Ahoj jsem Lui Yukami je mi 17 let. Jsem dcerou Laorikiho Yukamiho a Yuki Yukami (rozená Hatari). Můj otec je démonoupír a matka je upírka, než ji otec proměnil byla člověk, já jsem po otci démonoupír. Ale radši jsem upírem než démonem, protože démon je pro mě spíš moje temné já.

Lui Yukami
Jsem štíhlé a normální postavy, měřím kolem 165cm.
Mám krátké tmavě modré vlasy s jedním bílím melírem ve předu, který není moc vidět. Mé oči jsou světle modrorůžové, otci se prý na mě moc líbí, říká, že jsem jediná, co je má v démoním světě.
Miluji, když někdo hraje na klavír a na housle. Moje oblíbená barva je fialová a tmavě červená. Mám ráda kočky a koně, mojí oblíbenou květinou jsou růdé růže. Ráda čtu knihy, hrají na klavír a někdy dokonce zpívám.

Jednoho dne otec pozval naše hodně vzdálené příbuzné na čaj, aby probrali kde budu bydlet, když mezitím budou s matkou něco zařizovat v Evropě.

Někdo mi zaklepal na dveře a já tušila kdo to je. „Lui jdi se už ustrojit za chvíli tu jsou bratři Sakamaki." „Ano mami, ale než odejdeš mohla bys mi o nich něco říct?" zeptala jsem se jí s úsměvem ve tváři, mamka mi ho oplatila a začala mi česat vlasy a přitom mi o nich něco říkala. Když skončila tak jsem byla už na strojená a připravená na příjezd bratrů. „Lui, přijedou jen tři z nich a se z bytem bratrů se seznámíš až u nich doma." „Dobře za chvíli za vámi přijdu." „Dobře ale nenech je dlouho čekat." Mamka odešla z mého pokoje po schodech přímo do haly. V duchu jsem si říkala kdo vůbec přijede. No tak jsem vyšla z pokoje, též do haly kde je přivítáme.

V hale
Když přijeli tak vzstoupili do haly kde jsme už čekali asi 4 minuty. „Vítáme vás v sídle Yukami, a děkujeme že jste přijeli protu malou potvůrku." řekl otec a šel jim potřast rukou. Pak to samé udělala mamka ale místo podání ruky jim dala na obě tváře pusu. Nó a pak jsem byla na řadě já ale než jsem k nim přišla tak jeden z nich řekl „Vás ještě neznám mladá slečno Yukami." a pousmál se na mě a já mu úsměv oplatila. „Jsem Lui Yukami (potvůrka)" představila jsem se jim a oni se taky začali představovat. První byl vysoký s černými vlasy a kloboukem „Jsem Laito Sakamaki , potvůrko." řekl slizkým hlasem a políbil mě na ruku. Pak byl další taky vysoký ale s fialovými vlasy a brýlemi. „Já jsem Reiji Sakamaki, mladá slečno." a taky mě políbil na ruku, a třetí a poslední byl kluk s bílými vlasy s konečky vlasů v odstínu růžové. „A já jsem Subaru Sakamaki." a též jako ty předním mě políbil na ruku. Když jsme se představili tak jsme šli do obýváku si sednout k čaji který nám připravila Rita. Rita je moje oblíbená slušebná v tom to sídle, už od dětství ji beru za svojí sestru, kterou jsem nikdy neměla. Otec s matkou si povídali s Reijem a Subarem a já si sama popíjela čaj ale pak jsem si všimla že na mě někdo celou dobu kouká. Ano byl to Laito, když jsem odložila svůj šálek na stůl tak se Laito zvedl a zeptal se mého otce jestli bych ho tu neprovedla po sídle a otec jen kývl že klidně ano. Tak se Laito ke mě přiblížil a počkal až se zvednu od stolu. Šli jsme spolu jednou mojí oblíbenou chodbou kde bych se mu aspoň na chvíli vytratila z dohledu. „Lui jsi krásná mladá dívka jak to že nemáš kluka?" Zeptal se mě s úsměvem ve tváři. „Není čas si nějakého najít." odpověděla jsem mu na otázku. Asi po 1 hodině jsme se znovu připojí ke zbytku. S Laitem jsem si popovídala o budoucnosti atd. Když byl večer a slunce zapadlo tak jsem hostů ukázala pokoje kde přespí přes noc. Po večeři jsme šli všichni do svých pokojů a já jsem si ještě s rodiči popřála dobrou noc a taky jsem šla do svého pokoje jen že jsem cestou na razila do Reije a spadla na zem. „Au.... Omlouvám se." Řekla jsem Reijimu a pomalu jsem se chtěla zvedala ze země. „Nic se nestalo Lui" a podal mi ruku a usmál se a já taky. Když jsem byla už na odchodu tak mě Reiji chytil za zápěstí a zeptal se jestli jsem vpořádku. „Lui přece jen to byla velký pád, jsi v pořádku?" „Neboj se je mi fajn ale jinak děkuji za optání." A pak jsme si oba popřáli dobrou noc a rozešli se do svých pokojů.

