~~~ My Chemical Romance - Disenchanted ~~~

„Dobře! Kyane, jdi dovnitř a řekni, že tam hned budu," hned jak tomuhle domýšlivci nakope zadek. Kyan jen něco rychle zamumlal, už celý žhavý utéct od této podivné situace, vystřelil pryč. To už na Alekových rtech pohrával široký úsměv, ukazující bílé rovné zuby. Marně se snažila od jeho obličeje odtrhnout zrak. Ten úsměv projasnil jeho rysy a udělalo ho ještě víc atraktivního, že si nedokázala vzpomenout, co ho zapříčinilo a že ji to má činit rozhořčenou.

„Takže, když už jsme konečně sami, co kdybychom rozebrali naši situaci?" pozvedl obočí, jeho oči jezdily po její tváři. Pozorovala jeho ruku s cigaretou, jak ji přiblížil k jeho rtům a pak jak z ní potahuje. Nesnášela kuřáky, ale tím jak elegantně a sexy on si s tou smrtící trubičkou počínal, ji přimělo přehodnotit svoje standarty. Kdyby Alek dělal reklamu na cigarety, bylo by na světě o polovinu menší populace.

„Žádná situace neexistuje. A ocenila bych, kdybyste se vyvaroval tomu vydírání, ke kterému jste se právě uchýlil," zavrčela tiše.

„Milaya, tohle ještě nic nebylo. Až mě poznáš blíž, tak pochopíš," zabroukal hrdelním hlasem, až jí přeběhl máz po zádech. Neměla tušení, co je Milaya... počkat, to slovo už jednou slyšela. Hlavou jí probleskla živá vzpomínka na včerejšek. Znovu se otřásla, což mu neuniklo. Sakra.

„Nemám v plánu nic podobného. Zapomeňme na to a vše se vrátí do normálu," hned jak to řekla, se jeho pobavený výraz proměnil ve vážný. Odlepil se od zábradlí a upustil dokouřenou cigaretu na zem. Pohnul se k ní, a ona místo toho aby ustoupila, znovu přirostla k zemi. Musela zaklonit hlavu, aby mu mohla vidět do obličeje. Jasné znamení toho, že je moc blízko. Utíkej, Pandoro!

„Pandoro, včera jsi mi dala jen zlomek toho, co od tebe chci," zamumlal tlumeně. Vyschlo jí v ústech a docházel jí kyslík. V hlavě měla najednou vygumováno a jediné, co se tam spolehlivě nacházelo, byl on. Paměť toho, jak jeho polibek chutnal, vjem jeho dotyku, po kterém tak nepopiratelně prahla.

Musí být šílená! Mohlo to být proto, že si dotyk jiného člověka odpírala už několik let? Jistě že nepočítala ty chvíle, kdy se to stalo náhodně. Alek byl jediný, kdo si dovolil probourat se její obrannou linií.

Najednou se odhodlaně pohnul ještě blíž k ní. Vytušila jeho záměr a škobrtla dozadu.

„Ne..." vydechla hořečnatě. Na jejích lících by klidně mohla usmažit vajíčka. Ruce se jí potily a rty brněli z potřeby, znovu na sobě cítit ty jeho. Zarazil se, jako tehdy, kdy ho prosila ve výtahu, aby se k ní nepřibližoval, při jejich prvním večeru. Zúženýma očima zkoumal její výraz a důvod, proč se od něj mermomocí drží dál.

„Neříkej mi, že se znovu vrátíš k předstírání," zavrčel rozladěně. Očima přelétla jeho rysy. Sakra, tohle je moc těžké. Odvrátila od něj hlavu a roztřesenou rukou si uhlazovala neexistující záhyb na šatech.

„Nic nepředstírám. To, co se stalo včera, byl omyl..." když zaslechla, jak zaklel, tak radši zmlkla.

