Matthias

Ráno jsem se probudil jako první. Otevřel jsem oči a hleděl přímo na Declanovu nahou hruď. Což nebylo vůbec špatné probuzení. Trochu jsem se zavrtěl a políbil ho na krk. Pak jsem zvedl hlavu a polibek směřoval na bradu. A konečně, jsem své rty přiložil na jeho a pomalu se do nich vpil.

Pořád mě trochu trápilo to, co se stalo v noci, ale vidět ho hned po ránu pro mě bylo jako kouzlo.

Declan

Po neklidné noci přišlo krásné ráno, když mě vzbudily Mattovi polibky. Zavrčel jsem z úsměvem a ještě v polospánku mu polibky opětoval a dokonce sám prohluboval. Přitáhl jsem si jeho stehno mezi ty své a otíral se o něj svojí erekcí. Stačí mi být jen v jeho přítomnosti a toužím po všem, co mi může dát. Hladil jsem ho na zádech a nakonec se mé ruce usadily na jeho pozadí, které jsem roztahoval a mnul. Vše to ve mě vyvolávalo vlny vzrušení, chtěl jsem si to ještě chvíli užít, než se od něj budu muset odtáhnout.

Matthias

Cítil jsem jeho vztyčený úd a jen to vědomí mě vzrušovalo. Navíc se o mě tak náruživě otíral a jeho ruce na mém zadku... Prudce, vzrušeně, jsem se nadechl a oplatil mu polibek. Můj penis byl v plné pohotovosti a já celý hořel touhou obrátit se k němu zády a nabídnout se mu, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě stále cítil pozůstatky po mučení, musel jsem si nechat zajít chuť. Nešťastně jsem zasténal: "Sakra! Hrozně moc bych tě chtěl!"

Declan

Po jeho slovech jsem se musel párkrát nadechnout, abych se od něj dokázal alespoň odtrhnout. Cítil jsem jeho úd a to bylo ještě horší, mé ovládání bylo opravdu na hraně. Sotva jsem popadal dech, ale musel jsem. Naposledy jsem ho něžně políbil na rty, otevřel oči, popřál mu: "Dobré ránko." A vstal jsem, má cesta ihned vedla do koupelny pod ledovou sprchu. Doufal jsem, že mi to pomůže.

Matthias

Usmál jsem se a sledoval jeho nahý zadek, jak se mi vzdaluje do koupelny. Zmizel a já jsem ucítil téct vodu. Opatrně jsem se na posteli protáhl a uvědomil si, že mám hlad. Nechtěl jsem mu brát krev, když jsem mu ji já sám nemohl nabídnout, ale věděl jsem, že takhle se nejrychleji uzdravím, což bude znamenat, že se mu budu moct dát celý. A to přesně jsem chtěl.

Posadil jsem a spustil nohy z postele, abych se pokusil projít. Potřeboval jsem to.

Declan

Pod sprchou jsem neměl moc čas přemýšlet, byla tak studená, že mi všechny myšlenky zablokovala a já co nejrychleji svlažil svoje tělo. Ještě jsem si v rychlosti na sebe dal župan a vyčistil si zuby. Aspoň jsem se tolik netřásl. Při čištění zubů jsem si uvědomil, že mi kručí v žaludku a tím pádem se budeme muset oba najíst. Zašklebil jsem se na sebe do zrcadla, při představě lidské krve. Snad než zítra ráno odejdu k soudu ochutnám aspoň trochu Mattovi krve, abych se aspoň trochu posilnil.

Když jsem vyšel z koupelny, zažil jsem mírný šok, když jsem zahlédl Matta nahého procházet se opatrně po pokoji. Šel jsem ihned za ním a chytil ho za ruku, abych ho podepřel.

"Neměl bys ještě takhle tělo namáhat, ještě není vše v pořádku..." Strachoval jsem se o něj, ale nejspíš zbytečně.

Matthias

Obrátil jsem oči v sloup a odfrkl si."Declane. Jsem upír, ne porcelánová panenka. A teď mě pusť, potřebuju se protáhnout. Navíc už nejsem tak slabí, jak jsem byl. S tvojí krví a s menší upírskou pomocí od mého těla se léčím rychle. To přece víš."

Znovu jsem udělal pár kroků a obešel pokoj, než jsem se rozhodl, že to stačí a vrátil se zpátky do postele. Posadil jsem se na matraci a s úsměvem se podíval na Declana.

