Matthias

Když mě od sebe odtrhl, bylo to, jakoby mě hodil do ledové vody. Prudce jsem se nadechl a rychle od něj odstoupil, abych získal co největší prostor. Díval jsem se jak, kleje a rozhodl se. Rychle jsem ze sebe smyl šampón a vylezl ze sprchy, abych se osušil.

"Až se oblečeš, vyrazíme za Osvícenou." Rozhodl jsem za něj a vyšel z koupelny. Posbíral jsem své značně zmačkané oblečení, oblékl si je a pokusil se ho upravit do jakž takž použitelného stavu. Pak jsem vzal svou skleničku a bez dovolení si nalil. Upíjel jsem skotskou a přitom čekal, až se vrátí ze sprchy.

Declan

Plně jsem s ním souhlasil, musíme za Osvícenou a to hned. Byl jsem už umytý, takže jsem si vyfénoval vlasy, vzal si oblek. Po cestě jsem pobídl Matthiase, že jdeme, ale ještě před tím zajdeme do ateliéru, vybrat nějaký oblek pro něj. Bylo toho tu na focení mraky, takže vůbec nevadilo, když si něco vzal. Když to udělal, nastoupili jsme do mého Mustanga a rozjeli se cestou, která se ani jednomu z nás nelíbila, ale byla nezbytná pro budoucnost. Nikdo z nás nepromluvil ani slovo, každý měl své vlastní myšlenky a nechtěl se o ně s tím druhým dělit. Zastavil jsem u brány k velkolepému viktoriánskému sídlu, představil se a byla nám povolena návštěva.

Když jsem vystupoval z auta a díval se na tu budovu zblízka, musel jsem tiše pronést: "Jak já tu babu nesnáším!"

Víc jsem na nic nečekal a vstoupil i s Matthiasem do pokoje, kde na nás ta starší šedovlasá žena čekala.

Prohlížela si nás oba velmi pozorně a místy bylo vidět velké zaujetí a místy zděšení. No, to se máme na co těšit, poznamenal jsem si sám pro sebe.

Posadili jsme se vedle sebe na sedačku proti ní a vzorně pozdravili. Nebylo třeba nic vysvětlovat, ona vše dobře věděla. Jistě i předpokládala, že přijdeme.

Matthias

Usadil jsem se vedle Declana a podíval se na Osvícenou, která si nás měřila ostrým pohledem vodnatě zelených očí.

Zhluboka jsem se nadechl. "Přišli jsme..."

"Já vím, proč jste přišli," mávla rukou nevrle stařena. Stiskl jsem zuby. Přesně proto jsem ji neměl rád. Věčně namíchnutá, nevrlá a neustále skákala do řeči. A navíc byla děsivá. Ona byla jedním z mála upírů, kterých jsem se doopravdy bál.

"Takže k věci, hoši." Pokračovala. "Podejte mi ruce. No tak! Bude to?!"

Oba jsme jí podali jednu ruku. Chytla nás za ni a zaryla nám do nich dlouhé, ostré nehty. Nebylo to však jen tak malinko. Její drápy, protože jinak se to nazvat nedalo, nám prošly kůží a zajely do masa. Trochu jsem sebou cuknul, načež mě probodla pohledem a zavrčela: "Nehýbat! Seš snad upír ne? Trochu bolesti zvládneš, padavko!"

Semknul jsem rty a zatímco ona zavřela oči, aby se "podívala", já jsem tiše soptil.

Declan

Oba jsme ji podali ruce. Její nehty v našich dlaních nebyl žádný med. Jako by se mi postupně dostávala do hlavy a já ji tam nechtěl. Matthias projevil menší slabost a ona ho okřikla, chtělo se mi jí něco říct, ale kdybych to udělal, nejspíše by nás vykázala pryč a my potřebujeme znát odpovědi! Zavřel jsem tedy oči a čekal, co bude dál.

Matthias

Po několika minutách, kdy jsme byli oba zticha a v pokoji se ozýval jen náš dech, Osvícená prudce otevřela oči a pohlédla na nás.

"No," vydechla. "Vy jste mi teda pěkný páreček."

Chtěl jsem se zeptat, co tím myslí, ale umlčela mě pohledem.

