~~~ EXO - Thunder ~~~

Nikdy by ji nenapadlo, že by mohl být její příchod k někomu domů, tak bouřlivý. A přesto se to teď právě dělo. Její hlava byla plná vzpomínek na její sen. Bylo možné, že na sobě měla ponožky, které patřily každá k jinému páru, ale bylo jí to v tu chvíli jedno. Když se ráno probudila, měla na mysli jen jednu věc. Musí mluvit s Chenem a ujistit se, že to, čeho se stala ve snu svědkem, je pravda.

Předem tušila, že ano, ale i tak to musela slyšet z jeho úst.

Nikomu nedala vědět, kam se chystá. Kdyby zavolala Kyanovi, během několika minut, by to věděl i Alek, i když by mu to ani přímo nevyžvanil. Rychle se oblékla, nedbajíc na to, co přesně to bylo a vydala se ven z hotelu, kde si nechala zavolat taxíka. Jak zjistila kde Park Wook Chen bydlí? Jednoduše, využila své menší vlivnosti a vydolovala to z recepčního. Díky vraždě, která se odehrála v jeho zahradě, to nebylo nic složitého, a když chudákovi recepčnímu, napovídala, že to místo potřebuje vidět, k námětu ohledně její nové knihy, neváhal a na papírek jí napsal adresu.

Teď stála na prahu hlavního vchodu domu, který mohla popsat, jen jako palác. Poněkud se v některých rysech podobal, tomu patřící Maksimovovým. A nebylo to nic neobvyklého, když se nacházel ve stejném bohatě vypadajícím sousedství.

V jednu chvíli ji opustil vrátný, aby oznámil její přítomnost pánovi domu a v další viděla, jak se dveře rozrazily a za nimi stál Alek. Zuřící Alek, pokud měla být přesná. Vytřeštila na něj oči a ztuhla na místě. Otevřela ústa, aby něco řekla, ale slova z ní nevycházela. Spletla si snad dům? Nebo je tohle další zlý sen.

V ten moment si uvědomila celé to závaží, které na ni bylo uvaleno, díky Chenově snu. Když se zadívala do doslovně jiskřících očí, patřící rozhorlenému Ruskovi, který si nějakým zvláštním způsobem, dokázala nárokovat právo na všechny její myšlenky, přepadla ji vina. Ne její vlastní, ale díky tomu, koho byla dcera, jí nezbývalo nic jiného. Stáhlo se jí hrdlo, přičemž nebyla schopná od něj odtrhnout zraky.

„Můžeš mi prosím tě vysvětlit..." začal klidným vyrovnaným hlasem, který se mimochodem povážlivě chvěl. Vrátila se k ní vzpomínka na to, kdy poprvé slyšela jeho hedvábný hlas, ještě před tím, než vůbec viděla jeho tvář, což zpečetilo její osud. Jak se to mohlo takhle zamotat? Jak mohou být jejich životy propletené, ještě před tím, než se vůbec poznali? „Co tu do háje děláš?" hlasitost jeho tónu se trochu zvýšila, což se probojovalo do její mysli. Nadále na něj zírala, uvědomujíc si, že to musí zarazit.

Nebylo možné, aby si dovolila se s ním zaplést ještě víc.

Vedle Alekovi postavy se objevila další. Jen matně vzala Chena na vědomí.

„Přišla jsem za Chenem," zamumlala a konečně se na osobu, za kterou sem přispěchala, podívala. Jeho obličej byl napjatý. On věděl přesně, co se s ní po jeho spěšném odchodu stalo. Celé tělo jí svrbělo z potřeby na něj okamžitě uhodit, ale díky tomu drakovi vedle něj, který co nevidět, začne chrlit oheň, nemohla. Alek zaťal ruce v pěst a obrátil se na Chena. Viděla na něm, jak moc se snaží nevyletět, když se zadíval na nevinný výraz, který se rozlil po Chenově obličeji.

„Na mě nekoukej, neměl jsem tušení, že dnes budu mít tak milou návštěvu. Že vy dva jste se na mě domluvili," bránil se Chen, shazující všechnu vinu na Pandoru, kdyby bylo po jejím, tak by tu taky nebyla, ale bohužel jí sem zavál osud. Zamračil se Chena a pak zase věnovala pozornost Alekovi, který se opět otočil zpět na ni.

