Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vešel do místnosti plné věcí. Podél zdí stály skříně, byli zde dva pracovní stoly, židle a po zemi leželo rozházených mnoho předmětů. Uprostřed byl kruhový prostor a v něm naproti sobě stály jeho dva nejlepší kamarádi. Ronald a Bethany. Chodili spolu už nějaký ten pátek. Přesněji od střední, tedy zhruba tři roky. Poslední dobou se však čím dál tím častěji hádali. Ronald se Bethany vzdaloval, obrazně řečeno.

"Proč jsi takový sobec?" vykřikla Bethany.

"Já, že jsem sobec? Chtěl jsem pro nás jen to nejlepší, chtěl jsem, aby jsi se měla dobře!" odpověděl jí Ronald. Divoce přitom gestikuloval rukama.

"Ale vždyť se tak nechováš. Takhle jsem si to nepředstavovala..."

"A co jsi si myslela? Že život je med? Já tu makám do sedření a ty mi pořád jen něco vyčítáš! A teď když po tobě chci malou pomoc, tak říkáš ne!"

"Malou pomoc? To co chceš, na to nemáme. To už je za hranicemi tvé síly! A děláš to zbytečně!"

"Tak já jsem zbytečný? Já jsem k ničemu? Já se jen snažím nás zabezpečit a ty? Všechno odmítáš..."

Timothy na ně bezradně koukal. Evidentně si jeho přítomnosti ještě nevšimli. Ronald se tvářil zuřivě a jeho slova zraňovala Bethany, která vypadala sklesle. Tvářila se sice také naštvaně, ale v jejích očích se zračil hlavně smutek. Milovala Ronyho, ale tohle zašlo příliš daleko. Její přítel se bude muset rozhodnout, jestli chce ji a nebo svou kariéru. Ronald zuřil a v hněvu říkal první, co jej napadlo. Vždyť on přece tu kariéru dělá pro ni. A to že po ní chce, aby se přestěhovali do Ruska je jen drobná oběť.

Bethany však nešlo o stěhování. Šla by za ním kamkoliv. Vadilo jí však, že kvůli práci na ní Ronald nemá vůbec čas. Téměř už si jí nevšímal a ona si připadala osamocená.

Timothy je oba znal už od základky. Ronald byl jeho nejlepším kamarádem dokonce od školky. Vždy si rozuměli a zažili toho spolu spoustu. Bethany byla jeho kamarádkou také již dlouhou dobu. Jejich přátelství potvrzovalo, že muž a žena mohou být nejlepšími přáteli.

"Určitě bys byla radši, kdybys mě nikdy nepoznala!" křičel Ronald. Mrštil na zem stohem papíru, který ležel vedle něj na stole.

"To není pravda!" bránila se chabě Bethany. Její odhodlání mizelo. V očích se jí zaleskly slzy. Chtěla jen aby jí věnoval více svého času. Chtěla toho po něm tak moc? Bolelo jí u srdce. Skrčila se a posadila se na zem. Už nechtěla tohle řešit. Zavřela oči. To Ronalda ještě více rozzuřilo.

"To už ti ani nestojím za to, aby jsi mne poslouchala?"

Timothy se bezradně díval z jednoho na druhého. Nevěděl co dělat. Jak jim pomoct? Svým způsobem chápal oba dva. Ronald chtěl zabezpečit Bethany a sebe do budoucnosti, aby si mohli jen užívat, nemuseli pracovat a mohli si pořídit prakticky cokoliv. Jenže postupem času se z toho pro něj stala posedlost. Ačkoliv byl stejně starý jako Timothy, tak již pracoval ve velké nadnárodní společnosti  a zastával vysokou pozici. Ano, bral obrovské peníze. Ale to zároveň znamenalo jeho pracovní vytíženost téměř 24hodin denně. Ronald měl vše pěkně naplánované. Zbohatnout a pak se věnovat rodině. Problémem bylo, že nechtěl vidět, že jeho plán nefunguje. Timothy souhlasil s jeho myšlenkami, ale ne s jeho chováním.

Naproti tomu Bethany. Chápal, že je jí vše líto. Ano nemusela být tolik proti myšlence zbohatnutí pomocí Ronaldovi kariéry a mohla ho více podpořit. Ale v této situaci prakticky neměla na výběr. Chtěla Ronaldův čas, ne jeho peníze. Chtěla Ronalda. A Timothy to chápal. Byl jako v kleštích. Ať by udělal cokoliv, vždy by se jeden z nich na něj zlobil a proklínal ho. Jediným řešením bylo zůstat nestranný, ale zároveň to vyřešit. Ale jak?

Timothy došel k nim doprostřed místnosti. Bethany stále seděla na zemi a Ronald vypadal, že se na něj chce vrhnout. Vlastně až teď zaregistrovali jeho přítomnost.

"Timothy jdi pryč, tohle se tě netýká," řekl Ronald.

"Ale týká, nechci vidět, jak se mí dva nejlepší kamarádi navzájem ničí!" odpověděl mu klidně Timothy.

"Brácho promiň," zamračil se Rony, odstrčil Timothyho a vydal se k Bethany.

"Vstaň a pojď to vyřešit! Zase utíkáš před problémy?"

"Proč musíš všechno překroutit proti mě?" vyjela na něj a prudce vstala. Strčila do něj, až zavrávoral. "Dávám ti poslední možnost! Buď změníš své chování, nebo odejdu!"

Ronald na ní nechápavě koukal. "Nemáš kam jít."

Bethany už ho ale neposlouchala. Zlost ji opustila a zůstalo jen zoufalství. Tohle není kluk do kterého se zamilovala. Tak strašně se změnil! Vyběhla ke dveřím. Tady nebude už ani minutu! A než se Timothy s Ronaldem nadáli, zabouchli se za ní dveře a oni zůstali sami. Bethany s pláčem utíkala chodbou pryč.

Timothy si mezitím došel k umyvadlu pro kýbl ledové vody a teď jej vychrstnul na svého kamaráda.

"Doprdele, co to děláš?" zařval Ronald překvapeně.

"Tak teď mě poslouchej! Tohle je holka o kterou jsi bojoval několik let a teď si jí chceš nechat proklouznout mezi prsty? Jen kvůli tvé debilní ješitnosti! Okamžitě se seber a běž za ní se jí omluvit! A pak si s ní vklidu promluv. Vyslechni ji. A hlavně se konečně vzpamatuj!!!"

Ronald koukal na Timothyho s otevřenou pusou. Dokonale ho uzemnil. Věděl, že Timothy se jen málokdy naštve a tohle od něj nečekal. Mračil se. I přesto však vyběhl ven za Bethany. Bez ní by byl nic. Nesmí ji nechat odejít. Našel ji na konci chodby na zemi. Seděla tam stočená do klubíčka a otřásala se vzlyky. Byl na sebe naštvaný, že dokáže být tak prchlivý a vznětlivý.

Klesl vedle ní na zem a objal ji. Začal se jí omlouvat. Bethany napřed vůbec nereagovala. Nakonec ho ale objala kolem krku. Chtěla věřit tomu že svou omluvu myslí vážně a že se skutečně změní. Že spolu budou trávit více času, než jen v práci...

Mezitím Timothy také vyšel z místnosti a v tichosti odešel domů. Doufal, že ještě není pozdě a že ti dva se srovnají. Že spolu budou opět šťastní. Bethany s Ronaldem k sobě patřili a bez sebe navzájem by byli nešťastní. Doufal, že jeho malý zásah jim pomůže. Chtěl věřit, že si to mezi sebou vklidu urovnají...