~~~ Billy Talent - Surrender ~~~

Pochodoval z jedné strany svého pokoje na druhý. Nedokázal zůstat na jednom místě. Z jedné části to bylo díky vánočnímu svetru, který ho škrábal tak, že měl chuť ho ze sebe strhat. Jen si však vzpomněl na výhrůžky smrti jeho sestry, která ho na něj proti jeho vůli natáhla, a otřásl se. Další z důvodů, proč neměl stání, bylo, protože byl nervózní.

Ano, nervózní. Jakkoliv tohle znělo absurdně, nebylo o tom pochyb.

Nikdy nebyl takhle k smíchu sám sobě, ale už se s tím nedalo nic dělat. Jen si vzpomněl na posledních pár dnů a měl chuť schovat hlavu do písku a na nic nemyslet. Prohrábl si rukou vlasy, zanechávající tak v nich cestičky.

Byl v otcově domě. Všichni se připravovali na vánoční večeři v rodinném kruhu. Už předem věděl, kdo další se objeví, což byl přesně ten důvod, proč jeho srdce poskakovalo v hrudi, jako kdyby se té osobě chtělo vydat v ústrety.

Jen si vybavil, jak si ho celý týden od toho incidentu, kdy díky alkoholu ztropil scénu, jako nevycválaný puberťák, jeho dva sourozenci dobírali a znovu se nepříjemně ošil. Jejich průpovídky ho vzali zpět do jejich mladých let, což se mu ani za nic nelíbilo. Kdyby mu vyčítali jeho dětinské chování, bylo by se mu to zamlouvalo víc, než to co doopravdy dělali.

Neměl ponětí, jak jí stanout tváří v tvář. Ať už si to přebral jak chtěl, konečný výsledek byl jasný. Byl odmítnut. Už byl odmítnut několikrát, jen si vzpomněl, kolikrát ho poslala do horoucích pekel, jasně mu dávajíc najevo, že s ním nechce nic mít. Tak proč, to tentokrát znělo tak definitivně.

Chvíli mu trvalo, než si vybavil jejich rozhovoru po telefonu. A pořád měl dojem, že si nepamatuje úplně všechno. Nebo to byl jen ten divný pocit v žaludku, který mu říkal, že se za jejím „ne" skrývalo daleko víc, než si umí představit. A nebo je tu taky možnost, že to prostě neumí přijmout a proto si vymýšlí všechny výmluvy, které byly k mání, aby to nějak odůvodnil.

Pak přišlo další stádium jeho deprese. Začal sám nad sebou přemýšlet. Přehnal to? Nepochybně. Nikdy neměl tušení, že dokáže takhle žárlit, takže taky nevěděl, jak se ovládnout.

Ale nedokázal se přenést přes fakt, že by se něco mohlo odehrávat mezi Pandorou a Chenem, nebo dokonce Zekem. Jen na to pomyslel a zase viděl rudě. Když si nad tím ale dovolil popřemýšlet, bez toho, aby nehrozilo, že vybuchne, musel uznat, že nic nenasvědčovalo tomu, že by Pandora po Chenovi, nebo Zekovi prahla. Přesto, ji vždy našel v jejich přítomnosti.

Což ho donutilo se rozhodnout se, zjistit, co mezi těmi třemi je.

„Aleku, přestaň se schovávat, a pojď dolů!" křikla na něj jeho sestra, že se sebou škubl. Zamračil se. Hlase jeho sestry se dal přirovnat k siréně, když se přeladila na rozkazovačnou příšeru. Zajel rukou do kapsy kalhot, kde našel chladivý kov, který u sebe nosil, od té doby, co ho našel. Odhodlaně kolem něj omotal prsty.

Musí být silný.

Pak se vydal dolů do jídelny, kde se podávala vánoční večeře. Už když scházel po schodech, slyšel hovor v uvítací hale. Mezi tím bzukotem a křikem dvou dětí, mohl dokonale rozeznat její hlas. Už se ani nesnažil sám nad sebou protáčet oči. Začínal si zvykat. Zastavil se u paty schodů a očima vyhledal její osobu. Znovu vypadala skvostně. Od té doby, co přijela její přítelkyně, nepamatoval si její jméno, se Pandora obtěžovala nosit make up, šaty a boty na podpatku, což všechno podtrhovalo její osobitou krásu. Nic přehnaného, ale i tak mu to dokázalo sebrat všechen dech.

