PUSTE SI SONG.  DODÁ TO ATMOŠKU

Takže Jimine dozvěděla jsem se že to ty jsi příčina tohoto chalosu." Řekla jsem a pomalinku jsem šla k něm .

Když jsem k němu a pořádně ho polštářem vzala po hlavě.

" Tak a teď to po sobě uklízet." Řekla jsem jak největší Boss. Park jsem šla skontrolovat jídlo který jsem tu nechala bez dozoru.

Samozřejmě že tam nic nebylo. Když říkám nic tak fakt nic.

"Oky jelikož jste očividně vše sežrali jdu do krámu." Řekla jsem a popadla svou snad bezednou kabelku a šla.

"Oky kup nám něco dobrého."
Ozvala se Seokie. Já jen kývla a obula se. Pak jsem se adna cestu.

Cestou jsem pozorovala okolí. Malé děti jak si hrají se svými rodiči a sourozenci. Až mi to vehnalo slzy do očí. Raději jsem se sebrala a pokračovala v cestě do obchodu. Když jsme dorazila k obchodu vzala jsem nějakou zeleninu, maso, koření, minerálku a něco pro ty nenažrance.

Když jsem vše zaplatila šla jsem domů. Po cestě jsme viděla zase ty děti a tak jsem přešla na druhou stranu ulice a pokračovala.

Už jsem byla na proti dobu kde na mě čekali ostatní. Začala jsem přecházet silnici když tu se z zatáčky vyřítilo auto a narazilo do mě. Já odletěla o tři metry dál. Tělem mi přijela hrozná bolest. Cítila jsem jak mi teče něco po čele. Byla to krev. Pomalu jsem se připadala do náruče nicoty když to ke mě proběhly všichni mí přátelé.

"Bin vydrž!!! Jin už volá sanitku!! Prosím zůstaň s námi neodcházej!!!"
Řvala Seokie a Subbie. Pomalu jsem zvedla ještě funkční ruku a dotkla se nejspíš naposledy jejich tváří. Jako by mě opustila všechna bolest. *Jsou tu skoro všichni na kterých mi záleží.*

"Ššš to bude dobrý mám vás moc ráda. Všechny." řekla jsem a má ruka začala padat zpět na zem ale Jimin ji zachytil. *Zvláštní zrovna on* pomyslela jsem si a na tváři se mi objevil úsměv.

"Děkuju že jste tu byli když jsem potřebovala. Vyřiďte bráškovy že ho mám ráda. Sbohem." Už jakoby křik a vzlikot. Řekla jsem a zavřela oči. Už *Tak takhle vypadá umírání? Nevím proč jsem se toho vždycky bála.*
Byla má nejspíš poslední myšlenka.

TAK A JE TU NEJSPÍŠ KONEC. JESTLI BINNI UMŘE ZÁLEŽÍ NA VÁŠEM ROZHODNUTÍ.

JÁ SE PROZATÍM LOUČÍM.

ps: ten song se sem prostě hodil.