„Co máš tak důležitého na řešení s Parkem, abys za ním lezla až do domu?" vyštěkl Alek. Pandora, která se ještě před minutou topila v lítosti a vině, vrhla na Aleka vražedný pohled.

„Nepamatuji se na to, že bych ti musela nahlásit každý krok, který provedu," vrátila mu stejnou mincí.

„Když už jsi to tak navrhla, byl bych rád, kdybys to začala dělat. Jasně si pamatuji na to, že jsem ti řekl, aby ses od něj držela dál," vyčinil jí, jako malému dítěti, které neuposlechlo rodičův příkaz. Vzkypěl v ní čirý vztek. To, jak se teď zrovna choval, jí dělalo problémy překousnout.

„A další věc, na kterou si nepamatuji je, že bych se nějakým nedopatřením stala tvým majetkem," zavrčela nazpět. Alek stáhnul obočí, zatímco se jeho chřípí rozšířilo. Koutkem oka zahlédla, jak se Chen pobaveně kření. Pohodlně se opřel o trám dveří, založil si ruce na hrudi a sledoval výměnu názorů mezi ní a Alekem, která jak tušila, se co nevidět změní v krvavou lázeň.

„Nikdo nic takového neřekl, ale nelíbí se mi, že tě ze všech míst, vidím zrovna tady. Proč se za každou cenu musíš vždy vrhat do nebezpečí!" teď už na ni křičel.

„Vážně nemám čas, ani náladu se tu teď zabývat tvou potřebou mi ukázat, kdo je tu ten nadřazený. Kdybys dovolil, musím mluvit s Chenem," nedovolila, aby nad ní vztek převzal kontrolu, nadále si měřila Aleka znechuceným pohledem. „O samotě," dodala, jako třešničku na dortu. Odlepila zraky od co nevidět vybuchujícího Aleka a zadívala se na Chena, který to celé sledoval, jako kdyby byl v kině. Když mu došlo, že se Pandora nenechá stáhnout Alekovým vírem emocí a stále si pamatuje záměr, se kterým se přiletěla jako šílená, okamžitě se jeho výraz proměnil. Skoro neznatelně zavrtěl hlavou a jeho obličej se znovu napjal. Musela s ním zoufale mluvit.

„Aleku, měl bys jít a vzít Pandoru sebou," ozval se nakonec. Vyvalila na něj oči.

„Ne, nikam nejdu. Aleku, jdi napřed, uvidíme se později," odbila Chenův návrh rezolutně. Chenovi rty se stáhly do tenké linky, jeho bledý obličej snad ještě zprůsvitněl a až teď si uvědomila tmavé kruhy pod jeho očima. Udělala krok v před, bohužel nepočítala s tím, že Alek vezme Chenova slova naprosto vážně a hlavně doslovně.

„Do pekla," zahučel Alek. Najednou se objevil přímo před ní, přičemž jí zastínil výhled na Chena, kterého měla nadosah. Ač nerada, k němu musela zvednout pohled. Shledala se s jeho plamenným. Už se nadechovala, aby ho poslala do háje, chtěla ho obejít, aby mohla znovu čelit Chenovi, který jistě vítal tenhle vývoj situace. Díky Alekovi a jeho nažhavené žárlivosti, se jí mohl bez problému zbavit. Ale ona se nemínila jen tak vzdát.

To bohužel nepočítala s tím, jak moc byl Alek odhodlaný jí zabránit v jejím setkání s Chenem.

„Jdi mi z cesty," zahučela. Už jí docházela trpělivost, stejně tak jako jemu. V ten moment jí na ruce přistála jeho dlaň. Vytrhla se mu, ale hned na to ji znovu chytil.

„Promiň, že se tě zase nedovoleně dotýkám, ale nedáváš mi jinou možnost," utrousil a nečekaně nechal její ruku být. Nechápavě se na něj podívala, když v tom se ocitla ve vzduchu. Tlumeně vyjekla a zaskučela, když se s ní zhoupnul celý svět a místo toho, aby stála bezpečně na zemi, se nacházela přehozená, jako pytel brambor, přes Alekovo rameno.

