Do spánku mě pomalu ukolébá pravidelné tiché bušení.

V noci se náhle probudím. Něco je špatně. Po chvíli mi dojde co - už neslyším to bušení.

„Sakra, jak mám teď usnout?“ zanadávám šeptem.

Vyklouznu z postele a dojdu na druhý konec místnosti, kde má postel můj bratr. S ním se usíná dobře. Třeba mě nechá lehnout si k němu.

„Charlie,“ šeptám a jemně mu zatřesu ramenem.

Ale on se neprobouzí. Zvláštní. Obvykle nemívá tvrdý spánek.

Vzápětí strnu šokem, když mi to dojde.

Zdroj toho bušení bylo Charlieho srdce.