"Dáš mi, prosím, najíst?" zeptal jsem se ho.

Declan

Sledoval jsem ho dál v jeho počínání a nechal si vyčinit za to, že se o něj moc bojím. Dobře, nebudu. Sedl si na postel a požádal mě o moji krev. Abych zabránil vzrůstu vzrušení, které se na tuhle chvíli schladilo, sedl jsem si na zem k posteli, mezi jeho nohy a opřel se zády o pelest. Župan jsem si stáhl z ramene a hlavu dal na stranu. Díval jsem se před sebe a vyzval ho: "Dobrou chuť."

Matthias

Položil jsem ruce na jeho ramena a nejdřív je několikrát promnul než jsem se k němu sklonil a políbil ho na šíji. Jazykem jsem přejel až dopředu, k jeho krční tepně.

"Děkuju." Zavrněl jsem a vycenil zuby. Zakousl jsem se a dlouze nasál jeho krev. Chytil jsem se ho za ramena a s požitkem polkl. A pak znovu a znovu.

Declan

Chytil jsem jeho ruce do svých a držel je, když se do mě konečně zakousl. Slastně jsem zasténal, i když mě to nesmírně vzrušovalo, ale i vyčerpávalo zároveň, vždy jsem se na to těšil. Byly to okamžiky, kdy jsme byly propojeni a moje část přecházela do něj. Měl v těle mou část a ta mu působila požitek i ho nasytila. Co víc bych si v tuhle chvíli mohl přát? Už se zdál skoro v pořádku, nesrovnatelný rozdíl mezi tím, když jsem ho našel a přítomností. Těšilo mě, že už se i díky mě dobře uzdravuje.

Matthias

Pil jsem, dokud jsem neměl dost. Vytáhl jsem své zuby a objal ho zezadu kolem ramen. Zabořil jsem nos do jeho vlasů a vdechoval jeho vůni. Pak jsem se nenadále zasmál.

"Kdo by kdy řekl, že zrovna my skončíme takhle. Spolu. My." Znovu jsem se zasmál a políbil ho na krk. Pak jsem ho pustil a lehl si na postel.

Declan

Cítil jsem každý jeho lok, vše bylo zintenzivněno vlastně zakázanou tužbou, která nemohla být nyní naplněna. Však já si počkám... Pokud budu mít ještě možnost. Vždy se tahle věc mohla stát, nikdo nevíme, jak to u soudu dopadne. Vychutnával jsem si jeho něžnosti. Nad jeho poznámkou jsem se musel pousmát, nad tímhle už jsem přemýšlel dlouho. Hlavou mi prolétlo, kde že je skryta ta jeho rýpavost a nedosažitelnost. Už se velmi dlouho neukázala. Přisuzoval jsem to vyčerpanosti a zatím nedostatečnému zotavení. Bylo jasné, že až se mu uleví, nejspíš se to vrátí. Nevím, zda se mám těšit, ale určitě si budu zatím užívat jeho přítulnosti.

Když si lehl na postel, vstal jsem ze země, upravil si župan, tak aby zahalil mého neposlušně stojícího kamaráda a posadil jsem se do křesla i s notebookem, asi by bylo dobré rozdat úkoly, kdyby náhodou.

"Myslím si, že tohle by nikdo netypoval, ani my sami. Ale hold minulost zapřít asi nejde." Zamyslel jsem se nad tím, že se vlastně minulost opakuje, teda z mé strany. V hlavě mi trochu vrtalo, jak to asi bere Matthias, ale zeptat se ho, bych nedokázal.

Matthias

Zasmál jsem se. "Takže náš vztah, ať je to co je to, bereš jako důsledek minulosti?" Na chvilku jsem se zamyslel a pak pokýval. "Je sice pravda, že si mě přitahoval už od začátku, ale ty vize to jen umocnily."

Natáhl jsem se na postel a přikryl se, abych ho nemučil pohledem na své tělo. Věděl jsem, že mě chce a to mi lichotilo stejně, jako mě to mučilo.

Declan

"Jak říkáš, ať je to, co je to... Začalo to kvůli minulosti. Ano, byla mezi námi přitažlivost, ale mě nikdy nepřitahovaly chlapy a kdyby nebylo těch vzpomínek, nic by se nejspíš nestalo. Ale stejně jsou ty vzpomínky zvláštní..." Zamyslel jsem se nad každou, která se mi v hlavě vynořila a všechny měly jedno společné a to jeho absolutní podřízenost, naprostou odevzdanost, lásku a uvolněnost. Bude to někdy mezi námi takové? Pochyboval jsem..