„Kluci, přestaňte se plazit po té zemi! Charlie!" halekala Mae na svého manžela, který přicestoval v polovině týdne, aby s nimi oslavil vánoce. Litoval Charlese. Netušil, jak dokázal sekýrování od jeho sestry přetrpět, bez jediného slova stížnosti. Charlie přispěchal k těm dvěma uličníkům, zručně je oba popadl a vytáhl do své náruče. Spěšně se pozdravil s nově příchozími a pak se jal hlídání svých synů.

Alek nemohl odtrhnout oči od Pandory. Vypadala odpočatě a usmívala se, když jen přikyvovala na vše, co na ni Mae chrlila.

„Co tu jen tak postáváš? Vážně si všichni budou myslet, že jsi černou ovcí rodiny," ozvalo se vedle něj, což ho donutilo sebou znovu škubnout. Rozzuřeně se zadíval na svého bratra, který teď krotil záchvat smíchu, když viděl Alekovu reakci. „Tohle mě nikdy neomrzí," předstíral, že si otírá slzy smíchu a poplácával Aleka po rameni.

„Já jsem rád černou ovcí, aspoň můžu čas od času předstírat, že neexistuješ," utrousil Alek nakvašeně, což Deona znovu pobavilo. Deon, stejně tak jako on, byl navlečený do vánočního svetru, který sebou Mae přitáhla z Česka, pravděpodobně z nějakého vietnamského trhu. Až na to že Deonův byl sytě červený, se sobem a rudou bambulí, namísto nosu. Alekův styl pro dnešní večer byl zelený svetr s tučňákem a žlutým bambulovým nosem. Už se nemohl dočkat, až ho Pandora v tomhle úboru uvidí. Všimněte si toho sarkasmu, prosím.

„Takže, proč vypadáš, jako před nervovým zhroucením?" šťouchl do něj Deon.

„Prosím buď ticho," žadonil Alek.

„Stydíš se?" vyzvídal. Alek mu věnoval suchý pohled.

„Dřív si na mě jen křičel a dával mi přednášky, když jsem ztropil nějakou takovou scénu. Proč už to neděláš a místo toho se mi vysmíváš?" vrátil mu stejnou mincí. Ale myslel to vážně. Od té doby, co se v jejich životech objevila Pandora, se k němu jeho bratr choval jinak. Nedokázal si ujasnit, zda se mu to líbí nebo ne.

„Jelikož jsi konečně někomu podlehl. Jak se na tebe můžu zlobit, když to děláš z lásky," zvážněl Deon najednou. Vyjeveně se na něj obrátil.

„Co to tu meleš?" zahučel.

„Vidím, že sis to ještě neujasnil. To přijde, neboj," mrkl na něj a s tím ho zanechal stát, tam kde byl a přidal se ke skupince žen. Alek za ním koukal a neuměl si to v hlavě urovnat. Co to teď jeho bratr naznačil? Jak je možné, že ho něco takového předtím nenapadlo? Zavrtěl hlavou. To bude asi tím, že se něčím podobným ještě neshledal. Vrhl pohled na osobu, které se to přímo týkalo. To jak se jeho srdce v tu chvíli rozbušilo, mluvilo za vše. Vyvalil nad reakcí jeho těla, oči. Dokonce si přiložil ruku na levou stranu jeho hrudi, aby se pokusil uklidnit ten orgán, který si sakra dělal, co chtěl.

„Aleku? Co tam tak stojíš. Vypadáš, jako kdybys viděl ducha," vyrušila ho z jeho šoku Mae. Všichni se samozřejmě otočili jeho směrem, takže se pokusil rychle vzpamatovat. Jakmile, ale na sobě ucítil jantarový pohled, nemohl udělat nic jiného, než jí ho opětovat. Byl potěšen, když nebyla schopná uhnout a teď byla uvězněna, nucena číst, co se v něm odehrává.

„Země volá Aleka!" to by nebyla Mae, aby se do toho nemíchala. Ďábelsky se na něj zazubila, přičemž se na ni zamračil, když Pandora využila situace a odvrátila od něj oči.

„Tak jsme tu všichni, jde se jíst," zavelela Mae radostně a vydali se do jídelny, která už byla slavnostně vyzdobená, s dokonale připraveným stolem, který se prohýbal pod chutně vypadajícím jídlem. Když byli všichni usazení, Alek musel krotit zklamání, jelikož od něj byla Pandora vzdálená přes celou délku stolu. Seděl v čele stolu, ani netušil, jak se sem dostal. Pandora byla na druhé straně, vesele mluvíc s Mabel a Deonem, který měl to štěstí sedět po její pravici.