"Nejdřív Vám řeknu to, kvůli čemu jste sem přišli. Ty vize, které oba máte, jsou vzpomínky z vašich minulých životů. Z doby, kdy jste ještě oba byli lidmi. A než začnete valit bulvy a kloubit si panty u pusy, povím Vám víc." Na chvilku si nás změřila pohledem, než spustila. "Byli jste spolu ještě před proměnou a nejspíš jste byli opravdu hodně zamilování. A soudě podle toho, že jste byli jako králíci Vám to dost dobře šlapalo. Žili jste ve Viktoriánské Anglii, ale to už vám nejspíš došlo. A teď k tomu hlavnímu. Pili jste ze sebe a teď byste asi rádi věděli, proč už nemůžete pít krev nikoho jiného. Je to jednoduché, zkrátka vám jiná krev nešmakuje a doporučovala bych, abyste opravdu pili jen jeden z druhého. Nemusíte mít strach, vystačíte si. Tak, to je všechno a teď padejte!"

Chvilku jsem seděl a snažil se vstřebat ten šok, než jsem se zmohl na slovo.

"Počkejte! Ale proč si ho nepamatuju?!"

Osvícená si odfrkla a vstala. "Na to už nemám čas! Padejte!"

S tím se zvedla a odešla. S vytřeštěnýma očima jsem se podíval na Declana. My se milovali, pomyslel jsem si.

Declan

Když jsem Osvícenou poslouchal zmocňovala se mě panika. Druhá část mě mi však našeptávala: Vždyť si to podvědomě tušil, jen jsi doufal, že to popře, řekne, že je to blábol. Ale stal se pravý opak.

Když na mě Matthias vrhl stejný pohled, jaký bych měl nejspíš já, kdybych se nesnažil to vší silou potlačit a tak na povrch vyšla jen zmatenost. Malátně jsem vstal a mířil znovu k autu. Sedl jsem si za volant a jen ho pevně stiskl, nenastartoval jsem a koukal před sebe. V hlavě se mi honilo tolik myšlenek, že jsem některé nestačil ani zachytit. Ale hlavní byla: Co bude teď dál? Vždyť Matthias nikdy tohle nepřijme, já už to nějak tušil, sice jsem si užíval, ale nebyla to má hlavní doména, vždy byla na prvním místě práce. A teď by na prvním místě měl být on? No, to je vážně ironie!

"Myslím, že bychom si měli promluvit, pojedeme ke mě." Nastartoval jsem a šlápl na plyn. Zanedlouho už jsme oba seděli s nalitými skleničkami skotské naproti sobě v mém obýváku. Sekretářce jsem řekl, že už může jít domů a dnes i zítra nikoho vidět nechci.

"Tak, co si o tom myslíš? A co bychom teď měli podle tebe udělat?" Můj stoický klid byl jen hraný, ale před nikým jsem se netřásl, žádná má slabost jen tak neproklouzla na světlo světa. Pokud se jeho návrhy nebudou shodovat s těmi mými, prostě je odmítnu a prosadím si svoje.

Matthias

Nasednul jsem k němu do auta a mlčky přikývnul. Nechal jsem se odvézt k němu domů a tam jsem vděčně přijal skleničku skotské. Chvilku jsem na něj hleděl a přemýšlel, než jsem se rozhodl odpovědět.

"Měli bychom jít od sebe. Co nejrychleji." S unaveným povzdechem jsem zaklonil hlavu a zavřel oči. "Ale oba víme, že to je nemožné, co?"

Bezradně jsem pokrčil rameny. "Nevím, co bychom měli dělat. Nechci se vázat a pokud jsem si to správně vyložil, tak ani ty ne. Takže bych řekl, že jsme až po krk ve sračkách a ani jeden z nás neví, jak z toho."

Declan

Čekal jsem, že tohle řekne a cynicky se usmál. Je jako zajíc, pořád by zdrhal. Je mi jasné, že potřebuje volnost, já osobně jsem si nikdy extrémně neužíval, takže pokud bych si měl vybrat mezi vyhledáváním nějaké zábavy nebo si užívání toho úžasného sexu v domácím prostředí s ním. Asi bych si na to dokázal zvyknout. Nikdy jsem vztah neměl a nezajímalo mě nic kolem něj. Neměl jsem na to zkrátka čas. Práce byla vždy na prvním místě. Matthias je jiný, je to z něj cítit a v té nespoutanosti je jeho síla a i krása. Na pár minut jsem se zamyslel. Chce možnost útěku, dám mu ji. On sám musí dojít na to co chce, ne být k tomu násilím donucen. Já už to tušil dlouho a byl ochoten na tom pracovat, ale pro Matthiase nenastal ještě ten správný čas. Zhluboka jsem se napil a odložil na stůl prázdnou skleničku.

