"Hej! Máš tu hovor!"

Nak zmateně zvedl hlavu od tlusté knihy, se kterou se zašil ke stolu a ze které se právě snažil našprtat to nejdůležitější. Nutno dodat, že nejdůležitější bylo podle místních profesorů zhruba devadesát devět procent látky - a zbylé procento se pravidelně řadilo aspoň do škatulky důležité.

"Heh?" zareagoval na hlas svého spolubydlícího. Ten však jako obyčejně nehodlal čekat, až se druhý mladík vzpamatuje. Popadl z police vyřvávající kartu, napřáhl se a hodil směrem ke stolu.

Nak předmět tak tak chytil a stále lehce dezorientovaně se zaškaredil na útočníka:

"Dík."

"Pff, nemáš zač. Volá ti ta venkovanka, pokud tě to zajímá. Fakt nechápu, jak můžeš mluvit s člověkem z planety, na který neni jediný město. Takový divochy by sem vůbec neměli..."

Dál se nedostal. Nak sice jednou rukou ovládal kartu, ale vrácení úderu mu plně stačila druhá. Když se na obrazovce objevila Maryina tvář, těžká učebnice už letěla směrem k svému cíli.

"Naku? Jsi tam?"

Mladá léčitelka z Chainu veškerý ruch na druhé straně zřejmě přehlédla a do obrazu se šklebila snad s ještě větším optimismem, než u ní bylo obvyklé. A to už bylo co říct, jelikož dívčinu dobrou náladu nedokázalo zdolat zhola nic. Musel si přiznat, že těch posledních pár dní na Teleku během prázdnin by bez ní nejspíš zvládal o hodně hůř.

"Hmm, jasně," mírně nepřítomně sklonil pohled zpátky ke kartě. "Ahoj."

Dívka pozvedla obočí:

"Co děláš? Vypadáš mimo."

"Učím se," přiznal a vyhnul se učebnici, přelétající pokoj v opačném směru. Po Maryině tváři přelétlo pobavení:

"To vidím. Dost svérázně."

Nak zvedl poslední výhružný pohled po drobném atentátníkovi s tuhou rozpraskanou fialovou kůží připomínající kůru, který právě s klením mizel do koupelny. Soužití s tímhle tvorem bylo mírně řečeno zajímavé. Zdálo se, že jeho druh nemá nic jiného na práci, než provokovat všechny okolo a čekat, kdy vybouchnou. Mladík místy litoval, že má studentské ubytování v téhle části planety minimálně dvoulůžkové pokoje.

Na druhou stranu, nebýt toho otravného fialového skřeta, nejspíš by podstatně víc času strávil zavřený na ubikaci. Takhle se většinou snažil zašít někde jinde - i dnes to byl jen krajní případ, jelikož knihovna byla zavřená a nejbližší cukrárny nacpané k prasknutí.

"Pořád nedal pokoj?" ozval se znovu dívčí hlas. Nak zavrtěl hlavou:

"Momentálně zmizel v koupelně. Ale jestli ho jednou zabiju, tak mě snad budou muset osvobodit. Mám dost svědků, který mi dokážou, že jsem jednal v sebeobraně."

"Se mnou můžeš počítat," kývla naoko vážně - kazil to jen cukající koutek. "Na druhou stranu, mohlo by být i hůř."

"Ono je něco horšího než soužití se skřetem, co denně proklíná všechno od tvojí rasy po ponožky v koupelně na topení?" zatvářil se pochybovačně. Dívka pokrčila rameny:

"Já celou střední strávila na cizí planetě, v maličkým bytě se čtyřmi dalšími lidmi, z nichž tři byli kluci a jeden navíc idiot. Doteď se divím, že jsme to všichni přežili a většina tu školu i dodělala. Chceš se dohadovat, kdo na tom byl hůř?"

Mrkl směrem ke dveřím do koupelny, za kterými se stále ozývalo nespokojené mrmlání, a usoudil, že je na čase přejít k jinému tématu.

"Děje se něco?"

"Nic moc," mávla rukou. "Máš čas o víkendu?"

Nak kývl směrem k učebnici, opuštěně ležící na zemi, kam se po nárazu do stěny sesunula.

"Tohle budu mít zítra za sebou a s tátou jsem domluvenej, že se doma ukážu až za čtrnáct dní. Takže v zásadě jo, proč?"