„Netvař se tak kysele," promluvila na něj Mae, která byla po jeho pravici, na druhé straně seděl Cherles s kluky.

„Kde je Zeke? Nepočítá se jako rodina?" ignoroval její průpovídku.

„Snažila jsem se mu dovolat, ale nezvedal to, stejně tak ani Deonovi," pokrčila rameny. Zeke nikdy moc neholdoval rodinným sešlostem, ale na Vánoce se vždy objevil. Všiml si, jak Pandora stočila pohled jejich směrem. A nebo se zase někam poděl? Když si vybavil, v jakém stavu se Zeke vrátil, doufal, že se tahle teorie tentokrát nepotvrdí. Na chvíli se zarazil, při myšlence na zakrváceného Zeka. Zamračil se, přišlo mu, jako kdyby na něco zapomněl. Povzdechl si a nechal to teď být.

„A co Chen? Když už jsi ho pozvala minule, proč ne tentokrát?" neodolal a položil další otázku, která udržela Pandořinu pozornost na nich.

„Vymluvil se, že nemůže," pokrčila rameny Mae. Pandora odklonila svůj zrak stranou, vypadajíc přemýšlivě.

„Pandoro, musíš zkusit vareniky. Dělala jsem je sama," Mae zapomněla na Aleka a zapředla rozhovor s Pandorou. „Jedla jsi je někdy?" zajímala se a strkala k ní talíř s taštičkami.

„Ano, můj otec vždy trval na tradičních pokrmech k vánocům," odpověděla Pandora poněkud toporně.

„Věř mi, těm co dělám já, se nic nevyrovná!" vychvalovala se Mae.

„Já si dám, nikdy jsem něco takového nejedla," ozvala se Pandořina přítelkyně a nandala si na talíř porci, jako pro dva lidi. Všichni ji pozorovali s otevřenými ústy. „Taky jsem přinesla něco, co jsem včera upekla. Určitě ochutnejte," dodala a ukázala na tác s něčím, co připomínalo spálené dříví. Pandora rozšířila oči a vrtěla hlavou. Alek předem věděl, že se toho, co ta žena přinesla, nedotkne. Tušil, že to pochopili všichni přítomní, ale nijak se k tomu nevyjadřovali.

Konverzace se stočila jiným směrem, přičemž se jí Alek stěží nějak účastnil. Nemohl se dočkat, až tohle skončí, a on bude mít čas odtáhnout si Pandoru stranou.

„A kde je Eviana?" všimla si Pandora. Deon se zatvářil napjatě.

„Nebylo jí dobře, takže odpočívá ve svém pokoji, možná se k nám přidá později u rozdávání dárků," vysvětlil Deon tiše. Pandora přikývla, ale znovu vypadala přemýšlivě.

Pandora jen přikývla a už se k tomu nevyjadřovala. Pravda byla taková, že se Eviana zase opila do němoty, takže ji Deon jen uložil do postele.

Zbytek večeře se odehrál bez dalších napjatých momentů, pokud nepočítal ty chvíle, kdy se mu povedlo navázat oční kontakt s ženou přes stůl. Snažila se mu vyhýbat, jak jen to šlo. Ale to by nebyl Alek, aby nehrál tuhle hru, tak jak to umí jen on.

Když bylo po jídle, odebrali se ke stromku, kde se nacházely dárky, převážně pro děti. Mohl si každý otevřít jeden před spaním, dokud je Mae a Charlie nevzala a s novými hračkami neuložila do postele. Což zanechalo jen je čtyři pohromadě. Deon zapředl tichý hovor s Pandořinou přítelkyní v rohu pokoje, kousek od plápolajícího ohně v krbu. Pandora se po chvíli nečinnosti, kdy seděla vedle své agentky, omluvila a odešla na chodbu, zatímco vytahovala mobil s kapsy.

Alek se k ní nesnažil přiblížit násilím, jako posledně. Věděl, že tudy cesta nevede. Vydržel sedět pět minut, bez toho aby se hned nesebral a nenásledoval ji. Poté vyskočil na nohy a šel za ní ven na chodbu. Byl rád, že i když si ti toho ti dva u krbu všimli, nezarazili ho.