„Kdybych to byl já, kdo se na tebe vrhnul, možná bych ti teď dovolil si lhát, jak chceš. Ale je to zcela naopak, tak to ani nezkoušej, kroshka," nedokázala snést, to jak jeho hlas zněl. Kdyby jí to nepřišlo absurdní, nejradši by si přiložila dlaně na uši, aby ho nemusela poslouchat. Místo toho si svlažila vyschlé rty jazykem, v úmyslu ho nějak odpálkovat, když znovu zaklel. Překvapeně se na něj zadívala, což neměla dělat. Čokoládová barva jeho očí se proměnila v tmavé hlubiny, které ji neomylně stahovaly sebou. A ona věděla s naprostou jistotou, že kdyby se teď rozhodl udělat krok, vyšla by mu vstříc. Naštěstí, ale byla vysvobozena.

Někdo za jejími zády promluvil rusky a jediné, co z toho dokázala pochytit, bylo Alekovo jméno a to že to byla žena, kdo k němu promlouval. Oba od sebe odtrhli zraky, přičemž se Alek podíval na tu osobu za ní a Pandora se musela chtě nechtě obrátit. Stála tam pohledná krátkovlasá brunetka, navlečena do přiléhavých šatů a s vysokými podpatky na nohách. Pandora se zapomněla zmínit, že díky už své dostatečné výšce nerada nosila boty na podpatku, nedej bože na platformě. Očima sklouzla na svoje obyčejné páskové nízké botky, v kterých už ji teď zábla chodidla. Vrátila se očima zpět na ženu, která už došla k Alekovi, který měl na obličeji neutrální masku. Z nějakého důvodu, mu to však nevěřila. Jeho oči ještě stále nepostrádaly, předešlý temný podtón, nutící ji uhnout pohledem, když ji on tím svým ještě stále neopouštěl.

„Jdu dovnitř," utrousila. Nelíbilo se jí, jak ji tahle náhlá situace nutila se cítit. Něco v její hrudi, bylo špatně a její hrdlo se stahovalo, že jen stěží mohla dýchat.

„Pandoro..." uslyšela jeho pevný hlas, ale tentokrát se nenechala zastavit a pospíchala do bezpečí domu. Uklidni se, Panodoro! Proč se ten pocit v její hrudi nebezpečně přibližoval, zklamání? To nedává smysl!

Až když přešla práh obrovského domu, mohla se znovu v klidu a zhluboka nadechnout. Už nehrozilo, že jí dech ten mizera sebere, bez toho aby se ptal na to, zda je to v pořádku.

„Tady jsi," zvedla oči právě včas, aby zahlédla, jak se k ní přibližuje další krasavec z rodu Maksimovových. Donutila se na něj usmát, přičemž on se nerozpakoval jí úsměv oplatit s dávkou upřímnosti, která jí zahřál u srdce.

„Když mi Kyan sdělil, že jsi venku s Alekem, už jsem ti chtěl jít na pomoc, ale Kyan mě přesvědčil, že vás mám nechat si promluvit, řekni mi, že jsem udělal dobře a nenechala jsem tě tam s klidnou myslí, jemu na pospas," vychrlil na ni, když k ní došel. Musela se zasmát.

„Nedělej si starosti, víš, že já si s tvým bratrem dokážu poradit. Udělali jsme pokrok, tentokrát mě nenazval děvkou, i když nějaká ta jména padla," mrkla na něj pobaveně. Byla sama překvapená, jak uvolněně se před Deonem chová.

„To má jediné štěstí, on ví, že kdyby tě ještě jednou urazil, už bych mu vrazil. Ujišťuji tě, že jsem silnější než on. A ne není to bratrská šikana," ospravedlňoval se. Což ji opět donutilo se zasmát.

„Ani bych si nedovolila na to pomyslet," ujišťovala s úsměvem. Byla Deonovi vděčná za to rozptýlení. Ten ji obdařil dalším oslnivým úsměvem. Všimla si, že byl oblečený podobným stylem, jako jeho bratr, jen jeho oblek měl stejnou barvu jejích šatů. Trochu se začervenala, když viděla, jak k sobě ladí.

„Vypadáš dneska úžasně, dokonce i víc odpočatě. Jsem rád, už jsem se strachoval, že ti Rusko nesvědčí," zalichotil jí Deon gentlemansky. Bylo evidentní, že nikomu neušlo, jak hrozně vypadá, když se nevyspí, tak jak by měla, což se děje skoro pořád.