"Jde o to, že..." z pozadí ji přerušilo jakési vypísknutí a salva smíchu. Mary na krátko zmizela z dohledu, zazněla rychlá hádka a dívčin obličej se znovu objevil.

"Až na Daitu najdu místo, kde je klid, začnu si říkat, že je něco zatraceně špatně," zaleskly se jí v očích znovu veselé jiskřičky. "Ale to je fuk. Gern mě na víkend hodí k Derolenům. A s jedním pasažérem navíc prý nemá problém," zašklebila se vítězně.

"Vážně? Nebude to vadit někomu jinýmu?" ujistil se. Mary však jen trhla rameny:

"Vždyť je to tam jak holubník. Riam s tebou určitě problém mít nebude, pokud přiletíš se mnou a Gernem."

Podle toho, co zaslechl od Firy, rozhodně doufal, že proti němu velitelka Derolenské základny nic mít nebude. Jinak by patrně nepřežil ani pět minut po příletu. Na druhou stranu, mohla to být na dlouhou dobu jediná příležitost se se sestrou setkat.

"A bude tam Fira vůbec?" ozval se pochybovačně.

"Když jsem posledně mluvila s Trilem, říkal, že ona a Atrin mají v plánu vrátit se někdy touhle dobou. Takže by měla být."

Docela Mary přehled v tomhle ohledu záviděl. Možná se věci změnily, ale stále se neodvážil si se sestrou jen tak volat nebo psát. A i když už to zkusil, byla polovinu času v subprostoru a tudíž mimo dosah.

"Tak fajn," kývl nakonec spokojeně. Představa, že vypadne z Daitu, který osidlovali téměř výlučně studenti a jejich profesoři, se mu po pár týdnech nadmíru zamlouvala. I když to znamenalo vydat se na vesmírnou základnu vyvrhelů a bývalých možná-zločinců z celé galaxie. V duchu se ušklíbl, když si uvědomil, že něco takového by ho před rokem ani nenapadlo. Fira kolem sebe stále splétala náhody, které ovlivňovaly i jeho, přestože se tomu snažila bránit.

"Dáme sraz u našich doků ve čtyři," navrhla Mary. "U vás bývá narváno."

Vzhledem k tomu, že veškeré Daitské doky před víkendem pokaždé praskaly ve švech, nemělo to celkem smysl, ale přesto kývl. Dostat se do lékařské části planety nebude problém, dálkové tratě využije podstatně méně lidí. A odněkud odlétat museli.

"Tak jsme domluvení," ukončila dívka. "A ani slovo ségře."

"Který?" ušklíbl se. Mávla rukou:

"Ani jedný. Hádám, že Lea by udělala všechno proto, aby se k nám přidala."

Pobaveně přikývl. Rozhodně netoužil místo prvního snad poklidného víkendu se sestrou po roce téměř úplného odloučení vyhlašovat pátrání po druhé ze sester, kdyby ji napadla nějaká šílenost - jako například že se za sourozenci vydá na vlastní pěst. Od té chvíle, co se přestala chovat jako ustrašená holčička, bylo občas pěkně obtížné ji uhlídat.

"Uvidíme se zítra," kývl na rozloučenou.

"Hodně štěstí s učením," popřála mu a ukončila hovor dřív, než stačil cokoliv namítnout. S o sto procent lepší náladou se sehnul pro havarovanou knihu a srovnal pomačkané stránky. Ne že by si ty kecy takové zacházení nezasloužily, pomyslel si mírně škodolibě. Představa blížícího se setkání s Mary - a samozřejmě hlavně s Firou - ho povzbudila.

Náladu mu kupodivu nepokazilo ani to, že se dveře koupelny otevřely a vyhlédla z nich otrávená fialová hlava.

"Už ses uráčil skončit?" zareptala rozmrzele.

"Jo. Potřebuju se učit," odbyl ho a pustil se do opakování s novou vervou. Možnost blížícího se víkendu, během kterého by mohl nechat veškeré učení za sebou, mu vlila do žil novou energii. A tu mu žádný zakrslý skřet brát nebude - hlavně proto, že by mohl dostat učebnicí po hlavě.

A Nak nemusel mít Maryiny léčitelské zkušenosti aby odhadl, že při správném švihu by taková bichle dost možná stačila na pěkný otřes mozku.