Část 2. POSTAV SE SVÉMU OSUDU - Kapitola 1.
Drisien
Když jsem vcházel do toho honosného sídla, prestiž a peníze na mě dýchaly z každé věci. Neměl jsem rád zbohatlíky, ale byla to dobrá nabídka práce, hlavně ten plat a proto jsem o ni projevil zájem. Nevěděl jsem nic, žádné podrobnosti, ty se budou projednávat nyní. Služebná mě uvedla do místnosti, kde na mě čekal za stolem nespíš můj budoucí zaměstnavatel. Jen zvedl oči od papírů, které si prohlížel za pracovním stolem. Nejspíše jsem ho zaujal, protože jedno jeho obočí vyletělo vzhůru. Pozdravili jsme se a pan Drako ihned přešel k věci.
"Můj čas je drahý, takže k věci. Jde o hlídání a usměrňování mého jediného syna Daniela. Budete takový bodyguard a chůva v jednom. Nesmíte se ho však dotýkat! Je zaslíben nejvyšší rodině a musí být nevinný, oni si to tak přejí, je to dohodnuté už řadu let. Od té doby, co vznikla naše dohoda, tak je na Danielovi od Osvícené kouzlo čistoty. Jakkoliv se ho někdo cizí, kromě jeho majitele dotkne, jeho kůže se na tom místě jemně rozzáří, takže o tom hned budeme vědět." Jeho výraz byl tvrdý a nekompromisní, bylo to jako jednat o nějaké věci, ne o jeho vlastním synovi.
"Neslyšel jsem o takových divných kouzlech... A nechci nikomu dělat chůvu... To ho jako budu krmit a vyměňovat pleny?" Představoval jsem si malého usmrkaného fracka a přestávalo se mi to až tak líbit.
Překvapeně znovu pozvedl obočí.
"Tak mladý zase není, ale potřebuje pevnou ruku, já na to nemám čas, musí se naučit poslušnosti a kázni, nikdo mu tam nic trpět nebude." Dokázal jsem si představit, co by tam s nepoddajným klukem udělali, nespíš by ho klidně i mučili, protože tak se přece mladí nezvedení upíři vychovávají...
Rozhodl jsem se během vteřiny a vsadil na jedinou kartu.
"Jestli mám dělat i chůvu, chci dvojnásobek..!" Zamračil se, jak se na chvíli zamyslel.
"Dobře, ale budete ve zkušební lhůtě a když se mi cokoliv nebude líbit, půjdete na minutu!" Takže podmínky jsou dané. Napřáhl jsem k němu ruku, on ji přijal a pak v papírech něco zapsal. Nakonec mi je podal na prostudování.
"Tohle je Vaše pracovní smlouva, pročtěte si ji a podepište, pokud souhlasíte..." Podal mi tři popsané listy a pero. Sedl jsem si a vše pozorně přečetl, až na pár detailů bylo vše celkem standartní. Napsal jsem svůj podpis a pán domu mi sevřel znovu ruku.
"Vítejte do našeho domu Drisi, pokud Vám to nevadí, budu Vás oslovovat jménem." Nebyla to otázka, prostě to konstatoval. Jen jsem přikývl, protože mi nic jiného ani nezbylo.
Zavolal služebnou a ta mě měla dovést k onomu spratkovi. No, to jsem tedy zvědav. Před jeho dveřmi jsme se zastavili a slečna ihned odběhla. Zaklepal jsem a ani nečekal na vyzvání, protože mi jistě malé dítě nepoví dále. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem vstoupil a uviděl ho.
Daniel
Seděl jsem u psacího stolu a dalo by se říct, že jsem nedělal zhola nic. Věděl jsem, že má dnes přijít moje nová chůva. Otec mi to sdělil včera a ani se mě nenamáhal zeptat, co si o tom myslím. Ostatně jako vždy. Už od mala jsem slýchal, jak jsem důležitý, že jsem přislíbený někomu z hlavní rodiny, že je to pocta a tak dále. Nikdy se mě nikdo nezeptal, co sakra chci. A tak, i když jsem protestoval a snad po tisící, nejspíš mnohem víckrát vzhledem k délce mého života, jsem mu řekl, že chci odejít a žít normální upírský život.
