Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vešel do velkého sálu. Tanečního sálu. Sám pro sebe se usmál. Bylo tu již plno lidí a zábava byla v plném proudu. Orchestr hrál k tanci, lidé se bavili a všude poblikávalo rozličné osvětlení. Timothy se rozhlížel a snažil se očima najít Rachel. Byl v tom však malý háček. Tohle byl maškarní ples a on netušil, co má Rachel za masku, popřípadě jaké má šaty. On sám šel za Fantoma opery. Vypadal elegantně a se svou maskou byl nadmíru spokojen.

Popošel ode dveří na stranu, aby nepřekážel. Akorát hráli píseň na polku. Na parketu byla tlačenice, ale všichni si to užívali a nenašel by se zde jediný špatně naladěný člověk. Timothy si připadal poněkud opuštěně a jaksi nepatřičně. Bylo to tím, že Rachel stále nikde neobjevil a nikoho jiného zde neznal. Před ním se míhali princezny, rytíři, piráti, konkrétní postavy z filmů, čerti a čertice, čarodějnice, skřítci i víly... počkat, víly? Timothy zahlédl jednu s černými vlasy. Víly černé vlasy nemívají a tak jej hned napadlo, že by to mohla být ta, kterou tak usilovně hledá. Ihned se vydal k místu, kde ji zahlédnul.

Když však došel na opačný konec sálu, žádnou vílu nikde neviděl. Bezradně se otočil kolem své osy, ale nikde nikdo. Tedy ne že by zde byl sám, bylo tu plno lidí, ale po Rachel jako kdyby se slehla zem. Najednou sál potemněl a uprostřed se objevil kužel světla, ve kterém stály dvě postavy. Muž a žena. Pirát Jack Sparrow a víla. Víla s černými vlasy. Až když spustila hudba si Timothy uvědomil, že doteď tu bylo ticho.

Pirát s vílou kroužili po parketu v nádherném waltzu a lidé jim uhýbali. Všichni je pozorovali. Vypadali jako kdyby se vznášeli nad zemí a jen lehce pluli prostorem. Timothy si nyní byl už stoprocentně jistý, že ta víla je Rachel. Zasněně se usmívala a hedvábné zelené šaty ladně vířily vzduch kolem ní. Havraní vlasy měla volně rozpuštěné a na straně se jí třpytila drobná sponka. Vypadala křehce a zranitelně, ale zároveň překypovala energií. Hudba dohrála a nastálé ticho prořízl hlasitý potlesk. I Timothy tleskal a při tom se prodíral davem, aby mu opět nezmizela.

Ve chvíli, kdy se Rachel lehce uklonila svému tanečnímu partnerovi, Timothy se ocitnul vedle ní. Dotkl se jejího ramene a ona se na něj otočila. Přišla mu krásná. Nebyla to ta dívka, kterou znal z běžného života, tohle byla něžná víla. Éterická. Přišlo mu, že v tuto chvíli ji ani nemůže normálně pozdravit, že by se to nehodilo. Proto vzal její ruku do své dlaně a políbil ji. Přesně jak si žádá pohádkovská etiketa.

"Zdravím tě, nádherná vílo z jiných světů," pozdravil ji.

"Vítám tě Fantome s přenádherným hlasem," odpověděla mu Rachel a rozesmála se.

Mezitím opět začala hrát hudba a lidé kolem nich se pustili do tance. Timothy si Rachel přitáhl blíže k sobě a společně se pomalu pohupovali do rytmu bluesu. V tuto chvíli se cítil šťastný a nic mu nechybělo. Rachel se k němu ještě o něco více přitiskla a položila mu hlavu na rameno. Oba si přáli, aby se zastavil čas. Jejich přání ale nebylo vyslyšeno a pomalou skladbu vystřídala mnohem rychlejší. Samba. Jive. Chacha. Valčík. Slowfox. Tance se střídali a oba byli pořád v jednom kole.

"Nechceš si jít na chvíli odpočinout mimo parket a jít se napít?" zeptal se Timothy.

"Jo to by bylo fajn. Pojďme," odpověděla mu Rachel a táhla ho za ruku pryč.

Vydali se k baru.

"Co si dáš?" otázal se Timothy.

"Chci koktejl Sex on the beach. Co si dáš ty?"

"Myslím, že zůstanu u Cuba libre."

