Matthias

Probral jsem se až ráno. Rány se mi už hojily lépe, potom, co z nich Declan odstranil všechno stříbro. Čichové buňky se mi nejspíš už plně obnovily, protože jsem ucítil velmi silný zápach alkoholu, který se linul zpoza mých zad. Otočil jsem se a přímo do obličeje mi dýchal Declan.

Nemohl jsem si pomoct a znechuceně se zašklebil. Malinko jsem se od něj odtáhnul a pak zůstal ležet. Přemýšlel jsem, co ho dohnalo k tomu, že pil tolik, že byl cítit jako dobře uleželý, notorický alkoholik. Natáhl jsem ruku, abych ho pohladil po strništi, které mu vyrašilo na tváři. Byl jsem tak rád, že je se mnou. Že se mu nic nestalo. Věděl jsem sice, že bude muset k soudu, ale také jsem si byl jistý, že se mu nic nestane. Byl v právu.

Declan

Vedle mě se něco pohnulo, ale já to vnímal jen napůl, protože první, co mi došlo, že mě šíleně bolí hlava, za druhé, jsem si skoro nepamatoval, co se s hrabětem odehrálo a za třetí, že rozhodně se mi vstávat nechce. Jenže vedle mě se to pohlo znovu a pak jsem dokonce ucítil pohlazení po strništi. Bylo mi jasné, že je to Matt a doufal jsem, že je mu lépe, ale vše se se mnou točilo a bylo mi opravdu špatně, takže jsem oči ani otevřít nemohl, jen jsem zašeptal: "Dobré ránko, prosím, šeptej."

Matthias

Tiše jsem se zasmál a pak se zašklebil. "Co si dělal? Táhne z tebe jako z pašeráka rumu."

Malinko jsem se zavrtěl, abych se lépe uvelebil, ale stále jsem si od Declana držel odstup. Opravdu páchnul a mě to nebylo zrovna dvakrát příjemné.

"Už víš, kdy jdeš k soudu?" zeptal jsem se.

Declan

Zašklebil jsem se. Když už si stěžuje na zápach, musí to být hodně zlé. "Co bych dělal, pil jsem." Ať mi to bylo nepříjemné sebe víc, musel jsem ze sebou jít něco udělat, vypotácel jsem se z postele, otevřel oči a myslel si, že hodím hned šavli, ale to by snad bylo poprvé a to nechci, párkrát jsem se nadechl, abych zahnal tu prudkou bolest hlavy, ale bolest na bolest. Pustil jsem si na sebe úplně ledovou vodu a po pár minutách bylo po všech trápeních. Celý jsem se v ní vysprchoval a umyl vlasy, pak si i vyčistil zuby a oholil se. Byl jsem jako chodící rampouch, takže jsem se hned vrátil pod peřinu k Mattovi celý rozklepaný, ale s úsměvem na rtech. 

"Tak co lepší?" Jemně jsem ho líbnul na nos a studoval jeho tisíckrát hezčí obličej, než byl večer.

Matthias

S úsměvem jsem přikývl a posunul se k němu blíž. Jakmile jsem ucítil jeho příjemně studenou kůži a do nosu mi vnikla jeho už příjemná vůně, uvědomil jsem si, že mám příšernou žízeň. Trochu lačně jsem se mu zadíval na krk a toužebně řekl: "Dal bych si snídani."

Krev jsem taky potřeboval, aby se mi lépe hojily rány. Ale co víc. Chtěl jsem ho cítit na jazyku. Miloval jsem jeho chuť, nemohl jsem bez ní být. To už jsem pochopil dávno.

Declan

Byl u mě blízko a já se snažil být jako ten rampouch, ale kdo by to vydržel, jen svatý a to já rozhodně nejsem! Jemně jsem si ho k sobě přivinul a nabídnul mu svoji tepnu. "Jen si nech chutnat." Spodní částí jsem se trochu odsunul a penis schoval mezi nohy, pro jistotu, protože mi bylo jasné, že budu reagovat jako vždycky a to se v tuto chvíli nehodilo. Navíc mi bylo jasné, že budu já mít ke snídani zase tu lidskou hnusnou krev, už teď se mi z toho zvedal žaludek, ale nic s tím neudělám, dokud Matt nebude zcela uzdravený, nenapiju se z něj ani hlt. Hladil jsem ho po zádech, kam až jsem dosáhl a těšil se z toho, že jsme v klidu spolu sami.

