~~~ Good Charlotte - Makeshift Love ~~~

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Přestaň se chovat, jako kdyby tě nic nezajímalo!" vykřikl Deon. V Alekovi to vřelo, i když to na sobě nedal znát. Podíval se na Deona. Celkem chápal, jeho rozčílení. Ale Alek už mu několikrát řekl, aby ho prostě nechal žít. Zkoušel to na něj všemi možnými způsoby. Na ten poslední si především pamatovala jeho čelist, která ještě stále byla citlivá potom, co se na něm Deon vyřádil.

„Deone, oba víme, že ty mě k této firmě nepotřebuješ. Jediné, co bych byl schopný udělat, je poslat ji do pekla. Už jsme se na tohle téma bavili několikrát. Nech mě tam, kde jsem," promluvil klidně. Byl unavený, vždy se dostat k tomu samému argumentu.

„Já tě v tom taky potřebuji Aleku. Je to naše dědictví," poznamenal Deon stejně klidně. Alek se na něj usmál.

„Zatím mě nech tam, kde jsem. Slibuji, že... že se k tobě jednou přidám. Netlač na mě," vyhnul se Deonově pohledu. K jeho překvapení Deon přikývnul. Chápal ho.

„To ale nemění nic na tom, že se budeš držet dál od Pandory," vrátil se k hlavnímu bodu, jejich roztržky. Alek protočil oči.

„Myslím to vážně, Aleku. Ona není jedna z tvých zábav na jednu noc," přisadil si Deon.

„Kdo říká, že by to bylo jen na jednu noc. Možná na dvě, či tři," zasmál se Alek, teď byla řada na Deonovi protočit oči.

„Aleku, její otec je Ruský magnát. Nezahrávej si," upozornil ho Deon. Pandora se zmínila o tom, že je z poloviny Ruska, nevěnoval tomu pozornost, do teď.

„Pandora je dospělá, snad může dělat, co uzná za vhodné," oponoval Alek.

„Myslím, že ti včera dala najevo, že by na tebe nesáhla ani stometrovou holí," dělal si z něj Deon srandu. Alek se zamračil. Pravda byla, že se k němu Pandora moc neměla. Což přikládal za vinu hlavně sobě a jejich ne moc zářnému prvnímu setkání.

Ale pohled, kterým ho hltala, mluvil za vše. Nemohl ho vyhnat z hlavy. Jeden z důvodu, proč ji chce dostat, tak kam chce. Ať si Deon říkal, co chtěl. Pandora bude jeho.

„V tom autě to nevypadalo, že by se kdovíjak chtěla odtáhnout," upozornil ho Alek na tu skutečnost. Na Pandoře bylo něco jiného. Když se jí včera jen letmo dotknul, vzbudilo to jeho touhu, víc než přepokládal. Ale měl dojem, že tam bylo něco víc a on to hodlal zjistit.

„Aleku, nech ji," vydechl Deon unaveně. „Potřebuji, abys zašel do skladu a dal pozor na tu dovážku knih," změnil Deon téma a Alek byl rád. Jen přikývnul a vydal se ven z bratrovi kanceláře. Procházel kolem studovny a zjistil, že Pandora už byla pryč. Usmál se a šel do skladu, aby vyhověl šéfovi.

Alekovo místo bylo právě tam, v archivu a v samotné knihovně. I když se to zdálo být v jeho případě divné. Trávit čas právě tam ho činilo klidným. Měl by sedět nahoře v kanceláři a probírat se všemožnými lejstry a vést firmu se svým bratrem. Ale to nebylo něco, co by rád dělal.

Jeho nadšení do knih bylo odvěké. Ale to věděl jen jeho bratr, sestra a otec. I když ten by si pravděpodobně přál, aby následoval Deonovi šlépěje. Ale to Alek neměl v plánu. Aspoň ne zatím.