Ale to jsem nemohl. Tak jsem nikdy neměl sex, vždy mi bylo rozkazováno a naposledy se mě nekdo dotknul před 200 lety. A já už z toho pomalu začínal šílet. Byl jsem opravdu rád, že mám ruce, jinak bych se asi nabodl na stříbrný kůl.
Náhle se otevřely dveře a dovnitř někdo vstoupil. Prudce jsem se otočil, abych se podíval, kdo to je a obličej se mi zkroutil nevolí.
"Nedovolil jsem ti vstoupit?! Aspoň by ses měl naučit klepat!" zavrčel jsem a obrátil se zpátky ke stolu. "Vypadni, nemám na tebe náladu." Mávl jsem rukou a poslal ho pryč.
Drisien
U stolu jsem spatřil mladého muže. Žádné dítě, ale... Když promluvil, ihned jsem změnil názor. Byl to nevychovaný fracek! Došel jsem až k němu a chytil jeho otáčecí židli, tak abych si ho mohl otočit čelem k sobě.
"Nejsem žádná služka, ani poskok! Jsem vychovatel a strážce! Nebudu se dovolovat, zda můžu vstoupit! Jen zaklepu a vstoupím, to bude muset stačit." Odstoupil jsem od něj, protože pohled do jeho karmínových očí ve mě vyvolával zvláštní pocity. To by mě opravdu zajímalo, co mám tohohle floutka učit... Nebylo to žádné malé kuře a já se káral, na co jsem to zase naletěl.
"Teď mi řekni tvůj denní rozvrh, ať si vše projdeme." Opřel jsem se o hranu stolu, abych si udělal pohodlí. Složil jsem si ruce na prsou a nohy mírně rozkročil, to by bylo, abych tuhle práci nezvládl...
Daniel
Překvapeně jsem zamrkal a zamračil se na něj, když mě k sobě otočil. Co si to ke mně dovoluje?! "Ah, tak to seš ty! Ano, nejsi žádná služka, ani poskok, ale strážce. Což znamená, že by si měl chránit svého pána. Takže teď mě prosím ochraň od své otravnosti a vypadni. A příště zaklepej, dobře?"
Otočil jsem se opět zády k němu a čekal, až odejde. Opravdu jsem teď na nikoho neměl náladu. Ani na někoho, kdo vypadal tak sexy, měl dobrou, ba přímo skvělou postavu a hezký obličej.
Drisien
Nenechal jsem se vyprovokovat, tohle je jen obraná pozice, to zvládnu. Znovu jsem ho otočil k sobě.
"Pan Drako hlavně chtěl, abych zapracoval na výchově a to hodlám udělat. Mě nebudeš poroučet, to ty budeš poslouchat mě... Takže by ses mi pro začátek mohl představit a já pak na oplátku tobě." Mluvil jsem tichým ale mrazivým hlasem, mnohokrát jsem takhle usadil i ty nejvzpupnější.
Daniel
Pozvedl jsem obočí. "Ale, ale. Ty nevíš mé jméno. No, to ses tedy pěkně připravil! Můj otec ti sice mohl cokoli přikázat, ale nepočítej, že budu spolupracovat! Já tvé jméno znát nepotřebuju, ty si moje najdeš. A teď už konečně odejdi!"
Zavrčel jsem, vstal a zamířil do jiného pokoje, kde byla ložnice.
Drisien
Šel jsem za ním a předhonil ho, měl jsem stále na paměti, že se ho nesmím dotýkat, takže jsem mu jen zastoupil cestu.
"Znám tvé jméno, ale slušností je se představit, což ty ovšem neznáš. Myslíš si, jak nejsi nad věcí, ale to se sakra pleteš, já nebudu tvé avantýry tolerovat! Budeš mě poslouchat, jinak za to poneseš následky!" Neztrácel jsem nervy, jen mě v duchu rozčiloval, je to malej smrad, kterej se neumí chovat.