„Děkuji, taky nevypadáš špatně," zamumlala nazpět. V ten moment dovnitř vešel Alek i se svým doprovodem, který byl zavěšený do jeho rámě. Pandora jim věnovala jen vteřinovou pozornost, pak se od nich odvrátila a dívala se na Deona, který najednou vypadal celkem pobaveně. Pozoroval svého bratra, jak kolem nich prochází, dále do domu. Podíval se zpět na ni, až když oba zmizeli za rohem.

„Co tě pobavilo?" zajímala se zadýchaně, zjišťující, že celou dobu, co byl Alek v místnosti, zadržovala dech.

„Ale jen, mám takový dojem, že jsi v Alekovi probudila něco, co jsem u něj ještě nikdy nezpozoroval," vysvětlil tajemně, což jí dohromady neosvětlilo vůbec nic.

„Co..." neměla ale šanci se zeptat na to, co tím myslel. Znovu ji vyrušil ženský hlas, mluvící v Ruštině. Tentokrát to byla modrooká blondýnka, patřící k Deonovi. Vzpomínala si na ni z prvního dne v Rusku. To byla ta opilá přítelkyně.

„Pandoro, dovol mi ti konečně představit svoji přítelkyni, Evianu Walter," ozval se Deon. Eviana se na Pandoru podívala chladnýma očima, ale na jejích rtech se objevil jemný úsměv. Vypadala, že tentokrát je při smyslech.

„Moc mě těší, slečno Walter," pokývala na ni hlavou Pandora.

„Nápodobně, slečno Delaney. A prosím, tykejme si, když už jste si s Deonem tak blízcí," vyzvala ji Eviana. Pandoře bylo okamžitě jasné, že v ní Eviana vidí konkurenci, jelikož provlekla ruku skrze Deonovo rámě v majetnickém gestu, hrající si na vychovanou, nežárlící přítelkyni. Pandora se málem neudržela a zasmála se nahlas.

„Jsem pro," souhlasila Pandora i tak. Poté Deon navrhl, aby se přemístili do obývací části domu, kde se nacházeli další hosté. Pandora si přišla, jako na jedné z akcí, které její otec frekventovaně pořádal v jejich městském domě v Londýně. Všude kolem ní viděla jen vysoce postavené postavy, nemusela ani vědět jejich jména a byla si jistá jejich důležitostí. Neměla ráda tyhle akce, kdyby mohla, vykroutila by se z toho. Ale už když sem letěla, věděla že se něčemu podobnému nevyhne. Deon ji představil snad každému v místnosti, přičemž se od nich Eviana ani nehnula, přitom její obličej jasně naznačoval, jak moc se nudí. Soucítila s ní, cítila se stejně, i když to uměla zamaskovat.

Aby neopomněla, celou dobu, co s Deonem a Evianou chodila od jedné skupinky k další, na sobě cítila plamenný hnědooký pohled, který ji neopouštěl, kamkoliv se hnula. Co má sakra za problém? Snažila se to ignorovat, ale její divoce bušící srdce a neschopnost se soustředit, napovídalo o tom, že jí to moc nevychází.

Když už si myslela, že se z toho horka, které ji ničilo, díky jeho pozornosti, zblázní, omluvila se společnosti, ve které se právě nacházela a odebrala se na toalety, poté, co jí Deon vysvětlil, jak se tam dostat. Oddechla si, až když se ocitla na chodbě, kde panoval příjemný chládek.

Když dokončila svůj bussines na toaletách, cítila se už o moc lépe a klidnější.

Jenže to úplně zapomněla na to, že ještě nebyl konec večera. Když vycházela ven ze dveří, do někoho narazila. Srazila se s osobou čelně, takže jí na chvíli naskákaly skvrny před očima. Druhá postižená, tiše vyjekla a o krok ustoupila.

„Omlouvám se," zamumlala Pandora tiše omluvu a podívala se na ženu před sebou. Byla to Eviana. Jednou rukou si mnula čelo a v druhé držela lahev zlatavé tekutiny.

