Pohled Reijiho
„Hmmm Reiji stávat už je ráno." Řekla mi Lui potichoučku do ucha. „Lásko až mi dáš pusu tak budu vstávat.." Lui mi dala pusu a pak další a další. Líbá jako anděl. „Lui podala bys mi prosím brýle??" „Jistě." Lui mi je podala a šla rychle do koupelny. Nejdřív jsem se divil ale pak když tam byla déle tak jsem za ní běžel jestli se jí něco nestalo. ,,Co se děje Lui!!!" Ale bylo zamčeno, vyděšeně jsem chtěl vykopnout dveře od koupelny, ale Lui hned otevřela, ke kopání dveří naštěstí nedošlo. ,,Jen ranní nevolnost Reiji." Její úsměv mě uklidnil, rychle jsem ji objal a byl rád že jí nic není. Ten den jsem byl zato rád že to byla jenom nevolnost.

Dopoledne
Seděl jsem v křesle a přemýšlel o jménu pro malé co se narodí. Po třech minutách jsme jméno konečně vymyslel.
„Lui co takhle pro kluka Ren a pro holčičku Sakura. Co ty na to?" „Reiji obě jsou nádherná." A zase se věnoval čtení knihy.
Lui se jen usmála a po chvilce si šla lehnout, asi je moc unavená.
Šel jsem dolů po schodech najít Ayata abych si sním popovídal. Ale nikde nebyl, ani ostatní tu nebyli. Kde asi jsou?? Díval jsem se po celém sídle, ani v zahradách nikdo nebyl.

Mezi tím...

Luiinin sen:
„Mami mami!!"
„Luko kde je tvůj starší bratr??"  „Nějaký pán ho v zahradě  kope a mlátí , mami pojď za mnou." „Ne jdi najít tatínka já možná vím kdo je s Ren."

„Hahhaahii proč brečíš Rene jsi přece démonoupír ti nikdy nebrečí. Jsi stejný ubohý jako tvoje matka."
„Maminku s toho vynech hnusáku!!"

Přispěchala jsem do zahrad a vyděl  Azazela jak bije moje malé zlatíčko.

„Nech ho být Azazeli on za nic nemůžeš!!!" „Mami NÉÉÉeee.........."

Pokoj
„REIJI!!!" zařvala jsem ze snu vyděšeně. Do pokoje vtrhl Reiji a ptal se co se děje. „Lui co se děje! Šššššš neplakej byl  jen špatný sen ššš to bude za chvilku dobrý."
Sedl si mi na postel a přitáhl si mě k sobě. Začal mě něžně hladit rukou po vlasech. Po chvíli jsem se uklidnila a usnula jako vždy v Reijiho náruči.

Pohled Reijiho
Lui jsem si od sebe opatrně odtáhl a políbil na čelo, pak jsem jí položil spět na postel po té jsem ji přikryl dekou.
Šel jsem z pokoje do pracovny , chodbou,  která je snad v sídle nejdelší.
Ale nikoho s rodiny jsem nepotkal ani Laita, Kanata s Teddym, Shua, Subara ani Ayata s Mai. Prostě jakoby se všichni do země propadli.
Když jsem byl už u dveří pracovny, tak jsem slyšel něco divného.
Asi jen nějaká myš v domě. Zvuku jsem si zkoušel nevšímal.
V pracovně jsem si psal kalendář kdy bude čas Luiinina porodu. Podle mého výzkumu se dítě narodí za měsíc. Protože když má upír potomka s démonoupírem těhotenství trvá tři až pět měsíců. Ale Lui je výjimka podle Azazela. Tak nevím kdy porod přijde může klidně přijít i teď. Ach jo já sám se v tom nevyznám. Asi si půjdu lehnout. Tak jsem šel za Lui do postele si lehnout vyčerpáním. Potichoučku jsem se k ní přitulil abych jí nevzbudil.

Mezi tím...

Pohled Shua
Všichni jsme jeli ze sídla do města. Asi na nás bude Reiji naštvaný ale co, něco jsme si jeli jen vyřídit.
Ayato s Mai něco pro dítě. Laito, Kanato se Subarem šli do kina se kouknout na nový film. A já jsem se šel projít po městě. Abych si řekl že má láska k Lui je velká chyba. Už od začátku jsem chtěl k ní být laskaví a milý ale nechtěl jsem jí ublížit. Stejně je zasnoubení a těhotná smím bratrem. Budu ale aspoň nablízku kdyby se něco zlého stalo jí i tomu budoucímu mrněti. Už jsem se vrátil na místo kde se máme všichni se jít. Čekal jsem asi půl hodiny něž všichni přišli. Když jsme přijeli do sídla Reiji i Lui už spali tak jsme šli potichu do svých pokojů se vyspat na další den. Ale já večer vůbec nespal jen jsem přemýšlel nad tím mrnětem co se Lui podle Reijiho brzo narodí. Nad tou představou že budu strýc jsem se usmál.

Večer
Pohled Reijiho
„Lui jsi v pořádku jsi celá ledová jako led možná ještě ledovější ." „Re..iji....."
Přinesl jsem mnoho teplých dek, přikryl jsem  ji s nimi aby neumrzla. Nevěděl jsem jestli je nemocná nebo to patří k příznaků těhotenství. Po chvilce strašení po pokoji jsem usl v křesle na proti posteli kde spal můj anděl.

Ráno
Ráno jsem se probudila v hromadě teplých dek. A pak jsem si všimla Reijiho podřimujícího v křesle, byl celý vyčerpaný.
Vyhrabala jsem se z dek a jednu přehodila přes Reijiho aby nenastydl.
Potichu jsem se vypařila z pokoje do jídelny kde byl už Shu. „Dobré ráno Lui, vyspala jses dobře??"  „Dobré ráno Shu,  vyspala jsem se dobře ale to se nedá říct o Reijim." „Aha tak to on byl ten co pořád chodil po pokoji v jednu ráno." „Asi jo." Shu byl hned po ránu v náladě to bylo divný vždy je totiž zamračený. „..Lui víš  já..." asi byl nervózní jinak by to ze sebe už dávno dostal.  „Já.. jsem ti.. chtěl říct.. že... ti více narostlo bříško..." Aha, ale to nechtěl říct tohle by řekl normálně. No raději se ptát nebudu. „No jo začíná se zvětšovat a zakulacovat. A kde jsou vlastně ostatní ?" „Ayato a druhá mamina ještě spí, Subaru je v zahradě a Kanato s Teddym v pokoji, nevím co tam dělá." „Dobře, co budeme dělat??" „Nevím co tahle se projít do zahrad.." „Tak jo stejně nemám co dělat." Usmála jsem se na něj a on zase na mě. „Ale nejdřív se nasnídáme aby jsi měla sílu." „Dobře"
Když jsme dosnídali tak jsme se oblékly a šli ven, v zahradě jsme potkali Subara jak kouká na bílé růže. Popřáli jsme si dobré ráno a se Shuem šli dál do zahrad.
Shu utrhl jednu velmi rudou růži a daroval mi ji. „Děkuji je nádherná a krásně voní." „Lui je pro tebe tahle skoro černá růže je vzácná a roste jednou za sto let aby chránila toho kdo ji dostane."

......

„Lui musím ti něco říct...já tě MILUJU..."

Pokračování příště...

Snad se vám líbila sedmá část. Omlouvám se za chyby v textu a za skloňování jmen.
Tak zase příště vaše Lucy 1349.