~~~ You me at six - Give ~~~

„Vážně musíme jít?" skučela Pandora. Seděla na židli v koupelně. Měla zakázáno se hnout, zatímco Mabel kolem ní poletovala a snažila se z ní udělat člověka.

„Přestaň kňourat a drž," vyplísnila ji Mabel, štětcem jí přejížděla po obličeji, maskující tak její bledou pokožku.

„Nepřeháněj to, zvládla jsem to tu bez make upu do teď, půjde to i nadále," protestovala tiše Pandora, ale hned na to zmlkla, když viděla, jak se na ni Mabel zatvářila. Mabel byla svým způsobem krásná, nebyla to sice dokonalá krasavice, ale její osobité charisma fungovalo za ní, takže nikdy neměla nouzi o muže. Pandoře se líbily její šedé oči a oválný obličej, její světle hnědé vlasy, dlouhé sotva po ramena, které Mabel vždy nazývala myší, díky jejich nevýrazné barvě. Ale i tak to k ní prostě patřilo.

„Přiletěla jsem sem až z Anglie, předem jsi věděla, že se na tebe vrhnu. Především potom, co jsi mi řekla, že po tobě jede ten kus chlapa. Nemůžu pochopit, jak se do tebe mohl zabouchnout, když ses před ním promenádovala s těmi svými kruhy," mumlala Mabel těsně u jejího obličeje. Neodolala a protočila oči, za což si vysloužila další brblání. Kdyby jen Mabel tušila, že ji Alek viděl i v horším stavu, než jen s jejími pověstnými stíny pod očima.

„Budu dělat, že jsem tu urážku neslyšela a Alek do mě není zabouchnutý, nebo cokoliv na ten způsob. Alek jen..." vlastně ani netušila, co by měla na svou obhajobu říct. Byla si ale jistá, že se mezi nimi nedělo nic, co by obsahovalo i jakékoliv hlubší city.

„Jasně, jasně, beru na vědomí. Sama posoudím, podle toho, jak se bude Alek dneska chovat, poté co jsi ho odkopla," vyzývavě pozvedla obočí a Pandoře zbývalo jen si povzdechnout.

Po několika dlouhých minutách, se jí konečně podařilo vyklouznout z koupelny a nechala Mabel se taky připravit. Nemohla uvěřit, že ji zase nechala na ní provádět, co se jí zlíbí. Ale pak se pousmála, chyběla jí. Přešla do své ložnice a vytáhla ze skříně zapínací svetr, který si přehodila přes šaty, které na ni Mabel násilím navlékla. Nemohla jinak, jelikož skoro to všechno, co se sebou Mabel přitáhla z Anglie, bylo pro Pandoru. Uhladila si záhyby, třpytících se dlouhých šatů, které měly barvu inkoustově modré a pak její oči padly na zem v rohu skříně. Ukryla sem tu záhadnou knihu, hned potom, co jí to Zeke doporučil. Neměla nejmenší tušení, proč to měla dělat, ale i tak ho uposlechla. Nesáhla na ni od té doby, co se tu Zeke ukázal. Sehnula se a pohladila její obálku. Nic se nestalo, kniha zůstala stejně tak, jako kdykoliv před tím, nečinná. Jakto, že když se jí dotkl Zeke, tak se rozsvítila, jako vánoční stromek. Jen doufala, že si to třeba nepředstavovala. Už by se ničemu nedivila.

„Můžeme vyrazit," zavelela Mabel, která se objevila ve dveřích jejího pokoje, připravena oslnit. Pandora přikývla, ačkoliv by nejraději zůstala zahrabaná pod dekami. Čelit rodině Maksimovových v plné síle, jak tušila, nebude nic jednoduchého.

A jak během celého průběhu večera zjistila, nebyla daleko od pravdy.

Když dojeli k rezidenci, ve které Pandora prožila svoji první hrůznou vidinu, zhoupl se jí žaludek. Mabel byla nadšená, byla opak Pandory. Ráda poznávala nové lidi a rychle si zvykala v nových místech, někdy jí to Pandora záviděla. Ale tím jak byly odlišné, se dokonale doplňovaly.