„Promiň, nenapadlo mě, že tu někdo bude," Eviana sklonila ruku s alkoholem dolu, jako kdyby se snažila ji skrýt. Slabě se na Pandoru usmála, což byl asi první upřímný projev z její strany dnes večer. Ale to bylo asi protože, už měla poněkud upito. Soudila podle toho, že přivírala oči, jako kdyby jí světlo v chodbě vadilo a několikrát si nestabilně přešlápla z jedné nohy na druhou, že měla Dora strach, aby sebou nesekla.

„Jsi v pořádku?" optala se Pandora, Eviana se na ni snažila zaostřit a pak jen mávla rukou.

„Je mi skvěle," zablýskla na Pandoru zářivým opileckým úsměvem a pak klopýtavě zaplula do dveří, odkud právě Pandora vyšla. Už v tu chvíli, byla Pandora rozhodnuta, upozornit Kyana, nebo Deona, v jakém stavu se teď Eviana nachází. Jak se stihla tak rychle opít?

Jenže, přesně v ten moment se to stalo. Zatočila se jí hlava, že se musela rukou opřít o stěnu vedle dveří. Nebylo to, jako kdyby se jí udělalo normálně nevolno, třeba z toho, že nic nejedla, nebo nepila. Tohle byl zcela jiný vjem, přesto divně známý. Vidění se jí rozostřilo, snažila se to zběsilým mrkáním zahnat, ale nepomáhalo to. Naopak, zhoršovalo se to, měla dojem, jako by ztrácela zrak. Začala panikařit.

Co se to sakra děje? Celé její tělo ji brnělo, přišla si, jako kdyby to už ani nebyla ona.

Uklidni se holka, když tu budeš vyšilovat, ničemu nepomůžeš! Utěšovala se v myšlenkách. Zády se opřela o stěnu za sebou. Po své pravici nahmatala dveře od toalet, tak se začala posouvat na druhou stranu, dokud nenarazila na další dveře. Netušila kam vedou, jen věděla, že musí urychleně někam ukrýt.

Podvědomě jí došlo, že ji takhle nikdo nesmí vidět. Rychle zatáhla za kliku a schovala se dovnitř místnosti. Jen stěží rozeznávala obrysy nábytku. Musela to být nějaká ložnice. Modlila se, aby sem nikdo nešel. Pomalu se přesouvala dál ode dveří, kde se málem přerazila o lenošku, využila toho a svezla se na ni. Myšlenky jí v hlavě vířily, jak hejno zmatených motýlů.

Jako kdyby si její tělo uvědomilo, že je v bezpečí, tudíž si může dělat, co chce, ještě několikrát zamrkala, dokud už neviděla jen temnotu. Silou vůle se nutila do klidu, prsty zaryla do měkkého polstrování pod sebou.

Divné nutkání, které znala tak dobře, přesto to ještě nezažila takhle koncentrovaně, ji přikovalo na místě, přesto něco uvnitř ní se dralo ven.

Roztřeseně se nadechla, pak na tváři ucítila chladný vánek, do uší jí proniklo troubení aut, která musela být někde blízko, přesto zněla poněkud tlumeně.

Váhavě pootevřela víčka, přičemž zírala na betonovou zem pod sebou. Odvážila se vzhlédnout vzhůru. Byla noc a on neměla ponětí kde to je, ale místo jí připomínalo střechu domu, místy pokrytou bělostným sněhem. Když se rozhlédla kolem sebe, za nízce vystouplými kraji domu, viděla další střechy domu. Nepochybně byla stále v Petrohradě, ale jak se ocitla na střeše tohoto domu? Proč? Udělala několik kroků vpřed, byla tu sama. Je tohle zase jen sen, nebo skutečnost? Nebo oboje?

To, že mohla cítit chlad, který ji obklopoval, napovídal o tom, že je to opravdové. Ještě ji nikdy nic v jejích snech neovlivnilo, ať to bylo počasí, nebo konání ostatních jedinců. Jednou ji přejelo auto a nic se jí nestalo, jelikož její teorie zněla, že tam prostě nebyla.

Tohle ale bylo jiné.

Pomalu došla až k okraji střechy a podívala se dolů. Neměla strach z výšek, kdyby ano, teď by už asi ztratila balanc a letěla by dolů na rušnou ulici, odkud k ní doléhaly zvuky motoru aut a všeobecný ruch. Nedaleko zahlédla Palácové náměstí, které v její mysli už zůstalo zafixované.

