Declan

Po cestě jsem si říkal, že pokud se ho hrabě bude jakkoliv dotýkat, ty jeho ruce mu zpřelámu. Už zase to se mnou cloumá! Změní se tohle někdy? Budu někdy uvažovat racionálně? S Mattem? Ne, asi těžko. Jen jsem se ironicky usmál. No jo, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá a že já se chytl zrovna na tuhle zákeřnou pastičku.

Došel jsem do vstupní haly, kde stál nějaký úředník, bylo mi jasné, že dostanu předvolání k soudu a tak jsme ty formality nijak neprotahovaly. Dopis mi předal a já si ho zběžně přečetl. Prostě se mám za dva dny dostavit k výslechu a díky hraběti se můj pobyt ve vězení odsouvá, dokud neproběhne soud.

Z povzdechem jsem psaní zavřel, rozloučil jsem se s úředníčkem a šel zpět za Mattem. Našel jsem ho samotného a celkem zamyšleného, mračil se. Odhodil jsem dopis na komodu a vydal se za ním, zjistit, co se tu dělo...

Matthias

Vzhlédl jsem, když do pokoje vstoupil Declan a maličko se zavrtěl. "Tak co? Co ti napsali?" Zeptal jsem se ho a pozvedl obočí v otázce.

Stále jsem byl trochu zaražený ze svého zjištění, ale už jsem to přijal. Srovnal jsem se s tím a ten pocit, který mi to přineslo, byl, jako když jsem poprvé ochutnal jeho krev. Naprosto povznášející a děsivý zároveň. Nebyl jsem si jistý, co se stane dál, ale byl jsem rozhodnutý to překonat.

Declan

Snažil jsem se o nenucenou náladu, i když to ve mě hlodalo a obavy byly celkem na místě. Už to, že jsem dostal obsílku znamenalo, že to budou řádně prošetřovat a když něco zjistí, neprojde mi to. Ale na venek to na sobě za žádnou cenu nedám znát, Matthias se musí uzdravit a starosti mu přidělávat nechci. Co se mnou bude se uvidí.

"Za dva dny je soud a," přiklekl jsem si k němu na postel, vzal jeho bradu mezi prsty a přitáhl si ji těsně ke rtům, "ty mi teď řekneš, co se tady dělo! Jestli tě osahával.... tak..." Nedopověděl jsem to raději ho dravě políbil a pak se oddálil, aby mi mohl odpovědět. Propaloval jsem ho pohledem do očí a vyčkával netrpělivě na odpověď.

Matthias

"Ani se mě nedotknul." Usmál jsem se mu do úst a polibek mu oplatil. "Nemusíš být tak přehnaně majetnický. Sám řekl, že by si mu nejspíš urval ruce, takže se nebude o nic pokoušet. A myslím, že on je na ženský, nebo ne?"

Zašklebil jsem se a vymanil se z jeho sevření. "Za dva dny je soud..." přemýšlel jsem nahlas. "Ale ty se nemáš čeho bát, že? Byl jsi v právu. To uznají. Nebo je snad ještě něco, co by si měl skrývat?"

Declan

"Promiň, ale nechci, aby se tě kdokoliv jakkoliv dotýkal a zvlášť takhle." Ukázal jsem na jeho tělo a zpod peřiny vykukovaly jeho bradavky. Nemohl jsem si pomoct, Má ústa k jedné sama zamířila a druhou jsem vyhledal prsty. Obě jsem laskal, abychom si nekazily večer. Chtěl jsem úplně odvést řeč jinam. Nebylo mi to příjemné a nechci, aby měl Matthias o mě strach, ať věří, že vše bude v pořádku a snad to tak i dopadne.

"Ještě tady někomu něco dlužím," zašeptal jsem do jeho kůže na břichu, když jsem odhodil peřinu a odhalil tak celé jeho nádherné tělo. Jistě, bylo poničené, ale rány se už naštěstí pomalu zacelovaly, dva dny by mu měly stačit.

