Jsi tak patetický, Rrazebe, spouští se jak gramofonová deska jen co otevřu oči a jsem aspoň trochu lucidní.

Vždyť se na sebe podívej - podívej se kolem sebe! Cetkami přeplněný byteček zastrčený v špatné části města plný zatuchliny, ponořen v mohutné směsi esencí z voných tyčinek a kadidla. Jako obvykle tu máš bordel, ještě že ty zatažené těžké záclony nepropouští světlo, tak ta skládka ezoterických kuriozit zůstává pod dekou tmy. A je to vedle tebe body pillow? Tím si simuluješ dotyk láskyplné osoby?

Odlepil jsem se z potem prosáklého povlečení a postavil se bos na podlahu.

Utéct. Jen tak utéct. Musím se odtud dostat, než mě ta trudnomyslnost sežere.

Překročil jsem sesunutou hromádku práchnivých knih abych došel k jiné kupce, z které jsem vytáhl značně zmuchlané červené cargo kalhoty. Moje oblíbené. Kapsy, věčně narvané prostě něčím, tiše chrastily. Přehodil jsem je přes rameno, ze sávuvky vyhrabal čisté boxerky a vzácně i triko.

Zubila se na mě temná modla, já se rychle zubil zpět.

Koupelna je maličká, ale je v ní radiátor, takže každičké ráno hledám výmluvy k tomu, abych v ní setrval co nejdéle a ohřívl se.

Ale komu se to snažím bránit, bydlím sám...

Místnost se ponořila do šumu mašiny a já už cítil teplo, co mi příjemně klouzalo po holých kostnatých kotnících. Pyžamový vršek jsem hodil kamsi na zem, naklonil se nad umyvadlo a chrstl na sebe proud ledové vody. Tekla mi po loktech dolů, kapala na zem, smočila i vlasy, co padaly do tváře. Nemotorně, stále se zavřenýma očima, jsem nahmatal snad čistou osušku a přitiskl ji k obličeji.

Ze zrcadla na mě zíral ghoul. Možná hladový duch, soudě dle juxtapozice vyzáblých končenin a propadlého hrudníky s trochu vystouplým břichem. Snažím se narovnat, ale moc to nepomáhá.

Jsem jeden z těch šílenců, co si myjí zuby před snídaní. Je to až komický pohled. Cením sám na sebe svůj králičí předkus a snažím se měkkými štětinkami dostat všude. Pěna, co chtě-nechtě kape do porcelánové misky umyvadla, mi hned evokuje vzteklinou postižené zvíře. Když mi bylo 13, viděl jsem tak sousedovic kočku. Otčín na ni vzal pušku a ani nečekal, až odejdu. Roky později to stejné čekalo Rufuse.

Hah, vzteklý králík Rrazeb!

Nasoukal jsem se do trika a kalhot, nedbale plácnul na už tak mastné černé vlas gel a sčesal je dozadu. Nechce se mi pryč. Šum blokuje frekvenci vnitřích myšlenek, co na mě útočí každé ráno.

Sednul jsem si do tureckého sedu na zem do tepla radiátoru. Jemně přejíždím bříšky prstů po jizvách na levém kotníku, myšlenkami kdesi...nebezpečně blízko minulosti.

,,Vyšší dá, aby se vyléčil," slyším slabě v šumu matku. Oblékám tlusté ponožky, vypínám mašinu, zvedám se a jsem zpět v chladu bytu. Snídaně.

Cukernaté kroužky řvoucí ,,stoprocentně přírodními barvami" cinkaly o misku. Přemýšlel jsem, jak mohou být tak tvrdé a v okamžiku, kdy se dotkou - ne, když uvidí mléko - se rozmočí na nechutnou břečku.

Ale sladkou břečku.

Rychlovarná konvice klikla, zalil jsem asi nejzdravější část mého jídelníčku - meduňkovou čajovou směs. Do tváře mi dýchla příjemná bylinková vůně a já se cítil krapítek líp. Za okamžik se hrbím nad miskou, rvu do sebe lupínky a sjíždím sociální sítě.

Žádná oznámení. Kdybych zas napsal nějaké kreténskou hovadinu, nebo fotku sebe s tou maskou lebky jelena ny hlavě v róbě, bylo by jich milion. Jinak z lidí reakci nevytřískám. Když už jsme u reakcí -

Čapl jsem do ruky hrnek a vrátil se do pokoje. Poodhrnul jsem závěsy a pootevřel okno. Ihned se do místnosti nahrnul ruch ulice. Ignoroval jsem to, oči na druhém šuplíku stolku. Čas na divadlo.

Oh ano, náušnice, náhrdelníky prsteny. Všechny tak hezky hlasité, rouhačské. Moje brnění.

Kde zmizel ten zakřiknutý kluk?

Rychlá návštěva koupelny a už mi z krku visí obrácený pentagram a vyzáblé prsty zdobí robustní prsteny. Zápasím chvíli s piercingy, ale nakonec i ty se třpytí. Finálním krokem byla jemná černé linka pod očima, co jen zvýraznila už tak temné kruhy. Vyklopil jsem do sebe zbytek čaje, narval se do vysokých, těžkých bot s cvočky a do rukou vzal brašnu.

Nádech, výdech. Rrazeb, ten okultistický podivím jde do světa a za sebou nechává všechny potíže a vzpomínky. Ať lidi točí hlavy.