Matthias

Přitiskl jsem mu ústa na krk a nejdřív ho políbil, než jsem se do něj zakousl. Jeho horká krev mi zaplnila ústa a já lačně polknul. A pak znovu a znovu. Trochu víc jsem se k němu natiskl a objal ho bolavýma rukama kolem boků. Cítil jsem, jak mě hladí po zádech a měl jsem co dělat, abych nevrněl jako kočka. Chtěl jsem klidně něco víc, ale věděl jsem, že teď by to nebylo to nejlepší. Byl jsem unavený a vyčerpaný, rány se mi stále hojily a většina pohybů mi působila bolest. A i když jsem se hojil rychle, nebylo to zdaleka dost rychle.

Declan

Držel jsem ho u sebe a užíval si, že je u mě a v bezpečí. Mé tělo se vzpíralo té abstinenci, bylo zvyklé, že při pití jsem byl uvnitř něj a vlastnil ho, vychutnával si ho. Olízl jsem si okoralé rty a zoufale zaúpěl. Penis se mi napínal a já byl rád, že je schovaný a nemůže tropit neplechu. Hlavně, že se říká, že ledová sprcha pomáhá, no tak u mě to ale absolutně nepomohlo. Jednou rukou jsem ho pustil a zabořil nehty do matrace, až jsem slyšel párání látky. Cítil jsem jeho rty a jazyk jak ze mě sají a jak se pohybují, nemohlo být na světě něco víc vzrušujícího, než tohle.

Matthias

Ucítil jsem, jak jeho tělo ztuhlo a celý se napnul. Vytáhnul jsem špičáky a podíval se do jeho tváře. Jeho oči se leskly vzrušením a jeho zrychlený dech mi napovídal, co se asi děje dole pod peřinou. Povytáhl jsem obočí a usmál se jedním koutkem úst.

"Teď?" zeptal jsem se trochu provokativně a odkryl peřinu, abych ho dobře viděl. Spatřil jsem, že má penis skřípnutý mezi stehny jako ve vězení. Muselo to být značně nepříjemné. Pohladil jsem ho po boku a zavrněl mu do ucha. "Chci se ho dotknout."

Declan

Vytřeštil jsem oči po jeho žádosti. Jestli se ho dotkne, tak to asi nedopadne dobře. Sexuální napětí mezi námi bylo vždycky nesnesitelně silné a teď ještě podpořené mými city, hrozil úplný uragán. "Pokud mi slíbíš, že se ho dotkneš a zase pustíš, tak ano, ale jinak ne. Jsi zraněný a vyčerpaný..." Pomalu mi docházely výmluvy, proč si tohle odepřít. Chci jeho ruku na něm, chci, aby ho sevřela dráždil ho.... Chci ho obrátit na břicho a... Mé nohy se od sebe oddalovaly a stačilo málo, ale musel by ho vytáhnout protože ihned, jak jsem si uvědomil své chlípné myšlenky jsem si vynadal a měl je v plánu k sobě opět dát.

Matthias

Jakmile jsem ucítil, že dal nohy od sebe, vjel jsem mezi ně rukou a uchopil jeho pulzující mužství do dlaně. Byl tak moc vzrušený a to jsem se ho před tím ani nedotkl. Několikrát jsem po něm přejel a usmál se na něj.

"Nemyslel sis, že to bude tak jednoduché, že?" Chtěl jsem ho potěšit. Bylo to to nejmenší, co jsem pro něj mohl udělat. Vždyť pro mě přišel, a i když jsem si to nerad přiznával, zachránil mě. Zachránil mi život. Byl jsem si zcela jistý, že kdyby nepřišel, ten muž by mi do srdce prorazil kůl. Pomalu jsem se se začal sunout dolů po jeho těle, až jsem byl ústy těsně u jeho vzrušeného penisu. Jemně jsem na něj dýchl, pak vysunul jazyk a dotkl se jeho poodhalené špičky.