„Tady jste, jsem moc šťastná, že jste vážně dorazily. Pozvala jsem úplně všechny, tak se nebudeme nudit," ozvala se Mae, stojící na vrcholu schodů přední terasy a zuřivě na ně mávala. Obě se vydaly nahoru a pozdravily vzrušenou Mae.

„Kdepak máš děti?" zajímala se Mabel. Ještě před tím na hotelu jí Mabel vysvětlila, jak moc si rozuměly ty dvě během jejich letu do Patrohradu.

„Už jsou v posteli, ten let je unavil, takže to nebylo nic těžkého. Donutila jsem Aleka, aby jim četl pohádky, už je to hodina a ještě nesešel dolů. Buď usnul taky, nebo ho moje duo udusilo polštáři. Obě alternativy jsou možné," pokrčila Mae rameny. Vypadalo to, že jako nejstarší sourozenec, má nad Alekem navrch. To donutilo Pandořiny koutky úst, se pozvednout.

„Vaši synové jsou roztomilí, jsou to dvojčata?" zajímala se Pandora zdvořile.

„Nejsi první, kdo se ptá. Ne, Nick je o rok starší, než Andrej. Když byli Deon a Alek malí, taky si byli neskutečně podobní. A prosím, Pandoro, nebuďme tak formální. Jsem Mae, vím že si s Deonem a Alekem jste celkem blízko, byla bych moc ráda, kdybychom byly přítelkyně," chrlila na ni Mae. Mae byla hurikán, odlišná od svých dvou bratrů. Deon byl klidný a kultivovaný a Alek byl ďábel. Mae se dala jednoduše popsat, jako živel. Další půl hodinu je tahala po celém domě a vyprávěla jim všechny historky, z jejich dětství. Ať Pandora chtěla nebo ne, propadla jejímu kouzlu. Vůbec se Mabel nedivila, že si ji zamilovala, během pár hodin na palubě letadla.

Během jejich sbližování do domu začali proudit další hosté, takže se od nich Mae odtrhnula, aby přivítala ostatní. Nakonec se od Pandory oddělila i Mabel, když jí Kyan, který se k nim, ani netušila kdy, přidal, nalákal na prohlídku Deonovi rozsáhlé knihovny. Mabel byla, tak jako ona a asi všichni v tomhle domě, milovnice knih. Pandora se omluvila a šla si vyžádat do kuchyně o sklenici vody. Byla celou dobu podivně v klidu, i když to bylo asi proto, že Alek se ještě neobtěžoval ukázat, takže se nemusela stresovat z jejich setkání.

Byla trochu otřesená příchodem Eviany, která byla přilepená k Deonovýmu boku a ani se od něj nehnula, celou dobu, co mluvili s dalšími hosty. Eviana, stejně jako Pandora upíjela jen vodu ze sklenice, pod bedlivým okem Deona, který ji měl na starosti. Ten obrázek ji nakonec dokázal trochu uklidnit. Alek říkal, že ji hlídá, jistě bude vše v pořádku...

Najednou se v jejím zorném poli, objevila postava, která jí zastínila výhled na tu dvojici. Zaostřila na něj a zatajila dech.

Zeke!

Od té krvavé chvíle u ní na bytě, o něm neslyšela. Přesto, když se teď na něj dívala, jak si majestátně kráčí směrem k ní, nemohla jinak, než na něj okatě zírat. Vypadal, jako kdyby se nic z toho na hotelu, nestalo. Studovala jeho obličej, který si pamatovala celý zmáčený od krve a posetý řeznými ranami. Na jeho obličeji, ale nebylo ani stopy po jeho zraněních.

Po cestě k ní se pozdravil se svým synovce a Evianou. Deon nevypadal překvapeně, že ho vidí. Nebyla náhodou Zeke nezvěstný? Co se to tu do háje děje? Nedokázala krotit svůj výraz, ve kterém se zcela jistě nacházel čirý šok. Ani když se jeho mohutná postava zastavila, přímo před ní, usmívající se na ni ze své výšky.

