Matthias Walles

Urovnal jsem si kravatu a přejel po manžetových knoflíčkách. Pak jsem se na sebe podíval do zrcadla a rukou si projel trochu nagelované, černé, vlnité vlasy. Pár pramínků mi padalo do obličeje, ale to jen umocňovalo podmanivý lesk mých stříbrných očí. Vypadal jsem dokonale, ostatně jako vždy. Nikdo mi nemohl odolat, ani ženy, ani muži. A já toho patřičně využíval.

Sebevědomě jsem se usmál do velkého zrcadla, které bylo pověšené v soukromé koupelně, jenž patřila k mé kanceláři a vyšel ven. Zamířil jsem k velkému mahagonovému stolu a usadil se za něj do pohodlného, koženého křesla. Dvě podobná byla stále před stolem a vlevo za nimi se nacházel gauč, před ním malý skleněný stolek a za ním dvě křesla.

Za mnou se rozprostírala obrovská skleněná stěna, která dávala úžasný výhled na noční město, jenž leželo pod ní. Měl jsem impozantní kancelář. Vkusně zařízenou, moderní a abych pravdu řekl, až nechutně velkou. Ale jako šéf úspěšné modelingové agentury jsem si ji mohl dovolit a navíc jsem měl rád luxusní věci.

Jazykem jsem si přejel po špičácích. Dnešní schůzka měla být velice zajímává. Měl jsem se setkat s ředitelem velice úspěšné reklamní agentury a dohodnout s ním podmínky naší nové reklamní kampaně. Obyčejně bych tuto záležitost přenechal někomu ze svých podřízených, ale byla to dost velká věc a navíc byl onen ředitel, Declan Mitchel, záhadnější než hrobka samotného faraona. Chtěl jsem na vlastní oči vidět, co je zač. A také s ním samozřejmě sjednat výhodné podmínky pro svou kampaň. A něco mi říkalo, že bude těžkým protivníkem.

Declan Mitchel

Seděl jsem v dlouhé bílé limuzíně, která mířila městem k tomu světově známému komplexu firmy Sensualité. Zvláštní název pro firmu, ale byly mezi nejlepšími na trhu a spolupráci s nimi si rozhodně nenechám ujít. Má firma vzkvétala, měla několik poboček po celé zemi a já si mohl dovolit jistý luxus. Oblek z té nejlepší látky, saténovou košili a kravatu. Sklopil jsem své zrcátko a zkontroloval svůj vzhled, vlasy byly na svém místě, díky dnešní péči mé osobní kadeřnice. Vousy mi upravila také, i když já se o ně raději staral sám. Mé vzezření alá Tony Starks mi propůjčovalo velké charisma, až příliš velké sebevědomí, v mých očích se zračilo nebezpečí a nespoutaná divokost. A ve chvíli, kdy použiji svůj úsměv se už s ženami třese zem.

Auto zastavilo, řidič mi otevřel a já vystoupil. Přede mnou se nacházela vstupní hala, ve které seděla mladá žena a hltala mě pohledem. Kdybych chtěl, do minuty by mi dala telefonní číslo a do pěti minut by už ležela nahá na stole. Ale teď je tu důležitý obchod, zábavě se budu věnovat až potom.

V ruce jsem třímal elegantní kožené slohy a přistoupil k recepci.

"Dobrý den. Pan Walles mě očekává, jsem Declan Mitchel z Wiev." Recepční mě ohlásila a pokynula k výtahu. Ve výtahu hrála uklidňující hudba já se jen znechuceně usmál a věnoval pohled pozadí té slečny. Ve chvíli, kdy se výtah zastavil a otevřely se přede mnou dveře mi byl dopřán výhled na velmi vzdušné podlaží, všude skla a dřevo. Zajímavé. Dovedla mě k jedněm dveřím a rozloučila se, má ruka tedy sevřela ten kov a já vstoupil.

Matthias

Sekretářka mi oznámila, že se pan Mitchel dostavil. Sám pro sebe jsem se usmál a pohodlně se opřel do svého křesla. Čekal jsem dokud jsem neuslyšel klepaní podpatků na mramorové podlaze. Poté jsem se narovnal a nasadil neutrální výraz hráče pokeru, který jsem používal na obchodních schůzkách. A samozřejmě i ve zmíněné hře. V obou případech mi to přineslo mnoho vítězství.

