Utíkám. Dohání mě. Musím zrychlit. Zatraceně, musím zrychlit.

Dobíhám ke svému domu. Tam budu v bezpečí... jen tam doběhnout.

Ještě zrychlím. Natahuju ruku, sahám po klice a vpadám dovnitř.

Snažím se chytit dech. Když se mi to podaří, doběhnu do svého pokoje.

Otáčím se ke své posteli. Leží tam papír, který tam ještě ráno nebyl.

Jen čtyři slova stačí na to, abych konečně pochopila, co znamená „přejel mi mráz po zádech“.

Jdu si pro tebe.