„Co to sakra děláš?" vykřikla navztekaně. Už se neobtěžovala si hrát na tu klidnou. Snažila se vykroutit z jeho držení, které ji pevně drželo na místě, jelikož jednou paží objímal její nohy pod koleny. Jeho rameno se jí zarývalo do břicha, zatímco zbytek jejího těla visel jen tak ve vzduchu. Opřela se dlaněmi o jeho záda, takže se vtáhla trochu výše a mohla vidět Chena, jak se posmívá jejímu momentálnímu stavu.

„Nutíš mě se uchýlit k této metodě," Alek měl ještě tolik odvahy na to, aby vinil ji.

„Jestli mě hned teď nepustíš na zem, budeš toho litovat," zasyčela a jednou zaťatou pěstičkou ho plácla do zad, což s ním samozřejmě ani nehnulo. Zatracená hora svalů!

„Přijmu jakýkoliv trest později a teď když dovolíš, doprovodím tě zpět na hotel!," zavrčel na odpověď a otočil se s ní kolem dokola, tak aby byl čelem k Chenovi.

„Půjdu, díky za pokec," zamumlal k Chenovi, najednou mírný jako beránek. No to si snad dělá srandu.

„Chene! Potřebuji s tebou nutně mluvit, nedám ti pokoj, dokud mi nevěnuješ pár minut..." uchýlila se k výhružkám, když nic jiného nezabíralo. Nadále se kroutila v Alekově železném držení, ale spíš to vysilovalo ji, než aby to mělo nějaký vliv na něj. Alek se obrátil k odchodu, takže viděla zase na Chena, jehož výraz poztrácel jakoukoliv emoci. Už se nebavil nad jejím politováníhodným osudem, který ji teď hodil Alekovi přes rameno, přičemž byla dokonale bezbranná. Jediné, co prozrazovalo něco o Chenových myšlenkách, byly jeho tmavé oči. Frustrovaně začala kopat nohama, aby se dostala se sevření Alekových rukou, ale nebylo jí to nic platné. Jediné, čeho docílila, bylo, že trefila špičkou nohy jeho stehno, což se nacházelo nebezpečně blízko další části jeho tělo, kterou zajisté nechtěl mí postiženou jejím útokem. Asi si to taky uvědomil, jelikož se dočkala plácnutí přes zadek, což ji rozzuřilo ještě víc. Házela na Chena vražedné pohledy, dokud ji Alek nesnesl dolů pod schody, kde se nacházelo jeho auto. Tam ji laskavě spustil zpět na zem, bez toho aby ji nechal utéct, ji bez smlouvání nacpal na místo spolujezdce a zabouchnul za ní dveře.

Chtělo se jí vzteky brečet, ale jelikož nikdy nebrečela, udržela se na uzdě. Zaryla prsty do polstrování sedadla a podívala se ven okénkem, když se na druhé straně vedle ní uvelebil Alek a poté vyjel ven z Chenových pozemků. Chtěla na něj začít křičet a proklínat ho, ale všechny nadávky se jí zasekly v hrdle. Ucítila na sobě jeho pohled, díky napjatému ovzduší i vytušila, že i on toho má hodně na srdci. Ale bylo jí to jedno.

„Pandoro..." začal tím svým hlubokým hlasem, který okamžitě odstartoval výbuch, který se tak snažila udržet pod pokličkou.

„Ne! Neopovažuj se cokoliv říkat, pokud nechceš, abych se uchýlila k násilí," zasyčela polohlasně.

„Uznávám, že máš právo být naštvaná, ale co jsem měl podle tebe dělat! Sakra, když ti řeknu, že je Chen nebezpečný, tak se podle toho chovej. Ani nevíš, jak jsi mě vytočila, když jsem tě viděl stát na prahu jeho domu. Co kdybych tam nebyl..." vybuchnul on sám, zatmělo se jí před očima, jak moc na něj chtěla ječet.

„Řekla jsem, abys mlčel, soustřeď se na řízení a dovez mě k hotelu!" vyštěkla nakvašeně. Zaslechla, jak sprostě zanadával a praštil rukou do volantu. Naštěstí už do cíle jejich cesty neutrousil ani jedno slovo, za což mu byla vděčná. Když zastavil před hotelem, měla v plánu vystřelit ven z auta, jako kdyby jí za patami hořelo, ale to nepočítala s tím, že budou její dveře uzamčené. Zuřivě se otočila na osobu vedle sebe.

„Myslíš, že tě pustím, dokud mi neřekneš, co tohle mělo znamenat?" pozvedl obočí a jeho hnědé, jako mléčná čokoláda oči, žhnuly pod náporem jeho vlastních rozbouřených pocitů.

