,,Co tady pro pána boha děláte?" zavrčel na ně podrážděně starší muž s šedivými řídnoucími vlasy a delšími fousy, když vběhli do jeskyně, ve které se skrýval, a která se za nimi k jejich údivu ihned uzavřela, ,,vždyť je to tu šíleně nebezpečné!" psrkal stařec dál a přeskakoval ostrým pohledem od jednoho k druhému.

,,No...my...hledáme tu tátu," vysoukala ze sebe Lori ještě stále vyděšeně.

,,Tátu?" zopakoval po ní stařec tázavě a pak pohledem přejel po meči, který křečovitě svírala v ruce, ,, kde si vůbec vzala tohle?" zajímal se. Onen meč mu byl povědomí. Že by nějaká replika? Nemohla přeci mít TEN meč, ten měl jenom on. Bohužel si ho nechal doma.

Na Loriné tváři se na okamžik objevil nechápavý výraz, pak si však všimla mužova pohledu upřeného na její meč, ,,ten patřil dědovi," prozradila mu.

,,Dědovi?" zopakoval po ní muž, ve kterém zvolna vzrůstalo napětí. ,,Jak se jmenuje váš otec?" tázal se dychtivě.

,,Lister Guard," odpověděl mu hrdě Maty.

Muž na něho šokovaně vytřeštil oči.

,,Vážně Guard?" ujišťoval se.

,,Jo, vážně," kývli všichni tři děti souhlasně hlavou.

Vůbec nechápali, proč to toho muže tak překvapilo.

,,Takže vy jste děti Listra a Mary?" vydal ze sebe muž po chvíli, kdy si je všechny pouze nevěřícně prohlížel.

Tentokrát na něho překvapeně vykulili oči zase oni.

,,Mary? Odkud znáte naší maminku?" zajímalo Lori.

Z mužova tváře ve chvilce zmizelo zamračení, které vystřídal vřelý, hřejivý úsměv a v očích se mu na okamžik zaleskly slzy, ,,jsem totiž váš dědeček, otec vašeho táty," vyřkl s hlubokým výdechem.

,,Cože?" vyhrkli ze sebe všichni tři současně.

Svého dědečka nepoznali, neboť záhadně zmizel ještě předtím, než se narodili. Věděli sice, že ho jejich taťka usilovně hledal a že deník, který je přivedl do portálů dědovi patřil, takže bylo téměř logické, že se tu nacházel, nikdy by však nečekali, že na něho narazí.

,,Dědečku!" vykřikla najednou nadšeně Tess a s rozevřenýma ručkama se k němu rozeběhla.

Byla tak ráda, že konečně potkali někoho známého.

Stařec se překvapením nepatrně zakymácel, jakmile Tess svým tělem narazila do toho jeho, netrvalo to však dlouho a pevně ji rukama objal kolem těla.

,,Jak jste se vůbec o portálech dozvěděli a jak jste našli vstup?" vychrlil ze sebe otázky a pohled nasměroval na dva starší sourozence.

Maty zašmátral v kapse svého kabátu a vytáhl hnědý deník, ,,v tátově kanceláři jsme našli tohle," řekl a ruku s deníkem natáhl k dědovi.

Muž pustil malou dívenku ze sevření a se zaraženým výrazem si od Matyho deník vzal. Chvilku si mlčky prohlížel jeho hnědé oprýskané desky a pak se znovu nepěkně zamračil a pohled namířil na svá nově nalezená vnoučata.

,,Ale proč jste sem šli? Ten deník měl přeci fungovat jako varování!" pronesl naléhavě.

,,Varování?" zopakoval po něm zaskočeně Maty.

Jeho dědeček to však ignoroval a místo toho se ptal na další otázku, ,,jak jste se o něm vůbec dozvěděli?"

,,Dozvěděli jsme se o něm pomocí snu, ve kterém byl tatínek a prosil nás o pomoc. Chtěl abychom ho sem šli hledat," odpověděla mu tichým hláskem Tess .

Na to se dědeček ještě více zamračil, ,,Snu?" zopakoval potichu, ,,to se mi nějak nezdá," dodal. Mluvil však spíš sám k sobě než k dětem.

,,Před čím nás měl tvůj deník varovat?" zajímala se Lori. Nemohla už dál čekat, neboť ji na jazyku pálilo hned několik otázek, ,,Co to bylo tam venku? A co jsou vůbec portály zač?" chrlila ze sebe otázku jednu za druhou.

Dědeček si tlumeně povzdychnul a pak se dal do vyprávění.

,,Portály jsou tu už dlouho. Je jich nespočet a jsou mezi sebou různě propojený. Prvotně měly fungovat jako jedno velké vězení – každý portál měl představovat celu. Postupem času se z nich však staly něco jako samostatné světy. Až na jeden – ten nejhorší. Ten je stále vězením."

,,Kdo je v něm uvězněný?" skočila mu do řeči zvědavě Lori.

,,Správná otázka je spíš, co je v něm uvězněné," opravil ji děda a na slovo "co" klad zvláštní důraz, ,,skrývá se v něm samotné zlo. Jeho poskokové však ze svých cel unikli a pohybují se různě po portálech. Můžete mi věřit, že to, před čím jste utíkali, bylo ještě nic, oproti tomu na co dalšího v portálech můžete narazit," dodal.

,,Ale kdo to zlo uvěznil, kdo stvořil portály?" nechápal Maty.

,,To přesně nevím. Při svém bádání jsem narazil na zmínky spojené s králem Artušem, za jehož doby zlo uniklo a on ho znovu uzavřel. Proto jsem pak také pátral po jeho meči," prozradil jim děda a hlavou kývl k pochvě, do které si už Lori meč opět uschovala, ,,myslím si ale, že tu portály byly ještě daleko dříve," domluvil a na nepatrnou chvíli se zamyšleně odmlčel, netrvalo to však dlouho a znovu se dal do řeči.

,,V roce 1500 zlo znovu uniklo a rozpoutalo na zemi první světovou válku. Jakožto voják, který měl jako hlavní povinnost chránit svojí zemi, jsem se pokusil zlo znovu uzavřít."

,,A povedlo se ti to?" zajímalo Matyho.

,,Ano," kývl na něho dědeček souhlasně hlavou.

Hned na to se však přes jeho obličej prohnal stín, ,,musel jsem se však obětovat a uzavřít se zde společně s ním," řekl potichu a pak svůj pohled sklopil k zemi.