~~~ All time low - Take cover ~~~

„Co tu děláte?" promluvil dotyčný. Málem se o ní pokoušely mdloby. Ten hlas. Ten už dnes jednou slyšela. Její vědomí na ni křičelo, aby se dala na ústup a to hned teď. Ale její tělo ji zradilo. Dech se jí zadrhl v krku a ona jen civěla do tmy, ve které se ztrácela mužova postava. Seber se holka!

„Já..." to bylo vše, na co se zmohla. Super, to ses teda rozjela s tím vysvětlováním! Kárala se v duchu, neschopná odtrhnou oči od stínu. Muž vydechnul poslední doušek kouře a pak upustil nedopalek cigarety na zem. Kdyby byla schopná uvažovat, jistě by mu teď vyčinila. Byla však jen schopná ztuhle zírat před sebe. Od úst jí šla pára, ale už ani necítila ten chlad.

„Mluvte," rozkázal. Tohle byl jiný typ chladu. To elektrické mrazení v zádech, zapříčinil ten jeho zatracený hlas. Odkašlala si ve snaze mu vyhovět. Jenže on se pak rozhodnul vyjít ze stínu na měsíční světlo. A pokud už si myslela, že by byla způsobila normálně promluvit, to co se před ní objevilo, jí sebralo všechna slova i dech.

Výhled na muže před sebou ji ochromil. Pootevřela ústa v údivu. Ta bytost před ní byla dokonalá. Tyčil se nad ní, jako mrakodrap, jelikož ji asi hlavu převyšoval. Jeho tělo bylo masivní. Svaly se skvěle rýsovaly i pod látkou jeho tmavě šedého obleku. Jeho tmavě hnědé vlasy se leskly ve svitu luny. Kdyby to svedla, aby se začala sama sobě smát. Když ona tu na něj civí, jak na osmý div světa.

Ale on byl neuvěřitelně krásný, jako vytesaný z kamene. Očima sjela k jeho obličeji. Měla chuť tiše zasténat. Tohle nebylo fér. Jeho tvář byla bez chyby, ostře řezaná čelist, vystouplé lícní kosti, bělostná pokožka, až příliš plné rty, perfektní nos a pak tu byly ty oči. Čokoládově hnědé, až se jí začaly sbíhat sliny.

Kdy se z ní stala hormonální troska?

Celý dojem však zkazil jeho výraz. Obočí měl stažené, jako kdyby se mu něco nelíbilo. A jelikož ona byla jediná bytost, poněkud stěží dýchající v tuto chvíli, v okolí. Měla pocit, že se jeho nelibost týkala přímo jí. Ah sakra. Nebyla v Rusku ani jeden den a už se jí podařilo upadnout v něčí nemilost?

„Ztratila jste snad řeč?" zeptal se hrdelním hlasem. Několikrát zamrkala a pak zavrtěla hlavou. Mluv, holka! Křičela na sebe v duchu. Jen aby bylo jasno, ještě nikdy neměla problém najít ta správná slova. Byla přece spisovatelka.

„Zatraceně, už mám dost těch prostoduchých Ruských děvek," zavrčel polohlasně. Pandora na něj vytřeštila oči. Rozklepala se, ale už z celkem jiného důvodu. Byl to vztek, i když ona nebyla Ruska, ani prostoduchá, zrovna ji nazval děvkou. Čelila mu ani dvě minuty a on ji nazval...

Vzkypěl v ní čirý vztek. Přimhouřila na něj oči.

„Nejsem v Rusku ještě ani den a díky vám jsem přišla na to, že zdejší muži jsou nechutná prasata, přesně jak jsem předpokládala," V hlavě si tleskala. Povedlo se jí promluvit bez toho, aby nezakoktala. Bravo, Pandoro.

Mužovo obočí vystřelilo vzhůru. Skoro se zdálo, že se přes jeho rty mihl úsměv. Ale to si asi jen namlouvala.

