Zdravím! Dnes pro vás mám skvělou zprávu. Má úžasná spoluautorka má dnes narozeniny, čímž jí ještě jednou přeju všechno nejlepší. Závěrem, přála si, aby dnes vyšly dvě kapitoly, takže večer očekávejte další díl. 🎂🎂🎂

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

Je tak roztomilý... "Dobře, co chceš teda dělat? Kdyby jsi neměl bolavou nožku, tak bych tě vzal na procházku, na večeři, oběd nebo jen tak do kina. Ale co můžeme dělat doma?" mám náhle tolik energie, že to snad není možný. "A ne, pít nebudeme, myslím, že toho bylo poslední dobou dost." řeknu vážně, ale usmívám se. Už se nesnažím se mu dostat pod tričko. Pouze si ho držím u sebe a užívám di to, že ho můžu beztrestně objímat.

„Nevím, co bys... Teda asi tuším, co bys chtěl dělat. " Zmlknu a pobaveně sleduju jeho rudou tvář. Chytím ho za tvářičku a zatahám za ni. „Jsi ták roztomilý." Zavrčí a já mu dám pusinku na bradu. Zasměju se. Tohle je příjemné.„Jak vlastně... Na té svatbě. Chceš to oznámit svý rodině nebo tak? " Jen sklopil hlavu a změnil téma. „Moje rodina? Co s mojí rodinou? " Napnu se. „No... S matkou se nestýkám a otec cestuje po světě. Sem tam si zavoláme. "

Sakra, proč mě nutí se červenat... "No, chtěl bych jim to říct, ale nevím... Co tvá rodina?" změním téma a podívám se do země. "To mě mrzí, jak si myslíš, že budou brát tvou novou orientaci?" zeptám se strachem v hlase. Nechci, aby měl kvůli mě problémy. "Víš, mám strach... Mám strach, že, že, že ti teď někdo kvůli mně ublíží."

„Jak jsem řekl, s matkou se nestýkám a s tátou nebude problém. Poté, co se tak krutě zklamal v ženách si našel dlouholetého partnera. " Zasměju se při vzpomínce, kdy mi představil svého přítele. „Vlastně cestují spolu, ale nějak tento měsíc... No vidíš! Můžu tě jim, jak tento měsíc dorazí, představit." Pohladím ho po tváři a lehounce ho políbím na špičku nosu.

"To by bylo skvělé. Škoda, že má rodina také není tak tolerantní, jak ta tvoje." povzdechnu si. Opřu se čelem o to jeho. Nějak mě bolí hlava, opravdu bych měl začít zase normálně jíst, jinak to mé tělo zase nezvládne. "Tak víš co? Uděláme si oběd, zeptal bych se tě, na co máš chuť, ale myslím, že se budeme muset řídit podle té prázdné lednice." usměju se a v náruči ho přenesu na linku, kde se spokojeně usadí.

Pohupuju nohama.„Nemusíš mě všude nosit. Nejsem invalida a navíc takhle ztloustnu. " Do pusy mi strčí jakési ovoce. „Budu tlustý kvůli tobě." Vměstná se mezi mé nohy a já ho zvědavě pozoruju. „Copak bys rád? " Pozvednu obočí a lehce se mi zrychlý dech. Natáhne se nad mou hlavu a vezme si jakousi věc, pak se smíchem ustoupí. Naštvaně nafouknu tváře. Zmetek. Tohle mu oplatím. Krutě. Bez milosti.

Vážně, vážně, vážně, je tak roztomilý. Jak se zlobí. "Ale prosím tě, nekaboň se nesluší ti to."usměju se a pošlu mu vzdušnou pusu. "Tak, podle obsahu lednice a okolí to vypadá na další rizoto nebo vaječnou placku. Co myslíš?" povzdechnu si. Mám rizota plné zuby, fuj.

Zoufale zanaříkám. „Mám lepší nápad. " Vyšplhám mu na záda a on mě odnese k telefonu. „Hodnej. A teď sleduj, jak vařím jídlo já." Objednám pizzu a spokojeně se usměju. „A pak můžem jít nakoupit. " Dodám a on mě povalí na gauč. Nechám se. Znovu se začneme dravě líbat a já mu k tomu nezapomenu strčit koleno do rozkroku a začít ho dráždit. Rozrušeně zasténal a já pokračoval. Má pomsta započla.

Bude pizza, jaké překvapení. Moc se mi to nelíbí, ale je to lepší, než další rizoto. Pak ho povalím na gauč a začneme se líbat, znovu a dravě. Vůbec se nebrání, mam pocit, že si to i užívá. Tlačí mi kolenem na rozkrok a tak mě nutí sténat. Líbí se mi to, zmáčknu mu zadek, ale on se ode mě s širokým zlověstným pohledem oddálí a zavrtí hlavou. Co se to děje? Stále mě dráždí svým kolenem. Už jsem celkem v pozoru a on přestane, se smíchem mě ze sebe shodí a po jedné odhopká pryč. "To si děláš srandu?!" zavrčím.