Neslyšeně vyšel ven do koridoru, zastavujíc se hned, jak zahlédl Pandoru stojící u protější stěny, obrácená zády k němu.

Mluvila s někým po telefonu.

„Taky mi scházíš, mami," zamumlala tlumeně. Její hlas se třásl, skoro jako kdyby držela na uzdě nechtěné slzy. K Alekovi se vrátilo, vše co o Pandořině matce věděl. Nebyla na tom psychicky dobře, ale to nemělo co dělat s tím, že jí musela chybět.

„Ještě tu nějakou dobu budu muset zůstat..." při těchto slovech jí hlas přeskočil. Druhou rukou si mnula týl, pod dlouhými vlasy a on musel krotit nutkání ji obejmout a říct jí že vše bude v pořádku. I když přesně nechápal, co je teď špatně. Přesto její shrbená postava, kdy se opírala hlavou o zeď, mluvilo o tom, že na tom není nejlépe.

„Já vím, potkala jsem ho," zahučela do sluchátka telefonu. Teď vypadala naštvaně a Alek hned věděl, proč. „Ne, nemám mu co říct. Mami, nechci se o něm bavit. Chtěla jsem na chvíli mluvit s tebou. Nejsi sama, že ne? Teta je s tebou?" přišel si divně, vyslechnout si její rozhovoru s matkou. Sklonil hlavu zrovna v ten moment, kdy se otočila a spatřila ho, jak tam stojí.

„Budu muset končit, zase ti zavolám," zamumlala, přičemž ho propalovala pohledem.

„Promiň, neměl jsem v plánu tě vyrušit, jen jsem čekal na vhodnou chvíli s tebou na moment mluvit," promluvil jako první, když se rozloučila se svojí mamkou a zastrčila mobil zpět do kapsy.

„Měla jsem dojem, že už si nemáme co říct," Pandora jistě neměla nejmenší ponětí, jak moc ho její slova zabolela. Znovu obtočil prsty kolem kovu v jeho kapse a schoval ho v pěsti.

„Ty možná nemáš, ale já ano. Byl bych rád, kdyby sis mě aspoň vyslechla," odpověděl pevným hlasem. Vyhnula se jeho pohledu a chvíli to vypadalo, že od něj uteče. Nakonec pevně semkla rty a zvedla k němu zrak. Bral to jako souhlas, tak se odlepil ze svého místa na druhé straně chodby a přešel blíže k ní. Už si zvykl na to, jak viditelně ztuhla, kdykoliv se k ní přiblížil, bez toho, aby to dal předem vědět. Už se nad tím nepozastavoval, i když stále netušil, co za tím bylo. Vlastně už ho jedna věc napadla. Mohlo to mít, co dočinění s její minulostí a tím, čím si prošla i přesto, že si to vlastně ani nepamatuje. Musí to někde hluboko v ní, být zakořeněné.

„Poslouchám," vydechla. Alek přikývl a vytáhl pěst z kapsy.

„Beru na vědomí, vše co jsi mi řekla, i když polovinu z toho nechápu," začal. Vlastně za ní šel s tím, že nevěděl, co by jí měl říct. Chtěl, aby změnila názor, ale předem věděl, že s tím pohledem, kterým se na něj teď dívala, to půjde jen těžko. „Akceptuji tvůj pohled na věc. Už jsem se omluvil a udělám to znovu. Je mí líto, že jsem se choval, tak jak jsem se choval. Promiň. Ale i přesto všechno ti chci jen říct, že tě nakonec přesvědčím o tom, že nejsem tak špatný,"

„Já vím, že nejsi špatný, Aleku. A přesně proto, to nebude fungovat," opáčila hned na to. Zamračil se.

„Znovu nedáváš žádný smysl. Nebudu se ptát, co tím myslíš. Zjistím si to sám," ujistil ji. Věděl, že řekl tu správnou věc, když rozšířila oči. „Do té doby, dovol mi jen udělat jednu věc," dodal. Nechápavě pozvedla obočí a dívala se, jak se k ní udělal ještě jeden krok. „Můžu se tě dotknout?" zeptal se.

Vypadala zaraženě. Bylo to poprvé, co se jí zeptal, bez toho, aby hned jednal. Byla tu ta možnost, že řekne ne a on pevně doufal, že to tak nebude.