Najednou ve středu města vypuknul ohňostroj, fascinovaně se dívala na lítající jiskry, než si vzpomněla, že by tu neměla být.

Musí se odtud dostat, když se však otočila, zahlédla postavu vycházející ze vchodu, kde se jistě nacházelo schodiště.

„Promiňte..." promluvila. Osoba se k ní otočila. Byla mírně řečeno v šoku, když poznala, kdo to je. Zírala teď na uslzený obličej Eviany Walter. „Eviano?" vyhrkla neklidně Pandora, někde v nitru její podstaty, vzrůstal divný pocit, který se jí ani za nic nelíbil. Eviana na sobě měla jiné oblečení, než na té akci u Maksimovových. Byla navlečená jen do volného černého trička a jeanových kalhot, což k ní ale vůbec nepasovalo. Ale to nebylo to hlavní, nad čím se pozastavit. Když Eviana došla až k ní, její obličej byl úplně prázdný, až na slzy, které se kutálely po jejích tvářích dolů, jako vodopády.

Ale ani to jí neubíralo na kráse.

„Eviano, jsi v pořádku?" promluvila Pandora znovu, ale žena jen netečně pošla kolem ní až k okraji budovy. Pandora se polekaně nadechla a vydala se za ní. Natáhla před sebe ruce, neblahý pocit, jí postoupil ještě víc. Z krásné blondýnky vyšel srdceryvný vzlyk. Měla by někoho zavolat. Eviana byla s určitostí emocionálně nestála a ona se bála, co by se mohlo teď stát. Proč tu je?

„Eviano, co kdybys šla ke mně a pak si o tom, co tě trápí, někde popovídat," ne že by byla Pandora vyloženě ten nejlepší člověk, ale v téhle situaci se počítá každý ne?

Jenže Eviana posunula svoje chodidla ještě víc k okraji. Pandora zatajila dech. Sakra!

„Eviano..." proč ji neposlouchá? Hlavou jí probleskla myšlenka, co když tu doopravdy není. I ta(k musí něco udělat. Opatrně došla až k ní, až mohla vidět její profil, zkřivený v bolesti. Pandořino srdce se stáhlo.

„Eviano, poslouchej..." k ničemu dalšímu se Pandora nedostala, dřív než k ní mohla vztáhnout ruku, dřív než se mohla vůbec pohnout... byla tak blízko...

„Promiň..." vydechla Eviana v ruštině, pak se vrhla dolů. Pandora se nevzmohla ani na výkřik hrůzy, ten zůstal uvězněný v jejím staženém hrdlu. Zatmělo se jí před očima.

A/N

Doufáte, že valíte bulvy! :D

Semlelo se to dost rychle co? Jste jistě zmateni a chcete vědět víc! Ale Máňa vám to naschvál usekla... teď si budete lámat hlavu nad tím, zda tohle byla skutečnost nebo sen (jelikož se Máňa neobtěžovala to napsat kurzívou).

A ano Máňu to baví :D

Ok přestanu o sobě mluvit ve třetí osobě, jako šílenec a zeptám se vás... jak se cítíte a co si myslíte :D

A to počkejte, co mám ještě připravené :D

Ach jak jsem mohla zapomenout na to, jaká prča to je :D Já jsem vážně moc ráda být zase zpět a plná nových šílených nápadů, co se mi v kebuli za tu chvíli nastřádaly. Vím že je to jiný než ZSD (oba díly), jelikož už se nepohybujeme ve světě teenagerů... ale pevně doufám, že Alek vám to svojí dětinskostí (plus je možné, že se k něm někdo ještě přidá), vynahradí :D

Anyways, děkuji za ohlasy u poslední kapitoly! Aspoň něco, když všechny moje pokusy o nový COVER ztrozkotávájí, nikdo nemáš čas... no začít nový příběh při začátku školního roku asi není to pravý ořechový, ale už jsem nedokázala déle čekat :D

Nevadí, uvidíme :)

Každopádně! Nezapomeňte na VOTES a COMMENTS!

love ya!

Milaya//Sladká(Rusky)

Kroshka//Brouček(Rusky)