„Ani v nejmenším! " zasměju se a vypláznu jazyk. Jeho nadávky a prošení přehluší až zvonek. Dohopkám tam a převezmu pizzu. „Tak, tady to je." Usměju se zářivě a položím pizzu na stůl. On si s naštvaným pohledm taky sedne a já se zakousnu do svého kousku. Ještě si olíznu prsty a znovu se zazubím. „Nekoukej tak a papej." Spokojeně se krmím svou pizzou a jemu sem tam unikne povzdech. Laškovně si olíznu rty a přesunu se k němu na klín. Jeho penis mě tlačí do zadku. To není zrovna příjemné. Nakloním se k jeho uchu a fouknu mu tam. Rozčíleně zavrčí. „Chtěl bys ho vykouřit?"

Proč mě musí tak provokovat? Co jsem mu tak strašného provedl, že mě tu nechá sedět vzrušeného, zatímco on si tak nápadně divně olizuje prstíky od zbytků pizzy. Když se přemístí na můj klín, nechce se mi tomu věřit. "Ano, udělám cokoliv." kňuknu, když na mně schválně poposedne. Znovu se na mě zářivě usměje a vášnivě mě políbí. Hýbe svou pánví na mém rozkroku a já mám pocit, že se z toho každou chvíli zblázním.

Ještě jednou proti němu pořádně pohnu boky, následně klesnu na kolena a vyndám jeho penis z tepláků. Začnu ho olizovat a on mi zaplete do vlasů prsty. Pomalu se snažím pojmout celý jeho penis. Moc mi to nejde, přijdu si hloupě. Určitě se mu to nelíbí. Co když sténá jen tak? Jedna holka to dělala... Nejhorší postelová chvíle mého života. „Je to dob... " udělá se mi na obličej a já si protřu oči. „Takže jo?" usměju se šťastně a dál si snažím očistit obličej.

Já se z něj zblázním... Aaaa... Už po druhé za pár hodin mě dobrovolně opečovává pusinkou. Kouzelné. Sténám a vzdychám jeho jméno, ale on i tak vypadá, jakoby se mu něco nezdálo. Udělám se mu s výkřikem do obličeje, je toho tolik... "Promiň, hned ti to očistím..." celý rudý se natáhnu pro ubrousky a stydlivě mu utřu svůj výtvor z obličejíku. "Děkuji." špitnu. Toto je po druhé, co jsem se neudělal sám, ale pomohl mi on. Je to tak hezký, ale i tak si přijdu trapně, vždyť jsem ho... Ušpinil.

„Ježiš nepatlej mi to po obličeji, "vyjeknu ze smíchem a odstrčím jeho neohrabanou pazouru. „Trdlo." Vše setřu a sednu si zpět na své místo a pokračuju v jídle. „Co je? "usměju se, když na mě stále zírá a nespouští ze mě oči. „Rossiii!" zamávám mu před obličejem a on zamrká a tupě se usměje. „Jsi tak moc divnej. " Podepřu si hlavu rukou a dál se na něj koukám.

Pff, všechno dělám špatně... A já mu ještě říkal, jak úžasný přítel budu, že nebude litovat... Bože, proč jsem takovej tupec? "Co? Cože? Ano, určitě ano." netuším, co říkal, sakra. Tak moc jsem si přál vztah s ním a teď všechno pokazím. A ještě si myslí, že jsem divnej. Celý rudý zkoumám pohledem pizzu před sebou. "Jen, ne, že bych tě neposlouchal, co jsi říkal a na co jsem kývl?" šeptnu.

„Že mi budeš dělat služku, "odpovím okamžitě a zářivě se usměju. On zrudne. Když to tak vezmu. Poslední dobou je pořád červený, to se tolik stydí? „Ehm... Rossi?" začal se ke mně přibližovat a já znejistěl. „Co se děje? " Začal mě líbat, já se ale odtrhl. „Proč by to nemělo být skutečnost? Prostě nejúžesnější osoba na světě ti začala pravidelně kouřit ptáka. "

"Aha..." podrbu se na hlavě. "Tak i tak bych se o tebe staral jako o svůj poklad." Usměju se a začnu se k němu přibližovat. "Stále nevěřím, že je to skutečné." políbím ho, jakobych se chtěl přesvědčit. "Ale prosím tě, nenuť mě se furt červenat." rozesměju se, abych zakryl rozpaky. "Půjdu nakoupit, ano?" nechci, aby teď někam chodil. Ještě by se mu něco stalo.

„Jdu s tebou, "zvednu se okamžitě, ale on mě zase posadí zpět na židli a já naštvaně vydechnu. „O co ti jde? Nejsem děcko." Zase se zvednu a uteču před ním rychlými skoky do předsíně. „Ale já už jsem oblečený, "kňournu a dovážu si šálu. Taky se rychle chopím berlí. „To ty zdržuješ, loudale." Odfrkl si a já se sladce usmál. To já tady tomu vládnu.