"Chceš jít od sebe. Tak dobře. Dám ti nabídku. Každý den, ti budu posílat svoji krev a ty mi na oplátku pošleš tu svou. Takhle to zvládneme a ty si můžeš jít svou cestou. A já tou svoji. Tvá přítomnost na focení už nebude třeba a pokud by byla, budeš jednat výslovně jen ze Scottem. Tak se nepotkáme a budeme moci odolat. Co ty na to?"

Matthias

Ostře jsem na něj pohlédl. Vážně mi právě navrhl, že se nebudeme vůbec vídat? Že jen dostanu krev, on dostane mou a nic víc? Nemohl jsem uvěřit, že by to byl schopný navrhnout zrovna on. On, který mi neustále dokazoval, že od sebe zkrátka nemůžeme. Nedůvěřivě a překvapeně zároveň jsem zamrkal.

"Jenom krev, nic víc? Už bychom se spolu nikdy neviděli? A jak to chceš dělat se sexem?"

Zeptal jsem se. Byl jsem si vědom toho, že já budu mít vážný problém. Už na těch orgiích se ukázalo, že mě nedokáže vzrušit nikdo, jedině on. A představa, že by měl spát s někým jiným?! Neexistuje!

Declan

Jeho překvapení mě udivilo. Vždyť to byl on, kdo si chce užívat. Řekl mi, že s nikým nespal, ne, že by nemohl. Když o tom nebudu vědět, nebudu mít chuť vraždit.

"No, kdybys chtěl třeba jednou za měsíc, tak bychom se mohli sejít, ale předpokládám, že když nebudeme ve své blízkosti, tak ta potřeba sexu bude menší. Je to silné jen když se vidíme. Já nemůžu spát s nikým jiným než s tebou, takže bych asi držel půst, nevím. Mám hodně práce a když zvládneme tvoji zakázku, budu jí mít ještě víc, takže nějaké orgie nebo sex nebudou takovou prioritou."

Co mu mám říct? Bude mi chybět, to ano, ale vše jde neskutečně rychle, jakmile mi na něm bude záležet, už ho nikam nepustím. Zamknu ho u sebe a bude jen můj! Pokud se teď rozdělíme, máme možná naději, to všechno změnit.

Matthias

Chvilku jsem si ho prohlížel, než mi došlo, že to opravdu myslí vážně. Ještě víc mě překvapilo, že si myslí, že bych mohl mít sex s někým jiným než s ním. I když mi to na mém mužském egu moc nepřidávalo, když to nebyl on, nemohl jsem vůbec fungovat.

Trochu zlostně jsem se na něj podíval. Takže on chce být mučedníkem, být chudáček nemohoucí a jen nasávat mojí krev, bez toho, aby se mě nějak dotkl? No dobře teda. Uvidíme, kdo to vydrží déle. Ještě přileze a bude škemrat o jeden jediný dotek!

Usmál jsem se hraným úsměvem, dopil sklenku a vstal. "Dobře. Zítra očekávej dodávku, já budu očekávat tu tvoji. Se Scottem všechno sjednám, mám na něj číslo, tak se nemusíš bát."

Přistoupil jsem k němu a podal mu ruku. "Těšilo mě, pane Mitcheli."

Declan

Vše jsem čekal, to, že přijme i že z toho bude mít radost, jediné, co mě překvapilo bylo jeho neformální rozloučení. Stiskl jsem mu ji a pohlédl mu do očí. "Pane Wallesi." Při doteku mnou zase proběhly elektrické výboje, ale já je ignoroval. Je jasné, že když spolupracujeme, tak jeho jméno nevymažu, ale budu se snažit se s ním setkávat co nejméně.

Dveře se za ním zavřely a já si šel sednout k počítači, abych dohnal, co jsem zanedbal díky němu. Sundal jsem si sako, rozepl první dva knoflíčky a ponořil se do práce tak, že jen žízeň mi připomněla, kolik je hodin. Nalil jsem si ještě studenou krev z ledničky zhruba o půlnoci a pak opět pracoval, bylo už kolem páté ráno, když první ranní paprsky prosvítaly do mé kanceláře a má únava mě zmáhala. Naštěstí jsem padl do postele jako zabitý a spal.

