Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Tohle doopravdy... Není to vtipný. Ani trochu. Spíš to pěkně zabolelo. Takový menší políček. „Nazdar, " dojdu k ní. Změnila se. Je z ní hezká ženská. Vrhne se mi kolem krku a málem mě zadusí. „Tolik jsem se na vás těšila!"ječí a mluví a mluví. Usmál jsem se. Pořád je stejná. „A chci tě seznámit s jednou svou nezadanou kamarádkou," drcne do mě a zamrká. Tohle je fakt zlý.

Ha, a je to tady zase. Když jsou ti dva pohromadě, jakobych tu ani nebyl. A ještě mu bude někoho dohazovat, proč ne, přece jsi se mě před pár dny neptala, jestli jsme spolu spali, viď sestři. "Ahoj." špitnu a ona stále mluví jen a jen na Brandona. Že by tu chtěla jen jeho a já byl prostředek k tomu ho sem dostat. "Zlato, už je nech, můžeš si s nimi popovídat potom, teď je vezmeme do hotelu." objeví se od někud ten její snoubenec.

Její snoubenec. Překvapilo mě, že je stejně vysoký jako já a dokonce. Ne. Je svalnatější, ale zas je takový uhlazený. Moc uhlazený. Snažil jsem se mluvit na Rosse, ale on mě ignoroval. Místo toho se bavil s tím chlápkem. Štvalo mě to. Sof mě stále otravovala, ale postupně mě nechávala být. Snažil jsem se dál nějak mluvit s Rossem. Naprostá ignorace. Postupně se bavili jen oni a já se jen tak tak probíjel davem. Nenávidím dotýkat se těch lidí. Nakonec se mi vážně ztratili. Sebral jsem si svůj kufr a zamířil jsem na nějakou lavičku. Tam jsem zakempil a začal jsem krmit holuby.

Bavil jsem se s Nickem, Sofiiným skoro manželem, a snažil se ignorovat Brandona. Špatný nápad. Já na něj jen nechtěl začít křičet, ale asi ho to vzalo a ztratil se mi. Zase, ztrácím ho v poslední době nějak často. "Vzal bys to prosím do auta, půjdu ho najít, pak vás snad nějak najdeme." oznámím Nickovi a začnu se protlačovat mezi lidmi. Kde by tak mohl být?

Zapředl jsem se do rozhovoru s jedním pohledným, mladým francouzem. Ano, umím francouzky a docela dobře. No, hodně dobře. Taky umím německy, samozřejmě angličtina... Taková ta spisovná? Trochu japonsky a rusky. Někdo mě chytil za rameno a já sebou cuknul. Ross. Chvíli jsem se na něj díval, ale nakonec jsem ho jen ignoroval. Tak jako on mě.

Našel jsem ho, ale už ho nejspíš nezajímám, povídá si cizím jazykem s cizím klukem. A ještě k tomu s hezkým cizím klukem. "Omlouvám se, počkám na tebe támhle." špitnu tak, aby mě slyšel a přesunu se o dvě lavičky dál, abych je třeba nerušil. Že já to vždycky nějak podělám.

S povzdechem se rozloučím s tím klukem a sednu si k tomu svému trdlu. „Naštval jsi mě. " Pronesu klidně a hypnotizuju ho pohledem. „Když jsem Sof konečně setřásl, tak jsi trucoval jako malé děcko a ignoroval jsi mě. Já jsem tu hlavně kvůli tobě. Tohle mi totiž není ani trochu příjemný." Chytí mě za ruku a já si povzdechnu. „Vážně mě tím štveš."

"Promiň, já si prostě celou dobu myslel, že už jsem se přenesl přes to, že tě má Sof o tolik radši než mě. Ale nepřenesl, celou dobu mluvila jen na tebe, jako bych tu ani nebyl, víš? Stejně jako před lety. Promiň, já, já nechtěl udělat scénu a ještě ta její nezadaná kamarádka, když ví, že mezi námi něco je." držím ho za ruku a on mi tou druhou vrazí malý pohlavek. "Slibuju, že už tě nebudu nijak a nikdy ignorovat..." usměju se.

