Dolly dospěla. Odchod ze školy brala jako vysvobození z nejhorší noční můry. Nyní před ní stál nový úkol. Práce. Dolly získala pracovní místo na Ministerstvu kouzel, nic velkého, ale byla přesvědčená, že se dokáže uplatnit a vypracovat se výš a výš... A jednoho dne bude tak vysoko, že už na ni lidé nebudou moci dosáhnout, aby jí jakýmkoliv způsobem ublížili! Dolly se na ten den těšila a byla odhodlaná obětovat vše k získání této moci a nedosažitelnosti.

Zničit je laskavostí. Oblékla se růžového kostýmku, vlasy si vyzdobila mašlí stejné barvy a při pohledu do zrcadla se na sebe zářivě usmála. ,,Teď všem ukážeš, že nejsi slaboch," pravila sama sobě. Byla přesvědčená o své budoucí slávě. Tolik snahy přece nemohlo přijít vniveč.

Na ministerstvu se jí ujal postarší muž, který celou cestu jedl sendvič a mluvil s plnou pusou. Dolly byla znechucena, ale stále na své tváři držela úsměv a úslužně přikyvovala každému kecu, který ten hlupák vypustil z pusy (společně s drobky a slinami). Proti němu měla velikou šanci. Brzy se vypracuje a bude jeho nadřízená, tím si byla jistá.
,,Takže vy si chcete přivydělat na co?"
,,Prosím?" zeptala se Dolly. Nerozuměla jeho otázce. Muž se zasmál a s plnou pusou zahuhlal: ,,Chcete mít víc peněz na oblečky nebo boty? Nebo na svatbu?"
,,Nejde mi o peníze. Chci se dostat postupem času na vedoucí pozici," odvětila Dolly. Muž se znovu zasmál. ,,Je tu něco k smíchu?" zeptala se Dolly příjemným tónem a usmála se, jako by nechápala, že se jí do očí vysmívá. ,,Lóra spadla na hubu, hodíme ji do krbu! Není hezká, ani fajn, bude dobrá na podpal!"
,,Ale no tak, slečno. Vždyť jste... žena," dořekl tichým, chlácholivým hlasem, jako by to snad znamenalo nějakou závažnou smrtelnou diagnózu.
Dolly se usmála, i když se v tu chvíli ani náhodou usmívat nechtěla. Nejraději by ho uhranula. On nedokáže přestat žrát během mluvení a ona je tak, která by neměla být na vedoucí pozici?! ,,To přece neznamená, že jsem neschopná," oponovala rozvážně.
Muž se lehounce zasmál. ,,To jistě ne. Ale... přece jen... Ženy málokdy mají takovou výdrž jako muži. Navíc se budete chtít jistě vdát a mít děti, rodina na prvním místě, že ano, to taky sebere spoustu energie... Nakonec z vás bude typická mamina, která nám tu vypomáhá o víkendech se starou korespondencí."
Dolly se napřímila, hrdě vztyčila hlavu a pravila chladným a naprosto klidným tónem: ,,Odmítám manželství a děti. Chci všem dokázat, jaké mám schopnosti a že má vytrvalost a duševní síla jsou větší než u mužů."
,,Tak to potom hodně štěstí," odpověděl muž, ale už nezněl tak sebejistě. Nejspíš se jí trochu zalekl. Dolly totiž nabyla nové nenávisti - nenávisti vůči všem, kteří budou zpochybňovat její schopnosti, nenávisti vůči sabotérům, nenávisti vůči slabochům.

Přišla domů, svaly napjaté, tvář kamenná. Všechno v ní vřelo. Celý den se musela přihlouple usmívat, obličej ji z toho brněl. Dýchala přerývavě. Ani se nevyzula, došla do ložnice. Pohlédla na sebe do zrcadla. Z její tváře zmizely poslední zbytky zasněnosti a optimismu. Teď zbývala jen touha si všechny podrobit! Teď teprve ztratila všechny iluze. Dnešním dnem se stala citově prázdnou, aby ji už nic nemohlo ranit. Už nebyla naivní dívkou Dolly. Stala se z ní sebevědomá Dolores! Nebudu slabá!