„Tak ono to přece jenom mluví," pronesl posměšně. Byla tak nakrknutá, že se pohybovala mezi rozhodnutím, kopnout ho do rozkroku, nebo ho jednoduše fláknou přes tu jeho skvostnou tvář. Dokonce se k ní přiblížil, že by ji nečinilo problémy na něj dosáhnout. Problém byl v tom, že jeho náhlá blízkost pomalu rozpouštěla její násilnické sklony.

„Tak jaká prácička vás přivádí do Ruska mezi nás nechutná stvoření?" zašeptal sladce. Houstone, máme problém! Rozšířila oči, jako kdyby jí to mohlo pomoci se znovu vzpamatovat. Do nosu jí pronikla jeho vůně. Máta smíchaná s tabákem. Na sucho polkla, snažíc se si vzpomenout na to, co říkal. Prácička? Co tím k čertu myslel? Neztratila se v tom jeho těžkém přízvuku?

„Já... ehm. Mám se tu s někým setkat," zamumlala nesouvisle. Pokoušela se od něj odtrhnout pohled, ale z nějakého důvodu si přišla, jako kdyby ji jeho oči držely jako rukojmí.

„Vidíte to, nejste tu ještě ani den a už máte klienta na dnešní noc," zkonstatoval, jako kdyby ji chválil. Chvíli jí trvalo, než jí došlo, cože to řekl. TEN HAJZL!

„Vy! Co si o sobě ksakru myslíte..." nenechal ji domluvit, jelikož se k ní naklonil. Reagovala automaticky a o krok ustoupila. Jeho výraz se nezměnil, ale něco se mihlo v jeho očích.

„Rád bych si Vás koupil na dnešní noc. Zaplatím víc, než ten co ho máte dnes na seznamu," pokud to bylo možné, jeho hlas se ještě prohloubil. Rezonoval až někde uvnitř jejího těla. Otřásla se, ještě stále si nebyla jistá, zda nechutí, nebo naopak. Neměla, co víc by tomu muži řekla. Věnovala mu bezvýrazný pohled, otočila se na patě a vydala se zpět do sálu. Tam měla zůstat. Hlupačka.

„Tady jste, slečno Delaney. Hledal jsem vás všude možně. Pan Maksimov už mi asi třikrát vyhrožoval, že mě vyhodí..." Kyan k ní doběhnul a pořád něco mumlal, ona však byla ztracená ve svých myšlenkách. Dotáhnul ji zpět do hlučného sálu. Nedokázala se přenést přes to nechutné setkání s tím neandrtálcem. Co ho vedlo k tomu, aby usoudil, že je nějaká prodejná děvka?

„Ah tady je pane Maksimove. Slečna Delaney," Kaynův hlas se probojoval do jejího vědomí a ona se pokusila soustředit na přítomnost. Spočinula zrakem na muži stojící před ní. Málem jí ze rtů vyklouzlo sprosté zaklení. Copak jsou Rusové tak zatraceně přitažliví? Jaktože o tom nevěděla? Před ní se nacházel další nádherný chlap. Světle hnědé vlasy měl dokonale uhlazené, jen jeden pramínek mu spadal na čelo. Jeho tmavě hnědé oči se na ni usmívaly. Ulevilo se jí. Tenhle krasavec, by nemusel být tak neomalený...

„Slečno Delaney, ani nevíte, jak šťastný jsem, že vás konečně poznávám," promluvil příjemným hlasem. Vzpomněla si na jiný hlas. Rychle se ovládla. Pan Maksimov k ní napřáhnul ruku. Zaváhala.

„Potěšení je na mé straně. Promiňte, ráda bych vám podala ruku, ale ještě stále mám chřipku a nechci na vás přenést nějaký bacil," omluvně se usmála. Byla tak zvyklá tuhle svojí výmluvu používat, že už nad tím ani nepřemýšlela.

„V pořádku, slečno. Měla jste příjemný let? Doufám, že se o vás Kyan dobře postaral. Moc se omlouvám, že jsem se k vám nemohl hned připojit. Musel jsem vyřešit menší problém v tiskárně," věnoval jí oslnivý úsměv.

