Autor: radioactive_toad

Recenzent: ainoigih Kancha ❤

Jen na úvod, asi si autor říká, že jsem se na to netěšila, když mi to tak trvalo. Naopak jsem se na to moc těšila a chtěla si to vychutnat se vším všudy. Jenže hudbu nelze poslouchat zároveň se čtením. Původní plán byl, pustit hudbu na tabletu a číst v mobilu, ale tablet tak trochu vypadl ze hry, takže nakonec jsem se rozhodla to konečně přečíst i bez ní.

Tolik k mé omluvě.

Cover

Sice to není nic extra... ale hodí se ke knize a název je alespoň čitelný, což není samozřejmostí. Nicméně ten camfrňousek dole v rohu bych buď vynechala a napsala jen jméno autora větším písmem, nebo bych to prostě zvětšila celé. Takhle to jde, ale ve wattpad okně je to jen nějaká bílá linka. Nicméně oceňuji docela uspokojivé rozlišení.

Popis:

K popisu snad jen to, že je tam, že se prázdniny chýlí ke konci, ale podle story nejsou ještě ani v půlce... jinak bych řekla, že ujde a navnadí.
Bohužel tak nějak slibuje rozřešení nějaké záhady a záhada se sice opravdu vyskytne, ale k rozřešení nějak nedojde a to lehce zklame...

Jak jsem řekla, četla jsem bez hudby, ale na mou obranu, knihy se většinou čtou bez hudby. Takže by se u hororu nemělo spoléhat na strašidelnost hudby, ale spíše na strašidelnost příběhu.

Příběh strašidelný byl, i když nebyl absolutně originální, nicméně to by se dalo prominout. Co se ale nedá prominout, je provedení. Ostatně, kdyby to bylo dobře napsané, možná by z toho i něco bylo. Bohužel není.

Zaprvé, styl psaní u mě vůbec nezpůsobil žádnou emoci. A horory by vždy měly způsobovat emoce, negativní pochopitelně. Tady to ale nebylo. Stejně tak jsem si mohla přečíst kuchařku. Popravdě mě daleko více děsila gramatická stránka věci.

Opět připomínám, že mám já sama ohromný problém s chybami, ale tobě věty kolikrát ani nedávaly smysl.

Zde přikládám ukázky, ale bylo tam toho o mnoho víc, jen mě to už nebavilo všechno fotit a ořezávat. Proto doporučuji opravit nejen tohle, ale také si sehnat betu a korektora, který ti označí všechno.

Tohle je prostě krkolomné... ⬆

Tohle zase zní dost... prostě blbě. Taky bych to přeformulovala, např: Upravil jsem si své špinavě blonďaté vlasy, místy zbarvené až do hněda.
Nebo tak nějak...⬇

Ale předevší: jaké má vlasy je naprosto zbytečná informace a ta boule? Taky naprosto k ničemu. Člověk čeká, že o tom ještě něco bude, ale nic. Navíc pokud byl celé prázdniny doma, tak si tu bouli taky musel udělat doma... a to je teda tím pádem totálně zbytečná informace... nikoho nezajímá, že uklouzl v koupelně.

Nechápu... to jako bydlel na tom hřišti?⬆

Tady zase nechápu, proč jeho táta vybíhá s puškou, když maj pak ve výsledku odemčené dveře a je jedno do jakého patra, jsou prostě odemčené ... ⬇

Tady zase v půlce věty stojí, ale zároveň se blíží k domu... ⬇

Pak je tu problém, který se oběvoval neustále. Třeba v jedné větě nám sdělíš jednu informaci 3x. Jakoby byl čtenář úplný idiot:

On lapal po dechu, protože ho potřeboval? Vážně? ⬆

A tohle je nejspís pokus o dlouhou větu, ale zní, jakobys v polovině zapomněl začátek věty a pokračoval úplně jinak... ⬇

A nakonec sem dám chybu v příběhu: nezapomeň, že asi 4x před tímhle okamžikem tam popisoval, jak je hrozně moc unavený... ⬇

Gramatiku už jsem ani neřešila. Chyběli ti tam všude možně čárky a háčky a tak vůbec. A když koktá jméno: Z-Z-Zoe, tak prosím vždy začni velkým. Ikdyž to Z vyslovil třikrát, pořád je to vlastní jméno...

A očividně jsi někde slyšel, že existuje něco jako přechodníky... protože jsou v každé druhé větě. Zaprvé musíš dbát na to, že jsou vždy oddělené čárkou. Vyskloňované je máš sice většinou dobře, ale používáš je ve větách, kam se absolutně nehodí, nebo jsou jednoduše zbytečné a vznikají pak ty mišmamše.

Dále pak, celý příběh mi přišel dost nedořešený. Všude mrtvo a jeho kamarád se z nějakého důvodu ocitl mrtvý v lese několik hodin od jeho domu... proč?

Udělali, co měli a Zoe umřela. Proč?

A nakonec umřel i vypravěč... proč?!

Ta holčička ve skříni - člověk si řekne - no jasně! Ten stín je určitě její duch a člověka to začne bavit... a pak prostě cvak a nic. Konec. Očekávání zcela zemřelo a změnili se ve zklamání.

Člověk se u čtení nebojí, spíše se snaží získat odpovědi a k mému zklamání se mu jich nedostane. Kdybys vymyslel nějaký důvod toho všeho, mohl by člověk odcházet alespoň s uspokojením, jaké mívají lidé u detektivek. Ostatně tyto dva žánry spolu neskutečně souvisí a obojí je hodně těžké napsat dobře.

Kdybych měla použít Žirafčin způsob bodování, tak by to byl 1-2 body. Mrkni na vysvětlivku na začátku knihy... ty body zněj krutě, ta vysvětlivka už zas tak ne.

A to je asi vše. Omlouvám se za případné chyby, dneska jsem jak po přejetí tankem, snad to nebylo až tak žalostné.

Kancha ❤