"Ale Brandone, nebude tě z toho bolet ta nožka? Vždyť já budu hned zpátky." snažím se ho odradit, ale marně. Jdeme bok po boku k nejbližšímu obchodu. Snažím se jít hezky pomalu, aby mě stíhal, ale i tak za mnou sotva pajdá. Proč musí být tak tvrdohlavý, takhle si jen ublíží.

„Nic neříkej, "zavrčím a vhopsám do obchodu. Jsem fakt unavený. Koho by napadlo, že je to tak náročný? „Tak," chci položit do vozíčku mraženou pizzu, ale on mi to sprostě nedovolí a místo toho tam dává mouku, pečivo, brambory, zeleninu a další zbytečné věci. „Tak chci alespoň sladkosti," oznámím mu a dotáhnu si hodně gumových dobrot a taky čokoládu. „Proč né? Noták, Rossí! Zemřu hlady." Zavěsím se na něj a dám mu malou pusu na tvář. „Fuj, " otočil jsem se. Zrovna od nás odcházela jakási stará bába. Chtěl jsem dát Rossovi ještě další pusu na truc, ale on se prostě odtáhl. „Přece si z té baby nebudeš nic dělat, ne? "

Je jako malé roztomilé dítě. Usměju se a zčervenám nad tím, že mi dal pusu. Je to od něj milé. Ale ta stará ženská si to očividně nemyslela. Podržím Brandona od sebe. "Ne, samozřejmě, že ne..." začnu mumlat. "Promiň, ale já, já se ještě nikdy s nikým na veřejnosti nepusinkoval." špitnu stydlivě a raději hodím do košíku tři balení jeho oblíbených sušenek a dvě velké čokolády. Doufám, že mi budou stačit peníze. Náhle mi někdo poklepe na rameno a následně přisaje na rty. Ale Bradone... Malinko se do polibku usměju a on toho využije.

Odtáhnu se a s úšklebkem si olíznu rty. „Ale právě ses na veřejnosti líbal. " Ještě jednou mu dám rychlou pusu a zamíříme k pokladně. S úsměvem zaplatím a Ross nesouhlasně zavrčí. „Já kupuju, ty vaříš, pamatuješ?" zeptám se s úšklebem a společně se začneme loudat domů. Teda on se loudá, já se snažím jít, jak nejrychleji můžu. „Rossi..." vydechnu nakonec. Je mi skoro do pláče. Tváří se strašně netrpělivě a já se fakt snažím, ale ta noha mě strašně moc bolí. „Nebo nic. Dobrý." Usměju se a dál pokračuju.

Nesu tašku s jídlem a nenápadně pozoruju Brandona někde za mnou. Nechápu, co si o sobě myslí. Já už vážně nejsem malé dítě, takže za sebe můžu i zaplatit, pff, a navíc to teď vypadá, že se bolestí sám každou chvíli rozbrečí. "Není to dobrý. Chceš zastavit? Odpočinout si? Nebo tě mám vzít a odnést?" zeptám se starostlivě a on jen rázně zavrtí hlavou. "Tak s tebou to nepůjde po dobrém?" ušklíbnu se. "Pořádně si drž ty berle." řeknu a přehodím si ho přes rameno a ruku mu položím na ten jeho krásný zadek. On vylekaně vypískne a začne sebou mlít. "Hele, klid..."

„Klid? "heknu a on mi víc zmáčkne zadek. „Polož mě..." víc se zavrtím. „Slyšíš? Pusť mě... " Nereaguje a já toho po chvíli nechám. Lidi na mě divně zírají a mně je pěkně trapně. K tomu mi nepřestává hladit a mačkat zadek. Jestli to takhle bude dělat dál... Určitě se mi postaví. Zoufale se nadechnu. Fakt začínám být vzrušený... Proboha... Ať už jsme doma.

Musím se smát tomu, jak moc chce dolů, ale pak musím zase zrudnout, protože mě začne malý Brandon tlačit do ramene. To jsem udělal já? Jen tím, že mu sahám na zadek. Ty jo, to je síla. Zrychlím krok, abychom byli u kavárny co nejdříve. Zatáčím za roh a už vidím vchod do kavárny, před kterým stojí nějací lidé. "Kurva..." Přesněji Edward a jeho rodiče. Dřív, než si nás stihnou všimnout, se vrátím zpátky za roh domu a opatrně ze sebe Brandona sundám. "Je čas jít se omluvit." usměju se na něj, ale on jen stojí a zakrývá si rozkrok. Jejda, co jsem to udělal?

Do očí se mi nahrnou slzy. „Proč jsi mi... Mačkal tak moc zadek? " snažím se od něj dostat, co nejdál to jen jde. „Tak jsem na zadek prostě moc citlivý... A co! Nemůžu za to!" je mi fakt do pláče a cítím se strašně trapně. Zatáhne mě do postranní uličky a tam mě přitlačí ke zdi. Jsme za popelnicemi. „Co to jako děláš? " vyděšeně vyjeknu. To mě chce zabít? Zakryje mi ústa a pak si klekne na kolena. „Rossi, tohle neah... "