„Přestaň se laskavě chovat, jako kdybych ti patřila. Do toho, proč jsem za ním přišla, ti nic není," opáčila chvějícím se hlasem. Jeho oči potemněly a jeho obočí se stáhlo.

„Tohle nemá s tím, zda mi patříš nebo ne, nic společného. Je snad špatné, že se starám o tvé bezpečí?" vychrlil. Ať chtěla nebo ne, měla na ni jeho slova vliv. Zarazila se, ale pak si vzpomněla na to, jak si ji přehodil přes rameno, jako kdyby se znovu ocitli v době kamenné.

„Umím se o sebe postarat, už jsem si prošla různými věcmi. Nehledě na to, že jsem si celkem jistá, že mi od Chena nic nehrozí," ospravedlnila se, ale její slova se do jeho tlusté lebky neprobojovala, jelikož se nadechoval, aby nadále pokračoval v přednášce. „Díky tomu, co jsi právě udělal, jsi mi usnadnil moje dilema. Bude lepší, když si budeme od sebe udržovat odstup, tak jak jsem to měla v plánu od začátku," předehnala ho, neuhnula svým pohledem a pozorovala jeho reakci, na její slova. Jeho obličej se vyhladil, po vzteku ani památky, když se jeho oči rozšířily v nechápavosti.

Pandora se natáhla po tlačítku, které odemklo zámek na její straně. Už se neobtěžovala čekat na jeho odpověď a rychle od něj prchala, dřív než se mohl vzpamatovat z rychlého vývoje situace. Až když stála za dveřmi jejího apartmánu, uvědomila si, jak bolestně se jí stahovalo srdce, jen při vzpomínce na jeho prázdný výraz.

Její oči padly na sofa v obývací části, jelikož už nebylo překryté dekou, jako předtím, když odcházela. Odlepila se ode dveří a přešla blíže k němu, aby viděla, že bylo naprosto v pořádku. Zamračila se a prohlížela si nově vypadající sedačku. Co to do háje je? Pak si všimla papíru na jejím konferenčním stolku a sáhla po něm.

Vyměnily jsme vaše zničené sofa. Faktura byla zaslána panu Alekovi Maksimovovi. S pozdravem Furniturzies.

Omámeně si četla slova pořád dokola a pak si tiše zanadávala.

„Jak mám na něj zůstat naštvaná, když pro mě udělá něco takového," zamumlala si sama pro sebe a svezla se na zbrusu novou sedačku.

--

„Už tam skoro jsem," Pandora mluvila s Mabel přes telefon, zatímco parkovala vypůjčené auto v garážích, patřící k letišti, ze kterého svoji agentku a přítelkyni vyzvedávala. Kyan jí nabídl, že to za ní zařídí, ale ona se chtěla o Mabel postarat sama. Vyskočila ven z auta a zastrčila mobil do zadní kapsy svých kalhot. Byla nervózní z řízení na druhé straně silnice, ale nakonec na tom nebylo nic tak těžkého a na letiště dojela bez velkých potíží.

Rychle se vydala k výtahům, které ji vyvezly do příletové haly. Podívala se na hodinky na zápěstí. Mabelino letadlo už přistálo, ale ještě čekala na své zavazadlo, tak se Pandora zastavila u nevelké skupiny lidí, před východem z imigračního.

Celou neděli strávila zavřená ve svém apartmánu, soustředěná jen na práci. Zakázala si jakékoliv myšlenky, ať už se týkaly, Aleka, Chena, nebo Zeka. Několikrát frustrovaně nadávala a kopala kolem sebe, když jí na chvíli zahltily vzpomínky na události posledních pár dnů. Byla zoufalá a plná touhy se dozvědět všechny informace, po kterých prahla, ale nakonec se zamkla v bytě a nedovolila sobě ani nikomu jinému, aby ji vyrušoval. Z nějakého důvodu se jí nezdál žádný sen, ani neměla jednu ze svých hrůzných vidin. Nechápala to, i když si nestěžovala. Jasně si uvědomovala, že přišla do styku s Alekem. I tak se to rozhodla neřešit.

