Zdravým tady je nová kniha s upírama a láskou. Doufám že se vám bude líbit a že si ji pořádně užijete, tak zatím ahojki.
Celou tuto knihu daruji mojí boží kámošce Ten_samotar moc ti děkuji An jsi boží.

Jmenuji se Aurora Sky chodím na střední. Jsem v 2 ročníku. Život mám boží, spousta kamarádů a dokonce mám i svého kluka Kubu. Žiju se svou tetou v malém městečku. Rodiče mají tolik práce že na mě neměly čas a tak mě sem daly. Ve škole jsem nejlepší holka se známkami a to se učit nemusím. Mam i spoustu kroužků, které mi rodiče zařídili. Přijde mi že hodně z nich jsou k ničemu, ale co rodiče.

Po předání vysvětčení jsem se spolu s Kubou, Milen a Andreou vydala ke mě domů kde jsme to všichni chtěly oslavit ale doma čekaly mojí rodiče kteří my hned zakázali aby tu někdo dneska byl.
,,Mami, tatí děje se něco že jste přijeli???" Zeptala jsem se a stoupla si za křeslo na kterém seděla moje teta.
,,Zítra si sem pro tebe jede náš známý, tak si běž zbalit věci" Táta promluvil a nebylo mu vůbec nic divný, že já na něj koukám s otevřenou pusou a nevím co právě řekl.
,,Proč??" Zeptala jsem se a doufala že jsem slyšela špatně.
,, Proto a teď už si běž zbalit věci" Odpověděla mi matka a já se i se spoustou otázek vydala do svého pokoje si zbalit věci. Zbalila jsem si svůj notebook, tablet a všechno oblečení. Venku jsem si nechala jenom oblečení na zítra a pyžamo. Odešla jsem do koupelny kde jsem si zbalila hygienické potřeby a rovnou si i vyndala svůj schovaný dárek od Kuby. Tetě nevadí že s někým chodím, ale mámě a tátovi ano. Oni vždycky byly naštvaný a hned mi řekli že se s nim mám rozejít a já vždycky udělala co řekly. Teď o mém vztahu s Kubou neví takže je klid. Za dveřmi koupelny někdo klepal já řekla dále a do místnosti přišla moje teta.
,,Dráha vím že jsi tady šťastná máš tu lásku, kamarády a slávu ale být tebou tak se s nimi jdu hodně rychle rozloučit protože tam kam jedeš je mýt nebudeš a to už nikdy" Řekla to tak potichu že jsem se bala co se tam bude dít. Teta ke mě přišla a ještě dodala.
,,čekají venku tak běž" Řekla mi to a já jsem se rozeběhla ven za ostatními. Běžela jsem po schodech dolů a potichu prošla za rodiči. Když jsem přišla ven tak jsem se hned rozběhla ke Kubovi a začala mluvit.
,,Já už vás nikdy neuvidím, zitra odjíždím pryč" Začala jsem mluvit a i slzy jsem neudržela.
,,Šššš klid já vím ale přes mobil si budeme moci psát a volat" Uklidňoval mě abych se nestresovala. Po nějaké době už jsem se musela vrátit domů a ráno pro mě přijelo auto které mě odvezli do nového domova.

Pokračování příště..........

Děkuji za přečtení
Vaše Aurora104