Matthias

Celou dobu jsem jen tiše pěnil. Jak si vůbec tohle malý hovado dovoluje k nám vstoupit bez pozvání? Jak se dovoluje se nám vnucovat?! Držel jsem se zuby nehty, abych se na něj nevrhl, ale pak se ho dotkl. Jeho, který patřil mě, přímo před mýma očima.

Pohnul jsem se tak rychle, jak jen upíři dokážu a objevil se mezi nimi. Chytil jsem ho za ruku a drtivě stiskl. Zadíval jsem se mu do očí a zuřivě zavrčel: "Vypadni!"

Ještě jsem stisk zesílil, až se celý zkroutil a v očích se mu objevil strach. Byl jsem si naprosto jistý, že pokud tady bude ještě minutu, zabiju ho. Všechno tohle se mi nejspíš muselo objevit v očích, možná ve tváři, nebo zkrátka jen pochopil, kdo je tady lovec a kdo lovná zvěř, protože se mu rozšířily zorničky strachem.

Zuřivě jsem vrčel, odhaloval špičáky a přitom mu stále silněji tiskl. Ozvalo se praskání a mladý upír zasténal. V tu chvíli jsem mu málem rozerval hrdlo.

Declan

Musel jsem je od sebe odtrhnout. Toho mladého blbce jsem vyhodil za dveře a zabouchl, tak rychle, jak jen to šlo. Wallese jsem chytil za ramena a otočil ho čelem k sobě. Zuřil stejně jako bych zuřil já, kdyby se ho někdo dotkl. Když mi to došlo, z jedné strany se mě zmocnila radost a z druhé mírné zděšení, jak moc to s námi cloumá. On však stále viděl rudě. Bylo potřeba ho uklidnit. Jednal jsem tak impulzivně, že jsem si až pozdě uvědomil svoji další chybu.

"Matthiasi, už je pryč..." Zašeptal jsem, než se má ústa rozhodla ty jeho jemně ochutnávat a nakonec ho znovu jemně políbit.

Matthias

Nemohl jsem se uklidnit. Stále jsem zíral na dveře a kdyby mě Declan nedržel, vyšel bych za ním a vydal se na lov. Jenže Declan mě držel a to mě začalo uklidňovat. Pomalu jsem si začínal uvědomovat, že jsem se absolutně neovládl. Že jsem vyletěl jen kvůli tomu, že se ho dotkl někdo cizí. Tolik k tomu, abychom do toho nezaplétaly city.

Ale než jsem se stačil vymanit z jeho objetí, přitiskl si mě k sobě a políbil mě na ústa. Co víc! Něžně mě polaskal jazykem a hned potom, co to udělal podruhé, jsem mu podlehl. Když jsem se přitiskl k jeho tělu, cítil jsem jen neuvěřitelnou horkost. Rukama jsem mu přejel po ramenech až ke krku.

Declan

Tiskl se ke mě a já v prvních pár minutách pomalu podléhal tomu úžasnému pocitu, který zaplavoval celé moje tělo. A pak se opět ozval rozum. Zbláznil ses? Chceš tomu podlehnout? Vždyť ti jde jen o sex!

Nikdy jsem nebyl na něžnosti, nelíbilo se mi to, nevzrušovalo mě to, ale tohle bylo jiné, intimní a příliš intenzivní! Navíc jsem mu řekl jménem! Jménem! Tím, že používám jen jeho příjmení jsem si udržoval odstup. Kurva! Snad si toho nevšiml.

Pomalu jsem to vše ukončil a odtáhnul se. Zamyšleně jsem si sedl na postel, promnul si obličej a povzdychl si. Měl bych asi jet domů. Tohle nejspíš nedopadne dobře...

Matthias

Když se ode mě odtáhl a sedl si na postel, chvilku jsem se na něj jen mlčky díval, než jsem si povzdechl. Přešel jsem k posteli a sedl si na druhý konec, než on. Chvilku jsem mlčky seděl a pak pronesl: "Takže co teď?"

Nevěděl jsem, co chce dělat. S naprostou jistotou jsem ale věděl, že já potřebuju odstup. A to nejlépe několika hodin. Další sex už bych nezvládl, ale protože jsme se domluvili, že s nikým jiným spát nebudeme, nemohl jsem se ani odreagovat s někým jiným. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, co se stalo před chvílí, to byl asi dobrý nápad. Sám nad sebou jsem znechuceně zasténal. Odkdy je ze mě taková citlivka?

Declan

"Takhle to prostě dál nejde. Mám v úmyslu jet domů. Pořád se budeme řídit pravidlem, že spíme jen spolu, nebo to na chvíli odložíme?" Byla to jediná věc, kterou bych si mohl pomoci, i když vím, že se ani nevzruším, když nebudu s ním. Tohle je tak frustrující! Nemůžu se pořádně nakrmit, ani si zašukat a ani nikoho zabít. Tohle je fakt děs! Můj život byl perfektní, dokud se v něm neobjevil on! Teď nemyslím na nic jiného, než strávit s ním delší čas. Je to absurdní. Tohle musí přestat hned teď! Našel jsem svůj plášť, uvázal si ho kolem krku a na obličej si dal znovu masku.

