Atrin aktivoval plošinu a nakoukl do lodi.

"Fir? Za chvíli je večeře," zkusmo houkl nahoru. Nestalo se nic - nejspíš tu ani nebyla. Pokrčil rameny a otočil se k odchodu, když mu pohled padl na nůž v pouzdře, odložený na poličce. Zamračil se, myslí mu prolétla jakási nejasná předtucha.

Popošel dovnitř a zkusil znovu zavolat. Ocelově šedé stěny lodi zůstávaly tiché. Přeběhl mu mráz po zádech. Jistě, mohla být v kterékoliv jiné části Základny, ale měl nepříjemný dojem, že to tak není. Což nedávalo smysl.

Promnul si čelo, jako by tím mohl své dojmy uvést do pevnější podoby, a o něco pečlivěji se rozhlédl po prostoru. Všechno se zdálo na svém místě, stejně, jako to zanechal, když odcházel - s jediným drobným rozdílem. Obrazovka na stěně vydávala slabé světlo.

Dotykem ji aktivoval a pozvedl obočí, když narazil na nahranou zprávu. Vtíravý pocit čehosi nepatřičného ještě zesílil - dokonce natolik, že mu ruka samovolně sjela k noži u pasu. Hloupý instinkt. Ať už šlo o cokoliv, zbraněmi se proti tomu bojovat nedalo.

Spustil zprávu. První věc, kterou zaregistroval, bylo dívčino napětí. Hleděla do kamery s očividnými rozpaky, které mu vzápětí osvětlila její slova. Nebo se o to aspoň pokusila, protože se nedalo tvrdit, že by z těch několika vět byl dvakrát moudrý.

"Ahoj... Promiň. Odletěla jsem na Imalau. Žije tam Klarak, mohl by nás spojit s dalšími divokými prvočísly. Já... Riam ti to vysvětlí."

Zkoprněle zíral na obrazovku. Napůl čekal, že se obraz jen zasekl a za chvíli se znovu rozběhne. Že podá nějaké přesnější informace ohledně toho, co se stalo. Ale nedělo se nic. Fiřina tvář zůstala na obrazovce tak, jak vypnula nahrávání. Mírně nakloněná dopředu, s omluvným výrazem a špatně skrytou nervozitou. Několik pramenů vlasů se jí uvolnilo z uzlu a teď jí visely do obličeje. Za běžných okolností by zvedla ruku a odhrnula je. Vlastně téměř čekal, že se to stane. Místo toho mu pohled opětoval jen nehybný obraz.

Nebylo to jenom špatné. Byla to katastrofa - nebo minimálně její možná předzvěst. Ta nervozita, to, že odletěla sama... Napadlo ho, že by ji ještě mohl zastavit. Že se možná ještě nedostala pryč. Něco v něm vědělo, že to tak není, ale přesto vyrazil ven, do rozlehlého prostoru hangáru.

Hned ve vedlejší uličce se málem srazil s Trilem. Muž ho naléhavě popadl za předloktí a strhl mimo hlavní provoz. Atrin se mu rozmrzele vysmekl a nadechl se k otázce, Derolen ho však předběhl.

"Kde je Fira? Jeden z mužů tvrdil, že ji viděl odlétat s Drickem," vrhl po něm podezřívavý pohled. "Stalo se něco?"

"Stala se Riam," odfrkl chlapec. "Aspoň podle toho, co vím. Má v tom prsty, ať už to je cokoliv."

"Cokoliv?"

"Fira zmizela. Nechala jen zprávu, že jde hledat Klaraka na Imalau, či co," vysvětlil a ani se nesnažil skrývat zmatek a mizernou náladu. Zaznamenal změnu v Trilově výrazu, který začínal připomínat bouřkový mrak, a tázavě se po něm podíval:

"Ty víš, o čem mluvila?"

"Nejspíš," připustil muž. "Ale shodli jsme se s Riam, že se nebudeme pouštět do nerozmyšleného rizika. Očividně máme trochu odlišné vnímání toho, jak takové riziko vypadá."