Matthias

Když jsem dorazil k sobě do bytu, byl jsem tak unavený, naštvaný, zklamaný a podrážděný zároveň, že jsem si jen sedl k počítači a začal pracovat. Bohužel, nedokázal jsem udržet pozornost, protože ni myšlenky stále utíkaly k Mitchelovi.

Nakonec jsem to někdy kolem desáté vzdal a šel si lehnout. Probral jsem se asi v šest ráno a jen co jsem pomyslel na to, že si budu muset pustit žilou kvůli Mitchelovi, jsem si kompletně zkazil den.

Vstal jsem oblékl se a do láhve od vína natočil svou krev. Uložil jsem ji do dřevěného pouzdra právě na tyto láhve a k ní připsal vzkaz, že pokud bude chtít víc, ať dá vědět. Pak jsem pouzdro přes doručovací službu poslal Declanovi.

Declan

Vzbudil jsem se kolem oběda cítil se dost slabý. Je to tou závislostí na Wallesovi to bylo jasné. Jen jsem si lehl na záda a díval se do stropu. Dneska si musím zorganizovat den, nechci celý den kvůli Wallesovi jen tak promrhat. Půjdu se podívat na focení a sekretářku pošlu pro všechny potřeby na odběr krve. Když už to budu dělat každý den, ať to aspoň stojí za to. Sice se na mě dívala jako bych spadl z višně, ale já si jí nevšímal, dokud na mě ještě spěšně nezavolala, že mám u sebe v kanceláři balíček od pana Wallese.

Ihned jsem zpozorněl a vrátil se tam, zamknul dveře a rozbalil balíček.

Jak originální, dát svoji krev do láhve od vína. V té ironii jsem pokračoval, vzal jsem si sklenici na červené víno a nalil si půlku z láhve. Jen, co jsem ucítil jeho krev, otřásl jsem se vzrušením. Byl to jako spouštěč. Touha ho mít poblíž se mi vkrádala do mysli a já hltavě pil, dokud láhev nebyla zcela prázdná. Nakonec jsem si všiml vzkazu. Jasně, že mi to nestačí a stačit nebude. Chci jeho! Celého!

NE! Přestaň! Nařídil jsem sám sobě. Mezi tím se už vrátila sekretářka se vším potřebným, za pár minut už jsem seděl a do speciálního sáčku kapala má krev. Nakonec jsem sáček, plus jeho láhev na víno strčil do jednoho balíku. V mém vzkazu stálo pouze, že stačí, že děkuji. Předal jsem to sekretářce, aby to ihned poslala. A já mezi tím mířil do ateliéru za Scottem.

Matthias

Potom, co jsem Declanovi poslal krev jsem vyrazil do práce. Byl jsem hladový, proto jsem doufal, že mi svůj balíček pošle co nejdřív.

Bylo něco po poledni, když mi na dveře zaklepala sekretářka s tím, že mi přišel balíček od pana Mitchela. Převzal jsem ho od ní a jen co odešla, rychle jsem ho otevřel. Přečetl jsem si vzkaz a prolétl očima láhev od vína, než jsem vzal do rukou pytlík na krev. Nezdržoval jsem se tím, že bych jeho obsah někam přelíval a začal pít rovnou z něho.

Při každém lačném polknutí jsem si vzpomněl, jak do mě prudce přirážel. A než jsem se nadál, stál mi jako voják v pozoru.

Declan

V ateliéru bylo focení v plném proudu a když mě Scott uviděl usmíval se od ucha k uchu.

"Tak co? Už je to v pohodě?" ptal se mě a já měl sto chutí jen obrátit oči v sloup.

"Ani ne." Nechtěl jsem se o tom bavit. Co bych mu měl říct?

"Jak to? Vždyť to včera vypadalo, že se od sebe nemůžete odtrhnout." Zkoumavě se na mě zahleděl.

"To bylo včera, večer jsme to ukončili." Jen vytřeštil oči a já byl rád, že to mám za sebou.

"Ale co se stalo? Byl problém, že Matthias nechce být dole?" Významně se na mě podíval, jasně vždyť nás viděl, jak to děláme.

"Tak se mnou v tom teď už problém neměl." Už bylo vyptávání dost.

"Tak co se stalo..." Možná chtěl ještě něco říct, nebo se zeptat, ale já už to nesnesl.

"Prostě se to stalo, je to komplikované, takže budeš takový náš prostředník, když sem přijde, řekneš mi co potřeboval a opačně. Jasné?" Víc zaskočeného jsem ho snad neviděl.