„Měla bys zavřít ústa, nebo ti do nich něco vletí," doporučil jí pobaveně.

„Já..., vy..." vykoktala.

„Copak?" zajímal se. Dělal to naschvál, nebo je tu jediná mentálně postižená, ona?

„Jaktože jste v pořádku?" vydechla konečně jednu smysluplnou větu, která shrnula všechny její otázky.

„Proč bych neměl být v pořádku, Pandoro?" zamračil se na ni pochybovačně. Udělalo se jí nevolno. Prosím, ať si to všechno jen nevysnila! Pak si vzpomněla na Aleka. Ten tam byl, viděl, v jakém stavu se tam Zeke objevil, vyměnil její sofa... jistě si bude pamatovat...

„Byl jste na pokraji smrti, krvácel jste..." zasykla, jelikož jí docházela trpělivost. Mluvila tiše, aby k nim nepřitahovala pozornost.

„Řekl jsem ti, abys na mě a na to co se stalo, zapomněla," vyhrkl najednou tlumeně. Tím co řekl, jí neskutečným způsobem připomněl, to jak s ní jednal Alek. Ale oddechla si. Nevymyslela si to. Stalo se to, jenže to ani zdaleka nevysvětlovalo, jak je možné, že jeho zranění během několika málo dní, zmizela beze stopy!

„Jak to... že vám už nic není!" hlas jí přeskočil, když se znovu zeptala na zjevné. Měl tu odvahu se na ni usmát.

„Taky se můžu zeptat, proč se nemůžeš nikoho dotknout bez toho, abys noci neprožila v minulosti, nebo při nejhorším, budoucnosti," jeho slovy jí sebral vítr z plachet a ona byla schopna jen na něj zase civět.

„Jste jako já?" vpadlo z ní náhle, ani nad tím nepřemýšlela, když jeho obočí vystřelilo vzhůru a pak se najednou jeho obličej vyprázdnil.

„Řekl jsem ti, že tvé otázky tě dostanou do nebezpečí," zahučel.

„Proč vy a Alek tak lpíte na mém bezpečí. Nic se mi ještě nestalo," zavrčela frustrovaně.

„Já a Alek máme odlišné důvody, tím si buď jistá," uchechtl si. A je to tu, došla na Alekova slova, když říkal, že je jeho strýc ještě horší než on, mluvil čistou pravdu. Měla chuť si vytrhat vlasy z hlavy. Další šok, však teprve přicházel.

A to v ten moment, když si to do místnosti jako by se nic nedělo, nakráčel Chen. Chen navlečený do obleku, který mu padl jako ulitý a který podtrhoval jeho nevídanou krásu. Znovu musela pomáhat své čelisti se dostat zpět na její právoplatné místo. Cítila na sobě Zekův pohled, když zpozoroval její výraz, otočil se na podpatku a zadíval se směrem, kterým vejrala ona.

„Parku!" zahalekala Mae a hnala se k Chenovi, kterému se na rtech rozlil úsměv, který byl, jak si začala uvědomovat, jeho brněním. Mae znala Chena taky?

Ani si to neuvědomila, ale pohnula se ze svého místa a popošla blíže ke kruhu, kde se teď nacházel Chen a Mae.

„Mae, rád tě zase vidím. Jak se má manžel a děti?" zablýskal na Mae bělostnými zuby, když se od ní odtáhnul, poté co se na něj vrhla, aby ho pomuchlala v objetí.

„Co tu děláš?" zahučel Deon, který opustil své místo vedle Eviany a mračil se na Chena. S tím Deonův výraz ani nehnul a nadále se usmíval.

„Přestaň Deone, pozvala jsem ho. Je to rodinný přítel, tak jako tak," vyčinila svému bratrovi Mae a oplácela Chenův zářivý úsměv

„Charlie je ještě v Praze, děti jsou už v posteli, ale můžeš se za nimi přijít podívat jiný den. Budeme tu až do vánoc," změnila káravý tón hlasu na sladký, jako mávnutím kouzelného proutku.