Declan

Když se ho zmocnil, jen jsem bezbranně zavzdychal. V mé hlavě to křičelo: Není to správné, je zraněný, nesmíš toho využívat! A já otvíral pusu, že mu opravdu něco řeknu, když mi ho podráždil. Byl jsem tak vyhladovělý a roztoužený, chtěl jsem ho chytit za jeho zadeček, ale ten se mi kamsi ztratil. A pak přišel největší šok. Jeho dech se ocitl na mé špičce a následně jazyk. Zvrátil jsem hlavu dozadu a zasténal tak roztouženě a mé ruce mu vjely do vlasů. Ještě z posledních sil jsem se snažil: "Matte... nedělej...nemůžeš... nechci...Matte..." Nebyl jsem schopný jediné srozumitelné věty. Bohužel to se mnou bylo tak špatné, že jsem se už jen z toho roztřásl a věděl, že tohle bude velice, ale velice rychlé. Už teď mohl cítit mou počáteční chuť.

Matthias

Jeho jemnou kůžičku jsem stáhl úplně dolů a polaskal celou plochou jazyka jeho žalud. Když zoufale řekl, že bych to neměl dělat, jen jsem k němu vzhlédl.

"Tohle mě nebude bolet. Nech mě to udělat." Aniž bych čekal na odpověď, znovu jsem sklonil hlavu a vzal ho do úst. Nasál jsem jeho žalud a na jazyku ucítil jeho chuť. Bylo to skoro stejně opojné, jako když jsem sál jeho krev. Jen víc. Jazykem jsem ho laskal kam až jsem dosáhl a rukama jsem hnětl místa, kam už jsem se ústy nedostal.

Na moment jsem ho propustil ze svého vlhkého sevření a jazykem přejel po celé jeho délce. Sjel jsem ještě níž, až na varlata a ta jsem jemně vsál, než jsem se znovu vrátil k jeho penisu. Několikrát jsem ho silně vsál a pak začal pohybovat hlavou.

Declan

Trýznil mě a týral. Dokonale používal jazyk i ústa a já jen sténal a prohýbal se. Byl úžasný a ten pocit být uvnitř jeho úst byl nepopsatelný. Když mi přejížděl po celé délce, byl jsem už nad propastí a když mě vsál dovnitř? Neudržel jsem se, přitlačil jsem si nevybíravě jeho hlavu do svého klína a plnil jeho kouzelná ústa. Ze rtů mi vycházely výkřiky a sténání jeho jména. Bože! Takhle jsem se snad nikdy necítil! Byl jsem jako na drogách, bylo mi úžasně, jako bych mohl v té chvíli lítat.

Pustil jsem jeho vlasy sunul se na jeho úroveň dolů, když jsem přišel k sobě. "Sakra, omlouvám se ti za to, bylo to tak úžasné, že jsem to nemohl zastavit..."Omlouval jsem se mu za své chtivé chování. Hladil jsem ho po tváři a líbal ho po obličeji.

Matthias

Polkl jsem všechno, co mi dal a pak se se spokojeným úsměvem nechal líbat. "Declane, to je v pořádku. Sám jsem to přece vyprovokoval."

Pohladil jsem ho po boku a políbil ho na ústa, než jsem se znovu odtáhl. Byl jsem unavený a chtělo se mi spát. Položil jsem hlavu na polštář a přitulil se k jeho hrudi. "Jsem unavený. Kde to vůbec jsme?" Zeptal jsem se ho. Bylo mi jasné, že nejsem ani u jednoho z nás a tenhle pokoj mi připadal tak nějak známí.

Declan

Jeho doteky a pro mě nyní tak moc znamenaly, že jsem se jich nemohl nabažit. Oči se mu klížily a to, že to tu nepoznával mě mírně pobavilo. Vždyť tady to vlastně začalo být něco víc. "Jsme u hraběte, nepoznáváš to tu?" Naklonil jsem se k němu a líbal ho, nic vášnivého, ale potřeboval jsem jeho ústa, abych se pořád ujistil, že je v pořádku.

V tu chvíli se se zaklapáním otevřely dveře. Nakoukl hrabě a pak vešel. "Takže slyšel jsem, že už jste skončili." Ukázal na mě. "Měl bys mít rozum! Vždyť ještě není uzdravený! Půjdete v tomhle případě od sebe!" Netušil jsem jak to myslí, jeho výraz nic nenaznačoval a já se chtěl začít bránit, nebo k tomu aspoň něco říct, ale nenechal mě, ihned mě přerušil a tak jsem si jen na posteli sedl.