Myslím, že ani nevěří, že mezi námi skutečně něco je... Je mi líto... Ne, omlouvám se, že jsem ti odloudil sestru. " Políbím ho na rty. „Já, já tě vážně miluju a nechci, aby jsi byl smutný." Obejmu ho a úlevně vdechnu jeho vůni. „Co si pak udělat noční procházku a pak. "Významně pozvednu obočí a zasměju se.

"Ale prosím tě, ty jsi byl na mě vždycky ten hodný, tobě nemám, co vyčítat." usměju se a oplatím mu polibek. "Dobře, ale prvně si musíme od Sof nechat vysvětlit, kde a kdy máme být a tak." zvednu se spolu s ním z lavičky a rozejdeme se k parkovišti, kde okamžitě poznáme správné auto. Ach Sof, proč mi to děláš?

„Letíme domů... Tady nebudu už ani minutu, " vydechnu rozčíleně, ale v odchodu mi zabrání Ross. Povzbudivě se usměje a já mám strašnou chuť ho praštit. „Do něčeho takovýho nesednu," vydechnu rozčíleně, ale to už sedím v růžové plechovce posázené třpytkama.

"Doufám, že náš pokoj nevypadá podobně." šeptnu mu v autě do ucha. "...rodiče i všichni příbuzní se na tebe už těší, prý jim furt někdo volá ze školy a chtějí to s tebou vyřešit." konečně začnu dávat pozor. Ona promluvila na mě, na svého brášku, sakra, stal se zázrak! Nelétají náhodou okolo jednorožci a má rodina bojuje za práva homosexuálů? "Dobře, ale nic jim do toho není, je to mé rozhodnutí." zkřížím si ruce na prsou. "Tak, zítra budou rozlučky se svobodou a následující den budete v deset už sedět v kostele!"
"Musíme na tu rozlučku? Vždyť tam bude mít Nick určitě mnoho kamarádů..." začnu namítat, ale oba snoubenci mě územní.

Znuděně to všechno sleduji. Já na žádnou rozlučku nejdu a rozhodně nejsem tak blbej, abych jim to říkal. Ross se na mě smutně dívá a já ho nenápadně začnu hladit po vnitřní straně stehna. Celý se napnul a já mu lehce začal hladit i rozkrok. „Brandone? " zvednu hlavu a zadívám se na Nicka. „Ano?" „Jak jsi mohl nechat takovou suprovou ženskou? " Falešně se usměju a stáhnu ruku z Rossova klína. „Řekněme, že jsme oba pochopili, že na nás čeká někdo lepší." „Ale tys tu osobu zatím nepotkal, co? " zasměje se smutně a Sof s ním. „Myslím, že jo. Je k tomu taky rozhodně lepší v posteli i inteligentně je na tom mnohem líp."
„Tím chceš říct jako co?!" vyjede na mě Sof. „Ale nic. " Právě proto jsem sem nechtěl jet. Snoubenec mě nenávidí a Sof... Sof. Já se Sof chtěl ve skutečnosti kontakt spřetrhat. To ona to nedovolila. Bylo to utrpení. Poslouchat jak se jí daří. Nenáviděl jsem to a teď tu budu muset přetrpět týden.

