Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vešel do prázdné místnosti. Byla to poměrně malá místnůstka, ve které ale nebylo nic. Podlaha byla z dřevěných parket a i stěny byly obložené dřevem. Dveře se hlasitě zabouchly. Nebyly zde žádná okna. Světlo proudilo všemi směry ze starožitně vypadajícího lustru uprostřed stropu.

Timothy udělal tři kroky vpřed, čímž se ocitnul uprostřed místnosti. Otočil se kolem své osy a pozoroval stěny kolem. Všimnul si, že na jedné stěně, té naproti dveřím, jsou tři malé šuplíčky. Došel k tomu nejvíce vpravo a přejel prsty po naleštěném dřevě. Zastavil se u kulatého držadla na otvírání. Chvilku zaváhal. Pak ale zatáhl a šuplík vypadl ven. To Timothy nečekal.

S obrovskou ránou dopadl na zem a rozlomil se na dvě části. Z něj vypadli tři věci. Bič, vykřičníky a fotka naštvaného člověka. Násilí, nenávist a zlost. To tento šuplík symbolizoval.

Timothy cítil, jak se mu najednou změnila nálada. Ještě před chvílí byl klidný, ale teď jej zaplavovaly samé negativní emoce. Uvnitř jej hlodala zlost. Zamračil se. Nenáviděl svůj život. Nenáviděl tuto místnot. A nenáviděl tento šuplík

Zklonil hlavu k zemi. Přímo bublal vzteky. Chtělo se mu řvát. Vybít si zlost. Všichni kolem něj byli špatní. Svět je vůči němu nespravedlivý!!! Sehnul se a vzal do ruky fotku. Zuřivě ji rozcupoval na malé kousíčky, zmačkal je do kuličky a hodil s ní proti protější stěně.

"Wuaaaa!" zařval a při tom zrudnul.

Začal dupat. Vykřikoval nesrozumitelná slova a bouchal pěstí do zdi. V hlavě měl zmatek, ve kterém vítězil jen pocit zloby. Zadíval se na druhý šuplík a vzteky se na něj vrhnul. Vyrval ho ze zdi a mrštil s ním na druhý konec místnosti.

Šuplík se pomalu snesl na zem, ale nic se mu nestalo. Na jeho dně leželo plyšové srdce, usmívající se smajlík a čtyřlístek. Symboly lásky, radosti a štěstí.

Ve chvíli, kdy šuplík dopadl na zem se Timothyho nálada změnila. Po těle se mu rozlil klid, mír a pohoda. Vztek se vytratil a spolu s ním i nenávist. Timothy se usmál. 

Došel k pohozenému šuplíku a vzal jej do ruky. Hřál ho krásný pocit. Pocit štěstí, který vyplýval jen ze samotného bytí. Vzpomněl si na svou rodinu. Na svou malou sestřičku Zorku a na to, jak moc ji má rád. A jak má ráda ona jeho. Zbožňoval ten pocit, kdy se mu svýma malýma ručičkama obmotala kolem krku a nechtěla ho pustit.

"Chachá!" vykřikl z ničeho nic.

Měl tak dobrou náladu, že začal vesele poskakovat. Dokonce si k tomu pobrukoval svoji oblíbenou melodii. Teď už jen stačí, aby udělal zkoušky a postoupil do druhého ročníku na vysoké škole a aby byla doma pohoda a jeho přátelé jej neopustili a bude ten nejšťastnější člověk na světě. 

A třeba venku svítí sluníčko! Á jak miloval ten hřejivý pocit na kůži, když paprsky poletovaly vzduchem! A pořídí si psa. Chtěl ho už od malička a teď se rozhodl, že hned zítra začne s hledáním toho správného. Chtěl huskyho. A pojmenuje ho Monty. Timothy se usmíval od ucha k uchu.

Došel zpátky k šuplíkové stěně a šuplík radosti vrátil na své místo a zavřel jej. V tu chvíli to pomyslné světlo trochu pohaslo a on si překvapeně uvědomil, že za změny jeho nálad mouhou ty šuplíky! I nadále se v něm však udržela dobrá nálada a on s lehkým úsměvem popošel k třetímu šuplíku. Zvědavě za něj popotáhl.

Šuplík byl obrovsky těžký a tak Timothy musel použít na vyndání větší sílu. Nakonec ale škubnul až moc a šuplík vyjel úplně. Timothy vykřikl a pustil jej. Šuplík se blížil k zemi, ale na zem nedopadl. Těstě nad zemí zprůsvitněl a rozplynul se. 

Na podlahu dopadla jen kapka vody, černý papír a plačící smajlík. Smutek, beznaděj a zoufalství.

V tu chvíli se Timothymu z očí odplavil ten radostný třpyt a místo něj se tam usadila slza. Vyhasl úsměv a tvář obsadil zármutek. Dopadla na něj teskná nálada. Vše v něm posmutnělo a on jen hleděl na ty tři věci na zemi a nevěděl, co dál. Chtělo se mu plakat, ale nevěděl proč. Zkousl si spodní ret, aby zastavil příval slz, který se mu hrnul do očí.

Přese všechno mu však z úst vyklouzl tichý vzlyk. Hned po té se podél zdi sesunul k zemi. Svět není fér. Běželo mu hlavou. Proč by se člověk měl snažit být dobrým, když ostatní jsou jen zlý? Proč by měl lidem pomáhat, když oni se pak na něj akorát vykašlou? Proč nemůže mít pár opravdových přátel, kteří by pro něj byli ochotni udělat totéž, co on pro ně?

Lidé jsou jen pokrytci. Nikdo mu nerozumí. Svět je prohnilý a špatný. Ikdyž se bude snažit sebevíc, nikdy nedosáhne svých snů, protože vždy se najde někdo, kdo mu to ze závisti překazí. A co jeho Christie? Kde jí je konec? Toužil po věčné lásce, porozumění a štěstí. Bylo to tak moc? Vždyť on není špatný člověk. Svět mu však nabízel jen zlomené srdce, zradu a nezájem.

Timothy se pokusil ze země sebrat ty tři věci. Bylo ale zoufalstvím snažit se sebrat kapku vody. I tak se o to pokusil. Chtěl vše uklidit do šuplíku a zavřít. Chtěl zničit tuhle Pandořinu skříňku. Zarmouceně si však uvědomil, že není jak, neboť šuplík zmizel. A tak je to vždycky. Zatímco na radosti se s vámi každý rád podílí, smutek si musí každý vyřešit sám.

Tentokráte se už Timothy nesnažil příval slz zadržet a usedavě se rozplakal. V srdci měl jen žal. Nikdo mu nerozuměl. Na všechno byl sám. Z té myšlenky se hroutil. Nechtěl být sám. Nechtěl být smutný. Ležel na zemi, která jej chladivě objímala. Toužil se stočit do klubíčka a usnout. Usnout a zapomenout na vše. A až by se probudil, svět by se stal lepším a radostnějším...