Razil si cestu k výtahům. Cítil na sobě všechny ty zasněné, poblázněné pohledy sekretářek a asistentek, zvedající oči přesně v tu chvíli, kdy se na scéně objevila jeho osoba. Ignoroval je a zašel do prázdného výtahu. Sjel do skladu, aby uposlechl Deonův rozkaz. Všechno probíhalo hladce. Nechal polovinu zásilky ve skladu a druhou přenechal zástupcům knihovny, aby si je označili a nechali je vystavit k možnosti vypůjčení.

Sice si hrál na muže, kterého nezajímalo nic jiného než, ženy, zábava a alkohol. Ale za tou maskou se snažil pomoci jeho bratrovi aspoň trochu. Museli tuhle firmu udržet nad vodou. Neznamenalo to však, že se přitom nemůže bavit.

Znovu si vzpomněl na černovlasou ledovou královnu z Anglie.

„Pane Maksimove, copak pro vás mohu udělat," někdo na něj promluvil. Vytrhnul se ze svého přemýšlení a zadíval se na ženu za hlavním pultem knihovny. Jak se sem sakra dostal? Nevědomky došel ze skladu sem. Jak příhodné. Střelil pohledem po mladé ženě, která mu opětovala nervózním úsměvem. Rozhodl se taky usmát, jen aby se tam před ním nesložila.

„Potřebuji se dostat do archivu," informoval ji hlubokým hlasem. Všiml si, jak se otřásla. Pohlédl jí do očí, přičemž se její zorničky rozšířily a její dech se automaticky zrychlil. Věděl, jaký vliv má na opačné pohlaví. A nikdy ho nepřestane bavit, uvádět ženy do toho stavu, kdy by udělaly první poslední, jen aby ho potěšily.

„Jistě, je to hned tady za rohem, když... ehm když projdete touto chodbou a pak zahnete do leva, jsou tam dveře vedoucí přímo k němu. Mohu vás tam dovést, když si budete přát," odpověděla přehnaně dychtivě. Mrknul na ni.

„To nebude nutné, Anno," přečetl si v rychlosti její jmenovku a pak už mířil pryč od hlavní recepce. Ještě zaslechl tiché povzdychnutí. Možná se k Anně vrátí, až dostane chuť na Ruskou blondýnku.

Jeho touha byla v tuto chvíli směřovaná k jiné oběti a on ji mínil dostat. Ať to stojí cokoliv.

Vešel do archivu a hned se kolem sebe rozhlížel. Všude kolem mohl vidět jen vysoké regály napěchované krabicemi. Celý sklad byl monumentální. Bezradně prošel několika uličkami. Potkal několik překvapených pracovníků. Nakonec se objevil na čtvercovém otevřeném prostranství uprostřed všech těch regálů. Zatavil na rohu jednoho ze stojanu a znovu se rozhlédl.

Ve středu skladu se nacházely stoly, nijak zvlášť kvalitní, stejně tak obyčejné židle. Stoly se prohýbaly pod knihami. Bylo tu celkem nabito. Ale i tak našel osobu, kterou celou dobu hledal. Černovláska seděla na konci s nosem zabořeným do bichle. Kyan seděl vedle ní a vypadal nanejvýš znuděně. Pandořina hlava se zvedla, aby se skoro s nezájmem zadívala na Kyana. Něco mu řekla. Kyan se zatvářil dychtivě. Vyskočil ze svého místa a vydal se pryč.

Alek se pousmál. Jako kdyby mu osud hrál do karet. Byl si jistý, že Kyan by neváhal a okouněl, i kdyby se Alek najednou objevil a snažil se zapůsobit na Pandoru. Ta zůstala na svém místě. Vlasy se jí svezly kolem obličeje, činící tak neproniknutelný závoj, přes který nemohl vidět její drobný obličej. Najednou se zvedla ze svého místa a vydala se do jedné z úzkých uliček pryč o hemžícího se centra skladu. Neváhal ani vteřinu a následoval ji. Byl si vědom, že tohle už hraničilo se sledováním, ale nemohl si pomoci. Pandora se pro něj stávala záhadou. Nikdo mu nedokázal odolávat. A ani ona nebude výjimka. Díval se na její postavu zezadu a sledoval ji dál, dokud nezašla za roh. Přemýšlel nad tím, jak jí čelit tentokrát. Má ji dostat znovu do rohu, odkud není úniku?