V pokoji
Zavřela jsem za sebou dveře a šla jsem se převléknout do oblečení na noc, pak jsem udělala zubní hygienu a šla do postele na kutě. Ale jedna věc se mi honila hlavou proč zrovna rodina Sakamaki? No nic jdu spát zítra už odjíždím do nového domova asi na tři měsíce.

Ráno
Dnes ráno jsem vstala v půl šesté, ustlala jsem si postel převlékla jsem se do oblečení a šla do koupelny udělat raní hygienu. Když jsem už byla hotová tak jsem se šla nasnídat. Mezitím jsem vydělá Subara jak jde taky dolů nasnídat. Byli jsme tam jen mi dva, tak jsme se nasnídali, když jsem byla na odchodu tak tam přišel můj otec Reiji a Laito. Všem jsem řekla dobré ráno a oni mi to platili a šli snídat. Otci jsem dala pusu na tvář a odešla jsem ke dveřím. Ale než jsem je otevřela tak Laito začal něco kňučet. „Hmm... a co já Lui po ránu nedostanu ani pusu na tvář?" Otec se na mě podíval zuřivím pohled a já věděla co tím myslí. „Promiň Laito ale na tolik tě neznám a navíc nejsem sjetá."
Otec nahodil svůj úsměv a já už zmizela ve dveřích. Chtěla bych vidět ten Laittův naštvaný pohled znovu a znovu.

V pokoji
Do pokoje přišel Subaru ale nejdřív zaklepat na dveře. „Co potřebuješ Subaru?" zeptala jsem se udiveně co tu chce. „Tvoje matka mě poprosila abych ti přinesl kufr." „Děkuju Subaru." odpověděla jsem mu a on odešel z pokoje já začala balit všechny potřebné věci do kufru. Když jsem měla zabaleno byl čas na oběd tak jsem šla dolů se na obědvat. Na obědě si ke mě sedl Laito už z normálním výrazem v obličeji.

Po obědě
Už jsem se musela rozloučit s rodiči a jet do sídla Sakamaki. Mamka začala brečet a otci se taky trochu záblesky oči steskem. No jo jsem jejich jediný dítě které je teď opouštějí na tři měsíce k vzdáleným příbuzným. Všichni jsme se už rozloučili a já spolu s bratry na stupovala do černé limuzíny. Asi dvě hodiny jsme jeli a mě se začalo stejskat po rodičích.
Reiji si v autě četl knihu a mě zajímalo co čte ale Reiji si toho všiml a naznačil mi rukou ať si sednu vedle něho, ale než jsem si k němu přisedla, tak jsem se podívala co dělá Laito a Subaru, Laito si hrál se svým kloboukem a Subaru spal jako andílek a pak jsem si sedla k Reijimu. Reiji četl knihu co mě zaujala ale než jsem ji dočetla už jsme byli u sídla Sakamaki. Kde se mám sejít s ostatními bratry a taky se tu konečně zabydlel. Limuzína se zastavila a u sídla už stáli ostatní Sakamaki já vystoupila až poslední z auta a chtěla jsem si jít pro kufr ale Laito řekl „Neboj zavazadla ti odnese sluha a dá ti je do pokoje." a klobouk si na sadil spátky na hlavu. Pak limuzína odjela a já se kochala krásnou krajinou kolem sídla.

Pokračování příště...

Snad se vám líbila první část mé druhé knihy líbila. Omlouvám se za chyby v textu a za skloňování jmen.
Tak zase příště vaše Lucy 1349.