Sleduji svůj špinavý odraz.
Špinavý.
Ale ne fyzicky.
Moje duše je špinavá.
Je slizská a mokrá.
Je temná až močálovitá. Kdyby byla cítit, byla by jako prohnilá a prožraná houba. Je smutné je, že jsem takhle klesla.
Klesla jsem na dno.
Bahnité smradlavé dno.
Jedna.
Druhá.
Třetí.
Na hladinu dopadají slané slzy z mých očí.
Odraz je stále špinavý.
Mě už není pomoci.
Zavírám oči, nechci se už vidět.
Volným pádem dopadám na hladinu.
A má duše, táhne mé tělo na dno.
To hnusné Bahnité dno.