"Dobře..." odpověděl mi.

Musel jsem se od Scotta vzdálit, jen jsem se díval na ty supermodelky a myslel na Wallese, tohle je fakt děs!

Matthias

Seděl jsem v kanceláři a snažil se pracovat. A když říkám snažil, myslím to vážně. Nedokázal jsem se soustředit. Pracoval jsem na nové reklamě, tudíž jsem několikrát zaznamenal jména Declan Mitchel, ale to nebylo to nejhorší. Cítil jsem ho všude.

Když jsem se podíval na stůl, věděl jsem, že před ním stál. Když jsem se obrátil k oknům, věděl jsem, že jsem se o ně opíral, když do mě vnikal. Když jsem se podíval na pohovku, vzpomínal jsem si, jak si na ni elegantně sednul, když jsme se potkali poprvé.

Viděl jsem spoustu, malých, zbytečných věcí, které mě příšerně rozptylovali. A neustále jsem musel přemýšlet o tom, co nám řekla Osvícená. Nejdřív jsem si nedokázal představit, že bychom se dokázali milovat, ale teď už mi to tak nereálné nepřišlo. A to mě děsilo.

Podrážděně jsem si povzdechl a napil se ze skleničky whiskey, kterou jsem měl vedle sebe. Neměl bych sice pít v práci, ale kdo mě zažaluje? Nikdo, takže co.

Declan

Asi po půl hodině jsem se vrátil do kanceláře, když můj mobil zazvonil. Byla to jedna pobočka v Německu. Vedoucí pobočky mě informoval o velmi vážném problému, který u nich nastal, vyhrožovali mu dokonce soudem. To bylo jako volání z nebes. Ihned jsem se sbalil na cestu. Wallesovi jsem naplnil tři sáčky a napsal mu adresu, kam mi má co nejdříve poslat dávku, protože doručení bude jistě trvat aspoň den. Sekretářce i Scottovi jsem dal instrukce. V letadle bylo moc času na uvažování a přemítání. Jak se Walles má? Jak to snáší? Je spokojený? Užívá si, nebo na mě aspoň někdy pomyslí? Jsem směšný? Kdy mě tak moc dostal na lopatky?

Matthias

První den bez něj byl peklo, a když jsem na druhý den obdržel krev a zprávu, ze které vyplívalo, že je mimo zemi, málem jsem zešílel. Něco jiného bylo, když jsem věděl, že je ve městě, ale když jsem věděl, že je někde, kam za ním nemohu rychle přijet, to mě žralo.

Hned, jak jsem si uvědomil, o čem to přemýšlím, jsem se ty otravné myšlenky pokusil vyhnat z hlavy. Naplnil jsem Mitchelovi tři lahve vína, aby to aspoň nějak vypadalo a nechal mu je poslat, abych dodržel naši dohodu.

Pak jsem se znovu, i když s obtížemi, věnoval práci.

Declan

Díky tomu, že jsem odcestoval, bylo ihned po přistání potřeba přemýšlet nad jinými věcmi. Do řešení jsem se tak zažral, že jsem ani nespal. Podařilo se mi vše tak urovnat, že jsme stihli dostat ocenění za kvalitu produktů. Po dvou dnech jsem se vracel domu. Nemůžu říct, že jsem na Matthiase nemyslel, protože by to byla lež, ale nebylo to tak strašné jako před tím. Měl jsem pocit, že ten zahraniční vzduch, jiná řeč a zvyky, mě trochu rozptýlila. Krev mi stačila a já si ještě zbytek vezl sebou, jako takový talisman.

Hned jak se mé nohy dotkly zase domovské země, volal mi Scott, ať za ním hned přijdu do ateliéru, že máme problémy s focením pro Matthiase. Tak rychle jsem ještě necestoval. Cesta z letiště mi trvala asi deset minut. Vtrhl jsem tam jako velká voda. Modelka, co měla fotit dané spodní prádlo si zlomila nohu, když vylézala před firmou z auta. A prý s Matthiasem byli domluvení, že uzávěrka bude už zítra večer.

No to je prekérka. Vzal jsem telefon a zavolal jedné jediné osobě, která mě mohla zachránit a jen jsem se modlil, jestli bude mít čas. Byla to jedna z vele úspěšných supermodelek a já se s ní naneštěstí znal osobně. Dlužila mi službičku a zrovna jí odpadlo focení. Slíbila, že za chvíli přijede a pomůže.