Kroky se zastavily, ozvalo se tiché zaklepání a pak vstoupil.

Okamžitě jsem poznal, co je, ale to nebylo to největší překvapení. Mnohem větší bylo to, že jsem pocítil obrovskou vlnu syrového chtíče, touhy a žádostivosti. Kdybych se neuměl tak dobře ovládat, vrhl bych se na něj a klidně ho i znásilnil. Můj výraz však zůstal netečný a jedinou známkou mého rozpoložení bylo sevření pěstí pod stolem. To ale nemohl vidět.

Měl podobný střih vousů a vlasů jako Tony Stark, ale ani v nejmenším se mu nepodobal. Tohle byl dravec skrývající se pod drahým, na míru šitým oblekem. Přesně jako já.

Nasadil jsem profesionální úsměv a vstal, abych se s ním přivítal.

Přistoupil jsem k němu s napřaženou rukou a řekl: "Pane Mitcheli, je mi ctí Vás poznat."

Declan

Už když jsem vstupoval do místnosti se mě zmocnil divný pocit. Pak ale pohled do stříbrných očí mě přesvědčil o tom, že je tu něco hodně zvláštního. Nikdy mě muži nezajímaly, můj chtíč uspokojovaly výhradně ženy, ale ve chvíli, kdy jsem se s ním ocitl v té prostorné místnosti se má touha po uspokojení sexu a jeho podrobení úplně vymkla kontrole. Byl elegantně oblečen do bílého obleku s tyrkysovou košilí a kravatou. Jeho tělo bylo dobře osvalené, ale ne tak mohutné jako to moje. Naštěstí v tomhle světě, kde skrývání se za naučenou masku bylo skoro nepsané pravidlo mi hrálo do karet a já jen chladně přijal jeho nabízenou ruku. V okamžiku doteku se mi před očima mihl střih obrovského historického sálu a jeho kráčejícího ke mě v dobovém oblečení. Mé mrknutí však onu představu rozehnalo a já už se mohl plně věnovat vyjednávání. "Pane Walles, i já Vás rád poznávám." Stál v předepsané vzdálenosti, ale mě to přišlo příliš blízko. Ty zvláštní pocity mě velmi rozptylovaly, ale já se nenechal ničím vykolejit. Počkal jsem, až mi nabídne křeslo a já se mohl pohodlně usadit.

Matthias

Ukázal jsem směrem k pohovce, stolku a dvěma křeslům. "Prosím, posaďte se. Mohu Vám nabídnout něco k pití?"

Přešel jsem k minibaru, abych nám připravil nějaký drink. Nevěděl jsem, co si o něm myslet. Byl to nádherný muž. I pod sakem bylo vidět, že má vypracované tělo a nemusel jsem hádat, abych věděl, že mu ženy doslova padají k nohám. Když jsem mu podával ruku, cítil jsem na kůži drobné mravenčení, a když jsem ucítil jeho vůni, chtěl jsem ho tak moc, že se mi z toho málem postavil. Ale jako vždy jsem se, bez jakékoli známky znepokojení, ovládl.

Pohlédl jsem na něj. "Nemusíte být zdrženlivý. Jistě oba víme, kdo jsme a mohu Vám tedy nabídnout i jiný druh pití, než alkohol."

Declan

Pokud si sednu do křesla ukážu strach z protivníka a tak jediná možná volba byla pohovka. Složky jsem položil na stůl, rozepl si sako, jednu ruku položil na záda sedačky a nohu si dal pohodlně přes tu druhou, aby tak vynikla moje postava i nádobíčko. Rozhodně musím být nad věcí a ukázat mu, že já jsem vůdčí typ, na mě si jen tak nepřijde!