Matthias

Nedokázal jsem se tomu ubránit a zasténal jsem. Zvedl jsem ruce a v prstech sevřel jeho vlasy. Zvedl jsem mu hlavu ke své tváři a zavrtěl hlavou. "Ne. Jsem teď moc unavený na to, abych dělal něco takového. Dej mi jen napít, prosím."

Myslel jsem to vážně. Opravdu jsem byl unavený a nebyl jsem připravený na rozkoš, kterou by mi dal, kdybych ho nechal. Potřeboval jsem se léčit.

Declan

Můj zklamaný pohled zračil vše, věděl jsem, že má pravdu, ale cítil sem se odmítnutý a smutný, jako nějaký puberťák. Vstal jsem, svlékl se do půli těla a znovu si k němu přisedl.

"Promiň, neuvědomil jsem si to..." Na druhou stranu to posloužilo účelu a on se přestal zajímat o věci spojené se soudem. Posunul jsem se tak, abych si ho mohl vysadit na klín a on se ze mě mohl v klidu napít.

"Napij se! Ať jsi brzy zdraví." Nastavil jsem mu krk a přemýšlel, že se musím také napít té lidské krve. Přitahoval jsem si jeho hlavu ke svojí tepně a těšil se na ten požitek.

Matthias

Objal jsem ho nohama kolem pasu a nejdřív ho začal líbat. Jemně jsem jazykem laskal jeho rty a pak jím zajel dovnitř. Nakonec jsem se odtáhl a věnoval mu něžný úsměv, který by se dal nejspíš nazvat jako láskyplný. Nakonec jsem se rty přesunul k jeho krku, abych se napil.

Obnažil jsem své špičáky a zajel mu jimi do kůže. A pak jsem pil, dokud jsem neměl dost. Snažil jsem se hlídat, protože jsem věděl, že jsem si z něho v poslední době vzal dost a on se nejspíš živil lidskou krví, která ani zdaleka nebyla tak výživná, jako krev upíra.

Konečně jsem se odtáhl, ale nepustil jsem ho. Přitiskl jsem se na jeho tělo a naslouchal jeho dechu. "Díky, že si mě od tamtud vytáhl. A že si ho zabil."

Musel jsem překousnout svou hrdost, abych to řekl, ale kvůli němu jsem toho byl schopný.

Declan

Místo, aby se ale napil mě políbil, jemné dorážení jazyka jsem se snažil oplácet, jak jen to šlo. Měl jsem obrovskou chuť si ho k sobě přitisknout a pevně držet. Naštěstí se ale v té chvíli rozhodl napít a já si uvědomil, že bych ho silným objetím mohl opět zranit. Po těle se mi přitom rozeběhlo mrazení a mírné záškuby touhy jsem se snažil ignorovat, jak sám řekl, tohle opravdu ještě nebylo vhodné, nemůžu být bezohledný, to že náš vztah byl ještě před tou událostí čistě fyzický a my se nemohli sexu nabažit, byl fakt, ale teď je tu láska a ta by měla tlumit tuhle šílenou nezvladatelnou touhu, kdykoliv jsem s ním, jenže tomu tak nebylo. Vzrušoval mě každý jeho pohyb na mém těle a něco tak intimního, jako je pití krve, mě opravdu nenechávalo chladným.

Po chvíli přestal, ale nepustil mě, ba naopak, přitáhl si mě, tak jak jsem si to přál udělat já. Nevěděl jsem, co na jeho slova říct. Něco jako, to se rozumí samo sebou, když tě miluju, by nebylo nejvhodnější. Nechci mu vnucovat své city. Přál bych si, aby za jeho slovy byla více než vděčnost. Ale vyptávat se nebudu a nechci.

Objal jsem ho opatrně kolem ramen. "Neděkuj, nenechal bych tě tam a jeho za to nepotrestat." To, že to byl podle mě vyvážený trest, ale u soudu si mohou myslet něco jiného, vzhledem k příhodě, co se stala před několika lety, jsem už neřekl. Jen jsem ho držel a ve chvíli, kdy jsem již mohl nahodit úsměv místo obav na tváři, jsem ho od sebe odtáhl a položil do peřin. Vstal jsem a přikryl jeho nádherné nahé tělo. Sklonil jsem se k jeho rtům a ukradl si jeden letmý polibek pro sebe.