Daniel
Moje obočí se posunulo ještě trochu nahoru. "Já jsem nevychovaný? A kdopak to vrazil do mého pokoje, aniž by byl vyzván, no? Ječ si jak chceš, nemůžeš se mě dotknout, nemůžeš nic. Nemůžeš mi nic udělat a sakra, ani otec nemůže. Tak se laskavě nenamáhej, ano? Jsi tu od toho, aby si mě chránil, tak do toho! Ale jsem si jistý, že to zvládneš i za dveřmi tohoto pokoje, takže odejdi. Hned!"
Mávl jsem rukou ke dveřím a prošel kolem něj, abych se dostal do ložnice. Bylo mi jasné, proč ho otec najal, ale nebyla to tak velká změna. Byl jen další dozorce. Více neodbytný než všichni před tím, ale beztak stejný jako všichni ostatní. Jen další dozorce v mém soukromém vězení.
Drisien
Bylo to čím dál horší. Opravdu neměl žádnou úctu a to mě opravdu dopálilo, myslí si, že může všechno? Tak to se spletl. Bleskovou rychlostí jsem si odpoutal pásek z kalhot, které mi držely i tak, ale míval jsem za ním schovanou pistoli, kterou jsem si dnes nechal doma, takže dnes bude použit k jinému účelu. Na každé ruce jsem si jeden konec obmotal kolem dlaně a natáhl ho. Vešel do ložnice a já mu opět zastoupil cestu, dveře se za námi zavřely a já ho pomocí pásku na jeho krku natlačil na dveře.
"Jestli si myslíš, že se nechám tak snadno vyhodit, tak se mýlíš!" Škrtil jsem ho a vrčel mu do obličeje.
"Začneš mě brát vážně, nebo tohle je jen začátek... Nesmím se tě dotknout, ale o předmětech nikdo nemluvil, takže pokud si tvá rozmazlenost neporadí pouze s fyzickými tresty, budou na denním pořádku, protože někdo už by s tím asi měl začít..."
Daniel
Překvapeně jsem se nadechl a tiše vyhekl, když jsem narazil zády na zeď. Zuřivě jsem na něj vycenil zuby a zavrčel nazpátek: "Myslíš si, že mě zastrašíš? Myslíš si, že se tě bojím? Nedokážeš nic jiného, než použít hrubou sílu, když se ti někdo vzepře? Můj otec tě najal, můj otec tě může zase vyhodit. Je mu jedno, co se mnou bude, ale musím být bez jediné poskvrnky. A myslím že modřiny, třebaže se rychle zahojí, jistou poskvrnkou budou. Takže si tady přestaň hrát na tupou horu svalů a pusť mě. Umím ti znepříjemnit život i jinak, než jen slovy."
Zachrčel jsem a jízlivě se na něj usmál. Myslí si, že mi tohle může dělat? Nemůže. Byly tady i jiní. Nikdo se takhle nikam nedostal. Nemělo to cenu. Nic už nemělo cenu.
Drisien
Pustil jsem ho a nechal ho být. Tohle bylo zbytečné a on prostě zůstane rozmazleným spratkem. Vrátil jsem si pásek zpět a odešel z ložnice. Právě mi přes jeho místnost nesli věci. Šel jsem tedy za nimi a Daniela si už nevšímal. Nemělo cenu se o něco snažit. Z jeho obýváku se protějšími dveřmi vstoupilo do celkem velké místnosti, která vydala za celý byt. V první části napravo byl obyvák, nalevo pak obrovská postel a skříň na věci. A jediné skleněné dveře vedly do koupelny, kde hned naproti nim byl umístěn sprchový kout.
Ztmavené dveře pak vedly na záchod. Všichni se ihned vzdálili a já zůstal o samotě. Pomalu jsem si vybalil věci do prázdné skříně. Nakonec jsem se rozhodl využít ten luxusně vyhlížející sprchový kout. Použité oblečení jsem si hodil do koše na prádlo a vlez již pod příjemně teplou vodu. Dveře do koupelny jsem nezavíral, na co taky? Vždyť byly skleněné, tak by to stejně k ničemu. Stal jsem rozkročený čelem ke zdi a pomalu na sebe nanášel svůj oblíbený sprchový gel. Užíval jsem si to a přemýšlel, jak toho kluka zkrotit. Nemohl jsem si pomoct, ale ten kluk měl všechno, nejen peníze, ochranu, ale i možnost se dostat do hlavní rodiny, ale hlavně byl tak krásný, že by si dokázal obmotat snad každého kolem prstu, kdyby toho využil, uměl se chovat a vše správně použil...