„Chápu. Práce má přednost," mávla nad tím rukou. Ví, jaké to je. Její práce byl její život. Nikdy před ní ještě nic neupřednostnila, ale neměla potřebu.

„Teď jste moje práce i vy, slečno Delaney. Ani nevíte, jak moc potěšen jsem byl, když mi zavolala vaše agentka," jeho oči zářily nadšením a vypovídaly o jeho upřímnosti.

„Doufám, že vám Mabel nevymluvila díru do hlavy. Má takový divný zvyk, mluvit a nikdy nezmlknout," zasmála se a vzhledem k tomu, že se k ní Deon přidal, věděl o čem mluvila.

„Slečna Greenbergh byla velmi, no velmi přesvědčivá ve svém výkladu," přisvědčil Deon s pobaveným výrazem.

„Opožděně se za ni omlouvám. Ona bere svou práci velmi vážně. Někdy je to až moc i na mě," přiznala se.

„Naopak si myslím, že je to ohromné. Můžete být v klidu, že máte kolem sebe někoho, kdo se o vás tak dokonale stará," tohle myslel vážně. Řekla si, že tohle bude muset Mabel přetlumočit. Jistě ji to potěší. Že ji někdo jako Deon Maksimov považuje za tak způsobilou.

„To jsem. Nevím, co bych si bez ní počala," přikývla. Úplně zapomněla na Kayna, který se díval z jednoho na druhého. „Každopádně děkuji za to, že jste za mnou poslal Kyana, udělal vše, abych se cítila vítaná," přisadila si. Kyan byl snaživý, neviděla žádný důvod, proč by nemohla jeho práci pochválit u jeho šéfa. Dívala se, jak se Kyanovi tváře zbarvily do temně rudé. Deon se na svého asistenta podíval a kývnul na něj.

„To rád slyším. Kyan je v tomhle odvětví nový, ale snaží se. Kyane mohl bys jít najít Avianu, někde se mi ztratila," promluvil ke svému podřízenému vlídně. Neměla tušení, zda to před ní jen hrál, nebo je to jeho normální způsob komunikace, ale nelámala si tím teď hlavu.

„Doufám, že vám nevadí tato akce. Najednou se objevila v mém diáři a nemohl jsem se z toho vykroutit. Tak jsem si řekl, že to spojím i s vaším přivítáním," Deon byl rozhodně podnikatel každým coulem. Nerozpakoval se ji zatáhnout na tuhle akci, i přesto že s tím neměla co dělat. Ale už se to rozhodla neřešit.

„Žádný problém, pane Maksimove," ujistila ho. Pokýval hlavou. Chtěla se ho zeptat na další postupy ohledně její přítomnosti zde, ale nit jejích myšlenek byla přerušená, už po několikáté tento den.

„A zase jednou jsi ukradl mou kořist, Deone," ozvalo se za jejími zády. Dokonale zkameněla. Neměla sílu čelit tomu muži už podruhé tento večer. Zvedla oči k Deonovi. Díval se na osobu za jejími zády, pokud to mohla identifikovat, tak káravým pohledem. Ale na rtech mu pohrával polovičatý úsměv.

Pandora se tedy otočila, jelikož nechtěla vypadat nezdvořile. Donutila se udržet nic neříkající výraz, když očima spočinula na krásném obličeji toho... Ah ani nevěděla, jak ho slušně pojmenovat. Okamžitě skončila uvězněná pod jeho čokoládovým pohledem, znovu se neschopná ani nadechnout. Ale tentokrát byla rozhodnutá se nenechat vyvést z míry.