Matthias

Trochu jsem se napjal, když se zeptal, jestli chci na nějakou dobu přerušit naši dohodu. Představa, že se ho dotýká někdo jiný mi byla tak proti srsti, že jsem málem vstal a šel najít toho mladého upíra, abych si na něm vybil svůj vztek.
Vzhlédl jsem a bezvýrazně se podíval do tváře zakryté maskou.
Pokrčil jsem rameny. "Pokud je to Tvé přání..."
Také jsem vstal, ale svoji masku i plášť jsem při našem řádění jaksi ztratil, takže jsem ho nemohl napodobit. Věnoval jsem mu dravčí úsměv, který ač byl nucený, vypadal celkem věrohodně.
"Pokud naše dohoda pro teď padá, pak mě omluv. Musím si jít sehnat nový plášť a masku a pak si vybrat společníky." Přešel jsem ke dveřím. "Přeji příjemnou cestu."

Declan

Jakmile se za ním zavřely dveře, váza, která stála na stolku se rozlétla na kusy, které s řinčením dopadaly na zem. Zuřil jsem. Tak moc jako nikdy. Musel jsem okamžitě pryč, jinak bych rozmlátil vše, co by mi stálo v cestě. Co mě to zase napadlo? Snad mi muselo být jasné, že toho Matthias ihned využije. A ještě s takovou radostí! Do prdele! Kurva! Je to Walles, žádnej Matthias a je mi to jedno, ať se klidně válí s kým chce!

Zašel jsem si bleskově pro své věci, převlékl se a odjížděl, nedokážu tam, být už ani vteřinu, protože vědomí, že si užívá s někým jiným mě nutila k takové agresy a já věděl, že během pár minut, bych ho šel hledat a pak bych... Ne! Naštěstí mě mé auto už odváželo domů.

Matthias

Sehnal jsem si nový plášť i masku, ale partnera nikoli. Nemohl jsem. Ať jsem se podíval na jakéhokoli muže, musel jsem ho srovnávat s ním a tak bylo už předem jasné, že ani jeden z nich neobstojí. A ženy? Při pohledu na ně jsem necítil nic. Žádné vzrušení, ani sebemenší reakci.
A proto jsem teď seděl na baru a tiše soptil nad představou Mitchela, jak se sklání nad někým jiným. Jak se v něm pohybuje. Ať to byl kdokoli, už teď jsem ho chtěl zabít.
Napil jsem se ze skleničky, kterou jsem svíral v ruce a rozhodl se. Také pojedu domů. Mitchelovi nic neřeknu, nedozví se, že už jsem zpět. Nechtěl jsem, aby viděl, jak moc jsem se na něm stal závislým. Mě samotného to děsilo.
Vstal jsem a šel se připravit na cestu domů.

Declan

Když jsem konečně stál ve své kanceláři, můj plán byl jasný, nalít si čerstvou krev a ponořit se do práce. Rozepnul jsem si košili, nalil si a zasedl za stůl. První složka však patřila Wallesově firmě a tak nedopitá sklenice letěla přes místnost až se rozbila o stěnu. Zkusil jsem to znovu a vybral si něco, co se netýkalo jeho. Nakonec za mnou došel Scott a tak bylo zábavu postaráno.

Matthias

Když jsem dojel domů, rozhodl jsem se zůstat, dokud nebude onen "sraz" oficiálně ukončen. Do té doby jsem pracoval z domu. K mé smůle jsem se ale nemohl soustředit. Stále jsem si ho představoval s někým jiným a neustále jsem musel myslet na náš sex, což dělalo celou situaci ještě horší.

Konečně jsem se dočkal druhého dne, kdy orgie končily a já se tak mohl ukázat v práci. Doma mě to už užíralo. Hned ráno jsem tam tedy zamířil a odpoledne se rozhodl, že je čas navštívit Mitchela. Potřeboval jsem ho vidět jak kvůli práci, tak kvůli tomu, že bychom měli zajít za Osvícenou a, což jsem si nechtěl přiznat, jsem ho chtěl vidět. I když bude pravděpodobně nasáklý přítomností někoho jiného.

Declan

Po chvíli, co jsem mluvil se Scottem se z ničeho nic zeptal: "Declane, co se děje? Jsi myšlenkama úplně jinde, takového jsem tě nikdy neviděl."

Jeho otázku jsem mýnil smést okamžitě ze stolu. "Nic se neděje, to se ti jen zdá."

Scott se zamračil ještě víc. "Ne, nezdá! Přiznej se, že sis někoho našel!"

Cukl jsem sebou a on se vítězně zasmál. "Já to věděl! Takže to neklape?"