Zakroutil jsem hlavou, když mi došlo, kam moje myšlenky směřují.
Daniel
Konečně mě pustil a beze slova odešel. Zhluboka jsem se nadechl a promnul si krk. Má opravdu odvahu, parchant, že si mě dovoluje jakkoli fyzicky napadat. Jsem nedotknutelný a to platí i pro jakékoli tělesné bolístky, třebaže jsem upír a všechno se mi tak rychle zahojí. Stále jsem byl naštvaný, ale nestál mi za to, abych za ním šel a ještě se sním hádal.
Rozhodl jsem se, že to neřeknu otci. Byl jsem si naprosto jistý, že by ho okamžitě vyhodil a sakra, i když mě tak příšerně štval, to jsem nechtěl. Musel jsem uznat, že se chovám jako spratek, ale tak jsem se choval ke všem, tak co. Náhle jsem zaslechl, jak se kdesi v tichu mého pokoje pouští voda. Zamířil jsem za tím zvukem.
Opravdu se teď sprchuje? Nechtěl jsem si to přiznat, ale opravdu jsem toužil vidět jeho nahé tělo. Věděl jsem, že mám zálibu spíše v mužích a on by mohl být první muž, kterého uvidím nahého a naživo. Což by byla opravdu velká změna a přínos do mého stereotypního života. Pomaličku jsem se přikradl ke dveřím koupelny a s potěšením zjistil, že nezavřel dveře. Opatrně jsem nahlédl dovnitř a měl co dělat, abych hlasitě nezalapal po dechu. Viděl jsem sice jen jeho záda, zadek a nohy, ale i to mi stačilo.
Měl nádherné tělo! Samý sval, ani gram tuku a jeho kůže se pod tekoucí vodou leskla. Měl krásně tvarovaný zadek a svaly na zádech se při každém jeho pohybu vlnily jako vzdouvající se oceán. Těžce jsem polkl. Jen pohled na to mě vzrušil.
Očima jsem sjel trochu níž, mezi jeho nohy, kde jsem, díky tomu, že je měl roztažené, spatřil kousek jeho varlat. Znovu jsem těžce polkl.
Drisien
Přestal jsem uvažovat nad hloupostmi a domyl se. Vypnul vodu, otočil se, že si podám ručník, ale pohled do karmínových očí mě na chvíli zarazil. Bylo zvláštní, že se na mě přišel podívat. Že by ten rozmazlený kluk měl nějakou slabinu? Bez jediného slova jsem vystoupil ze sprchy a hmátl po ručníku. Nezakrýval jsem se, proč taky? Utíral jsem své tělo a občas po něm hodil očkem, neušel mi jeho zrychlený dech a hladový pohled. Když jsem byl suchý, odložil jsem ručník, složil si ruce na hrudi.
"Proč se takhle chováš? Je to jen obrana že?" Snažil jsem se o mírný tón, aby zněl vstřícně, i když mi to moc nešlo.
Daniel
Odvrátil jsem pohled od jeho těla a snažil se vypadat co nejklidněji. Nejspíš mi to moc nešlo. Tiše jsem se uchechtl. "Jak bych se měl chovat? Oh, už vím, rozmazleně, tak jsi to řekl, že? Nevíš o mě nic, takže mě laskavě nech být. A oblékni si něco. Můj otec toho snese hodně, ale nahého chlapa pobíhajícího po chodbách vidět nechce."
Jízlivě jsem se zašklebil a otočil se k odchodu.
Drisien
Měl pravdu, že jsem o něm nic nevěděl, ale ani jsem o to nestál. Jeho jízlivé poznámky jsem nechal být, ale nedokázal jsem si odpustit neříct.
"Pokud se budeš chtít přijít podívat, nevadí mi to, ale pak i ty musíš být nahý." Vyšel jsem ze sprchy a rychlým krokem mířil ke skříni, abych si vybral něco na sebe a Daniela jsem nechal za zády. Zvolil jsem volné šedé tepláky a bílé tílko, s trenýrkami jsem se nenamáhal, nebyly potřeba. Pomalu jsem se oblékal a otočil se, zda tam ještě je nebo už odešel.