"Zdrženlivý nejsem nikdy, tohle slovo neznám. Rád si dám jednu skleničku čerstvé. Je pravda, že toho musíme hodně prodiskutovat." Stál ke mě zády a já sledoval jeho pozadí. Látka obleku ho pěkně obepínala, ne moc, ale pro představu to stačilo. Nevypadal žensky, ale i tak se mi hrozně líbil, v tomhle bych problém opravdu neviděl, blesklo mi hlavou. Mé bezděčné tiché mlasknutí, které v té chvíli vyjadřovalo trochu podráždění nad tím, že nerad míchám obchod se zábavou, ale s ním bych tu zábavu rád zkusil, mohl zaregistrovat jen v případě, že by se soustředil jen na mě a o tom jsem opravdu pochyboval. Představa, jak je ohnutý přes svůj psací stůl, papíry lítají všude, on má stažené kalhoty, tak aby vykukovala jeho zadnice a já mu dával do těla se mi z ničeho nic zjevila. Naštěstí, než přišel ke mě, se to vše opět rozplynulo a já mohl dělat jako by nic.

Matthias

Vytáhl jsem ze zastrčeného šuplíčku v mini baru láhev temně rudé tekutiny a nalil nám do dvou sklenek od vína. Získal jsme ji dnes ráno a udržel ve stálé teplotě a tak by se dalo říct, že byla opravdu čerstvá. Zatímco jsem nám chystal pití, soustředil jsem se na něj. Měl jsem pocit, jako bych ho už někdy viděl, ale věděl jsem, že to je nemožné. Jeho bych si totiž určitě pamatoval i za ty léta, která už chodím po světě. Neuniklo mi jeho nespokojené mlasknutí. Jediné, čím jsem dal najevo, že jsem to slyšel, bylo lehké ztuhnutí mých ramen.

"Jistě, to musíme." Usmál jsem se na něj rezervovaně, když jsem mu podával skleničku. V ten samý moment, kdy jeho ruka sevřela stopku a já se mu podíval do těch jeho divokých očí, se mi jako dejavu ozvěnou vrátil obraz viktoriánského sálu a jeho, jak sedí na jedné z pohovek u stěny. Propaloval mě žhavým pohledem a jeho prsty svírající stopku skleničky se lehce dotýkaly mých.

Pak jsem mrknul a obraz odezněl. Tiše, ostře jsem se nadechl a usadil se naproti němu do křesla. Pohodlně jsem se opřel, přehodil si nohu přes nohu a upil ze své skleničky.

"Tak. Myslím, že zdvořilostem bylo učiněno zadost a teď k věci. Chci po vás, abyste vytvořili společně s mými modelkami a modely reklamní kampaň, která vytře zrak i Victoria secret. Zajisté víte, že dnes jsou našimi největšími konkurenty. Chci, aby to byla bomba."

Usmál jsem se a zpříma mu pohlédl do očí. "Jste si jistý, že tohle pro mě dokážete zařídit?"

Declan

Když se ke mě nakláněl se sklenicí a já si jí od něj chtěl odebrat nepatrně se na vteřinu zastavil a pak se nadechl tak, že mi to neuniklo. Jedno mé obočí vyletělo vysoko vzhůru. Tohle se nikdy nestávalo a mírné rozhození takhle uhlazeného upíra, i když jen na nepatrnou vteřinu, které by si člověk stěží všiml, už něco znamenalo. Bohužel měl smůlu, protože mé smysly byly v pozoru a já tohle nemohl nechat jen tak.

S nedotčenou skleničkou v ruce jsem čekal až domluví. "Je něco, co bych měl vědět? Něco v nepořádku?" Nezněla v tom ani špetka zájmu, spíš jsem jen čekal, co z něj vypadne, abych mohl okamžitě reagovat. Nebudu spolupracovat s někým, kdo se takto chová a neřekne důvod. V mé branži byla nadevše upřímnost, protože pokud spolupracující firma něco tajila, např. že ten šampón není ještě zcela odzkoušený, ale chtějí s ním prorazit, poškodí to hlavně moji firmu a já o potíže nestál. Na problémy můj nos měl čuch, musel vědět, že jsem nejlepší a nikdo jiný mu tak dobrou reklamu neudělá, ale bez upřímnosti nic nebude. Můj pohled ho přímo propaloval a zkoumal každý nepatrný záchvěv. Ten poker face jsem mu nesežral, hlupáka ze mě nikdo dělat nebude!