„Jistě, rád ty dva uvidím, naposledy jsem je viděl, jako mimina," přikyvoval Chen. Pandoru nikdy nepřestane udivovat, jak může jeden muž během tak nicotné konverzace, vypadat tak upřímně.

„Tohle je Park Wook Chen, že?" ozvalo se vedle ní, když se k ní přidal Zeke, kterého nechala předtímza sebou. Zvedla k němu oči a všimla si, jak si ho prohlíží. Pak si odfrknul.

„Znáte ho?" vyhrkla ve snaze, z něj aspoň něco vydolovat.

„Pamatuji si ho jako malého kluka a pak teenagera, když se ochomýtal kolem Aleka," pověděl jí nepřítomně. Ale nevypadalo to, že by se ti dva znali přímo. „Už to ale není malý kluk..." dodal najednou. Pandora pozorovala Zekův výraz, když přimhouřil oči. „Kdo by to byl řekl," byla další matoucí věta, z jeho úst.

„Je s ním něco špatně?" byla první věc, která jí přeběhla přes mysl. Jako kdyby se vrátil zpět do přítomnosti, zběsile zamrkal a shlédnul na ni.

„Znáš se s panem Parkem?" zajímal se teď on.

„Ne tak docela. On..." chtěla mu říct, že i on ví o jejím stavu, ale předhonil ji.

„Drž se od něj dál," rozkázal pevným hlasem. Což ji donutilo jen tiše zasténat.

„To je vtip tohle, že? Vypadá to, že si všichni umanuli, že je dobrý nápad mi udělovat rozkazy. Až mi řeknete, něco co stojí za to, pak teprve začnu přemýšlet nad tím, zda bych uposlechla," zasyčela nevrle a vydala se směrem pryč od něj. Měla už toho dost. Očima vyhledala Chena, který teď stál stranou s Mae a mluvil s ní.

Rázovala směrem k nim, v duchu pevně rozhodnuta, využít toho, že tu Alek ještě není a promluvit s Chenem.

„Promiň, Mae, mohla bych ti Chena na chvíli ukrást. Slíbil mi, že mi něco řekne," nevybíravě přerušila jejich konverzaci, přičemž se na Chen zadíval, jeho úsměv se okamžitě vytratil, vypadajíc vyvedený z míry.

„Jistě, jen do toho," Mae si s tím nedělala hlavu a vydala se pryč, najít si někoho dalšího, komu vymluvit díru do hlavy.

„Pandoro, sakra. Ne tady," zašeptal Chen, když se Mae vzdálila.

„Dobře, tak na chodbě. Je mi to jedno, jen chci nějaké odpovědi," zavelela. Vypadal váhavě, dokonce se i rozhlédl kolem, jako kdyby hledal někoho, kdo by ho mohl zachránit. Ale Alek tu tentokrát nebyl, aby mu podal pomocnou ruku, i když nevědomky.

Udělala k němu další krok a on si uvědomil, že stačil jen kousek a už by se ho dotýkala. V očích mu najednou zaplál oheň.

„Nezahrávej si," zavrčel hrdelním hlasem. Po páteři jí přejel mráz, napovídající o tom, že by ho měla uposlechnout. Kdyby se ho tentokrát dotkla, asi by jí to jen tak neprošlo, i když byla v pokušení, to risknout.

„Jdeme?" pozvedla obočí, když zatnul čelisti a pak se otočil a vycházel ven z místnosti na chodbu. Tam se nezastavil a pokračoval dál, přičemž ona za ním cupitala, aby mu stačila. Ze dveří kousek od nich najednou vyšel Kyan s Mabel v závěsu. Zarazili se, když viděli je, jak rázují chodbou kolem nich.

„Pan? Kam jdeš?" sykla za ní Mabel.

„Hned jsem zpět," mávla na ni Pandora a nadále následovala Chena. Ten jí nakonec galantně otevřel dveře od nějaké místnosti, kterou neznala. Vešla dovnitř. Zastavila se uprostřed pokoje, který by se dal nazvat jen jako studovna. Chen za nimi zavřel dveře a pak došel za ní. Asi to vypadalo dosti podezřele, když se ona a Chen jen tak vytratili, ale v ten moment jí to bylo jedno.

