,,Co to... do pytle?" vyhrkl ze sebe Maty frustrovaně, po tom, co přistáli zadkem na jakési prašné cestě.

Rozhlédl se kolem sebe, ale nic než jen nekonečné písečné pláně, zelené keře a dva vzdalující se konce cesty kolem sebe nespatřil. Pak sebou trhl. Jeho hlas zněl opět jako jeho normální hlas. Hrubost, která se v něm ještě před chviličkou ozývala, byla pryč. Možná by se z toho měl radovat, jemu však toto poznání vehnalo do hlavy obrazy dění v předchozích minutách, hodinách, dní...spustilo se to jako lavina. Nemohl to už dál vydržet. Najednou si uvědomil, že od doby, kdy se se sourozenci octl v portálech, se v něm hromadilo sžíravé napětí, které se na sobě snažil, aniž by si to uvědomoval, veškerou silou své vůle nedat moc znát. Chtěl být za hrdinu. Chtěl, aby vypadal, že se vůbec ničeho nebál, aby nebylo vidět, jak s ním onen nepříjemný pocit cloumal. Že dávala průchod svým pocitům Tess, bylo normální, byla ještě malá, ale on? Už toho ale na něho bylo moc. Napětí uvnitř něho dosáhlo svého vrcholu a rychle a rázně jako přívalová vlna vybublal napovrch.

,,Co se to?...Jak to, že jsme stárli?...A co ta paní? Ona...umřela?" chrlil ze sebe trhaně jedno slovo za druhým a pohled přitom upíral někam do prázdna. I tak před sebou stále viděl to, co se odehrálo v tom strašlivém portálu. Bylo to jako nějaký šok, prostě ta všechna slova nemohl zastavit.

,,Byl to nebezpečný portál," promluvil děda a upřel na svého vnuka starostlivý pohled.

,,Ale já stárl...můj hlas..."

,,Každý portál má svojí moc, a čím blíž jsme středu tím nebezpečnější to je," skočil mu do řeči opět děda a snažil se mu a taky Lori, která na něho upřela pohled, alespoň něco vysvětlit. ,,Je to vězeňský komplex, takže se každý portál snaží lidi v sobě nějak udržet, aby neutekli."

Maty však pomalu ale jistě ztrácel sebekontrolu a jeho strach a frustrace se po chvíli změnili ve vztek. ,,Tak proč jsme tam šli? Mohli jsme umřít? A co to bylo v tom vlaku?" vyhrkl ze sebe, přičemž zvýšil hlas. ,,Proč si nás vystavil takovému nebezpečí?"

,,Uklidni se," okřikla ho rázně Lori. ,,Copak sis myslel, když jsme se lezli hm?" dodala ironicky, ,,že to tu bude procházka růžovou zahradou?"

To Matyho konečně umlčelo.

,,Ale...," vložila se do jejich hádky slabounkým hláskem Tess. ,,Když je to tu tak nebezpečné," očka se jí ve chvilce zalila slzami. ,,Tatínek je tu tak dlouho on...," nedokázala ani dokončit větu a propukla v usedavý pláč. Strašně se o svého tatínka bála.

,,Je v pořádku, slibuju," pronesl k ní děda, přičemž jí sevřel v objetí.

,,Jak to můžeš vědět?" huhlala mu Tess mezi vzlyky do kabátu.

Děda jí jednou rukou konejšivě pohladil po vláskách, ,,váš otec je velice statečný, rozhodně se s tím vším tady dokázal vypořádat."

,,To si nemyslím," ozvala se skepticky Lori.

Tess ustala v pláči a stejně jako Maty i dědeček na ní namířila překvapený pohled.

,,Kdyby se se vším dokázal vypořádat," začala potichu vysvětlovat Lori svou doměnku, ,,proč by nás sem potom volal?"

Po tom, co domluvila, mezi nimi zavládlo na nějakou dobu nepříjemně tíživé ticho.

On vás určitě nevolal, pomyslel si dědeček, avšak nahlas se to říct neodvážil.

,,Co to je?" špitla po chvíli do ticha Tess.

,,Co je co?" nechápal Maty. Podíval se tázavě na svojí sestřičku, ta natáhla ruku před sebe.

V keři vzdáleném pár metrů od nich se skrývalo podivné stvoření. Vypadalo podobně jako to, které viděla Tess, když prošla prolézačkou do jiného portálu.

Tak to už dává smysl, proč jsou děti tak napružený, pomyslel si dědeček, když si tvora všiml také.

,,Proč na nás neútočí?" šeptla potichu Lori.

,,Hlídá nás," odpověděl jí dědeček. Chce zjistit, jestli na nás jeho moc působí, dodal už ale jen ve své hlavě.

,,Ale proč?" nechápal Maty.

,,Nevím," zalhal děda, pak si zhluboka povzdychl, ,,rozhodně to ale nevěstí nic dobrého." Ví o nás a posílá své zvědy.

,,Třeba nám může říct něco o tatínkovi," promluvila Tess, a aniž by na cokoli čekala, vymanila se dědečkovi z rukou a beze strachu se rozešla k onomu podivnému tvorovi.

Lori jí však pohotově chňapla za ruku, čímž jí zastavila. Dívenka k ní vzhlédla a setkala se se sestřiným zamračeným pohledem. ,,Opovaž se za nějakým takovým tvorem jít," sykla rázně.

,,Ale..." hlesla Lori, přičemž se jí lehce rozklepala bradička pod náporem dalšího záchvatu pláče.

,,Nikdy...za...nikým...takovým...nechoď!" procedila její sestra každé slovo zvlášť skrz zaťaté zuby.

,,Lori má pravdu," vložil se do toho dědeček a Tess chlácholivě stiskl na rameni, ,,nejlepší bude držet se co nejdál."

Hned po tom se vydal po cestě opačným směrem, než byl ukrytý tvor. Čím dřív se od něho vzdálí, tím dřív budou mít všichni lepší náladu. Děti ho naštěstí svorně následovali a tak mezi nimi nemuselo dojít k další hádce. Dokonce se na ně usmálo i štěstí, neboť po cestě natrefili na potulného tuláka s vozem a ten jim za jablko, kterých měl dědeček po kapsách dostatek, a které podal každému ze svých vnoučat, aby se alespoň trochu najedli, nabídl odvoz do portálu, do kterého je měl původně dopravit vlak, a ve kterém se měli konečně dozvědět nějaké užitečné informace.