"Ty tu máš poslíčka, takže si to běž vyzvednout a tebe si já prohlédnu." Neochotně jsem se začal oblékat, když začal mluvit o kontrole. Zamračil jsem se a rozhodně jsem nechtěl, aby se Matta někdo jiný dotýkal nebo ho prohlížel, začínám být šíleně majetnický. "Já už jsem ho prohlédl, není třeba!" Řekl jsem důrazně a hrabě pozvedl jedno obočí údivem. "Až tak? No, a při tom prohlížení jste si dali jedno dostaveníčko, které mu mohlo ublížit. Declane! Máš mít rozum, kolik ti je sto? A už jdi! Čekají na tebe!" Už jsem stál oblečený, ale s tak nesouhlasným a naštvaným výrazem, že jsem se nedokázal odhodlat k odchodu. Nakonec jsem vrhl rychlý pohled na Matta a odešel, nic jiného mi nezbývalo.

Matthias

Když Declan odešel, posadil jsem se na posteli a změřil si hraběte pohledem. "Nejste tu, abyste mě prohlížel, že?"

Hrabě se usmál a přešel ke křeslu naproti posteli. Posadil se do něj, přehodil nohu přes nohu a pobaveně se na mě usmál. "To máte pravdu. Jsem si celkem jistý, že kdybych se o to jen pokusil, Declan by mi utrhl ruce."

Zašklebil jsem se. Jistá moje zvrácená část by to chtěla vidět. Na druhou stranu jsem měl hraběte docela rád, takže jsem nechtěl, aby se to stalo.

"To nejspíš ano." Přitakal jsem.

Hrabě si povzdechl a naklonil hlavu k jednomu rameni. "Ach, vy jste tak zamilovaní! Kdo by si pomyslel, že se Declan jednou skončí takhle. Navíc s chlapem! A to se tomu tak urputně bránil! Stejně jako vy, pane Wallesi. Říkalo se o vás, že jste velký svůdník, ale teď prý máte jen jednoho milence. Láska dělá divy, že?"

Trochu jsem se zamračil a zavrtěl hlavou. "My nejsme zamilování. Jen využíváme jistých výhod, které sami sobě přinášíme."

Hrabě se zasmál a mávl rukou. "Jistě, jistě."

Zamračil jsem se ještě víc. Bylo mi jasné, že mi nevěří. "Mýlíte se. Možná k sobě pociťujeme jistou náklonost, ale ne lásku."

"Opravdu? Jak mi tedy chcete vysvětlil vaše chování?" odfrkl si hrabě.

"Jak jsem řekl. Jen náklonost."

"Ale jděte. Milujete ho, stejně jako on vás."

"Cože?"

"Declan, miluje vás."

Věnoval jsem mu skeptický pohled. "Pane hrabě, nenamlouvejte si nemožné."

"Miluje vás. Sám mi to řekl. Proč si myslíte, že se k vám chová takhle? V životě jsem Declana neviděl, aby měl o někoho takový šílený strach jako o vás. Bože, vždyť má vztek jen kvůli tomu, že se vás dotkne někdo cizí! Nevšiml jste si, jak něžně se vás dotýká? Jak se na vás dívá? To by bylo jasné i slepému!"

Na chvilku jsme sklonil hlavu a zavzpomínal na všechny ty okamžiky, kdy jsme byli spolu. Většinou převažovala syrová vášeň a chtíč, ale poslední dobou... Ano, hrabě měl pravdu. Choval se ke mně něžně. A já k němu. Vzpomněl jsem si na všechny ty pocity, co ve mně vyvolával. Nejenom touhou a chtíč, ale i něhu. Touhu potom, aby mě nikdy neopustil, aby byl jen se mnou. Zlost, když se ho dotýkal někdo jiný a při představě, že by měl spát s někým jiným než se mnou jsem viděl rudě. Pamatoval jsem si každičký jeho výraz, znal jsem nazpaměť celé jeho tělo. Překvapeně jsem vzhlédl a setkal se s vědoucím úsměvem hraběte.

"Tak jste si to uvědomil! No, teď vás nechám o samotě. Řekněte mu to, až se vrátí. Potěší ho to. Ale prosím vás, zdržte se jakýchkoli sexuálních aktivit. Vaše tělo by to nezvládlo a já, potom, co by mi Declan opět zdevastoval druhou polovinu mé sbírky whiskey, taky ne."

Zvedl se a odešel. A nechal mě v prázdné tmavé ložnici pod tíhou drtivého zjištění, že jsem se zamiloval do Declana Mitchela.