Zhluboka se nadechnul a natáhnul ruku směrem ke klice. Stiskl ji. Pomalu otevřel dveře.

Vešel dovnitř. Co že se mu to míhá hlavou? Nejsem si jistý. Nevím. Nemám zdání.  Hluk. Slyší hluk. Jeho uši se chtějí uzavřít před světem. Ne on sám se chce uzavřít před světem. Myšlenka za myšlenkou. Hlava téměř puká. Neurony pracují a spojují se. Akční potenciál, nervová zakončení. Svět je jeden velký chaos. Kdo vymyslel školu? Proč se učíme podle starých postupů? Jsme moderní svět, ale všichni lidé jsou divní. Omezení. Nepřátelští. Králové dříve bojovali, a my dnes? Nikdo se nedokáže poučit z minulosti. Jen samý svár a hřích. Kdo to kdy tušil? Proud vědomí. Je to to co se učili v hodinách ve škole? Český jazyk nebo základy společenských věd?

Hudba, slyší hudbu. Do žil se mu vlévá naděje. Úsměv na tváři a hlava vzhůru. Tělo mu prostupuje chvění. Udělá krok vpřed. Co se to s ním děje? Hudba sílí. Slavnostní. Ano, je slavností a ohlušující. Timothy zavírá oči. Ticho. To je to co následuje. Kap. Kap. Je to vodovodní kohoutek? Má plno otázek a nikdo nezná odpovědi. Proč? Co to znamená? Hlasy. V dálce i z blízka. Mluví na něj, šeptají. Vábí ho k sobě a on se neumí ubránit. Co udělá? Vyjde jim vstříc?

Timothy si sedá na osamocenou židli uprostřed místnosti. Zaplavuje jej stesk. Smutek. Tklivé tóny jej doprovází. Slyší chorál. Ženské hlasy. Možná varhany? Není si jistý. Tělo má ztuhlé, končetiny bezvládné. Nic nedělá. Jen sedí. Jen přemýšlí. Co jiného by měl dělat? Svět je zvláštní místo. Ale nic jiného neexistuje. Nebo snad ano? Bubny! Je to odpověď na jeho otázku? Existuje něco víc. Dusot kopyt. Rytmus noci. Zvedající se tóny? Možná se opakuje? Ale to nevadí. Život se též pořád opakuje. Zacykluje. Vše je jeden velký cyklus. Příroda je nekonečná. To člověk je ten kdo mizí. Možná vymizí? Kdo ví...

Prach a změť. Klubko emocí. Lidé jsou zvláštní stvoření. Sami nevědí, co chtějí, možná to nikdy nejsou schopni rozeznat. Je to marná snaha člověka hledat pořád skryté významy. Co je význam? Nebo jinak, co má význam? Vše a nic. Možná ani toto nikoho nezaujme. A možná právě tohle nadchne všechny. Kde je hranice mezy vědomím a nevědomím? Jak proniknout hlouběji? Porozumět podstatě věcí, porozumět životu. porozumět číslu tři.

Proč číslu tři? Je to magické číslo. Číslo pohádek a snů. Timothy sní. Zdají se mu sny, ale přitom bdí. Má zavřené oči a na jeho víčka dopadá světlo měsíce proudící skrz okna. Prázdná místnost, jeden sen, vše někde začíná a někde končí. Nic není věčné. Někteří lidé se v našem životě ocitnou jen nachvílí, někteří v něm zůstanou navždy. Má to tak být? Asi ano. Někteří v nás zanechají smutek, jiní prázdné místo, od jednich si rádi oddechneme, některých se rádi zbavíme a jiní nám budou chybět. Kdo může vědět co je správné? Ach, proč je vše tak složité? Možná že jen lidé si vše vykládají hrůzostrašně. Bezmocnost je jedna z nejhorších věcí. Co dělat, když nevíme co dělat?

Sednout si a psát. Myšlenka za myšlenkou. Možná by se Timothy mohl zvednout a jít cvičit. Ty myšlenky mu už lezou na mozek. A nebo by mohl jít ven. Jarní svěžest, letní žár, podzim nás listím vítá a zima v spánek usíná. Básně. Je těžké je psát a ještě těžší jim porozumět. Ale to nevadí, vůbec nic nevadí. Vše má v našem životě nějaký smysl, nějaký účel, nějaký cíl. Kdo nehledá cíl? Všichni něco hledáme, všichni jdeme za štěstím. To je to nač žijeme. Ale je to tak?

Mnozí filozofové nad tím bádali. Každý si myslí něco jiného. Nikdo z nich nemá pravdu a přece ji mají všichni. Hlavní je to čemu věříme. Timothy sebou trhnul a probudil se ze zasnění. Otevřel oči a pohlédl na svět. Pohlédl na něj po milionté a přeci poprvé. Tento okamžik, nyní... Už se nikdy nebude opakovat. Zatímco dýchá, svět a čas utíká. Žádný okamžik už nikdy nebude stejný. Nic nebude jako dřív, nic nebude takové jako bylo. Ale vše může být takové jaké ještě nikdy nebylo. Budoucnost přináší výzvy. Svět je nevyzpytatelný.