Daniel
Pokradmu jsem ho provázel pohledem, když přešel ke skříňi. Pak už jsem se neudržel a zkrátka nepokrytě zíral. A takhle mě také přistihl. S rudými tvářemi jsem otočil zády k němu a zamířil ke dveřím z jeho pokoje. Až teď jsem si uvědomil, že přímo sousedí s mým obývákem. No, ložnice je dostatečně daleko na to, aby k němu nedolehly noční zvuky.
Jeho poznámce jsem se zasmál a hořce pronesl: "Jako bych mohl."
Drisien
Líbilo se mi jak si mě prohlížel a bylo mi jasné, že kdyby se choval jinak, jistě by mě mohl velmi silně přitahovat, protože jeho vizáž byla opravdu krásná. Jediné štěstí však bylo, že ta jeho povaha se nedala přejít jen tak. Zaslechl jsem jeho poznámku a uvědomil si z jeho slov, že by to vlastně chtěl. Co mu bránilo? Já se ho nesměl dotknout, ale on mohl...
Nad čím to zase uvažuji? "Můžeš, jen máš nejspíš strach." Sedl jsem si do křesla a pustil televizi a v duchu si pomyslel, že to možná nebude taková nudná pakárna, jak jsem si ze začátku myslel...
Daniel
Mezi dveřmi jsem zaslechl jeho slova a neradostně si odfrkl. "Ach, jak naivní. Dotyk jako dotyk, je jedno, z čí iniciativy."
S tím jsem opustil jeho pokoj a rychlým krokem zamířil do své ložnice. Zavřel jeem za sebou dveře a svezl se po nich na zem. Pohledem jsem sjel ke svému lehce vydutému rozkroku. Sakra! Vážně mě vzrušuje takový blb?
Drisien
Když jsem uslyšel jeho slova, prudce jsem se otočil. Dotyk? Kdo mluvil o doteku? Bylo to přece jen mířeno na dívání...
"Já mluvil o dívání, ne o dotecích..." Asi mě již neslyšel, ale mě to neustále vrtalo hlavou.
To opravdu tak touží po doteku? Po fyzickém kontaktu? Je pravda, že takhle nemůže nic. A přitom by se dalo... Co by se dalo? Kam se to zase mé myšlenky vydaly? Ten kluk mi opravdu vlezl do hlavy. Takové pískle, takové opravdu pěkné pískle... A dost!
Daniel
Opravdu vážně jsem uvažoval o tom, že se udělám ještě před večeří, ale služebná, která mi přinesla jidlo zhatila mé plány. Poděkoval jsem jí a zadíval se na dve skleničky krve a krvavý biftek. Neměl jsem chuť k jídlu. Poslední dobou vůbec, ale věděl jsem, že jíst musím. Nechtěl jsem vypadat jako troska a navíc by mě k tomu stejně donutili. To si raději usetrim námahu. Slyšel jsem, jak služka zaklepala i u mého nového dozorce a nabidla mu jídlo.
Drisien
Donesli mi večeři a já ji s povděkem přijal. Krvavý biftek mám rád a vínem i krví také nepohrdnu. Shánět něco sám sice také není moc těžké, když víte kam jít, ale příjemnější je, když Vám to někdo sám nachystá. Nechal jsem si otevřené dveře do pokoje, abych opravdu mohl plnit svoji roli ochránce, chvíli jsem uvažoval nad tím, že je vysadím z pantů, ale to by se asi nejspíš majiteli domu moc nelíbilo.
Pohodlně jsem se usadil na pohovce a jídlo si z tácu nandal na stolek. Jako kulisu jsem si pustil fotbalový zápas, ale ztišil zvuk na minimum. Můj sluch byl v tomto celkem výjimečný, nevím proč, ale mohl jsem slyšet víc než ostatní a to už mi několikrát zachránilo krk a mým klientům také. Po večeři jsem svoji pozornost zaměřil právě na televizi a u toho popíjel víno. Nechtěl jsem přemýšlet nad mým novým klientem, ale nešel mi z hlavy. V této situaci je jasně vidět, že peníze nejsou vše. Nezájem nebo možná nedostatek času otce z kluka udělalo samorosta a nevychovance, matku jsem nikde neviděl, takže ta tu asi není... Já jsem naštěstí sám a tyhle slabosti nemám, ale v minulosti by se mi občas někdo blízký hodil.