A nebo zkusit jinou taktiku?

Však on zjistí, jak na ni.

Když zašel za roh, kde se měla nacházet i ona, naskytl se mu znepokojující obrázek.

Pandora tam nebyla sama. Vybavovala se na konci uličky se Zekem.

Alek sprostě zaklel pod vousy a podmračeně se díval na dvojici. Všiml si, že se na něj Pandora usmívá. V Alekovi se vzedmul nekontrolovatelný vztek. Jeho nátura se projevila, tak jako vždy, když viděl svoji kořist ve spárech Zeka. Který se tak jako vždy činil, aby ji okouzlil svým nepopiratelným šarmem. Kde ten se tu vzal?

Zvažoval další postup. Má tam jít a rovnou mu vrazit? Nebo ho zdvořile pozdravit a pak mu vrazit. A pak popadnout Pandoru a odvést ji k sobě domů. Tak jako tak, skončí to s Pandorou v jeho posteli.

Několika dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi nimi.

„Pandoro, tak sem ses mi zatoulala. Koukám, že už jsi poznala mého úlisného strýce,"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Už si myslela, že po tom jak špatně celý tenhle výlet začal, tak se to celé dneska obrátí. Ale po tom, co se stalo ráno a hned na to, už ztrácela naději.

Mabel jí volala, hned po tom, co utekla z Deonovi kanceláře po vyslechnutí rozhovoru mezi ním a Alekem. A nutno dodat, ten telefonát nezvládla nejlépe. Mabel samozřejmě poznala, že se něco děje. Tahala z ní rozumy. Chtěla vědět všechny podrobnosti z jejího setkání s bratry Maksimovovy. A ona prostě netušila, co má říct. Něco Mabel odsekla a pak jí to položila. Milovala ji, ale musel se nadechnout.

S tím, že má divné sny, které jí ani nenechají odpočinout, se smířila. Ale nikdy, nikdy za celou dobu jejího vyšinutého života, se jí nestalo to co dneska.

Děsila se toho. Děsila se Aleka Maksimova. Její nechuť ke kontaktu s lidmi byl odvěký, ale po setkání s Alekem měla pocit, že se zblázní, zda se k ní přiblíží.

Hned potom, co tak neslušně ukončila hovor s Mabel, která se nenechávala odbít a tak ji donutila si vypnout mobil, se s Kyanem vydala do knihovny. Kde se právě teď nacházela. Poté, co našla několik starých bichlí, donutila Kyana odejít, jelikož jí lezlo na nervy jeho neustále povzdychávání.

Pustila se do svého výzkumu, ale měla hned několik problémů, které jí bránily v soustředění. Netušila, kde by měla přesně začít, sakra ani nevěděla, jestli je na tom správném místě k tomu, aby našla co potřebuje. Byla šíleně unavená, i když měla minulou noc víc než tříhodinový spánek, což se jí už nějakou dobu nestalo. Pořád to nebylo dost, aby jí to pomohlo se uvolnit.

Vzpomněla si na tu noc, kdy se to stalo poprvé. Bylo jí tehdy jen sedmnáct, neměla ještě potuchy, co ji v životě čeká. Neměla ani ponětí, co znamená ten sen, který se jí zdál. Byl pro ni jednoduše fascinující a spánek potom našla jednoduše. Ale tím to vše jen začalo.

Povzdechla si, když jí hlavou problesknul další z jejích problémů. Zamračila se při obrázku Aleka v její hlavě. Frustrovaně zavřela knihu, do které nepřítomně zírala a vydala se ji vrátit na místo a pokračovat dál. Proplétala se chodbičkami toho neskutečného archivu. Mnoho knih tu bylo v angličtině. Ale mnoho taky v rušštině a ona měla ten pocit v žaludku, že to po čem jde, bude právě v tom jazyce. To je na nic! Pomyslela si. Chtěla to zvládnout sama, ale teď bude muset Deona požádat o překladatele. Proklínala ty doby, kdy se jí otec marně snažil přesvědčit k tomu, aby se jeho rodný jazyk naučila. Těch pár slovíček a frází, které pochytila, ji v její honbě za vědomostmi nebudou k ničemu.