„Slečno Delaney. Mohu vám představit, mého bratra? Alek Maksimov. Aleku seznam se s Pandorou Delaney. Spisovatelkou z Anglie, která přijela spolupracovat s naším vydavatelstvím," když Deon domluvil, měla Pandora několik vteřin na vypořádání s tou novou informací. Skousla si ret, aby nezanadávala nahlas. Tahle napodobenina člověka nemůže být Deonův bratr, který byl zpodobněním galantnosti. Jen stěží dokázala zamaskovat svůj šok. Alek se na ni vypočítavě zašklebil. Zamračila se na něj.

„Už jsem měl dnes to potěšení slečnu Delaney potkat," prozradil Alek. Pandora byla naštvaná na své vlastní tělo, které ji zrazovalo a vysílalo elektrické chvění nahoru a dolů po její páteři. Do pekla s jeho podmanivým hlasem. Začala ho pomalu a jistě nenávidět.

„Ano?" divil se Deon a Pandora se rozhodla uvést jejich úžasné setkání na pravou míru.

„Ach ano. Potkala jsem vašeho bratra na dvoře, kde mě nazval děvkou. Velmi příjemné setkání. Bylo mi potěšením, pane Maksimove," sladce se na něj zazubila. Kdyby toho byla schopná, natáhla by k němu ruku, jen ho naštvat ještě víc. Stáhnul obočí a vypadalo to, že za chvíli udělá něco nepředvídatelného. Dívala se zpříma do jeho očí, užívajíc si ten pocit. Konečně zase našla svůj hlas. Nenechá nikoho, aby se po ní vozil. Ani extrémně krásného Rusa.

„Do prdele. Aleku, řekni mi, žes něco takového neřekl našemu hostovi," zavrčel Deon.

„Ona mě nazvala Ruským prasetem!" bránil se Alek. Byla v pokušení vyprsknout smíchy. Z jeho úst to znělo prostě směšně, ještě když se tím kolem sebe oháněl. Mohla přidat „pubertální" na jeho seznam přídomků, který se povážlivě zvětšoval, každou minutou, kterou strávila v jeho přítomnosti. Pozvedl obočí a neuhnula ani o milimetr z jeho podmračeného pohledu.

„Až po tom, co jste mě nazval bezdůvodně děvkou," zasyčela polohlasně a naklonila se k němu, aby nezpůsobila scénu. Deon se do toho chtěl vložit, ale Alek pokračoval dál.

„Civěla jste na mě, jako kdybyste právě objevila novou sex hračku! Co jiného jsem si měl myslet?" zavrčel. Tohle ji dokonale umlčelo. Nemohla se s ním hádat o tom, že na něj nepokrytě zírala. Ale co se týkalo druhé poloviny jeho nesmyslné věty, znovu neměla daleko od toho, aby zašla k násilnému vyřešení problému, který s ní evidentně tenhle člověk měl.

„Vybafnul jste tam na mě ze tmy. Vyděsil jste mě, proto jsem civěla, vy idiote!" vykřikla pobouřeně, už se nedokázala kontrolovat. Deon k ní přistoupil v jasném záměru jí uklidnit, jelikož se po nich otočilo několik hlav. Kývla na něj a násilím se donutila zavřít ústa, aby se do toho nevyvedeného Maksimova znovu nepustila.

„Aleku, zatraceně, co to do tebe zase vjelo? Moc se vám za něj omlouvám, Slečno Delaney, zaručuji vám, že už se to víckrát nestane a pokud ano, tak si s ním bratrsky promluvím," Deon poslední slova skoro zavrčel, takže vyzněl úplně stejně jako jeho bratr. Alek po něm střelil očima, přičemž vyšpulil svoje až dost plná ústa. Odvrátila od něj zraky. Nemohla se na něj dívat. Nutilo ji to zapomenout, s jakým člověkem se tu potýká.

„Chci, aby se mi pan Maksimov, omluvil," promluvila tiše. Její ústa se zkroutila do ďábelského úsměvu, když se nejprve podívala na Deona, který stěží potlačoval svůj vlastní úšklebek. Pak sklouzla očima na Aleka. Nějak tušila, že ho tím nakrkne a taky že ano. Byla si jistá, že tohle byl muž, který se za žádných okolností neomlouvá. Alekovo chřípí se rozšířilo a jeho výraz ztvrdnul ještě víc, pokud to bylo možné. Beze slova na ni zíral.