Dnes už však musela vystrčit nos ven, aby se na letišti setkala s Mabel. Založila si ruce na hrudi a dívala se na přicházející lidi. Skenující každý obličej, aby si byla jistá, že jí neprošvihne. Konečně ji zahlédla, jak vychází zpoza rohu, před sebou tlačila vozík s... zatraceně, kolik těch kufrů má?Vyvalila na to množství batožin oči a pak se podívala do obličeje své přítelkyně. Mabel už ji našla svýma šedýma očima a usmívala se. Zvedla ruku a zamávala na ni, když se v tu chvíli vedle ní objevili dva malí kluci, za nimiž se hnala tmavovlasá žena. Žena něco řekla Mabel, která jí s úsměvem odpověděla. Cizí žena jí úsměv opětovala a pak se zamračila, hledající dvě své ratolesti v davu lidí.

„Aleku... Deone!" ti dva se mezi tím prohnali kolem Pandory a letěli někam za ní, přičemž křičeli, jako kdyby je honil satan. Pandora se zarazila v polovině pohybu, co to ti dva vykřikli? V hrůze rozšířila a otočila se zrovna v ten moment, kdy se vedle ní zjevili dva Maksimovovi. Každý z nich v ruce choval jednoho chlapečka. Měla dojem, že jí brada spadla až na zem.

Mezitím k ní došla Mabel, ale Pandora byla ještě stále v šoku, když se Alekovi a Deonovi přidala tmavovlasá žena, se kterou před chvíli Mabel pohodila pár slov.

„Ti dva na vás mají nějaké radary, když vás našli v tomhle davu," promluvila žena k těm dvěma.

„Mae, jaký byl let? Zlobili hodně?" ozval se Deon, zatímco mu klouček v náručí, připlácl ruce na tváře a štípal ho do nich. Deon si z toho nic nedělal a nadále se usmíval.

„Pandoro?" ozvala se Mabel před ní. Vzpamatovala se a obrátila svou pozornost na svoji agentku. Cítila, jak se její tváře barví do červena.

„Promiň," vydechla roztěkaně. Donutila se na ni usmát. Mabel věděla o jejím odvěkém odporu k dotekům, tudíž se ani nesnažila ji obejmout na uvítanou, i přesto, jak chladně to asi muselo vypadat. „Jaký byl let, řekni mi o tom, po cestě," vyhrkla. Měli by odtud vypadnout, dřív než si jí ti dva všimnou.

„Počkej, jen se rozloučím s Mae," zarazila ji Mabel a předtím než ji mohla zastavit, už se otáčela na zmíněnou Mae. Jak se sakra zná s jejích sestrou?

„Mae, moc ráda jsem tě poznala a tvé dva syny, snad se ještě někdy uvidíme," Mabel oslovila pohlednou hnědovlásku, která se na ni automaticky otočila s úsměvem na rtech. To samozřejmě přitáhlo Alekovu i Deonovu pozornost. Pandora se nevzmohla ani na zoufalé zasténání, když na sobě ucítila dva hnědooké pohledy.

„Pandoro! Co ty tu děláš?" zvolal Deon. Jeho oči sklouzly z její osoby na její přítelkyni a pak zase zpět. Alek se neobtěžoval od ní odtrhnout do široka otevřené oči, nevšímajíc si toho, že mu dítě v jeho rukách slintá na tričko. Nepromluvil, ale bouře v jeho pohledu jí donutila se otřást.

„Vyzvedávám svoji agentku," vysvětlila Pandora stručně.

„Slečna Greenbergh?" otázal se Deon, v jeho hlase zaznívalo potěšení. Mabel vypadala najednou velmi zmateně.

„Ano?"

„Mabel, tohle je Deon Maksimov, ten s kterým jsi celou dobu komunikovala ohledně mé práce tady," jala se vysvětlování Pandora.

„Ach ano, tohle je ale shoda náhod. Moc ráda vás poznávám osobně," Mabel se usmála a potřásla si s ním rukou, přičemž si on vmanévroval žvatlajícího kluka na jednu paži.

„My tu vyzvedáváme naši sestru a její děti, ale vypadá to, že se s Mae už znáte," podotknul Deon. Pandoře z toho šla hlava kolem. Všimla si, že ona a Alek byli zticha jako pěna, ale nedívala se na něj a zarputile těkala pohledem z Deona na Mabel, i přesto, že jemu nedělalo problémy od ní odlepit zrak.