Co mu budu lhát. Je to jediný přítel. "No, dá se to tak říct."

"Decu, no tak, svěř se, chlape! Která tě konečně klofla?" Jen jsem si povzdechl. Kdyby to alespoň byla žena, ale o Wallesovi mu říct nemůžu.

"Nech to být!" Trochu netrpělivě jsem odsekl.

"Ach jo! Stejně na to přijdu! Jo, jen ohledně Matthiase a toho, co se mezi náma stalo... Bylo to všechno dobrovolné, jen aby sis nemyslel, že mi třeba ublížil..." Asi chtěl ještě něco dodat, ale já byl tak nabroušený, že jsem ho zastavil.

"Nechci se o tom a o něm bavit!" Prudce jsem vstal a šel si nalít pořádnou dávku skotské. Musím se napít! Stačí zmínit jeho jméno v souvislosti s někým jiným a já už šílím! Bože, to jsem fakt dopadl!

Tichý hlas za mnou zněl dost nejistě. "Ty jsi Decu změnil strany?"

Mrštil jsem po něm opravdu hnusným pohledem. "Co tím jako chceš říct?"

"Je to Matthias, že?" Řekl nejistě a já kdybych mohl tak na něj zasyčím s vytaženými tesáky, ale tohle jsem nemohl. Jen jsem třískl dvířky od skříňky. "Neříkej jeho jméno!" Ani jsem si neuvědomil, že tím vlastně vše potvrdím.

"Bože, Decu, to je až tak vážné?"

Musím přiznat, že jsem nejprve zuřil, ale finálně jsme zkonzumovali tři láhve skotské a v opileckém rauši se objímali, zpívali a zapíjeli žal. Nakonec jsme v přátelském objetí nad ránem usnuli u mě v posteli.

Matthias

Dojel jsem k Mitchelově kanceláři a bez pozvání se vnutil do jeho kanceláře. Bylo mi jedno, že mi sekretářka oznámila, že tam není. Tak nějak jsme tušil, že bude v zadním bytě.

Vešel jsem do místnosti a rozhlédl se po interiéru. Kancelář byla prázdná, ale kravata na stole a otevřená lahev skotské mi jasně naznačili, že někdo je přece jenom doma.

"Mitcheli? Kde seš sakra?" zavrčel jsem a jal se prohledávat pokoje, náležející ke kanceláři. Bylo mi celkem jasné, že v kuchyni ho nejspíš nenajdu a tak jsem zamířil rovnou do ložnice.

Jakmile jsem však odstrčil pootevřené dveře, ztuhl jsem na místě. Mitchel ležel rozvalený v posteli a malinko chrápal a hned vedle, natisknutý k němu, spal Scott. V tu chvíli jsem viděl rudě, ale musel jsem se ovládnout. Scott byl člověk a tudíž příliš křehký. Jedna rána a zabil bych ho. A navíc jsme se s Declanem dohodli, že si dáme pauzu. Jen jsem skutečně nevěřil, že toho využije.

Pomalu jsem došel k posteli a strhl z nich peřinu. Přitom jsem zasyčel: "Vstávat!"

Declan

Trochu dezorientovaně jsem vstal, jelikož ze mě někdo strhl peřinu a mě třeštila hlava. Neměl jsem tolik pít. Když jsem však zahlédl Wallese mírně jsem ztuhl. Vypadal fakt naštvaně a když jsem pohlédl vedle sebe na spokojeně spícího Scotta, došlo mi, co si asi myslel. Promnul jsem si oči, mírně vrávoravě vstal, přehodil přes Scotta zase deku a mířil ven z ložnice, do obýváku spojeného z kuchyní.

"Nech ho spát, měli jsme náročnou noc." Trochu skřehotavě jsem pronesl směrem ke Scottovi a zavřel za námi dveře, abychom ho nevzbudili.

Matthias

V tu chvíli, kdy z úst vypustil ta slova, mi všechno zmizelo v rudém oparu. Počkal jsem, až za námi zavře a nechal ho poodejít kousek dopředu, než jsem na něj se zuřivým zasyčením skočil. Zavěsil jsem se mu za ramena a povalil ho k zemi, kde jsem mu přitiskl rukou hlavu k podlaze a zuřivě zaryčel.

"Ty hovado!"

Sedl jsem si na něj obkročmo a silně ho stiskl koleny. Druhou rukou jsem ho tvrdě udeřil do žeber. Vzteky jsem téměř nevěděl, co dělám. Rychle jsem ho převrátil na záda, chytl ho pod krkem a zasadil mu několik tvrdých úderů do obličeje. Nejspíš jsem mu zlomil nos, možná měl i naprasklou čelist. Z natrhlého rtu tekla krev, což mě ještě víc popudilo. Okamžitá chuť, kterou jsem pocítil, mě tak rozzuřila, že jsem mu zasadil další úder.