"Víte, že má firma má nejlepší reklamy na světě! Nikoho lepšího neseženete a udělat tak nákladnou reklamu také zvládne málokdo, u nás to není problém, budu se na ní osobně z hlavní části podílet, ale pokud přede mnou cokoliv tajíte, je právě teď vhodný čas mluvit! Jinak odcházím!" Sklenici jsem energicky položil na stůl, popadl desky a jako bůh pomsty se nad ním tyčil, předepsaná vzdálenost byla ta tam. Mé koleno se nepatrně dotklo jeho stehna a já se opět ocitl s ním v minulosti. Tentokrát seděl zcela nahý a úplně vzrušený na židli a jeho roztoužený pohled se ke mě upínal. A zase se to jako mávnutím proutku opět vytratilo.

Co to sakra je? Tohle je divné! Hodně divné! Jeho parfém doputoval až do mého nosu. Ta vůně mi byla tak moc povědomá, že mě vzrušila, nemohl nic postřehnout, ale já věděl, že tohle není obyčejný chtíč, je v tom víc... Ale co?

Nepřestával jsem na něj odhodlaně hledět a jen čekal, jak zareaguje.

Matthias

Když se tak rozohnil a vztyčil se nade mnou jako bůh zkázy, přemohl jsem nutkání se taky postavit, zvedl k němu hlavu a pobaveně se na něj usmál. Chtěl jsem vědět, jak rychle se nechá vyprovokovat a jak moc velké je jeho ego.

Zjistil jsem, že je jako oheň a jeho ego dosahuje obřích rozměrů. Stejně jako to moje.

"Samozřejmě, že před vámi nic netajím. Prosím, posaďte se. Jsem si vědom toho, že je vaše firma jedna z nejlepších, nebo jak jste řekl, nejlepší. Právě proto jsem si vás najmul. Prodiskutujeme tedy teď mé a vše představy, jak by to mělo vypadat?"

Usmál jsem se na něj a pokynul zpět k pohovce. Pak jsem vstal a ze křesla a došel ke stolu, ze kterého jsem sebral složku. Vrátil jsem se zpět a podal mu ji.

"Mé představy a očekávání. Budu přítomen u několika focení, doufám, že nebudete mít nic proti."

Můj pohled ale říkal, že i kdyby měl, bude mu to houby platné.

Declan

Usmál se a já bych mu nejraději ten úsměv poupravil. Mé kožené slohy přistály zpět na stolku a já se opět posadil. Být hloupý a odmítnout takovouhle příležitost jsem neměl v úmyslu. Pokud zaplatí mé odhady, tak si budu noci otevřít další pobočku v Evropě. Podávané slohy jsem přijal, ale neotevřel.

"Pročtu si je detailně v klidu, teď mi předneste vaše základní požadavky a představy a pokud jde o ta focení, ze začátku bych spíše doporučoval být u všech. Nerad bych zklamal tak důležitého zákazníka."

Na slovo důležitého byla vložena zvláštní pozornost. Každý náš zákazník byl důležitý, ale tenhle mi zaplatí to, co chci, tak proč mu nedát pocit, že mu uděláme, co mu na očích vidíme, o to to bude dražší a já si víc užiju legrace. Zajímal mě jeho postup při práci s lidmi a celkový přístup. Podle mého názoru se moc nepředřel na rozdíl ode mě, kdy mé agentury vstávaly a padaly se mnou, měl jsem rád vše pod kontrolou a nesnášel zmatek a chaos. A když mi o něco šlo, můj smysl pro detail byl tak obrovský, že to mnohdy ostatní dovádělo k šílenství, ale pokud něco nebylo dokonalé, nepropůjčil bych tomu ani za nic své jméno!

Matthias

Ach, ten namyšlený, egoistický parchant!
Oplatil jsem mu úsměv a přikývl. "Ale jistě. Jsem potěšen, že Vám tolik záleží na mé spokojenosti. Jsem si naprosto jistý, že mi ve všem vyhovíte."
Blýsknul jsem po něm zuby a napil se ze sklenky krve.
"Byl bych však rád, kdybyste si mé požadavky prostudoval hned. Počkám. Jsem si jistý, že když jsem tak důležitým klientem, mé žádosti vyhovíte."
Vyzývavě jsem se na něj usmál, jako bych chtěl říct: Zkus mě odmítnout!
A náhle znovu, když jsem se tak na něj díval, jak sedí na pohovce, mi před očima vytanula představa, jak sedí na úplně jiné, nahý a s roztaženými stehny, mezi kterými ční jeho úd.
Propaloval mě pohledem, který říkal, ať k němu jdu blíž. Ať k němu přijdu, kleknu si před něj a polaskám ho jazykem. Ať ho vezmu celého do úst. A já bych to udělal. Vstal bych a bez zaváhání bych mu ho vykouřil tak, jako ještě nikdo.
Těžce jsem polkl a představa zmizela.