Matthias

Pokýval jsem hlavou. "Zajímalo by mě, co se stalo, že jsme se rozdělili. Že si na sebe nevzpomínáme, že jsme upíři. Pamatuji si svojí proměnu. Svůj život, který jsem žil před tím. Ale o tobě nic. Vůbec nic."

Trochu jsem se zašklebil. "Na druhou stranu mě celkem děsí, jaký v těch vizích jsem. Je to... jako bych to snad ani nebyl já." hořce jsem se uchechtl. "Směšné, co?"

Declan

"Taky by mě zajímalo, proč se nic neobjevilo dřív, musí v tom něco být, snad na to někdy přijdeme..." Rád bych to později zkusil zjistit, třeba by to šlo...

"V těch vizích jsi tak...tak...," vynořila se mi další představa a byla zcela odrazem toho, o čem nejspíš mluvil Matthias, tiše jsem zasténal, tak moc mi chybělo jeho tělo... "ano, máš pravdu, úplně jiný..." Musel jsem zamrkat, abych se vrátil zpět, tak moc mě vzrušil jeho obraz podřízenosti a když šeptal, že mě miluje, bylo v tom vše, co jsem si jen kdy mohl přát.

Matthias

Usmál jsem se, když jsem uslyšel jeho tichý sten. Dokázal jsem si živě představit, na co myslel. Rozhodl jsem se změnit téma, abych nás zbytečně nemučil. Také jsem po něm toužil a stejně jako on jsem věděl, že ještě nemůžeme. Ještě ne.

"Měl by ses jít najíst," pronesl jsem. "Tohle tě jen vyčerpává. A pak by ses měl také připravit na soud. Nic vážného to nebude, vzhledem k okolnostem, ale znáš je. Do všeho musí rýpat." Zašklebil jsem se.

Declan

"Máš pravdu, jsem vyhládlý." Zavolal jsem služebnou a můj rituál s krví se opakoval. Bylo mi po ní zase zle a tak jsem si sedl za notebook a přemýšlel o jeho poznámce o soudu. Snažil jsem se nasadit masku netečnosti, ale uvnitř mě sžíral strach z odhalení minulosti. Musel jsem jednat. Napsal jsem svému známému právníkovi, zda by zítra nemohl přijít pro napsanou závěť. Musím myslet na všechny varianty. Sepsal jsem ji a dal Scottovi i sekretářce nové instrukce. Vše jsem usilovně vyřizoval, aby bylo vše s čistým štítem. Trvalo mi to několik dlouhých hodin. Mezi tím jsem si zašel vytisknout závěť, podepsal ji a zastrčil do složky k ostatním dokumentům, které byly ještě potřeba.

Matthias

Declan pracoval a mě přestalo bavit neustále ležet. Sedl jsem si a nakonec se postavil. Našel jsem nějaké čisté šaty a oblékl jsem se. S pohledem upřeným na Declana jsem řekl: "Nemůžu to vydržet. Jdu se na chvilku projít."

Nečekal jsem, co na to řekne a rovnou zamířil ke dveřím. Cítil jsem, že jsem ještě stále slabý, ale chodit jsem mohl. Vyšel jsem na chodbu a rázem si byl naprosto jistý, že jsme u hraběte. Poznával jsem to tu. Zamířil jsem do knihovny. Věděl jsem, že tam mám hrabě alkoholu asi tolik, kolik je knih v celé knihovně. A on měl velkou knihovnu.

Vešel jsem dovnitř, když jsem uslyšel hlas: "Ale! Jaké milé překvapení! Dokážete vstát z postele! To vás Declan pustil?"

Hodil jsem po hraběti nevrlý pohled a zamířil k jednomu z křesel, která byla rozestavěna před krbem, který byl v knihovně postaven. Hrabě seděl v jednom z nich s knihou na klíně a sklenkou koňaku v ruce.

"Declan není moje chůva, hrabě. A já jsem dost soběstačný," zavrčel jsem.

"Jistě, jistě. Je jen váš milenec, který vás miluje. Už jste mu to řekl?"

Hodil jsem po něm zlým pohledem. "Ne."

Hrabě se zamračil. "Ale pročpak? Bojíte se snad odmítnutí? I slepý by viděl, že vás miluje. Proč jste mu to tedy neřekl?"