"A teď spi, budu tu." Otočil jsem se a zpoza dveří jsem služebnou požádal o čerstvou krev.

Matthias

Lehl jsem si zpátky do peřin a pozoroval ho zpod přivřených víček. Neuniklo mi, že mi něco tají. Že je něco, co mu dělá starosti. Ale odmítal mi to říct, tak jsem ho nechal. Nechtěl jsem na něj dotírat. Slyšel jsem, jak tlumeně požádal o krev. Nebyl jsem rád, že musí pít jinou krev, než tu moji, ale věděl jsem, že není zbytí. Nemohl jsem mu dát svou krev, aniž bych se zase zcela vyčerpal.

"Až se uzdravím, plně ti to vynahradím," slíbil jsem mu.

Declan

Když jsem zavřel dveře a čekal až mi tu hnusnou břečku donesou, uslyšel jsem jeho slova a musel jsem se jim usmát a otočit se čelem k němu. Mrkl jsem na něj. "Neboj, vezmu tě za slovo a jistě hned několikrát." Jen při představě, co bych chtěl dělat se mi zadrhl dech v hrdle a já byl vzrušený. Naštěstí se ozvalo tiché zaklepání za mými zády, jinak bych asi neodolal a... Ne!

Nechtěl jsem to pít před Matthiasem, nejenže to bylo pro mě odporné, ale zároveň jsem netoužil po jiné krvi než té jeho. Vzal jsem džbán a bez nalití do sklenice jsem ho se zadržovaným dechem vypil. Udělalo se mi po tom nevolno a díky tomu aspoň povolilo mé vzrušení. Teď byla největší starost tu krev nevyzvracet. Měl jsem pocit, že čím dýl piju jen cizí krev, tím je to horší a stává se pro mě nepoživatelnější. Doufal jsem, že se mi to jen zdá.

Když jsem se chtěl otočit zpět, služebná mě taktně upozorňovala na rudé rty. Podala mi ubrousek a já se utřel. Musel jsem být bílý jako stěna, když jsem se otočil za Matthiasem zpět, protože jsem se cítil opravdu hrozně. Z tašky jsem si vzal po cestě notebook a sedl si do křesla vedle postele. Aspoň udělám něco do práce.

Matthias

Sledoval jsem jak bílý jako stěna usedá do křesla. Účastně jsem se zašklebil. Muselo se mu to opravdu protivit, když se tvářil, jako by měl každou chvíli zvracet. Nemohl jsem mu ale nijak pomoct, a tak jsem si lehnul a zavřel oči. Za několik minut jsem usnul.

Když jsem se probudil, byla v pokoji tma. Chvilku jsem si musel přivyknout, než jsem spatřil v křesle sedět skrčeného Declana. Na stehnech měl položený notebook, takže asi usnul při práci. Cítil jsem se natolik silný, že bych se mohl postavit a tak jsem to zkusil.

Na vratkých nohou jsem došel ke křeslu a opřel se o jeho opěrky. Lehce jsem Declana políbil na rty a zašeptal: "Pojď si lehnout do postele."

Declan

Zcela jsem se ponořil do práce, že jsem přestal vnímat čas, ještě za zhruba za hodinku jsem si nechal poslat jednu menší várku krve, protože jsem se opravdu cítil slabý, ta zatracená lidská krev mi nestačila. Ale dělala mi opravdu zle. Ve firmě se objevil nějaký problém a já se do řešení zapojil, aby se vše vyřešilo dřív, pak přišly na řadu maily a u těch už jsem opravdu usnul.

Probudil mě až polibek a Mattovo zašeptání. Prvně jsem se na něj šťastně usmál, ale ihned jsem si uvědomil jeho stav a měl o něj obavy, neměl by ještě vylézat z postele. Chytil jsem ho do náruče a odnesl do postele. Svlékl jsem si kalhoty a přilehl si k němu s otázkou: "Tak jak ti je?" Přitom jsem ho hladil po tváři a zkoumal pohledem jeho zcela odhalené tělo, které jsem se chystal zakrýt, aby mě nedráždilo v mých už tak divokých představách.