Brandone... Dej tu ruku pryč! Posílám k němu své myšlenky, ale on toho nenechá. "A kdo to je? Chtěla bych ji poznat, nevěřím, že je lepší než já. A neboj, Niky ví, proč jsme se rozešli, viď, zlato." Sof, drž jazyk za zuby. "Ano, vím, že se Sof k Rossovi nechovala zrona nejlíp a jen díky tobě ho někde nenechala." pronese Nick a Sof zalapá ublíženě po dechu. "To znamená jen a pouze, že z tebe bude úžasný starostlivý otec, ale chudák holka, doufám, že taky nemá bratra. A povídej, povídej, kdo to je? Znám ji?" vyzvídá má milovaná sestřička

Jen protočím očima. „Nic ti do toho není. Ta osoba je pro mě prostě moc důležitá." „A má alespoň velká prsa? Máš přece rád velká prsa." S úšklebkem stisknu Rossovi klín. „Ty největší. Zvlášť v posteli je hrozně divoká... Navíc byla panna. " Dál mu mnu rozkrok a on se celý třese. „Takže jsi zneužil další nevinnou?" ozval se náhle Nick. „Cože? Nikoho jsem nikdy nezneužil," zavrčím naštvaně a dostane se mi jen odpovědi jak myslíš. „Beztak jí zlomíš srdce... Víš, přála bych ti, aby ho někdo zlomil tobě. " Už jsem víc neodpovídal a Rosse jsem nechal taky být. Už jednou mi ho zlomila ona. Kdyby to udělal Ross asi bych... Ani nevím.

Jo, teď jsi přestal, ale co teď s tím stanem v kalhotech. "Nemyslíte, že by to stačilo? Je to už tolik let a ty se vdáváš, takže by to mělo být už za vámi, " pronesu podrážděně, nechápu, proč se do něj Sof neustále naváží. Stojíme v koloně a já si na klín hodím cestovní batoh. "Ty zmlkni, a jestli mi zničíš i tento úžasný vztah, tak věř tomu, že ti udělám ze života peklo, že si budeš přát zemřít bratříčku." takže se přes to nepřenesla a stále za to můžu já, jako bych to nevěděl. "Jo, teď jsem si vzpomněl, musím, musím ještě něco koupit..." než stihne kdokoliv cokoli udělat, tak vystoupím z auta, právě ve chvíli, kdy se všechny rozjedou. Super. Všichni na mě troubí, snažím se zahnat slzy a zakrývám si rozkrok batohem. Běžím ulicemi pryč a mobil mi každou chvíli brní, to volá Brandon, ne Sof, pro tu nejsem důležitý, ty poslední roky tu zlost jen zadržovala. Jeden ten telefonát přeci jen zvednu. "Ano, lásko, neboj, jsem v pořád... Ne, nikam nechoď, jdi do hotelu a vybal nám... Řekl jsem, že né, nemůžeme se tu ztratit dva a pak se tu hledat jak blbci... Kdo říká, že jsem se ztratil, já vím, kde jsem... Ve Francii v Moskvě přece... Jak to? My nejsme v Moskvě?... Kurva... To ale nic neznamená... Já se k tomu, hotelu Hvězda dostanu... Ne, já přece vím, že se to jmenuje Mořská hvězdice, jen jsem tě zkoušel... Ne, prosím, chci být sám... Ale ona má pravdu, zničil jsem vám vztah, kdybych neexistoval, tak byste se nerozešli... Ne, lásko, neboj se, přijdu za tebou... Za tebou vždycky... Pa."

„Sakra, Rossi! " zaječím, ale telefon je už hluchý. „Jsi spokojená? Proč si mě vůbec zvala?! Jsi totální mrcha a kráva! Jel jsem jenom kvůli němu a ty... Bože..." Přiletí mi rána a já ji tomu idiotovi s radostí vrátím. „Jsi jenom hnusná, pokrytecká mrcha! " S tím si seberu své i Rossovi kufry a vydám se pryč. Taky mu píšu esemesky, že ho najdu a ať se snaží dostat k Eiffelově věži. Taky jsem mu popsal jak to vůbec vypadá... Má snad ten nejhorší orientační smysl, co znám, díky bohu, že nematuruje ze zeměpisu. Taky mu neustále volám. Konečně to zvedne, ale já jsem v tu chvíli zatlačen do jakési uličky a telefon mi vypadne z ruky.