„Vím, že tě víc než jeden člověk varoval ohledně toho, že nejsem dobrý člověk a že jsi v nebezpečí, když jsi semnou sama. Přesto jsi mě dobrovolně následovala až sem. Nebudu zmiňovat to, že jsi mě k tomu donutila. Nikdy by si tohle nikdo ke mně nedovolil. Přesto stvoření jako ty, má dojem, že jí to projde," zastavil se přímo před ní, přesně v ten moment, kdy domluvil. Pandora nemohla jinak než, jen na sucho polknout. Dobře, to jak se na nit teď dívá, nebylo přímo uklidňující.

„Já se jen snažím zjistit, co je semnou v nepořádku. Už takhle žít nechci. Nemůžu spát, nikdy nemám klid, nemůžu se nikoho dotknout, připadám si jako šílenec. Nikdo mi nechce nic říct," jen tak se nenechala, i když se jí snažil nahnat hrůzu.

„Nenapadlo tě třeba, že je to pro tvé vlastní dobro? A počkat..." zarazil se a pořádně si ji prohlédnul.

„Kdo další ti nechce nic říct?" dodal tichým klidným hlasem.

„Zeke," kuňkla.

„Zeke..." opakoval po ní. Odvrátil od ní oči, vypadajíc přemýšlivě. „Zeke Maksimov?" vyhrknul a vrátil se k ní pohledem. Jen přitakala. „On ví, že jsi výjimečná?" ujišťoval se.

„Podle toho, že se chová stejně tajemně jako ty, soudím, že ano," utrousila nespokojeně. Nevesele se zasmál a zakroutil hlavou. Ze rtů mu splynula slova, kterým nerozuměla. Předpokládala, že to byla korejština. 

„Bastard jeden, chodí si a zachraňuje, koho jen chce," konečně něco čemu rozuměla, ale nerozuměla zároveň.

„Co to znamená?" vyžadovala od něj.

„Že mám na krku další problém," zahučel nespokojeně. Už jí to unavovalo. Měla chuť s ním zatřást, aby z něj dostala smysluplnou větu.

„Zeke je problém? Znamená to, že já taky?" vyhrkla překotně. Z nějakého důvodu si usmyslela, že jsou se Zekem stejní. Zeke sám zmínil její vidiny, je možné že má podobný problém. Už sama netušila, co si má myslet a jak si to rozebrat.

„Do pekla!" to bylo poprvé, kdy viděla Chena klít. Vytřeštila na něj oči, jelikož to k němu naprosto nepasovalo.

„Chene, řekni mi aspoň něco, slibuji, že ti pak dám pokoj," Pandora se rozhodla snížit k vyjednávání. Zvednul k ní jeho tmavý pohled.

„Nejsem někdo, s kým se dá vyjednávat," utnul její chabý pokus. Zamračila se na něj.

„Když to tak je, tak jistě nebude vadit, že se ti pověsím na paty," vrátila se k výhružkám, všimla si, jak jeho obličejové svalstvo zatěkalo. Zahrávala si s ohněm, to už věděla. Pořád se však nedokázala donutit ustoupit a smířit se s faktem, že jí nikdo nic neřekne. Nebylo to v její povaze se jen tak vzdát, i když se teď na ni Chen díval, jako kdyby ji chtěl zamordovat na místě. Udělal krok směrem k ní, ale ona se ani nehnula, i když málem zavrávorala. Chenův obličej se najednou uvolnil a oslnil ji jeho typickým úsměvem.

„Vidím, že nemáš žádný pud sebezáchovy," zasmál se. Ztuhle se dívala do jeho obličeje, neschopna ani pravidelně dýchat. „Nemůžu ti nic říct. Jsem svázaný slibem, kdybych ti všechno vyžvanil, uvrhlo by tě to do nebezpečí, a všechny kolem tebe. Ani já bych o tobě správně neměl vědět, ale věc se má tak, že vím, což se díky tvé vytrvalosti, stává čím dál tím víc otravnější," vysvětlil trpělivě, oheň se vytratil z jeho očí.