Matthias

Trochu jsem se na něj zamračil a zavrčel: "Declane, nejsem nemohoucí! Do postele ještě zvládnu dojít!"

Ale to už mě ukládal do peřin a sám si ke mně vlezl. Nad jeho otázkou jsem pokrčil rameny. "Je mi líp než před tím. Tvoje krev pomáhá, a když mě navíc nenecháš pomalu ani metr ujít, nemůže mi být jinak než dobře."

Pravdou bylo, že jsem stále zesláblý, ale bolavé rány se zacelovaly a vrátily se i mi všechny smysl. Už jsem mohl volně dýchat i normálně mluvit. Takže jsem na tom byl vlastně sakra dobře.

Oplácel jsem Declanovi jeho doteky a cítil, jak se mi tělo pod jeho pohledem napíná. Uzdravený penis mi lehce zacukal a já s lehkou úlevou zjistil, že je plně funkční a tedy v pořádku.

Declan

"Vím, že nejsi nemohoucí, ale ještě pořád nejsi úplně uzdravený, taky není divu v jakém stavu jsi byl." Při té vzpomínce se ve mě opět nahromadila zlost, ale snažil jsem se ji vypudit, protože mi pohled sjel po jeho těle, až na... Nasucho jsem polkl. Hrozně moc jsem si ho chtěl vzít do úst, ale neměl jsem odvahu... Vzal jsem peřinu a zakryl ho až po bradu, ale neubránil jsem se polibku, jenže jsem se do něj vložil víc než jsem chtěl a já do něj dal veškerou touhu, kterou jsem nyní pociťoval. Bylo to horší a horší, čím déle jsem ho neměl, tím více jsem se musel ovládat, také to bylo těžší a těžší, když se ta touha stupňovala.

Matthias

Pobaveně jsem se usmál, když mě zakryl až po bradu, ale hned na to mě políbil. Počítal jsem s rychlým polibkem, protože jsem očekával, že se bude snažit hlídat. On ale místo toho vášnivě vnikl jazykem mezi mé rty. Nebránil jsem se tomu, ba naopak. Hodil jsem za hlavu všechno o tom, že by mi to mohlo ublížit. Já ho prostě chtěl.

Zasténal jsem mu do úst a přisunul se blíž k němu. Oplácel jsem mu polibek stejně toužebně, jako mě on líbal. Prsty jsem mu zajel do vlasů a přitáhl si jeho hlavu blíž k sobě.

Nohu jsem mu přehodil přes bok a začal ho hladit po ramenou.

Declan

Než jsem se stačil vzpamatovat, abych se odtáhl, ve všem mi vycházel vstříc a já nevěděl co dál. Neštěstí byla bariéra ve formě peřiny stále mezi námi, takže když přeze mě přehodil nohu, byl jsem já v ten okamžik, ten zabalený do deky. V duchu jsem si sliboval, že se jen dotknu jeho horké kůže a pustím ho, odtáhnu se. Musím přestat, hned nebo už nebude návratu. Má ruka se jemně sunula po jeho stehně až k jeho hýždi, přemítal jsem v duchu, jak mě může tolik vzrušit jen tohle? Ale odpověď nepřicházela a já rty konečně od sebe odpojil a ruku stejnou cestou pomaloučku stahoval. Vzrušeně a zadýchaně jsem zašeptal. "Měli bychom jít spát."

Matthias

Oči se mi zaleskly. "Takhle chceš jít spát?" Přes deku jsem zatlačil na jeho vybouleninu v rozkroku, která už nešla necítit. Olízl jsem si rty a chytil jeho ruku, kterou se snažil odtáhnout z mého zadku. Přiložil jsem si ji zpátky na kůži a pomalu ji přejel po jedné své půlce. Pak jsem s ní zamířil k rýze mezi hýžděmi.

"Chci tě Declane. A je mi kurva jedno, že bych neměl. Vím, že taky chceš. Že? Když budeš něžnej a pomalej, možná se mi ani nic nestane," usmál jsem se a znovu ho políbil.