"A o co teda jde?" dožadoval se vysvětlení. Tril se zamračil ještě víc, pokud to vůbec bylo možné. Nevypadal, že by se mu zrovna dvakrát chtělo odpovídat.

"Alia mi dala... Deník. Zápisky Maryina otce. Tvrdila, že v něm snad najdete něco užitečného," zabručel nakonec. "Trochu jsme s Riam pátrali - ale jak jsem řekl, nenapadlo by mě, že se do toho pustí." Ironicky se ušklíbl a zavrtěl hlavou:

"Po všech těch letech ještě pořád občas důvěřuju v její zdravej rozum. Věřil bys tomu?"

Atrin otázku raději přešel. Riamin zdravý rozum byl občas věcí vskutku diskutabilní. Jediné, co se dalo dělat, bylo doufat, že její rozhodnutí nebude mít jednou pro Deroleny fatální následky. Zatím to fungovalo.

"Takže je to pravda? S Imalaou a Klarakem?" zeptal se raději.

"Asi. Pravda je, že tuhle informaci jsme tam našli," připustil muž. "Ale přísahám, že kdybych věděl, co chystá, vymluvil bych jí to."

Jistě, když se to bralo takhle, to, že se Derolenská základna stále bezpečně vznášela na svém místě, byla z velké části Trilova zásluha. Měl na impulsivní míšenku zázračný vliv. Možná byla oficiální velitelkou, ale ve skutečnosti šlo o spolupráci, ve které se oba skvěle doplňovali. Riam lidé poslechli, měla vynikající intuici a velící schopnosti. A Tril představoval rozumného bojovníka, který v případě nutnosti dokázal krotit její nápady.

Většinou.

"A co teď?" bezradně zvedl oči k muži. Jako prvočíslo už zažil spoustu nepříjemností. Ale tohle byla potíž z úplně jiného soudku, než na co byl zvyklý.

"Promluv si s Riam - a buď od té dobroty a nepokoušej se jí zabít, ať už řekne cokoliv. Ne, že bych tě podceňoval, ale byl bych nerad, kdybych tě musel seškrabávat z podlahy," suše odvětil Tril.

"Dík za důvěru," ušklíbl se. Zaznamenal, že starší bojovník upírá pohled někam za něj, a rychle se ohlédl. Vysokou postavu s dlouhým copem tmavých vlasů nebylo možné přehlédnout - neomylně mířila k nim se stejnou rázností, jako obvykle.

Tlumeně polkl. Najednou si nebyl jistý, jestli se Trilova doporučení dokáže držet. Bublal v něm vztek, když viděl, jak k nim kráčí, jako by byli jen jednou bezvýznamnou položkou na jejím seznamu úkolů.

"Atrine," pokývla mu na pozdrav. "Čekala jsem, kdy se tu vy dva objevíte."

"Abys nás hned zase mohla poslat někam do háje?" otázal se klidně. Míšenčin výraz zůstal neobvykle vlídný:

"Myslíš tohle? Fira si poradí. Může vám to přinést jen užitek a navíc..."

"Dohodli jsme se, že jim poskytneme deník a informace a tím to skončí," přerušil ji Tril rázně. "Že nebudeme nic riskovat."

"Však já jí poskytla informace," bránila se míšenka. "Ale copak jsem mohla tušit, že se mi podaří získat povolení? A navíc jenom pro jednoho?"

Muž se dál tvářil nepřístupně.

"Neměla ses do toho zaplétat," vytkl jí.

"Zaplétat?" Derolenčin hlas byla ublíženost sama. "Jen jsem jí pomohla. Rozhodla se sama."

"To si dovedu představit," odfrkl Tril. Riam mávla rukou:

"Vždyť je to jedno. Už s tím nic nenaděláte - ani jeden. Odletěla."