„Je tu někdo, kdo by mi mohl říct, co to semnou je?" pokračovala dále, jak řekl, vytrvale.

„Ten, kdo způsobil to, co s tebou teď je," přitakal váhavě, jako kdyby se bál, že i jen tohle poruší jeho slib. V jejím nitru se rozhořel plamínek naděje.

„Kdo je to? Kde ho můžu najít?" vyzvídala. Posměšně si odfrknul, přičemž se jeho úsměv poměnil v ironický.

„Ten, koho tak zoufale hledáš, nemůžeš jen tak jednoduše potkat. Ani já nevím, kde je teď," promluvil tajemně. Schlíple sklonila hlavu. Sakra! Nespokojeně si kousala spodní ret. Měla chuť si do něčeho kopnout.

„Pandoro, podívej se na mě," zašeptal Chen směrem k ní. Zavrtěla hlavou. On si povzdechnul, když v tom na bradě ucítila něco jemného a chladivého. Překvapeně vzhlédla, aby viděla, jak od ní odtáhnul ruku, přes kterou měl přehozený hedvábný kapesník z jeho náprsní kapsy. No tohle...

Hlavou jí probleskla vzpomínka na jejího únosce, jak si natahuje rukavice, aby se na ni hned na to vrhnul a zastavil ji ve výkřiku o pomoc. Neměla nejmenší tušení, že díky tomu, co právě teď udělal, zabrání v tom, aby měla další sen s jeho minulostí.

„Před tím jsi říkal, že jsi mě chtěl najít a teď tvrdíš, že jsi o mně už dávno věděl," vyprskla, když si vzpomněla na tu spojitost s Minhem.

„Znal jsem tě, ale neměl jsem tušení, kým doopravdy jsi až donedávna," ospravedlnil svá slova. „Pandoro, můžu ti pomoci, aby tvůj život nebyl tak těžký, ale na oplátku mi musíš slíbit, že se nebudeš šťourat v tom, kdo jsi, nebo kdo jsem já," navrhnul z nenadání. Zběsile na něj mrkala a zvažovala jeho slova. Mohla mu věřit? Odpověď přišla hned vzápětí.

„Nevěř mu, Pandoro," ozvalo se ode dveří. Jako ona, i Chen od sebe odtrhli oči a zadívali se směrem, odkud přišla nečekaná rada.

A/N

Panpadandam...:D

Taky máte pocit, že se schyluje k něčemu velkému?  Protože já jo :D

Hah, ok jsem si vědoma toho, že tahle kapitola byla všehovšudy o ničem a hlavně, nebyl tam Alek :D ano vím, že jste zklamaní, ale v další ho tam bude hodně, že si nebudete vědět rady, jak to překousnout :D

Každopádně, kdo asi přerušil Chendořino vyjednávání... protože už jsme se konečně někam posouvali a on si do toho někdo takhle skočí... koho máte na mysli?

Jaktože jsou Zekova zranění vyléčená???? 

Ach ty mé záhady!

Asi je vám jasné, že tahle trojice, má dohromady něco společného... a kde to nechává Aleka? Předpokládá někdo z vás, že patří to této tajemné společnosti?

A pak... o kom to asi mluvil Chen? Ten někdo, kdo je jediný, co může Pandoře říct, co se s ní děje... jo seznam postav, ještě stále není uzavřený... ani zdaleka...je možné, že se tam objeví další sexy, hot as hell chlapík, nebo dva :D Ale to jen polemizuji...nic v tomhle světě není jisté :D

Teď, když koukám, jak jsem to shrnula... zase tak nezáživný to nebylo ne?:D Zase jste se "trochu" víc dozvěděli :D

Ok nebudu už provokovat, nebo mi na hlavě přistane virtuální cihla :D

Sorry, not sorry!

Love ya though!