Declan

Když to zaplatíš, tak ti vyhovím, to je celkem jasné, i mě se zaleskli špičáky a já se potřeboval od toho strojeného rozhovoru trochu rozptýlit a tak jsem sáhl po sklenici a půlku na jeden zátah vypil.

"Jistě, mrknu na to."

Nezbylo mi nic jiného, než prostudovat materiály. Bylo patrné hned na první straně, že je to úplně stejný puntičkář jako já. Vše měl vzorně nachystané, veškeré návrhy i to očekávání, taky požadovanou minimální odezvu. To chce zahrnout do smlouvy? Až tak moc mě chce dát do svěráku, že si bude diktovat, co musím splnit? Jak já můžu vědět, jestli to není kýč? Na fotce to prádlo vypadalo dobře, ale záleželo na kvalitě a zpracování, to se z fotky vyčíst nedalo. Důležité body mi zabraly jen pár minut, v hlavě se mi už už sumírovala celková cena. Na poslední fotografii byl muž ve spodním prádle, přišel mi hodně podobný Wallesovi a opět se mi zjevila minulost, stál ve stejné póze, jako ten na fotografii a sundával si pomaloučku své kalhoty, v předklonu zůstal a mě se naskytl pohled, který mi mírně pocukal mým přirozením.

Složku jsem prudce zavřel a vidina se rozplynula.

Matthias

Celou dobu jsem ho pozoroval, dokud prudce nezavřel složky a nepodíval se na mě.

"Tak? Ovšem, samozřejmě, můžeme ještě diskutovat, abychom došli ke spokojenosti obou stran. Zatím se vás jen zeptám, co si o tom myslíte?"

Dopil jsem sklenku a olízl si rty. Pohlédl jsem na jeho poloprázdnou a zvedl se. "Chcete dolít?"

Nabídl jsem mu, zatímco jsem mířil k baru.

Declan

Z té vidiny mi vyschlo v ústech a já dopil zbytek sklenice. "Pokud máte, dám si rád." Sklenka jemně cinkla s dotykem skla na povrchu stolku a já se snažil vyhnout pohledu na jeho pozadí. To mi bylo jasné hned, že by to nebyl dobrý nápad.

"Vaše požadavky jsou splnitelné a žádný není přemrštěný, zdá se to vše rozumné, detaily bychom pak dořešily přímo na place u focení, to bych do smlouvy nezahrnoval. Pouze mě zaráží ten dodatek ohledně minimální odezvy, to naše firma nedělá a pokud na tom budete trvat, bude to za tučný příplatek." Na obal složky jsem napsal dvě sumy.

"První částka je bez odezvy a druhá s odezvou. Je jen na Vás, co přijmete."

Podle mého názoru byl až příliš opatrný, nikdo mu za nic záruky nedá. Podle toho se taky značně lišily obě čísla.

Matthias

Vyndal jsem láhev a vrátil se s ní ke stolu. Oběma jsem nám dolil a pak se zadíval na sumy, které napsal.

Nakonec jsem přikývl. "Souhlasím. Pokud jde o odezvu, nakonec může být s odezvou. Nebojím se, že bychom neuspěli. Mám pravdu?"

Zvedl jsem k němu pohled a lehce se pousmál. V ten moment ke mně zavanula jeho živočišná vůně s lehkým podtónem krve. Celý jsem se napjal a měl jsem co dělat, abych po něm nevystartoval a nepřimáčkl ho k té sedačce.

Polkl jsem a znovu si olízl rty.

"Máte ještě nějaké výhrady?" zeptal jsem se ho náhle zhrublým hlasem.

Declan

"Vy sám musíte vědět, co prodáváte, já se o tom přesvědčím na place. Až uvidím výrobky, tak se smlouva podepíše i já do té smlouvy zanesu své požadavky a vy si je u nás zítra prostudujete."