S úlevou jsem odcházel z ateliéru, když jsem ucítil známý pach.

Vždy a všude bych Matthiase poznal, bylo to tak intenzivní, až mě to dostalo na kolena. Jen jsem sebou mírně škubl a zavřel při odchodu za sebou dveře. Musím si jít dát zbytek jeho krve a taky si dát něco ostřejšího! Nemůže se mi přece postavit jen z toho, že vím, že vkročil do místnosti.

Matthias

Za ty dva dny, kdy jsem se velice neúspěšně pokoušel nemyslet na Mitchela, jsem dohnal všechnu práci, kterou jsem zmeškal právě díky kratochvílím s ním a už jen kontroloval, jestli všechno šlape, jak má. Po dvou dnech od Declanova odjezdu mi zavolal Scott s tím, že se potřebuje poradit ohledně něčeho týkajícího se fotek a jestli se nemohu dostavit osobně. A tak jsem nastoupil do auta a vyrazil do ateliéru.
Když jsem vešel, uviděl jsem Scotta, jak si povídá s velmi slavnou modelkou. Ale to nebylo to, co mě přinutilo ztuhnout na místě. Ucítil jsem jeho. Tak silně, jako by stál vedle mě. Moje tělo na to okamžitě zareagovalo a já se za jeho vůní otočil jako hladový vlk větrací kořist. Byl tady. Věděl jsem to. Ale nejdřív jsem se musel věnovat obchodu.
Zašel jsem za Scottem, abych se zeptal, co se stalo. Všechno mi vysvětlil a já s uspokojením kývl. To se od něho dalo očekávat. Byl na něj spoleh, to jsem věděl už před tím, než jsem se s ním vyspal. Což mě přivádí k...
Rozloučil jsem se Scottem a zašel k jeho kanceláři. Bez zaklepání jsme vešel dovnitř.

Declan

V kanceláři jsem si udělal pohodlí. Rozepnul jsem si košili, do skleničky si nalil zbytek jeho krve. Chtěl jsem si ji vychutnat, ale nešlo to. Prostě ji mé tělo vyžadovalo tak moc, že jsem ji jako vyprahlý hltal do poslední kapky. Naštvaně a zklamaně jsem špinavou sklenici hodil na zem, ale nedal jsem do toho takovou sílu, ona byla z tvrzeného skla a na zemi byl koberec, takže jen zůstala v cestě ležet. Otráveně jsem ji překročil a z baru si vzal láhev skotské. Mysl mě nutila si vybavovat každý záhyb na Matthiasově těle, na to jak mi dokáže sténat pod rukama, když do něj přirážím. Mé tělo žhnulo potřebou být s ním. Ale já se zařekl, že za ním nepůjdu. Zhluboka jsem se napil a alkohol mi málem spálil krk, ale to mi bylo jedno. Po cestě do ložnice jsem ze sebe strhl košili a u postele přišli na řadu kalhoty. Dalších pár hlubokých hltů a já už pomalu cítil, jak mi alkohol pomáhá se uvolnit, což se nedalo ani v nejmenším říct o mém penise, který se pnul do prostoru tak pyšně a lačně, že bych na něj mohl pověsit klidně i závaží a on by zůstal tak.

Před sprchou přišly na řadu už jen trenýrky a láhev jsem položil na umyvadlo. Pustil jsem vodu a s nešťastným úsměvem, hlavou mezi rameny jsem toho výtržníka uchopil a jal se mu alespoň trochu pomoci.

Matthias

Rozhlédl jsem se po kanceláři, ale nikde jsem ho neviděl. Na zemi ležela prázdná sklenička od krve a v celé kanceláři se vznášela jeho vůně.
Slyšel jsem, jak vzadu teče voda a tak jsem za tím zvukem zamířil. Došel jsem do ložnice, kde na zemi ležely kusy jeho oblečení a opatrně nakoukl do pootevřených dveří od koupelny. Spatřil jsem ho, jak stojí zády ke mně pod proudem vody. Nemohl jsem sice vidět, co dělá, ale pohyby jeho ruky byly celkem výmluvné.
Odvrátil jsem se a přešel k posteli. Sundal jsem si sako i kravatu a rozepnul si několik prvních knoflíčků, než jsem se natáhl na měkkou matraci. Zavřel jsem oči a čekal, až přijde. Jen jsem doufal, že bude potom ještě použitelný.