Zrovna zacházela za roh jedné z uliček, když na sobě ucítila něčí pohled. Nikde však nikoho neviděla. S hlavou ponořenou v myšlenkách málem do někoho narazila.

„Ach, pardon. Nedávala jsem pozor. Moc se omlouvám," zamumlala, když se jen o kousek vyhnula kontaktu s osobou naproti ní. Zvedla k ní oči. Byl to muž, hádala že kolem čtyřicítky a byl velmi přitažlivý. Ne že by jeho obličej byl netknutý časem, ale to jak se nesl, ten postoj jasně prozrazoval, co za člověka teď před ní stojí. Něco na jeho výrazu jí velmi připomínalo jejího otce. Což ji okamžitě přinutilo k tomu, považovat ho za nesympatického jedince.

„Žádný problém, vina je na mé straně," promluvil plynnou angličtinou. Pandora sklopila hlavu a o krok ustoupila.

„Jsme oba vinni," přinutila se na něj rádoby odlehčeně usmát, což ji on okamžitě opětoval.

„Slečno, ještě jsem vás tu nikdy nezahlédnul, ale váš obličej je mi povědomý. Setkali jsme se už?" zajímal se muž nadále. Pandora měla v plánu v nejbližší minutě utéct, ale při pohledu na výraz toho muže, měla dojem, že se jí to jen tak hned nepovede.

„To si nemyslím, přicestovala sem teprve včera, asi jste si mě s někým spletl," uvedla na pravou míru a on jen přimhouřil oči, jako kdyby zvažoval, zda mluví pravdu.

„Pravda, takové neobyčejné oči bych si jistě pamatoval," zamumlal přemýšlivě. Pandora se na něj taky trochu zaměřila. Když se ho teď více prohlédla, taky jí někoho připomínal. Dřív než však mohla dojít k nějakému výsledku, přidala se k nim třetí strana.

„Pandoro, tak sem ses mi zatoulala. Koukám, že už jsi poznala mého úlisného strýce. Co děláš v archivech? Nikdy jsi sem nestrčil ani nos?" po jejím boku se zjevila její noční můra. Málem nahlas zasténala, když vzhlédla k hloupému přitažlivému obličeji Aleka Maksimova.

„Ještě jsme nebyli řádně představeni, Aleku. A jsem tu, jelikož jsem něco hledal," Promluvil muž k Alekovi, něco v mužovo očích, ji zarazilo. Ale dřív si to mohla v duchu přebrat, zmizelo to a muž se zase usmíval.

„Představování nebude nutné..." vyrazil ze sebe Alek. Pandora po něm střelila pohledem. Až teď si uvědomila, jak blízko ní stál. Pokusila se ustoupit stranou, ale už teď byla přitisknuta na regálu. Alekovi oči se zablýskly, když mu došlo, že ji má zahnanou do kouta. Ale Pandora se neměla v úmyslu vzdát bez boje. „Máme nedořešené záležitosti, které..." začal mluvit, ale nenechala ho dokončit.

„Jsem Pandora Delaney. Spolupracuji s Deonem Maksimovem na jistém projektu," zaměřila svoji pozornost na muže před sebou, dokonale ignorujíc Aleka vedle ní.

„Moc mě těší, slečno. Já jsem Zeke Maksimov, jak už tady Alek stihl zmínit, jsem jeho strýc. Tu poznámku o úlisnosti, prosím ignorujte. Alek bohužel nemá žádné způsoby."

„To jsem si stihla všimnout," zamumlala rozčarovaně. Zeke k ní ani nenatáhnul ruku, aby si s ní potřásl, což byla úleva. Unavovalo ji, se neustále vymlouvat. Jen na sebe pokývali hlavami.