„Potřebuji jen tvoji ruku,"

Viděl, jak spojila svoje ruce v nervózním gestu. Neopovážil se ani hnout mezitím, co se rozhodovala, zda mu vyhovět. Když rozpletla prsty a zvedl svoji pravačku vzhůru, měl co dělat, aby se na ni nevrhl a nevzal si všechno. Pomalu, aby ji nevyplašil, vzal její jemnou ruku do své a chvíli ji jen tak držel. Pak uvolnil pěst druhé ruky a ukázal tak, co v ní schovával. Díval se při tom do jejího obličeje. Její oči se rozšířily ještě víc, dokonce otevřela ústa v ohromení, nad prstenem, který ležel na jeho dlani. Byl to obyčejný stříbrný prstýnek, nebylo na něm nic tak zvláštního, až na lesklou perlu jantarové barvy, která jej zdobila a která měla stejnou barvu, jako její oči. Cítil, jak její ruka zacukala, jako kdyby se mu chtěla vytrhnout, ale on ji nenechal.

„Z jedné části je to tohle můj vánoční dárek pro tebe," vysvětlil a při tom si podržel její ukazováček, který vypadal, že je ten pravý, na kterém bude prsten sedět jako ulitý a navlékl jí ho, dřív než mohla začít protestovat. Celou dobu ho oněměle pozorovala a teď zírala na ozdobu na její ruce, kterou ještě stále držel.

„Další důvod, proč ti ho dávám je, že si tě takhle značím," přidal k jeho vysvětlení, další důležitý bod. Zvedla k němu oči. „Nikdy ho nesundávej," rozkázal tiše, zatímco se díval do jejích skelných očí.

„Jsi moje," nedokázal se zastavit ve vyslovení těch slov. To že nic neříkala, mu jen dávalo prostor k tomu, aby ze sebe vymáčkl všechna přiznání. Mohl jen děkovat za vyrušení v podobě Mae, která se přihnala dolů po schodech.

„Viděl jste někdo Evianu?" vyhrkla, když spěšně došla až k nim. Pustil její ruku a oba se podívali na Mae, která nevypadala vůbec klidně.

„Jak to myslíš? Neměla být ve svém pokoji?" nechápavě na ni zadíval, jelikož vypadala na pokraji panického záchvatu.

„V pokoji není a její okno je otevřené dokořán. Jen jsem ji šla zkontrolovat a pak cítila, jaká zima jde z jejího pokoje. Třeba šla jen do kuchyně, pro něco k jídlu," snažila se uklidnit sama sebe. Pak se vydala ji najít. Alek se obrátil zpět k Pandoře, ale když viděl, jak bledá najednou byla, zhrozil se.

„Pandoro?" oslovil ji, ale nevypadalo to, že by tu byla s ním.

„Už se to děje," zachraptěla. Netušil, na co naráží, ale tím způsobem, jakým to řekla a jak prázdný byl její pohled v ten moment, ho donutil se nepříjemně ošít. Vlasy na zátylku mu proti jeho vůli vstaly.

Potom se obrátil celý dům vzhůru nohama, přičemž Deon vyšiloval takovým způsobem, že ho musel Alek morálně podržet. Eviana nikdy nikam nešla sama, jakkoliv mizerně se cítila, vždy byla přilepená k Deonově boku.

Nikde v domě ji však nenašli.

Eviana zmizela.

A/N

Už jsem se zmiňovala o tom, že to bude všechno, moc moc špatné?

Tohle je jen začátek :D

Eviana nám vzala roha!

Alek je v tom evidentně až po uši!

Pandora, to teď bude mít hodně těžké!

Jen svitla naděje, na vše padne tma!

Už teď mi je jí líto, no nejen jí, pár lidí se to bude přímo týkat! Ach ach, vím že tohle vše tak jde podle vyznačené cestě, díky vidině, kterou s vámi Pandora sdílela... ale co vám budu říkat:P Víte, že já ráda zvraty!

ehm, už mlčim!

nic neprozradím!

A teď, jak moc jste se roztékali nad Alekovým gestem? Protože, já se hihňala, jak jsem to psala a v duchu ho objímala, aby byl silný!

No dneska to nebudu protahovat, jelikož jsem tohle dopsala jen tak tak aby to vyšlo na vydání pro Pondělek :P Nebyl čas, ale zmákla jsem to :P

Zase příště :*

love ya the most!