Něco se tu dělo a já neměl ponětí co. Ty divné vidiny, co se mi neustále vynořovaly v mysli a k tomu má reakce na jeho přítomnost nebyla normální. Zadíval se mi do očí a když si olízl rty, prudce jsem se k němu nahnul. Jen v poslední vteřině se mé tělo vzpamatovalo a ovládlo. Jeho hlas mě přesvědčil o tom, že tohle není jen můj problém. Svůj výpad jsem nakonec zamaskoval tak, že jsem se natáhl pro sklenici. Po okraji stékala kapka a já ji setřel ukazovákem a tak si s vyzývavým pohledem zasunul do úst, aby se mohl podívat, jak ho olizuji. Na jeho poslední otázku nebylo potřeba reagovat, teď jsou mé výhrady výslovně tělesného rázu.

Matthias

Málem jsem na něj zavrčel. Nebude mi říkat, co mám dělat! Ale ovládl jsem se a vykouzlil na tváři falešný úsměv.

"Samozřejmě." Přitakal jsem a stále se do něj vpíjel očima. Proto mi neušla jeho reakce na mé olíznutí. Plynule to sice zamaskoval, ale to prvotní trhnutí a hladový lesk v očích ho prozradili. No, aspoň jsem v tom nebyl sám.

Upřeně jsem ho sledoval, když si vkládal prsty s drobounkou kapičkou krve do úst a cítil, jak sebou můj úd uvězněný v kalhotách cuká. Ostře jsem se nadechl, když jsem spatřil jeho vyzývavý pohled.

Chvilku jsem byl tak napnutý, že jsem měl pocit, že mi prasknou svaly, ale pak jsem se uvolnil. Na místo nastoupila chladná logika a především mé ego, které si řeklo, že se nenechá takhle hloupě vyprovokovat. Ale že mě to stálo úsilí se znovu pohodlně opřít, nahodit uvolněný výraz a přehodit nohu přes nohu. Potřeboval jsem totiž utišit jistého vzbouřence v mých dolních patiích.

"Termín fotografování si chcete vybrat sám, nebo vám mám sestavit kalendář? Vybral jsem několik modelů a modelek, které chci na fotkách, ale samozřejmě, váš fotograf si může vybrat i jiné."

Declan

"Termíny dohodneme zítra při podpisu smlouvy a pokud jde o modelky, budu je chtít schválit společně s našim fotografem." V tento moment mi přišlo, že je naše rozmluva u konce, nebylo co domlouvat, vše se projedná zítra u smlouvy a samozřejmě, jeho požadavky do večera nastuduji, detailně.

"Myslím si, že je na čase se rozloučit, zbytek bych odložil na zítřek, já vše nastuduji a vy si nechte projít hlavou, zda není ještě něco, co byste ode mě chtěl." Můj samolibý a provokativní tón mu měl jasně naznačit, o co by se mohlo jednat.

Zvedl jsem se z pohovky, upravil si sako, do své kožené slohy vložil jeho složku, to celé ponechal v levé ruce a pravou mu zdvořile podával.

"Těšilo mě pane Wallesi a zítra Vám bude vyhovovat, řekněme třeba, osmá hodina večer?" Bude muset, já mám jinak nabytý program. Pomyslel jsem si arogantně.

Matthias

Usmál jsem se a také vstal. "Nechám, ale myslím, že už není nic, co byste mi mohl nabídnout."

Přijmul jsem jeho ruku a krátce si s ním potřásl.

V hlavě jsem si projel svůj denní rozvrh na zítřek a přikývl. "Nebojte, udělám si čas. Budu tam. Také mě těšilo, pane Mitcheli."

Pustil jsem jeho ruku a čekal až vykročí, abych ho mohl vyprovodit ze dveří.

"Cestu zpátky dolů najdete sám, že?" optal jsem se zdvořile a přitom očima sondoval jeho zadek. Musel jsem si přiznat, že velice pěkný, pevný zadek.

Ach! Jak rád bych si tohohle chlapa podmanil! Zkrotil! Byli jsme oba jako dva dravci a kdybychom se na sebe vrhli, ani jeden z nás určitě nevěděl, jak by to skončilo.