„Na co čekáš Aleku?" ponouknul ho Deon. Alek nehnul ani brvou. Jeho pohled bez ustání ovlivňoval její srdeční činnost a ji to vytáčelo. Možná ho neměla provokovat. Vypadá, jako kdyby teď v hlavě spřádal plány na její pomalou, mučivou smrt.

„Slečno Delaney, je mi nesmírně líto, že jsem se vás dotknul. Už se to víckrát nestane," vypadlo nakonec z Aleka. Pandora měla co dělat, aby nedala najevo, jak moc na ní má jeho hluboký hlas vliv. Díval se do jejích očí, jako kdyby přesně věděl, co to s ní udělá. Už to déle nesnesla, odvrátila svůj pohled a usmála se na Deona, který se na svého bratra díval, jako kdyby mu hlavě vyrostly parohy.

„Pane Maksimove, chtěla jsem se zeptat, zda bych mohla začít se svým výzkumem už zítra. Pokud vám to vyhovuje," rozhodla se pokusit ignorovat Aleka, který na ni ještě stále civěl. Deon odtrhnul oči od svého bratra a konečně se na ni zase podíval.

„Jistě, že ano. A slečno, prosím tykejte mi, připadám si pak jako stařec. Říkejte mi Deone," vlídně se na ni pousmál. Cítila, jak se jí hrne krev do tváře a ne nemělo to nic co dočinění s Deonem a jeho návrhem. Pořád na sobě cítila Alekův pohled a dělalo jí potíž se soustředit na to, co jí vůbec Deon řekl.

„Tak Deone, prokaž mi tu samou laskavost. Jsem Pandora," vydechla.

„Zítra tě nechám vyzvednout Kyanem, aby tě odvezl do naší firmy. Sídlí hned vedle národní knihovny a archivu. Snad tam najdeš, co potřebuješ," jak mohl být Deon tak ohleduplný a galantní. A pak je tu Alek, úplný opak svého bratra.

„Mohu tam Pandoru vzít sebou, zítra se mám taky dostavit do kanceláře," dřív než mohla Pandora přitakat, ozval se Alek se svým vlastním návrhem. Otočila k němu hlavu, aby se střetla s jeho hnědýma očima. Nedokázala rozpoznat, na co ten tupec myslí, ale jeho nápad se jí nelíbil.

„To je v pořádku, já si s Kyanem vystačím. A nepamatuji si, pane Maksimove, že bych vám dovolila mě oslovovat křestním jménem," netušila, kde se to v ní bere. Její vědomí se už asi konečně vzpamatovalo z toho šoku, které jí připravil jeho zjev. Jediným zrádcem se teď stávalo její tělo, které si dělalo sakra, co chce. Zaslechla jak se Deon zakuckal, když se zrovna napil svého šampusu a marně se snažil zamaskovat svůj smích. Postřehla, jak se v Alekových očích něco mihlo, ale než to mohla rozpoznat, bylo to pryč. Usoudila, že to byl asi vztek. Pandora by si měla přestat zahrávat s ohněm.

„Jdu si dát drink," utrousil po chvíli, kdy se mu nedostávalo slov. Uvědomila si, že celé její tělo bylo napjaté, po celou dobu jeho přítomnosti zde. Když se obrátil a zamířil k baru, vypustila dokonce i zadržovaný dech.

„Musím uznat, že jsi s ním zametla lépe než naše sestra, která je jediná, která to s ním umí," ozval se Deon, který se stejně jako ona dívala za odcházejícím Alekem.

„Neznamená, že když žiji v Anglii a jsem zvyklá na gentlemany, že nevím jak na neotesance jako on. Můj otec je Rus. Tušila jsem, že na něco podobného narazím," mluvila skoro až přemýšlivě, až pak si uvědomila, co to vypustila z úst. Poplašeně se podívala na Deona, který měl na rtech pobavený úšklebek. „Promiňte, nechtěla jsem vás urazit. Nemyslela jsem to..."