Hořce jsem se uchechtl. "Hrabě, nemyslím si, že tohle je vaše věc."

Hrabě pokrčil rameny. "Možná není, možná je. To je teď ale jedno. Odpovězte mi." Propaloval mě pohledem do té doby, než jsem si povzdechl a spustil.

"Sám nevím. Nějak, mi to prostě nejde. Chápejte. Nebyl jsem zrovna chlap na lásku a nikdy jsem o ní vlastně doopravdy neuvažoval. A teď, když je tady..." pokrčil jsem rameny. "Nevím. Asi ještě nenastala ta správná chvíle?"

Hrabě si mě změřil pohledem a pozvedl jedno obočí. "Teď mluvíte jako z románu. Tady, dejte si jednu, ať se mi z vás nezkazí zuby."

Nalil mi sklenku koňaku a podal mi ji. S povděkem jsem ji přijal a dlouze se napil. Hrabě měl pravdu. Připadal jsem si, jako bych se ocitl v nějakém románu. Se spoustou klišé.

Declan

Práce mi ubíhala pod rukama a když jsem pohlédl na hodiny, zděsil jsem se, že už je tolik hodin, ale také toho, že je Matthias tak dlouho pryč z postele!

Odložil jsem počítač a šel ho hledat. Když jsem otevřel dveře do knihovny, zrovna hrabě mluvil něco o románu.

"Copak tu máte za romány?" Otázal jsem se zvědavě.

Hrabě se na mě otočil. "A heleme se, to jste moc dlouhé vycházky neměl..." Dobíral si Matta.

"Je to už dlouho, měl by se najíst a zase spát, zítra už je soud." Jen se na mě ušklíbl.

"Zníš jako jeho ošetřovatelka..."

"Jako ošetřovatelka ne, ale jako partner..."

Matthias

Zamračil jsem se na hraběte a pak pohlédl na Declana. Líbilo se mi, jak vyslovoval slovo partner. Bylo v tom cosi smyslného a majetnického, což mě jistým způsobem opravdu vzrušovalo.

"Oba jste jako dvě chůvy," zavrčel jsem na ně. "Přežil jsem bez vás několik staletí, tak se přestaňte chovat, jako bych byl nemohoucí!"

S tím jsem pomalu vstal z křesla, odložil prázdnou skleničku koňaku na stolek vedle něj a kývl na hraběte: "Děkuji za koňak."

Pak jsem zamířil kolem Declana ven z místnosti. Když jsem ho míjel, rukou jsem se mu lehce otřel o stehno. Proč? Protože jsem se ho prostě chtěl dotknout.

Declan

Pozoroval jsem Matta celou dobu a při mých slovech mu v nich zvláštně zablesklo, ale to se hned změnilo, když podrážděně začal o chůvách. Chtěl jsem něco říct, ale úsměv a můj úmysl zastavil svým dotykem na mém stehnu. Bylo to jako elektrická rána, která mi proběhla tělem. Přestal jsem uvažovat a zajel mu rukama za lopatky a hlavu, abych tak zmírnil jeho natlačení na druhou část dveří, která zůstala zavřená. Jen pod mou vahou zaprotestovali zaskřípáním, ale vydržely. Vrhl jsem se divoce na jeho ústa, nemohl jsem přestat, tak moc mi chyběl ten fyzický kontakt, svým okamžitě ztuhlým mužstvím jsem se otíral o ten jeho a v duchu si představoval, co chci udělat. Vzpamatoval jsem se až při tom, když si hrabě odkašlal.

"Tak to bylo jako ohňostroj... Myslím, že i když to ještě není úplně dobré, měli byste se teď zamknout a dokončit to, vy hrdličky. Já se odklidím na druhou část sídla, nemusím ten řev poslouchat..."

Hodně jsem se mračil, když jsem Matthiase vystrkoval ven z místnosti a jakmile jsem za námi zavřel, natiskl jsem svůj rozbouřený rozkrok na jeho zadeček a takhle natisknuti jsem pomalu šli. Po cestě do pokoje jsem mu zajel rukou za tepláky a trenýrky a odhalil jen jeho zadeček, abych už jen při myšlence na to dokonalé pozadí nabyl erekci do maximálních rozměrů. Sklonil jsem se k jeho uchu a olizoval ho se slovy.

"Strašně moc tě chci, šíleně a mám strach, že nebudu něžný..."