"Cos jí řekla?" Atrin netušil, kde se v něm bere ten klid. Jeho mozek nejspíš usoudil, že zpracovávat k tomu všemu ještě emoce je nad jeho síly a odvrhl je na vedlejší kolej, aby se mohl plně věnovat snaze o pochopení situace.

"Jenom pravdu. Že Klarak žije na Imalae a já mám povolení. A že pokud se nerozhodne hned, plán padne. Netvrď mi, že byste se dokázali rozumně dohodnout, který z vás dvou poletí."

Krátce se nad tím zamyslel. Nedalo se říct, že by z toho byl zrovna nadšený, ale něco na tom bylo. Nechtěl by, aby Fira letěla sama, a ona by ho taky nenechala jen tak odletět.

"Tak proč ne já?" pozvedl obočí. Žena se ušklíbla:

"Odletěl bys, aniž bys jí cokoliv řekl? Možná. Ale u tebe aspoň tak nějak doufám, že mi neuděláš ze Základny kůlničku na dříví, když se to dozvíš, vzhledem tady k Trilovi. S Firou bych tuhle jistotu neměla."

Nasupeně na ni hleděl a netušil, co na to říct. Riam měla všechno promyšlené, ten plán zřejmě neměl chybu - až na to, že byl celkově uhozený a ani v nejmenším se mu nelíbil.

"Vlastně pro tebe mám ještě tohle. Možná by sis to rád přečetl," podala mu poškrábanou a ohmatanou  skleněnou destičku velikosti dvou identifikačních karet. Aktivoval ji a došlo mu, že drží zmiňovaný deník prvočísla.

"Riam, slíbilas..." začal znovu Tril, ale míšenka ho rázně přerušila:

"Potřebuju před večeří ještě něco probrat s Vitou. Promluvíme si o tom později, dobře?"

Vytratila se dřív, než se bojovník znovu nadechl ke slovu. Pronásledoval ji vražedným pohledem a tichou nadávkou. Pak se obrátil zpátky k Atrinovi. Když se Riam do něčeho skutečně pustila, ani on jí v tom nedokázal zabránit. Nejlepší, co mohl udělat, bylo zkusit na těch pár dní odvést chlapcovu pozornost k něčemu jinému a doufat, že všechno proběhne hladce.

"Pamatuješ si ještě boj s holí?" nadhodil. Atrin odtrhl oči od deníku ve svých rukách, překvapený náhlou změnou tématu.

"Zítra v osm před jídelnou. Buď po snídani, dáme si opakování," nesmlouvavě pokračoval. Po chlapcově tváři přelétlo pochopení. Už nebyl malý kluk. Chápal, co je cílem staršího bojovníka. Ale byl za rozptýlení vděčný.

"Budu tam," přikývl s naprostou samozřejmostí.

***

Číst deník roky mrtvého prvočísla bylo divné. Zdálo se mu to jaksi nepatřičné. To, že si mužovy zápisky přečetla Riam a Tril, jeho dávní přátelé a spolubojovníci, bylo přijatelné. Ale Atrin se cítil jako vetřelec v cizím životě, jak tak přejížděl mezi stránkami.

Na druhou stranu, Alia podle všeho poslala deník jemu a Fiře. Což ho přivádělo zpátky k myšlence...

Bylo po večeři. Světla v hangáru se na noc ztlumila, ale Atrinovi se spát nechtělo. Seděl na jednom z polštářů ve spodním prostoru lodi, opíral se o chladnou kovovou stěnu a pokoušel se soustředit na čtení. Potíž byla v tom, že to nedokázal.

Byl to teprve necelý rok, co se Fira objevila v jeho životě. Do té doby se protloukal galaxií, jak mohl, jeho hlavním cílem bylo přežít a pokud možno se vyhnout potížím. V tom mu paradoxně většinou pomáhala jeho identifikační karta. Dokud nikdo moc nepátral, samozřejmě. Oficiálně byl dospělý, ať už vypadal na dvanáct, patnáct nebo sedmnáct. A nutno také přiznat, že zdaleka ne všichni tvorové v galaxii dokázali odhadovat lidský věk.

