě líbat. Dokonce vymění naše pozice. „Co to do tebe vjelo? " vypravím ze sebe zadýchaně.

"Miluju tě, tak moc tě miluju." opakuju mu a taky se mu nacpu mezi nohy, kde už se nám probouzí malý pan Brandon. Mám v plánu mu tu laskavost se vším všudy oplatit. Stáhnu mu kalhoty a s údivem zjistím, že má znovu na sobě ty kalhotky, které jsem mu koupil. "Ale ale, Brandone, nějak se ti zalíbily, ne? "

Jen uhnu poníženě pohledem. „Slíbil jsem, že to budu nosit... " vytrhnu se mu. Už takhle jsem je musel přepírat. „Rossi..." kňournu, když mě začne dráždit. „Jsi tak krutý, "sténám a slastí přivírám oči. Jeho prsty jsou tak... „Ne... Sakra." Zabořím hlavu do polštáře a poslechnu jeho rozkaz. Jsem na čtyřech a zadek mám vystrčený... Kdyby mi alespoň sundal ty kalhotky, ale on tím jazykem... Znovu zasténám a víc se prohnu v zádech.

Nakonec přeci jen ty kalhotky stáhnu, přece je nezničíme, to by byla škoda.Roztahuju si ho prsty a připravuju na svůj vpád."Brandone, co bys teď chtěl dělat?" zeptám se ho jen tak mimochodem, jako bych vůbec neměl prsty v jeho prdelce."Takhle zezadu jsme to ještě nezkoušeli..." mluvím dál a mám pocit, že kdyby se nesvíjel ve slasti, už by mě škrtil,proč to tak prodlužuju.

„Proč už ho do mě prostě... " Celý se třesu a kňučím. „Jsi zlý ah... Rossi..." Otírá se o mě, ale i tak nic nedělá... „Tak už mě pořádně ošukej... " Celý se klepu a zapřu se o lokty. „Noták..." zakroutím zadkem a pak nahlas vyjeknu. Slastí i lehkou bolestí se mi zkřiví obličej. Z hrdla se mi derou steny a vzdechy. Pořádně vnímám snad to jak si mě ze zadu bere naprosto bez ohledů a zatraceně tvrdě.

Proč tak provokuje, nechci mu ublížit, ale i tak do něj přirážím strašně rychle. Chci si užít, ale jej taky nenechám zkrátka, všechny přírazy směřuju jen a pouze na jedno místo, které Brandonovi působí tu největší slast. Jen doufám,že ho takhle nenatrhnu, nebo tak něco.Četl jsem o tom, musí to pak strašně bolet, ale to se nám snad nemůže stát, když jsem si ho hezky roztáhl, ne?Po chvíli to nezvládnu a udělám se do něj.Sakra! Já se udělal do něj, on mě zabije... Dál přirážím jakoby nic, cítím, že on z chvíli taky bude.

Náhle v sobě ucítím teplo a napnu se. Ten idiot. Dál ale nahlas sténám a snažím se nevnímat ten čvachtavý zvuk. Unaveně a zmoženě vydechuju. Stále ale nemůžu dosáhnout vrcholu. Oční panenky se mi protáčejí a můj hlas je už hodně v háji. V rukou mi drtí boky, nedivil bych se ani kdybych tam měl modřinky. „Ross... " Dotkne se mého penisu a já se konečně udělám. Svalím se vyčerpaně na postel a vrhnu po něm zlý pohled. „Zítra si na to dám pozor! Ale už doopravdy..." přivřu oči a posadím se. „No jasně, že zítra. Jsi snad imponent? " zazubím se na něj a on mě jen povalí pod sebe. „Jestli se do mě ještě jednou uděláš, tak se já udělám do tebe. "Zavrčím výhružně.

"Ale prosím tě, na to nemáš a neříkej mi, že ti to tak vadí." usměju se na něj a vezmu si ho do náruče."Teď si tě hezky umyju a vymyju..." náhle mu zakručí v bříšku, "a pak se půjdeš najíst." "Ne, já nemám hlad, a to mi připomíná, kam jsi mi sbalil léky? Ty co do mě dnes cpeš jsou jen ty vitamíny, co jsi mi koupil, když ti to sdělila Sof." vysvětlím a on se na mě trošku překvapeně, vyděšeně a provinile podívá.