I s nápoji se postavili kousek stranou, vedle jednoho z honosných zdobených sloupů. Brčkem upíjeli ledové pití a moc nemluvili. Každému se hlavou honili vlastní myšlenky. Rachel spadnul pramínek vlasů do obličeje a Timothy jí ho opatrně zastrčil za ucho. Ona se usmála. On se k ní naklonil a krátce ji políbil. Ano, s ní budu šťastný, běželo při tom Timothymu hlavou. Rachel uvažovala nad téže věcí.

Večer rychle ubíhal, střídavě tančili, postávali okolo a povídali si nebo jen pozorovali okolí kolem sebe. Rachel neustále po očku pozorovala Timothyho a stejně tak Timothy pořád sledoval Rachel. Bylo jim spolu krásně. Barevná světla, skvělá hudba, atmosféra tohoto místa a této události, lehký alkoholový opar... To vše dodávalo těmto chvílím pocit magična. Uvnitř obou kvetl nádherný pocit.

Náhle v sále zhaslo světlo. Bylo to zhruba půl hodiny před půlnocí. Nikdo nevěděl, co se děje. Lidé byli zmatení. Timothy však zůstal v klidu a využil té situace k tomu, aby mohl Rachel obejmout. Lehce se chvěla, a tak se ji snažil svým postojem dodat klid. Rachel Timothyho objala kolem krku a přitiskla se k němu. On ji držel v náručí. Zdálo se, že jsou jediným klidným bodem. Všichni kolem pobíhali, byli slyšet rány a nárazy, jak sem tam někdo spadl. Ozývali se i nadávky.

"Mám Tě rád," zašeptal Timothy.

Rachel se na tváři rozlil úsměv. Na tuhle chvíli čekala dlouho. A přišla přesně v ten správný okamžik, neboť až v tuhle chvíli si byl Timothy tím co vyslovil stoprocentně jistý.

"Mám Tě ráda," odpověděla Rachel. Stoupla si na špičky a políbila jej. Sice byla tma, ale i tak jeho rty snadno nalezla.

Srdce obou se usmívala a mozek vypnul. Pro ně existovala jen tato chvíle, ruch kolem naprosto eliminovali. Jen on. Jen ona. Jen oni. Timothy pohladil Rachel po vlasech. Jejich polibky neustávali. Když tu do nich někdo ve spěchu strčil. Až to je probralo z jejich sladké bubliny a oni procitli. Rachel rychle zamrkala, ale tma kolem jí stejně nedovolovala cokoliv zahlédnout.

"Co se to děje?"

"Zapněte někdo to světlo!!!"

"Auuuuuu!"

"Nechte mě být!"

"Holčičko moje, kdepak jsi?"

"Mamííííííííí!!!"

"Pomooooc!!!"

Odevšad zněly různé výkřiky. Všichni byli zaskočení. Zmatení. Nervozní. Někteří se báli. Náhle zazněla jedna obrovská rána, která vše umlčela. Znělo to jako výbuch z děla, ale asi tak desetkrát hlasitější. Hned po té následovalo rozsvícení všech rudých světel. Jiná barva nesvítila. Rudá, červená, oranžová. Vše vypadalo hrůzostrašně. Peklo. Oheň. Děs.

"Chachachachaááááá," sálem se rozlehl mučivě řezavý smích.

Timothymu tuhla krev v žilách. Celá tahle situace byla velice podivná. Rachel se ho pevně držela. Měla strach. Těkala očima po okolí. Nikdo se nehýbal, všichni se jen bojácně rozhlíželi kolem a snažili se zjistit odkud se ten nekončící smích bere.

"Mám vás!!!" zazněl burácivý hlas. Hned po té se ozvala další ohlušující rána, která sebou tentokráte nesla tlakovou vlnu. Všichni měli pocit, že je to povalí, že jim zláme všechny kosti v těle, že již nikdy nevstanou živí. Ale stalo se něco jiného. Sál znehybněl. Lidé strnuli. Vypadalo to, jako kdyby všichni usnuli s otevřenýma očima. Nikdo se nemohl hýbat. Živé mrtvé sochy, tak by se to dalo nazvat.

Dítě natahující ruce k mamince, pirát s vyděšeným výrazem, princezna krčící se v rohu, Timothy s Rachel stojící v sevřeném objetí... A uprostřed sálu, v prudkém kuželu rudého světla se zjevil muž. O polovinu vyšší, než nejvyšší lidé planety, s mohutnými rameny, divokým výrazem v očích a s úšklebkem na tváři.

"A teď tady budu velet já!" zařval na celý sál a hlasitě se rozesmál.