Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

Nějak nechápu, co se děje, proč mě nosí? Vždyť si může roztrhnout stehy v noze. Navíc mi ani neřekl, co se stalo a odešel. Co se stalo, že už na mě není naštvaný? Vypnu film a chci se natáhnout pro učebnici přírodních věd, ale sám se natáhnu na zem. Znova. Co se sakra stalo, že se nezvládnu ani zvednout? Po deseti marných pokusech si z postele stáhnu peřinu a začnu se učit na zemi. 

I teď mám rudý obličej. Ta odporná prodavačka mi vnutila kalhotky, které mají díru na zadku a k tomu jakýsi komplet kalhotky s králičím ocáskem, králičí uši a mašli na krk. Tohle si na sebe nevezmu. Nikdy... Úchylná stará baba.Vejdu domů. Tašku schovám hluboko do svého kufru a naštvaně vydechnu. „Proč ses hýbal? Musíš odpočívat, aby jsi zase neomdlel. "

Takže to je jed hypnotoxin... Učím se, tady čtu si z učebnice žahavce, které jsme brali v druháku, když se ve dveřích objeví Brandon. "Nemusím, neboj se, jen jsem se natahoval pro učebnici, abych nezameškal a spadl z postele, nechápu ale, proč nejsem schopnej se zvednout. Co se stalo? Proč už se nezlobíš? Kde jsou mé dárečky? A proč mě nosíš a tolik namáháš tu bolavou nohu? Nebolí tě?" zahrnu ho otázkama a napjatě čekám, co bude.

„Má noha je v pohodě, "zalžu a pohladím ho po hlavě. „Našel jsem tě v bezvědomí na zemi před bytem. Zavolal jsem sanitku a ti mi dali lístek na léky, ty jsou tady." Podám mu je a rychle mu odvykládám zbytek. „A... Děkuju za dárky a moc mě to všechno mrzí, "zamumlám s rudými tvářemi a políbím jej.

"Nemá tě co mrzet, není to přece tvá vina. A s tou nohou ti nevěřím, hezky si lehneš a necháš ji odpočívat. Já se mezitím opřu o támhle tu skříň a nachystám si oblečení. A žádné ale, není to nic náročného, navíc na mě z postele hezky uvidíš a budeš mě mít pod dohledem, když to musí být." usměju se na něj a s jeho pomocí se zvednu. Položím otevřenou učebnici na postel vedle Brandona a pomalinku se došourám před skříň.

Sledoval jsem ho jako ostříž. Musím ho sledovat... Kdykoli musím zasáhnout. Vyčerpaně se opřel o skříň a já už se chystal vylézt z postele, když zmínil dárek. V tu chvíli jsem zalezl hezky zpátky pod peřinu a rudý jako rajče jsem hypnotizoval peřinu.

U nohou mám hromádku oblečení a vůbec jsem nečekal, že to bude tak náročné a únavné. Opřu se celou vahou o skříň a otočím se ke svému stalkerovi. "Kde vlastně skončila ta taštička, co jsem nesl a ta růže? Doufám, že jsem ji při pádu nezlomil nebo tak." celý zrůdné a okukuje velmi zajímalé proužky na peřině. "Ty jsi se díval do té tašky!" vyjeknu trošku překvapeně a on jen přikývne. "Řekni mi prosím, že jsi je nevyhodil?" zakňourám, vím, že je nechtěl, ale ony jsou, teda asi byly tak rozkošné.

Ne, nevyhodil jsem je. " Zamumlám celý rudý. Říkat mu to, že je mám na sobě, nebudu. „A růže je ve váze." Dojde ke mně a unaveně si vedle mě lehne. Pohladím ho ve vlasech. „Neřeknu ti, kde jsou. " oznámím mu s klidem v hlase a on zafuní a dloubne do mě. „Ne." Kňournu rozrušeně. „Najdi si je sám."

Ještě že tak, jsem rád, že je nevyhodil, ale kam by je mohl dát? Zase se s námahou zvednu a pomocí opírání se o nábytek začnu prohledávat byt. "Brandone... Co mám udělat, abys mi prozradil, kde jsou? A viděl jsi je? A ehm... Líbily se ti?" zavolám na něj od gauče.

Nedokážu mu odpovědět. Začal prohledávat kuchyň a já si sundal kalhoty. Košile mi byla pod zadek, takže to nešlo vidět, ale i tak... Vydal jsem se za ním. Stále rudý a neschopný jakéhokoli slova. „Jo... Ehm... Líbilo. Jo. " Dál jsem rudnul a on se zase otočil a začal vše prohledávat. Je fakt v některých věcech tupej.

"To jsem moc rád, ale kde teda jsou?" zaskučím, chtěl jsem to být já, kdo mu je dá, ukáže a uvidí jeho první reakci. Ale ne, já se musím složit těsně před cílem..."A vrať se do postýlky, měl bys odpočívat, až ty kalhotky najdu, tak se vrátím za tebou."

„To jsem zvědavej, za jak dlouho je najdeš, "odfrknu si posměšně a chystám se odejít. On ale nějakou náhodou shodí mou oblíbenou vázu a já ji jen tak tak chytnu. I tak jsem skončil v jakémsi podivné předklonu a záklonu, nebo co to bylo. „Ty nemotornej blbečku!" vyjeknu na něj po zpracování šoku. „Rossi?" zamumlám po chvilce. Proč na mě tak divně civí?