Declan

Já nemám nic, co bych mu mohl nabídnout? A co takhle kvalitní sex? Myslím si, že by se pak jen stěží postavil, sice by se ihned potom vyléčil, ale tahle přitažlivost je směsice něčeho divokého a nezkrotného, dokonce až zvířecího, je velmi těžké odolat nutkání.

Kdybychom byli v pravěku, už bych si ho vláčel za vlasy do jeskyně a tam mu ukázal, kdo je tu pán! Jeho podrobení bych bral jako sladké vítězství.

Proběhlo potřesení rukou a už mě doprovázel ven z jeho hnízdečka. "Ven trefím a doufám, že nebude vadit, kdybych pozval Vaši recepční na drink po práci?" Pěkně si ji vychutnám, jen co je pravda. Postačí mi jako sexuální hračka na vybití.

Zkoumal můj zadek a já se sám pro sebe samolibě usmál, jen ať kouká, ale pokud si něco zkusí, bude to jeho zadek, kterej pocítí mýho nedočkavce ve svý zadnici!

Matthias

Pozvedl jsem obočí. "Co děláte vy, nebo moji zaměstnanci v soukromí jde mimo mě. Jen ji prosím nezabijte, je to vážně dobrá zaměstnankyně."

Otevřel jsem mu dveře a zdvořile se usmál.

"Tak tedy zítra. Na shledanou a užijte si večer."

Já si ho taky užiju. Po tomhle si budu muset najít aspoň dvě hračky, na kterých bych se mohl vyřádit. A tím jsem myslel sexuální ukojení a možná trocha krve. Nezabíjel jsem, už ne.

V dnešní době to bylo čím dál náročnější a krev se dala sehnat i jinými způsoby.

Declan

Nebylo nač čekat, přivolaný výtah dorazil během několika vteřin a já si to z výtahu rázoval přímo k té velmi sympatické recepční. Bylo mi jasné, že pohrát si s ní můžu jen sexuálně, protože byla člověk. Svoji pravou tvář jsem ukazoval pouze sobě rovným partnerkám, takže upírkám.

Zjištění, že za hodinu končí a její žhnoucí úsměv naznačoval, že jí vůbec nevadí pozvánka přímo ke mě domů. O zábavu tedy bylo postaráno. Chuť po krvi jsem ukojil hned po příchodu domů. A když Janet přijela, nejprve jsem ji ukázal svoji něžnou část a vzal si ji pomalu, ale pak po kratičkém oddechu jsem už to nevydržel a miloval se s ní po svém, živočišně a divoce. Když ode mě ráno docházela, ještě jsem si ji naposledy vzal než odešla ze dveří, aby se nestihla ani upravit. Spěchala do práce, ale stejně už šla na směnu pozdě. Můj škodolibý plán byl završen mým posledním činem. Zavolal jsem do butiku svého známého, aby panu Wallesovi doručily čisté oblečení pro onu recepční, protože to její mělo pár utrhnutých knoflíčků. Se vzkazem, že se omlouvám ze nepříjemnosti.

S úsměvem od ucha k uchu jsem si v ruce pohrával se sklenicí čerstvé krve a můj úsměv byl přímo ďábelský. Mé tělo bylo pohodlně uložené na kožené sedačce a oděné jen v saténovém vínovém spodním prádle.

Matthias

Prokousával jsem se zrovna papíry, když mi na dveře zaklepala sekretářka a předala mi balíček, který prý nedávno přinesl poslíček.

Převzal jsem ho a když odešla, rozbalil jsem ho. Uvnitř byl složený luxusní dámský kostýmek a u něj kartička se vzkazem. Přečetl jsem si ho a měl co dělat, abych ho neroztrhal.

Ten prohnilej parchant!! Udělal to schválně, tím jsem si byl jistý. A vědomí, že ho dřív měla ona než já, mě neskutečně žralo.

Zavolal jsem sekretářku a požádal ji, aby mi sem poslala slečnu Stirlingovou. Když dorazila, předal jsem jí balíček se slovy, ať svého milence příště informuje o tom, na jakém postu ve společnosti pracuje. Neunikl mi její zasněný výraz. Jako by mě neposlouchala. A když jsem ji napomenul, jen zašeptala, že se omlouvá a po propuštění odešla. Jako opilá.

Se skřípajícími zuby jsem si slíbil, že příští osoba, která s ním bude v posteli budu já. A bude hezky pode mnou!!