„Můžete přestat mluvit, jako kdybych tu nebyl? Pandoro, stejně tak jako spolupracuješ s mým bratrem, spolupracuješ i se mnou. Jak jsem již řekl, máme nedořešené záležitosti, když nás teď omluvíš, Zeku," zavrčel Alek, což ji donutilo na něj stočit svoje oči, jen aby spatřila, jak ty jeho jiskří vztekem. To ji šokovalo. Přece není tak vznětlivý... a nebo asi je. Jak se z toho vykroutit?

Nastala chvíle ticha, kdy se ani jeden z nich nepohnul. Jak to tak vypadalo, Alek měl další špatnou vlastnost a to netrpělivost. Úsečně si povzdechl a udělal k ní krok. Pandora v panice skoro splynula s policemi za nimi, ale to už k ní natahoval ruku, aby ji chytil a odtáhl sebou. Zavřela oči a čekala, až se jí dotkne, ale nestalo se tak. Otevřela oko a pak druhé, když viděla, že Alek není nikde poblíž ní. Místo toho se nacházel vedle svého strýce, který mu zkroutil ruku za zády. Pandora otevřela ústa dokořán. Co se to tu...

Zeke něco říkal zmítajícímu Alekovi do ucha, ale Pandora to nemohla slyšet. Alek se nakonec uklidnil a vytrhl ze strýcova držení, upravující si povolenou kravatu.

„Ještě jednou se vám omlouvám, že jsem vás málem srazil na zem. A ještě za Aleka. Prosím, pokračujte v práci," promluvil Zeke tichým vyrovnaným hlasem, i jeho obličej byl klidný. Jen jeho oči znovu nabyly toho čehosi, co si všimla před tím. Vrhla jeden rychlý pohled na Aleka, který se na ni ale vůbec nedíval. Místo toho něco zuřivě vyťukával do mobilu. Pandora byla schopná jen přikývnout a pak vyrazila pryč, od těch dvou.

V hlavě se jí bouřily myšlenky na to, co se právě stalo a nedokázala si to srovnat.

Nepříjemný pocit se ještě umocnil, i přesto že byla právě zachráněná před nechtěným dotykem. 

 A/N

Eyyyy...

Tak to bychom měli k dnešní kapitole... co k tomu dodat, začíná se to zaplétat :)

Zeka si zapamatujte, je svým způsobem důležitý, ale ne tak, jako další nová postava, která se na vás chystá (která mě tak nějak napadla a kterou bych nejraději dala jako hlavní, společně s našimi dalšími dvěma aktéry... víte co... asi to udělám :D)

Každopádně, co říkáte na Alekovi myšlenky, má v hlavě jen to jedno co? Nebo je tam i víc? :P Nenapsala jsem toho moc ze jeho pohledu, ale to proto, že jsem měla v plánu psát jen jeden pohled a to Pandořin, ale pak mi došlo, že to nezvládnu, ráda píšu i jiné pohledy, takže Alek se tam jistě ještě objeví a možná i jiné postavy, když budete chtít, jak se příběh bude vyvíjet...

A pak co říkáte na Zeka, který je teď asi jen velký otazník, ale dozvíte se více, postupem času, ale už teď si můžete klást jisté otázky hah

No a co Pandora, copak asi hledá, o co se snaží?

Jo moje známá záliba v napínání, vám poleze zase na nervy! A to jsem se ještě nerozjela na plný čáře!!

Btw už vím, jak skončí tenhle první díl... počítejte s tím, že mě budete proklínat :D

Mám jisté nutkání se vrátit k psaní GiFs A/N hah, doufám, že neva :P

Když jo, tak mi je fuk, stejnak to budu dělat :D

No nic, čekejte s napětím na další pokráčko, nebudu k tomu nic dodávat! Jelikož se mi doneslo, že by se to dalo soudit jako spoiler a to vy neradi! TAKŽE  už mlčim!

DON'T forget VOTES and COMMENTS!

LOVA YA!