„Pandoro, přece jenom v sobě kus Ruska máš," mrknul na ni. A ona už se asi po sté za tento večer začervenala až po kořínky vlasů.

„Tak to doufám, že ne," zamumlala.

„Rusko je sice plné namyšlených idiotů. Ale skýtá své krásy. Doufám, že je poznáš," hravě se na ni zakřenil a jí přišlo, že jí tím něco naznačoval. Jen nedokázala přesně říct, co.

„Tady jsi miláčku!" vyrušilo je ženské zvolání. Deon se otočil zrovna v tu chvíli, když se do něj zavěsila krásná blondýnka. Která byla evidentně namol.

„Kde jsi ji našel?" zeptal se Deon Kayna a vší silou podpíral ženu, sotva se držící na nohou.

„Seděla pod barem s lahví whiskey," odpověděl Kyan, jako kdyby se tohle dělo na denním pořádku.

„Tohle je moje přítelkyně Eviana. Prochází teď jistým obdobím, představím vás pořádně někdy příště. Teď mě omluvte, musím ji dostat domů. Uvidíme se zítra, Pandoro," Deon se tvářil vážně, jako kdyby mu tato situace nebyla příjemná. Což se mu nedivila.

„Jistě, žádný problém. Už se těším," pokývala hlavou a více se k tomu nevyjadřovala.

„Určitě tu ještě zůstaňte. Nemusíte odcházet. Přeji hezký zbytek večera. Kyane, pojď mi pomoct ji dostat do auta," zahučel na svého asistenta, který už se k němu vehementně hnal. Když se ztratily v hlavních vchodových dveřích. Podívala se kolem sebe. Sálem se rozléhala hudba a všichni se evidentně skvěle bavili. Pro ni tyhle akce nic neznamenaly. Přelétla očima parket s mnoha tančícími páry a pak skončila na baru, který zel prázdnotou.

Nemělo smysl tu zůstávat. Postavila sklenici vody nastolek a obrátila se k odchodu. Vyšla ven ze sálu a zamířila k výtahům.Byla tak unavená. Chtělo se jí spát, ale předem věděla, že se k ní spánekopět nedostaví. Promnula si spánky, když zalezla do jednoho z výtahů.Těsně před tím než se zavřely dveře, objevila se mezi nimi něčí ruka, kterázabránila úplnému dovření.

A/N

Hola hey!

Jak se daří v tento krásný den? :D

Tak jo, tahle kapitola odhalila pár jistých důležitých bodů!!

A to, že tu jsou dva páni Maksimovovi. A oba jsou k sežrání! :P (ještě jsem nebyla schopná někde vyhledat nějaký obrázek, který by je vypodobnil, tak se pokusím, do té další kapitoly, to vtěsnat)

Jaký máte dojem z Aleka a Deona?

A pak, byl tu další náznak k Pandořinýmu tajemství, kdo pak ví, který to byl? Má to i co dočinění s celým názvem této knihy :D

Ale abychom v tom měli jasno, Pandořiny a Alekovi osudy jsou propojené takovým způsobem, že se to ani jednomu nebude jen tak zamlouvat... tedy až zjistí... a teď už se tu předbíhám!! hahaha

Zapomněla jsem upozornit, že tahle série bude trochu odlišnější od toho, co jsem doposud napsala. Neplánuji zabít tolik lidí (i když kdo ví, že? :D), nějaký ty šoky připravené tedy mám( to není žádná novinka)... odlišnější to bude v tom smyslu, že to nebude tak nevinné :P Nebo se o to aspoň pokusím :)

Budu ráda, za jakékoliv připomínky, názory atd atd... vy víte, že si ráda čtu Vaše komenty!!

Nezapomeňte na VOTES!

love ya!