Daniel
Snědl jsem, co mi přinesli a pak se natáhl na postel. Nevěděl jsem, co budu dělat. Moje nová chůva byla horší než osina v zadku a skutečnost, že byla taky sexy, mi na radosti moc nepřidalo. Před očima se mi vynořil obraz jeho nahého těla a já tiše zasténal. Jak mi to může otec dělat? Dobře, neví o tom, že jedu víc po chlapech než po ženských, ale nemohl najmout nějakého hnusného valibuka, co chrápe, smrdí a slintá? Rozhodně by to bylo lepší, než tenhle krasavec s nádhernym tělem a podle s dost vyvinutým... těžce jsem polkl a zasténal. Cítil jsem, jak mi můj vlastní kamarád tlačí do látky kalhot. Sakra!
Drisien
Sledoval jsem televizi a dál přemýšlel, jak jen docílit trochu respektu? Je vidět, že tomu frackovi je to všechno celkem jedno, jediné, co ho rozhodilo byla moje nahota. Že by nakonec kopal za stejný tým? No, ale jelikož se ho nesmím ani dotknout, tak je mi tahle jeho zdánlivá slabost skoro k ničemu.
Z ničeho nic jsem z jeho pokoje cosi uslyšel, po druhém zvuku jsem vypnul televizi a soustředil se. Pokud se mu něco děje, stále ho musím chránit, i když je opravdu rozmazlený. Své povinnosti si plním, i kdybych ho pak měl sám zabít.
Musím se mu nějak dostat na kobylku. Pokud spolu nebudeme aspoň částečně vycházet, v kritických chvílích se nám to může vymstít. A kluka předurčeného do hlavní rodiny by si dal k večeři každý, zvlášť když vypadá, jak vypadá, stále jsem se nemohl zbavit pocitu, že je opravdu moc hezký, až nepříjemně moc.
Daniel
Nechtěl jsem, opravdu jsem nechtěl, ale nakonec jsem to nevydržel a rukou sjel ke svému rozkroku. Promnul jsem si penis pod látkou svých kalhot a tiše zasténal. Bože, jak já to nechtěl udělat, ale nakonec mi nic jiného nezbývalo. Opravdu jsem nechtěl ležet a čekat, až to přejde. Bylo by to bolestivé a úmorné, ale vždyť on byl téměř hned za dveřmi! Zmučeně jsem si povzdechl a vylezl na postel. Shrnul jsem si kalhoty až ke kolenům a zadíval se na svůj tvrdý úd. Doufal jsem, že se toho zbavím rychle. Dlaní jsem ho objal začal ho pomalu třít. Z rtů mi unikl hlasitější sten, který jsem zapomněl spolknout. Na moment jsem ztuhl a naslouchal, jestli se něco neděje, ale pak dál pokračoval.
Drisien
Neustále se od něj ozývaly nějaké zvuky, spíš mi ale připomínaly při... Ne! To přece neudělá, když jsem tu teď já! Nebo snad jo? Zvedl jsem se na nohy a mířil k jeho dveřím, když jsem uslyšel hlasitý sten pohnulo mnou vzrušení. Tohle přece nedělá! a následovalo další.
Prudce jsem rozrazil dveře a díval jsem se na ten nejhezčí zadek, jakej jsem kdy viděl. Jelikož jsem byl připravený, na to, co možná uvidím, můj chladný výraz zůstal nepozměněn. Uvnitř mě ale jeho tělo dostalo velmi kladné ocenění. Kruci! Rozhodně ničemu nepomůže, když ten rozmazlenej kluk získá mé ocenění muže roku. Jeho ruka na vzrušení a zčervenalý obličej ještě vše podtrhovalo.
"Dej si pohov mladej, nebo budeš mít tenisovej loket." Rozkročil jsem se a složil ruce na hrudi, můj ledový pohled přejížděl po jeho těle.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top