Ale pak ho náhoda přitáhla na Zlahan a věci nabraly poněkud nečekaný spád. Jeho předpoklad, že prožije celý život jako osamělé prvočíslo bez zázemí a přátel vzal během posledních měsíců za své. Vrátil se na Chain, objevil Derolenskou základnu a hlavně se naučil soužití s dalším člověkem.

Navykl si na Fiřinu přítomnost natolik, že mu teď loď bez ní připadala podivně prázdná. Ne, že by se tu snad bál - tohle místo představovalo po celé ty roky jeho nejbezpečnější útočiště - ale dívčina absence přesto působila znepokojivě.

Znovu obrátil pozornost k deníku. Zatím neobjevil nic užitečného, jen obvyklé zážitky prvočísel, které znal ze svého každodenního života. Nevysvětlitelné souhry okolností. Drobné náhody. Nejasné předtuchy, pocházející z vědění. Nic, co by během těch let nezažil na vlastní kůži.

Odložil skleněnou destičku na polici a odhrnul si neposlušné tmavé vlasy z obličeje. Marná snaha. Vybavila se mu dávná vzpomínka na matku, jak se mu pokoušela dostat vlasy z očí.

"Dostaneš vlastní kartu," usmála se na něj laskavě. "Táta to pro tebe vyhádal."

"A co to znamená?" zeptal se. "Já kartu mám," zamával jí před očima dětskou kartou, již dostal před několika lety. Matka se tlumeně, trochu nervózně zasmála:

"Já vím, zlato. Ale tahle bude lepší, uvidíš."

"A proč?" dožadoval se vysvětlení. Pocuchala mu vlasy, čímž svou předchozí snahu zcela zhatila, a rychle ho objala.

"Pojď, ať nepřijdeme pozdě," vybídla ho.

Násilím se vytrhl z obrazu vědění. Čím víc o vědění zjišťovali, tím častěji se mu podobné záblesky vracely. Ale ovládal je - aspoň natolik, aby si toho nikdo nevšiml.

Potřásl hlavou. Nemělo smysl uvažovat nad tím, co viděl. Nemělo smysl řešit, kde je právě teď Fira. Ani s jedním nedokázal nic udělat. A ani jedno nedokázal z mysli vypudit tak snadno.

A to se dnešek zprvu zdál jako poměrně dobrý den. Jak je vidět, zdání klame.

Zvedl se ze svého místa a vyšplhal po žebříku. Automaticky pohledem zkontroloval prostor, než se dotkl ovládání dveří a zamířil do své maličké ložnice. Zavřel a natáhl se k obrazovce vedle postele, aby vypnul světla. Mohl by zprovoznit hlasové ovládání, ale neměl rád pocit, že ho okolí průběžně odposlouchává. Ani když šlo o jeho vlastní loď.

Vklouzl do postele, přetáhl přes sebe tenkou přikrývku a zavřel oči. Přes vír splašených myšlenek se mu podařilo téměř okamžitě usnout - užitečná věc, kterou se během let naučil.

Snům však tak snadno poručit nemohl.

Ahoj!

Tak já se přiznám, Atrin mi neskutečně chyběl. Fakt jsem ho poslední dobou zanedbávala a udělala z něj skoro takového vedlejšího poskoka... No, nezasloužil si to. Rozhodně má na to být zajímavější postava.

Asi úplně nevím, jak to napsat. Zkrátka už není malej vyjukanej kluk z Gletu a já si nejsem jistá, jak přesně vyvážit to, že se mu pořád vrací vzpomínky, s tím, že se s nimi naučil žít. Takže jsem se na jeho osobnost poměrně vyprdla (ok, snad jen v posledním díle, ale i tak) No, každopádně tady by měl mít několik kapitol pro sebe, takže budu ráda, když mi dáte vědět, jak na vás působí. Je to pro mě důležitá postava, v určitých ohledech možná i důležitější než Fira, a nerada bych ho úplně zasklila.

Díky za přečtení 😊