„Potkali jsme se v letadle, Mabelin let měl mezipřistání v Praze, kde jsem se nalodila já se svým závažím. Neměla jsem tušení, že jste takhle propojeni. Takže vy musíte být ta spisovatelka, co ji má Mabel na starosti a co s ní moji dva bratři spolupracují," Mae obrátila všechnu pozornost na Pandoru, která zrudla ještě víc. „Moc ráda vás konečně poznávám," dodala a už k ní natahovala ruku. Pandora se kousla do jazyka, najednou netušila, jak se má vymluvit. V tu chvíli se pohnula jak Mabel, tak i Alek synchronizovaně, v záměru jí pomoci.

„Taky mě moc těší, ale..." vydala ze sebe chabě. Co to s ní je?

„Mae, Pandora má fobii z bakterií," vyhrkl Alek. Dřív než se Mabel nadechla, aby podala podobnou výmluvu. Pandora nemohla jinak, než střelit pohledem po Alekovi, přičemž si její srdce usmyslelo, že je ten správný čas, na to dělat jeden kotrmelec za druhým.

„Ach tak," pokývala Mae hlavou a nijak to nerozebírala

„A vy jste?" Mabel se však nedala, když viděla, že jí na pomoc přišel někdo jiný, než ona sama. Měřila si Aleka od hlavy k patě.

„Alek Maksimov," představil se, ani se neobtěžoval si s ní potřást, nebo se na ni byť jen podívat. Místo toho vypaloval díru do její hlavy. Mabel se podívala na Pandoru s pozvednutým obočím, požadující detailní vysvětlení. Pandoře nezbývalo nic jiného než jen pokývat hlavou a děsit se výslechu, kterému bude jistě podrobena později, až budou samy.

„Měli bychom jít," navrhla Pandora, chtějíc se dostat od Aleka, co nejdále.

„Pandoro, když už jsi tady, chtěl jsem tě pozvat na uvítací večírek pro Mae. Slečno Greenbergh, vy jste samozřejmě také zvaná," zarazil ji v rychlém úprku. Už se nadechovala ho zdvořile odmítnout, ale jak bylo vidno v rodině Maksimovových slovo ne, neexistovalo.

„Ano, skvělý nápad, chci vás dvě poznat víc. Musíte přijít," přitvrdila Mae. Alek ani nic říkat nemusel a už věděla, že předem prohrála.

„Budeme tam," přikývla Mabel nadšeně.

Zatraceně!

A/N

Heya!

Tak to šlo rychlým spádem ne?

Zase se mi nepovedlo sem nacpat všechno co jsem chtěla, jelikož kdybych psala dál, kapitola by měla 5k slov:D a to nechceme...i tak jsme u 20. kapitoly a ve Wordu tahle kniha má už přes 100 A4, což se blíží délce ZSD...

nejsem si zcela jistá, kolik kapitol tahle kniha bude mít, ale 30 rozhodně, tím způsobem, jakým to teď vedu, tohle bude rozsáhlé dílo!

Každopádně, jak se vám tohle líbilo? Palek to teď bude mít dosti napjaté, díky Alekovým pudům hah, ale zase si říkám, ani se mu moc nedivím. Alek může mít s Chenem jakýkoliv vycházející vztah, ale žádný muž nechce vidět ženu nad kterou slintá (jak trefně podotknul Deon) v přítomnosti, dalšího krasavce, jako Chen.

Máme tu dvě nové postavy...no, ne zas tak nové, už byly několikrát zmíněné. Mabel a Mae, jaký osud  mají v tomto příběhu... nechte se překvapit :P

Jak si asi umíte představit v další/ch kapitolách se bude odehrávat večírek, ale předem oznamuji, že se toho na něm stane hodně... hodně věcí :D Bude švanda :D

Další věc co mám na srdci, je že za pár týdnů odlétám na Floridu, na dva týdny, netuším, jak to tam budu mít s internetem atd a silně pochybuji, že stihnu tenhle první díl do té doby než odcestuji, dopsat... tak jen aby jste věděli :)

Okáčko!

Moc mě těší  vidět tolik přibývajících čtenářů mých knih, až teď jsem si všimla, že mám přes tisíc followerů...hah pro někoho je to asi normální číslo, ale já nikde na sociálních sítích nemám tolik lidí:D Takže děkuji moc! Let's have fun together! :* 

love ya!