Uvnitř malebné kuchyně s dřevěným nábytkem stála u oprýskané plotny mladá dívka. Jednou rukou držela pánvičku, na které smažila slaninu, zatímco druhou rukou rozlévala vroucí vodu do čtyř květovaných šálků. Na dubovém stole za jejími zády už měla připravené talíře s naservírovanými míchanými vajíčky.

,,Maty! Tess! Už je hotová snídaně!" zahulákala, když plátky slaniny z pánvičky pokládala pomocí naběračky k vajíčkům.

Netrvalo to dlouho a uslyšela, jak se z patra nad ní ozýval dupot a hluk jejích vstávajících mladších sourozenců. Potom co připravila poslední čtvrtý talíř, se podívala na hodiny, aby zkontrolovala, zda mají dost času předtím, než se vydají do školy.

Když se ujistila, že vše stíhají, vzala do rukou podnos, položila na něho jeden z talířů, přidala k němu šálek horkého čaje a vydala se s ním do ložnice rodičů. Cestou ke schodišti pohledem zavadila o krásně malovaný kalendář pověšený na zdi u dveří. Ten den bylo 6. října 1937.

Dnes je to přesně rok, co otec zmizel, pomyslela si s hlasitým povzdechem. Víc se ale nad tímto faktem nepozastavovala a vydala se po schodišti nahoru. Před dveřmi ložnice uchopila podnos opatrně do jedné ruky a druhou zaklepala na dveře.

,,Přinesla jsem ti snídani," pronesla, když vstoupila dovnitř.

Uprostřed místnosti ve velké posteli ležela její maminka. Vypadala, jakoby spala, což ale nebyla pravda. Hluk v domě jí to totiž nedovolil.

,,Nemám hlad, Lori," hlesla, aniž by otevřela oči.

,,Měla by si jíst," namítla dívka a položila podnos s jídlem na malý noční stolek vedle postele.

V ten moment kolem pootevřených dveří ložnice proběhli Tess s Matym. Tess se však u dveří zastavila a opatrně nakoukla dovnitř.

,,Jídlo je na stole," oznámila své malé sestřičce Lori.

Poté se ještě naposledy ustaraně podívala na svou matku a společně s Tess opustila její pokoj.

,,Maminka s námi zase nebude jíst?" tázala se smutně Tess, když už všichni tři seděli u stolu a jedli snídani.

,,Maminka musí odpočívat," odpověděla jí na to Lori.

Tess se zamračila, ,,vždyť odpočívá pořád!"

,,Jes, nebo přijdeme pozdě do školy," přikázala jí Lori ignorujíc její protesty a pak se podívala na Matyho, který se zamyšleně nimral ve svém jídle.

Hlasitě si při tom pohledu povzdychla a pak rázně udeřila dlaní do stolu. Matyho to tak vylekalo, že sebou silně škubl.

,,Co? Co je?" vysoukal ze sebe vyjeveně.

,,Jes!" odpověděla mu rázně Lori a hlavou pokynula k jeho téměř netknuté snídani. Hned potom se sama dala do jídla.

Netrvalo to dlouho a talíře všech třech zely prázdnotou. Společnými silami uklidili špinavé nádobí, oblékli si teplé mikiny a připravili si před dům bicykly, na kterých každý den, kromě zimního období, dojížděli do školy.

,,Ahoj mami!" zakřičela Tess postávající pod schody.

Nevypadalo to však, že se dočká odpovědi a tak smutně svěsila ramena a vydala se ven z domu.

Lori odcházela jako poslední, zavřela za sebou dveře a pak už se postavila ke svému kolu. Všichni tři nasedli a vydali se po úzké štěrkové cestičce pryč.