"Pro..." hned se omlouvám, ale zarazí mě pohled na něj. Při jeho záchranném kousku se mu vyhrnula košile a odkryla tajemství, které přede mnou Brandon tak schovával. On má ty kalhotky na sobě...To se mi musí jen zdát, určitě jsem se při pádu praštil do hlavy nebo mám halušky. Celý jsem strnul a mé oči sledují jen ten jeho zadeček v těch jemných kalhotkách. "Jak? Proč? Kdy?" jsem z toho úplně mimo. "Brandone, neříkal jsi náhodu, že nikdy?"

Uhnu pohledem. „Chtěl jsem... Ty... Já vlastně... Musíš se na to ptát! " vyjedu na něj a stáhnu si košili co nejníž to jde. Dál na něj koukám a on se nebezpečně přibližuje. „Jdi ode mě," vypísknu, ale on mě ignoruje a chytí mě za zadek. „Rossi... " kňournu a on si klekne na kolena. „Nečum na mě tak... Jsi úchyl, víš o tom!? Máš úchylku! "

"Ano, mám úchylku na tebe." olíznu si rty a vyhrnu mu košili, abych měl lepší výhled. "Nemusel sis je přece nasazovat... Ale ty jsi to i tak udělal. Čím jsem si to zasloužil?" šeptnu do ticha a přes látku olíznu jeho přirození, které se v těch kalhotkách začíná krásně rýsovat.

„Nee... Nedělej toah... " snažím se mu odstrčit hlavu. Proč mi to dělá? Proč já ty kalhotky fakt nevyhodil? „Chtěl jsem ti udělah... Radost. Hmm..." Celý se třesu a on mi dál olizuje penis. Začíná to doopravdy hodně bolet. Je to tak titěrné a můj penis doopravdy titěrný není. „Rossah..." Slítnu na zem a lehnu si na záda. Začnu si svlíkat kalhotky, ale on mi chytí ruce nad hlavou. „Nemuč mě, "kníknu prosebně.

"To jsem moc rád, opravdu jsi mi udělal radost a já ti ji teď oplatím." držím mu ruce nad hlavou. Ty kalhotky půjdou dolů až za chvíli. Rozepnu mu košili a začnu se věnovat jeho bradavkám. Nezapomenu mu tam udělat dlouhou linii cucfleků, od levé bradavky po lem těch kouzelných kalhotek. Opatrně, abych je neponičil, je sundám a hladově se mu vrhnu na penis.

Dokážu jen nahlas kňourat a sténat. Už pořádně ani nic nevnímám. Blížím se jistě k vrcholu, ale i tak. Odtáhnu se od něj a on se zmateně zamračí. Roztáhnu od sebe nohy a opět... Naprosto rudý se nadechnu a vydechnu a roztáhnu od sebe své půlky. „Prosím, Rossi... Udělej mě... " Zavřu raději oči. „Strč ho do mě." Tohle snad neříkám ani já.

Zaraženě se na něj dívám. Opravdu mě teď poprosil, abych mu ho tam strčil? "Ale ,Brandone, vždyť tě to bude bolet, a to já nechci." zamilovaně se na něj usměju a pohladím ho po nastaveném zadečku.

„Dělej... " vydechnu naštvaně a on jen hlasitě mlaskne. „Necháš se snad dál prosit?" Neodpověděl, ale zato jsem na svém vchodu ucítil jeho prsty. „Já jsem ještě... Ještě z večera... Nemusíš mě už." Sklopím pohled a on si sundá kalhoty. Chvíli si honí a pro mě je to k nevydržení. „Tak už... " zmlknu a jen naprázdno otevřu ústa. Kňourám jako žena. Takže opravdu je můj hlas tak strašně vysoký? Sám proti němu přirazím boky. Chci to. Chci to hrozně moc.

Pane bože... Člověk se chce držet, aby mu neublížil, a on hned začne přirážet proti mně. Povalí mě pod sebe a začne tvrdě a chtivě dosedávat. Kde se to v něm vzalo? Takhle nadrženého jsem ho, ještě neviděl. Cítím, že už to na mě jde a na něj taky. Kurva, já ne mám kondom... On mě zabije... On mě vykastruje!

Najednou mě ze sebe shodil a já jen naprázdno otevřel pusu. Po obličeji mi stékalo jeho sperma. Naprosto vyvedený z míry jsem na něj hleděl a on mi to začal vyděšeně utírat z obličeje. Jen jsem na něj dál civěl. Sám jsem se udělal, asi ve stejnou chvíli jako on. „Zapomněl jsem ti nasadit kondom, " vydechnu po chvíli... „Alespoň ses neudělal do mě..." cosi mi steče po nosu. Proboha.

Zdravím, ráda bych vás pozvala, abyste se podívali, pokud máte chuť, na můj nový příběh jménem Milenec mé ženy. Ano, tohle je velmi nenápadná reklama.😅 Příběh jinak naleznete na mém profilu, snad se někomu zalíbí 😊.